Vývoj informační politiky USA a EU/old

Historické začátky, nastartování, osobnosti a významné milníky. Co má politika USA a EU společného a v čem se liší? Jaké jsou hlubší premisy a hypotézy stojící za vznikem a prosazováním informační politiky?

Přehled

Informační politiky EU a USA mají podobné okolnosti vzniku (iniciativy eEurope v EU a NII v USA), podobné byly i původní vize, liší se ale v mnohých aspektech. Informační politika USA od počátků (iniciativy Al Gora NII z roku 1991, kterou uvedl v činnost Bill Clinton v roce 1993, kdy se stal prezidentem USA) má globální charakter. Roku 1994 vyzval Al Gore k zapojení všech do globální informační struktury (GII), jejímž cílem byla podpora demokracie, vzájemné spolupráce národů a ekonomického růstu národních i mezinárodních ekonomií. GII tak vedla k nastartování a rozvoji informační společnosti (na telekomunikační infrastruktuře) na celém světě. Iniciativa NII byla od počátku zaměřená na “obyčejného” občana USA, již v jejím základním dokumentu (Clinton, Gore: tzv. “Agenda for Action”) jsou její cíle a vize popsány se zaměřením právě na každého jednotlivého občana USA a jsou zde popsány utopické vize světa: každý občan bude mít díky ICT mnohem kvalitnější život ve všech aspektech. Clintonova vláda, která začala efektivně implementovat informační politiku USA (iniciativa NII) šla sama příkladem, Clinton začal ve svém úřadě používat e-mail, Bílý dům měl své první webové stránky apod. Prezident, konkrétní člověk, šel sám příkladem ostatním “konkrétním” občanům své země. Toto souvisí s celkovou ideou prezidentství USA, image prezidenta jako “obyčejného občana” je naprosto klíčová. V rámci předvolebních kampaní se proto kandidáti vždy snaží přesvědčit voliče, že jsou jedním z nich, “obyčejným” Američanem. Právě v této linii Bill Clinton (a vice-prezident Al Gore, který vymyslel pojem “information superhighway” a měl iniciativu NII na starosti) zpopularizoval iniciativu NII a jeho cílem bylo, aby jednotliví občané USA měli přístup k ICT a začali je efektivně používat. Tomuto odpovídá i styl a jazyk již zmiňovaného dokumentu “Agenda for action”, který ve srovnání se složitými dokumenty “byrokratického” stylu EU připomíná opravdu spíše volné slohové cvičení, kterému může porozumět každý občan USA. Clinton dovedl nadchnout jednotlivé občany k participaci implementace NII (na dobrovolné bázi), stejně tak jako současný president Barack Obama, který svoji předvolební kampaň z velké části postavil také na ICT. Informační politika EU (iniciativa eEurope: eEurope 2002, eEurope 2005, eEurope+ a i2010) oproti tomu připomíná spíše složité administrativní a byrokratické postupy, opět v souladu s celkovou podstatou této instituce. Cíle těchto iniciativ jsou jednak popsány velice složitým jazykem a jednak se nejedná o jednoduché vize zaměřené na konkrétního občana EU. Toto je samozřejmě zapříčiněno tím, že každý člen EU má svoji národní legislativu, dle které implementuje informační politiku. Informační politika EU má široký záběr, od regulací průmyslového sektoru až k ochraně soukromí každého svého občana.--Markas 15. 2. 2009, 13:34 (UTC)

Obsah

Informační politika EU v kostce:

Jelikož je informační společnost úzce spjata s mnoha aspekty našich životů, má politika EU široký záběr, od regulací průmyslového sektoru až k ochraně soukromí každého z nás.

1) Regulace trhu: evropská informační společnost roste částečně díky evropským iniciativám jako liberalizace telekomunikačního sektoru, vytvoření tzv. Single Market (jednotný trh), “Television without Frontiers Directive” (“směrnice Televize bez hranic”) a přijetí koordinovaných standard jako GSM. V současné době se jedná o dvě hlavní oblasti regulací informační společnosti na evropské úrovni: Vysílání a Obsah

2) Podpora Informační společnosti: produkce nových technologií, produktů a služeb není jenom předmětem výzkumu a vývoje, ale tyto politiky jsou zaměřeny i na překonávání překážek od copyright k bezpečnosti.

