Veřejný prostor: Porovnání verzí

Řádek 10: Řádek 10:
  
 
==Koncepce násilí a moci==
 
==Koncepce násilí a moci==
−
Podle Foucoulta<ref>FOUCAULT, Michel. 2000. <i>Dohlížet a trestat</i>, Dauphin. Praha.</ref> dochází ve veřejném prostoru k souboji o moc. Jediným „ručitelem“ pro fungování veřejného prostoru se spolu s modernizací stává stát. Stát má podle Foucoulta monopol k použití násilí a dohledu. Do přemýšlení o veřejném prostoru se tak dostává pojem dohledu. Jeho všudypřítomnost vede aktéry k disciplinarizaci a sebedisciplinarizaci. Aktér nikdy neví,  je–li zrovna sledován. [[Disciplína]] je ve veřejném prostoru klíčová. Na druhou stranu je klíčová i [[důvěra]]. Aktéři si ve veřejném prostoru musí důvěřovat, musí předvídat své chování navzájem.  
+
Podle Foucoulta<ref>FOUCAULT, Michel. 2000. <i>Dohlížet a trestat</i>, Dauphin. Praha.</ref> dochází ve veřejném prostoru k souboji o moc. Jediným „ručitelem“ pro fungování veřejného prostoru se spolu s modernizací stává stát. Stát má podle Foucoulta monopol k použití násilí a dohledu. Do přemýšlení o veřejném prostoru se tak dostává pojem dohledu. Jeho všudypřítomnost vede aktéry k disciplinarizaci a sebedisciplinarizaci. Aktér nikdy neví,  je–li zrovna sledován. Disciplína je ve veřejném prostoru klíčová. Na druhou stranu je klíčová i [[důvěra]]. Aktéři si ve veřejném prostoru musí důvěřovat, musí předvídat své chování navzájem.
  
 
==Další přístupy k veřejnému prostoru==
 
==Další přístupy k veřejnému prostoru==

Verze z 6. 2. 2015, 15:17

Veřejný prostor je „…fyzické nebo virtuální prostředí, kde spolu vstupují do styku lidé záměrně i náhodně bez vlastní volby a komunikují mezi sebou.“[1]

Veřejný prostor je každý prostor (nejenom fyzický), který slouží veřejným zájmům. Do veřejného prostoru vstupují aktéři, kteří se zde záměrně, nebo náhodně setkávají a komunikují spolu. Veřejný prostor je „… prostředím, kde se střetávají zájmy individuální, osobní, soukromé, skupinové, komerční, tržní, politické…[1]“

Historie

Veřejný prostor je úzce spjat s dějinami města. Město se stává místem komunikace a směny. Přebytek a investice do výstavby svádějí lidi ve větším počtu na menší místo obvykle vymezené hradbami. V této chvíli spolu lidé mohou komunikovat. Prostoru ve městě je málo a objevuje se vyjednávání a soupeření o prostor.[2]

Struktura veřejného prostoru

Veřejný prostor musí mít určitou strukturu, aby se v něm jednotliví aktéři mohli orientovat, případně se s ním identifikovat.[3] Podle Linche si tak například městký veřejný prostor utváří určitou svéráznou Image. Jedince se v prostoru orientuje pomocí specifických a konkrétních znaků.[3]

Koncepce násilí a moci

Podle Foucoulta[4] dochází ve veřejném prostoru k souboji o moc. Jediným „ručitelem“ pro fungování veřejného prostoru se spolu s modernizací stává stát. Stát má podle Foucoulta monopol k použití násilí a dohledu. Do přemýšlení o veřejném prostoru se tak dostává pojem dohledu. Jeho všudypřítomnost vede aktéry k disciplinarizaci a sebedisciplinarizaci. Aktér nikdy neví, je–li zrovna sledován. Disciplína je ve veřejném prostoru klíčová. Na druhou stranu je klíčová i důvěra. Aktéři si ve veřejném prostoru musí důvěřovat, musí předvídat své chování navzájem.

Další přístupy k veřejnému prostoru

Vyjednávání a „právo na město“

Henri Lefebvre prosazuej pohled na veřejný prostor jako na arénu, ve které jednotlivý aktéři vyjednávají o svoji pozici ve veřejném prostoru (města) a mohou také prosazovat své „právo na město“ ve chvíli, kdy jsou z veřejného prostoru města vylučováni. Dojde – li k takovému vyloučení, přestane veřejný prostor jakožto veřejný fungovat[5].

Interpretativní přístup

„Podle interpretativního přístupu je veřejný prostor rekonstruovatelný a popsatelný jako aktivně utvářený a sdílený soubor významů[6]". „Skrze analýzu významů a reprezentací, které se ve veřejném prostoru konstituují, vyjednávají, konzervují, mění, zanikají a navzájem utkávají[7]“. "Veřejný prostor je dle Intrepretativního přístupu fluidním a neustále se proměňujícím prostředím, které každý aktér neustále utváří. [6] Podle Petříčka[8] je důležité být ve veřejném prostoru vidět. Aktéři se tak stávají herci, kteří hrají svou roli, a vysílají signály o svém postavení, směřování a svých cílech.

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 RYNDA, Ivan. Studie 4.4: Ochrana životního prostředí a trvale udržitelný život. Praha: FHS. UK, 2012.
  2. ↑ SOKOL, Jan. 2001. Člověk jako osoba. Portál. Praha.
  3. ↑ 3,0 3,1 LYNCH, Kevin. 2004. Obraz města- The Image of the City. Poligon. Praha / SCHULZE, Norbert, Christian. 2010. Genius loci. Dokořán. Praha.
  4. ↑ FOUCAULT, Michel. 2000. Dohlížet a trestat, Dauphin. Praha.
  5. ↑ LEFEBVRE, Henri. 1996. Writings on cities. Blckwell publishers. Oxford
  6. ↑ 6,0 6,1 KRAČMAR, Vojtěch. MEZI CHODNÍKEM A SILNICÍ: Kmen městských cyklistů. Praha, 2014. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/139481/. Diplomová práce. FHS UK Praha. Vedoucí práce Mgr. Hedvika Novotná.
  7. ↑ POSPĚCH, Pavel. 2013. Městský veřejný prostor: interpretativní přístup. Sociologicky časopis/Czech Sociological Review, 2013, Vol. 49, No. 1. Praha
  8. ↑ PETŘÍČEK, Miroslav. 2004. Radiofejetony. Elektornicky: http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2004/05/040528_radiofejeton.shtml, dostupné k 4.2.2015

Použitá literatura

  • FOUCAULT, Michel. 2000. Dohlížet a trestat, Dauphin. Praha.
  • SOKOL, Jan. 2001. Člověk jako osoba. Portál. Praha.
  • BAUMAN, Zygmund. 2000. Úvahy o postmoderní době. Sociologické nakladatelství. Praha.
  • RYNDA, Ivan. 2012. Communitas pro praxis – e-learning pro KA1.Studie 4.4.: Ochrana životního prostředí a trvale udržitelný život. FHS. UK. Praha.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Veřejný_prostor&oldid=16902“