3) Efektivně využívat a rozvíjet výhody a příležitosti informační společnosti, což vede ke zplepšení veřejného i soukromého sektoru pro všechny Evropany

4) V současné době jsou strategie evropské politiky informační společnosti shrnuty v iniciativě i2010 (rámec EU hlavních výzev informační společnosti a jejího vývoje a mediálního sektoru do roku 2010) Činnosti politiky informační společnosti v kostce

Tyto činnosti, které implementují výše zmíněné politiky EU celkově zlepšují kvalitu života, soutěživost a pracovní místa v EU.

Činnosti jsou v rozsahu od základního a aplikovaného výzkumu až k budoucím technologiím informační společnosti.

1) Výzkum a vývoj: vývoj nových ICT, které zlepší inovaci napříč evropským průmyslem

2) Vybudování Evropské digitální infrastruktury, na níž je informační společnost postavena (od satelitních systemů k nejrychlejším mezinárodním výzkumným sítím)

3) Podpora digitálních aplikací a příjmu: Vývin evropských přesvědčivých obsahů a služeb, zejména tech, které jsou prospěšné pro Evropskou společnost, zdravotní sektor a životní prostředí. Dalším bodem je zajistit, že přístup k výhodám informační společnosti je stejný pro všechny Evropany (rovnoprávný přístup)

eEurope

Obecné cíle iniciativy eEurope: 1) Každý občan EU, domácnost, škola, podnik či úřad bude součástí digitálního světa a bude online

2) Evropa bude digitálně gramotná, podpořena podnikatelskými iniciativami, připravenými financovat a podporovat rozvoj nových nápadů

3) Bude zajištěno, že celý proces implementace této politiky bude sociálně inkluzívní, vybuduje spotřebitelskou společnost a upevní společenskou soudružnost

Prosinec 1999: Komise EU spustila iniciativu eEurope s heslem „Výhody informační společnosti všem Evropanům!“ (http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/initiative_en.pdf)

Březen 2000: summit EU v Lisabonu: lídři EU vytyčili novou strategii: tzv. Prodiho iniciativa eEurope (známá jako Lisabonská strategie; “Lisbon Strategy”), založenou na souhlasu všech členských států, hlavním cílem bylo vytvořit Evropu dynamičtější a konkurenceschopnější tak, aby byla schopna udržitelného ekonomického růstu s více pracovními místy a s lepší sociální soudržností („become the most competitive and dynamic knowledge-based economy in the world“ ( eEurope+ 2003: Progress Report. Report prepared by the EU Membership Candidate Countries with the assistance of the European Commission. Červen 2002, s. 5)) (více viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:52005DC0330:EN:NOT)

Oba Akční plány (eEurope 2002 a 2005) byly napsány v rámci tohoto kontextu (dle Lisabonského procesu)

První fáze eEurope 2002:

Akční plán eEurope 2002 (http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/actionplan_en.pdf), cíle: využít výhody nabízené Internetem (zvyšující se připojenost). Celkově 64 bodů, jichž mělo být dosaženo na konci roku 2002

2000: Feira, Portugalsko: členské státy odsouhlasily Akční plán eEurope 2002

Akční plán eEurope 2002, jehož hlavní heslo je „Bring Europe online!“, je zacílen na 3 hlavní oblasti:

1) Rychlejší, levnější a bezpečný Internet

a) Rychlejší a levnější přístup k Internetu

b) Rychlejší Internet pro studenty a vědce (výzkumníky)

c) Bezpečné sítě a chytré karty (čipy)

2) Investice do lidí a schopností

a) Evropská mládež v digitálním věku

b) Práce ve znalostní ekonomice (knowledge-based economy)

c) Participace všech na znalostní ekonomice

3) Podpora využívání Internetu

a) Zrychlení e-obchodu

b) Vláda (státní správa) online: elektronický přístup k veřejným službám

c) Zdravotnictví online

d) Evropský digitální obsah pro globální sítě

e) Inteligentní transportní systémy

Výsledky eEurope 2002:

- Úspěch v rozšíření internetového připojení členským státům adoptovaly existující právní rámec pro elektronickou komunikaci a důležité právní legislativu pro e-obchod

- X efektivní používání Internetu se nevyvíjelo tak rychle jako jeho připojení, z tohoto důvodu se záměr budoucích politik zaměřil právě na podporu efektivního využití ICT pomocí zvýšené přístupnosti ke kvalitní infrastruktuře, stejně jako na přístupnost atraktivních služeb a aplikací a povzbuzení k organizační změně

- Finanční podpora pro implementaci eEurope 2002 byla zajištěna programem PROMISE.

- Výsledky schrnuty ve finální zprávě (Final Report: http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2003/com2003_0066en01.pdf), která byla prezentována Komisí EU v únoru 2003

Akční plán eEurope+

Mezinárodní konotace Akčního plánu eEurope 2002:

eEurope 2002 měla za cíl fungovat v rámci rozšiřování EU, tedy mimo jiné také přispět k rozvoji silnější a více proaktivní politiky v informační společnosti v globálním měřítku, zejména jde pak o propagaci evropského přístupu na fórech jako G8, OECD a WTO:

Květen 2000, Evropská ministerská conference, Varšava: země střední a východní Evropy uznaly, že by měly přijmout za své koncepce eEurope a proto se shodly na tom, že by měla být vyvinuta činnosti a la ‘eEurope’. Tak byl spuštěn Akční plán eEurope+ pro kandidátské země EU při příležitosti Evropské Rady v Göteborgu (červen 2001). (http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/plus/doc/progress_report.pdf)

- cíle eEurope+, stejné jako Akční plán eEurope 2002:

1) Rychlejší, levnější a bezpečný Internet

2) Investice do lidí a schopností

3) Podpora využívání Internetu

Navíc je zde ale ale další hlavní cíl (nazvaný "nultým"). Jedná se o "urychlení realizace základních stavebních prvků informační společnosti":

- urychlit přístup k dostupným komunikačním službám pro všechny

- přijetí a implementace legislativy ve vztahu k informační společnosti

Cílem je tedy konkrétněji:

1) zmenšit digitální propast mezi členskými a kandidátskými zeměmi EU, neboť Evropa musí být aktivním hráčem v rozvoji více vyvážené informační společnosti, která nabízí férové šance zapojení se pro všechny země (tedy boj proti digitální propasti mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi)

2) získat přehled o činnostech v kandidátských zemích od přijetí akčního plánu eEurope+

3) vytvořit první úschovnu dostupných indikátorů, které mohou být použitelné pro měření pokroku v příští fázi projektu

4) porovnat relativní pozici kandidátských zemí s ohledem na obecnou situaci EU

5) vyvodit základní závěry založené na výše popsných bodech

23. dubna 2001: vláda ČR rozhodla o připojení k eEurope+

13. června 2001: vláda projednala Akční plán eEurope a ministru Karel Březina dostal za úkol adaptovat jej na konkrétní podmínky ČR. Vznikl tak Národní akční plán eEurope+ (Česká republika)

- Na konferenci v Goteborgu, kde ČR zastupoval Miloš Zeman se ČR připojila k eEurope+

eEurope 2005

Druhá fáze: červen 2002, Sevilla: Rada EU odsouhlasila Akční plán eEurope 2005, který byl v prosinci 2002 přijat Radou EU (http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/news_library/documents/eeurope2005/eeurope2005_en.pdf)

Heslo eEurope 2005: „An Information Soicety for all!“

Cíle eEurope 2005:

1) Poskytnout příznivé prostředí pro soukromé investice a pro vytvoření nových pracovních mist, zvýšit produktivitu a zmodernizovat veřejné služby a všem dát příležitost podílet se na globální informační společnonost

2) Podpořit bezpečné služby, aplikace a obsah založený na široce dostupné širokopásmové infrastruktuře

3) Podnítit pozitivní zpětnou vazbu mezi vylepšovací infrastrukturou a vývojem služeb. K tomu účelu byla vytvořeny výhodnější podmínky pro rozmístění infrastruktury, nazvaný tzv. "supply side" (dodávka) širokopásmové rovnice – a na podporu vývoje služeb tzv. "demand side" (poptávka) – v rámci bezpečnějšího digitálního prostředí.

4) Zpřístupnění výhod Informační společnosti sociálně vyloučeným jedincům se speciálními potřebami.

Cíle na straně „supply“:

1) Odstranit zbývající překážky k vylepšení již existující infrastruktury a k vytvoření nové

2) Zajistit přístupnost finančních pobídek (z EU či národní úrovně) v případě jasných tržních krachů, zejména v periferních regionech, vyznačujících se nízkou hustotou obyvatelstva či zeměpisnou vzdáleností

Cíle na straně „demand“:

1) Odstranit regulační překážky pro vývoj nových služeb (např. snažší znovu-využití veřejných sektorových informací či vývoj digitálních práv systémů managementu apod.)

2) Vyzvat veřejný sektor k plnému využití možností nabízených vysokorychlostním připojením a zlepšit kvalitu a cenovou účinnost veřejných služeb (e-Government, e-Health, e-Learning)

3) Vytvořit příznivé prostředí pro povzbuzení firem k přijetí ICT a k investování do lidského kapitálu za účelem vývoje aktivit e-Business

4) Sjednotit požadavek jednotlivých veřejných orgánů (tzv. „demand aggregation strategy“) za účelem jednoduššího dosažení kritického množství uživatelů, které napomáhá rozmístění infrastruktury zvýšením komerčních pobídek k investování

Finanční podpora pro implementaci eEurope 2005 byla poskytnuta programeme MODINIS.

Více na: http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2005/index_en.htm

i2010

Červen 2005: komise EU uvedla iniciativu i2010 (A European Information Society for growth and employment): zpráva komise EU „Investing today for tomorrow's Europe” (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2009:0036:FIN:EN:PDF)

Jedná se o strategii informační společnosti do roku 2010

Tři hlavní priority i2010:

1) Vytvořit (dobudovat) jednotný Evropský informační prostor (podpoří otevřený a konkurenční vnitřní trh pro informační společnost a mediální služby, tedy pro digitální ekonomiku)

2) Posílit inovace a investice do výzkumu v oblasti ICT (ICT jakožto hlavní ekonomický tahoun)

3) Pomocí ICT podporovat začlenění, kvalitnější veřejné služby a celkově zvýšenou kvalitu života (rozšířit evropské hodnoty zapojení se a kvality života i na oblast informační společnosti)

Strategie a činnosti i2010 jsou updatovány pomocí tzv. i2010 Annual Reports (ročních report: http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/key_documents/index_en.htm#AR2007 ), které analyzují vývoje v sektoru ICT a ohodnocuje pokroky v implementaci cílů ICT členských států EU.

Digitální agenda 2020

Akční plán Digitální agenda byl představen 19. května 2010 jako jedna ze sedmi iniciativ širší strategie rozvoje Evropské unie s názvem Evropa 2020 pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění. Součástí Digitální agendy je sedm základních cílů, které si vyžádají přibližně 100 následných opatření, z nichž 31 je legislativní povahy. Tisková zpráva: Digitální agenda: Komise předkládá akční plán na podporu prosperity a blahobytu Evropy

Cíle Digitální agendy

1) Nový jednotný trh, který přinese výhody digitálního věku

2) Zlepšení normalizace v oblasti informačních a komunikačních technologií (IKT) a interoperability

3) Zvýšení důvěry a bezpečnosti

4) Zvýšení přístupu Evropanů k rychlému a superrychlému internetu

5) Podpora špičkového výzkumu a inovací v IKT

6) Počítačová gramotnost a služby dostupné on-line posílí postavení Evropanů

7) Uvolnění potenciálu IKT ve prospěch společnosti

Informační politika USA

Al-Gorova (tehdy více-prezident) informační politika. Concept “Information Superhighway”

1991, v článku „Information superhighways: the next information revolution.” pro časopis Futurist Al-Gore poprvé uvedl koncept “Information superhighway” = informační superdálnice, kterou definuje jako: “The United States could benefit greatly - in research, in education, in economic development, and in scores of other areas - by efficiently processing and dealing with information that is available but unused. What we need is a nationwide network of information superhighways, linking scientists, business people, educators, and students by fiber-optic cable. This network would encourage a second information revolution. ” (Efektivním využitím dostupných, ale zatím nepoužitých informací by Spojené státy Americké mohly skvěle profitovat ve výzkumu, vzdělávání, v ekonomickém vývoji a v mnoha dalších oblastech. To, co potřebujeme celonárodní síť informačních superdálnic, které by propojovaly vědce, podnikatele, pedagogy a student pomocí optickým kabelem. Tato síť by vyvovala druhou informační revoluci.)

Listopad 1992: pojem zmedializován v článku v The New York Times "Clinton to Promote High Technology, With Gore in Charge." (http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9E0CE5DD1130F933A25752C1A964958260&sec=&spon=&pagewanted=print ), kde je popsána informační strategie Clintona, včetně podpory technologického výzkumu, který by přinesl ekonomické inovace (včetně např. národních počítačových sítí)

Únor 1993: vládní report (prezident William J. Clinton a více-prezident Albert Gore, Jr.) “Technology for America’s Economic Growth, A New Direction to Build Economic Strength” (http://www.itsdocs.fhwa.dot.gov/JPODOCS/BRIEFING/7423.pdf), kde prezident představuje novou technologickou iniciativu (New Technology Iniciative). Cílem je využít technologie pro zlepšení ekonomické situace, vytvoření více pracovních míst, zlepšení životního prostředí, soutěživější podnikání, efektivnější vládu, lepší vzdělávací program a technologické vedené v kritických oblastech. Hlavní prioritou je pak právě vyvinout “National Information Infrastructure” (národní informační infrastrukturu) a informační superdálnice

Leden 2004: Pojem informační supedálnice se stal známým díky Gorovu proslovu v rámci summitu “The Superhighway summit” na Kalifornské univerzitě, LA (UCLA) (záznam projevu na: http://www.ibiblio.org/icky/speech2.html)

1991: usnesení kongresu USA “High Performance Computing and Communication Act” (http://www.nitrd.gov/CongressionalLaws/pl_102-194.html), který vedl vývoji ("National Research and Education Network", NREN): síť centrálních dat Internetu, spravovaná “National Science Foundation” (NSL). Je nástupcem “National Science Foundation network” (NSFnet), jedná se o hlavní vysokorychlostní Internetovou síť pro výzkum a vzdělávání V USA. Dále také k vývoji “National Information Infrastructure” (NII), dále také “High-Performance Computing and Communications Initiative” (HPCA) a vytvoření webového prohlížeče Mosaic a vysokorychlostní sítě optického vlákna

The National Information Infrastructure (NII)

Jednalo se o infrastrukturu veřejných a soukromých komunikačních sítí, interaktivních služeb, spolupráceschopný HW a SW, počítače, databáze a spotřebitelská elektronika

NII nebyla však jen infrastrukturou fyzických prostředků, ale spadala sem řada interaktivních funkcí, služeb vytvořených uživateli na míru a multimediálních databází. Zásadním principem byla neutralita ve smyslu nefavorizace žádné provozní společnosti apod.

1993: prezidentem USA se stal Bill Clinton a více-prezidentem Al Gore a NII se stala velkou prioritou vlády USA. Clinton a Al Gore tento program popularizovali (Bílý dům začal fungovat online: prezident používal e-mail, byly vytvořeny webové stránky, dokumenty byly uskladňovýny v elektronické podobě apod.)

15.9.1993: oficiální zahájení program NII vydáním oficiálního vládního dokumentu “National Information Infrastructure: Agenda for Action.” (http://hackerz.ir/e-books/The%20National%20Information%20Infrastructure-Agenda%20for%20Action.txt)

Cíle NII (převzato z http://dl1.cuni.cz/file.php/208/proces_zmeny.pdf):

1) Elektronická podoba agendy federální vlády USA

2) Propojení knihoven, škol a nemocnic do jedné sítě

3) NII měla 9 základních cílů, každý z nich konretizován 2 až 5 aktivitami

Základní cíle:

1) Podpora soukromých investic

2) Informace přístupné všem za rozumnou cenu

3) Podpora inovací a nových aplikací

4) Uživatelsky přívětivá interaktivní řešení

5) Bezpečnost a spolehlivost sítě

6) Zlepšení rozsahu rádiových frekvencí

7) Ochrana duševního vlastnictví

8) Zlepšení komunikace v rámci státní správy a samosprávy a zajištění přístupu k informacím z vlády

9) Zkvalitnění služeb státu občanům Utopické vize v rámci NII(jak jsou popsané v “Agendě For Action”), kterých by bylo dosaženo efektivní impelmentací NII (z dnešního pohledu to zní až neuvěřitelně, že tehdejší utopické představy nám v současné době připadají zcela normální a neumíme si bez nich předstvit každodenní život):

1) Nejlepší vzdělávání by bylo dostupné pro všechny student (bez ohledu na zeměpisnou vzdálenost, zdroje či handicap)

2) Bohaté literární, umělecké a vědecké zdroje by byly všude dostupné, ne pouze ve velkých institucích či v knihovnách a muzeích velkých měst

3) Zdravotnické a sociální služby by byly přístupné online, bez čekání ve frontě, když je člověk potřebuje

4) Člověk by mohl žít na mnoha místech bez toho, aby se musel vzdát možností užitečného a naplňujícího zaměstnání, pomocí "telecommuting" (tedy doslova “dojíždět” pomocí telekomunikačních služeb) do své kanceláře po elektronické dálnici místo ježdění do práce autem, autbusem či vlakem

5) Drobní výrobci by mohli dostávat zakázky z celého světa elektronickou formou

6) Člověk by mohl vidět nejnovější filmy, hrát nejlepší videohry či využávat bankovních služeb z domova, kdykoli by potřeboval

7) Člověk by mohl získávat vládní informace přímo či krze místní organizace jakými jsou knihovny. Bylo by možné žádat o vládní podporu elektronicky a získat ji také tak. Bylo by snadné zkontaktovat vládní úředníky.

8) Vládní agentury, podniky a jiné entity by si mohly poskytovat a vyměnovat informace v elektronické formě a tímto by zlepšili své služby a zároveň by šetřili životní prostředí díky redukci papíru a

GII

Březen 1994: konference International Telecommunications Union (ITU), Buenos Aires: projev Ala Gora: vyzval k zapojení všech do „Global Information Infrastructure” (GII, globální informační infrastruktury, http://www.goelzer.net/telecom/al-gore.html) definoval “své” informační superdálnice jako sítě sdílené intelligence. GII měla za cíl podporovat fungování demokracie, pomoci národům ke vzájemné kooperaci, a být klíčovým hráčem pro ekonomický růst národních a mezinárodních ekonomií. GII vedla k nastartování a rozvoji informační společnosti (na telekomunikační infrastruktuře) na celém světě.

Informační politika USA v současnosti:

Odklon od vizionářské role vlády

1) Snaha vlády najít rovnováhu mezi podnikatelskými a soukromými zájmy v oblasti ICT a svobodou občanů (duševní vlastnictví a zachování demokratického pořádku) - V USA: Copyright Act z roku 1976 (ochrana originálních autorských děl, včetně webových stránek)

2) události 11. září 2001 (problematika ochrany) --Markas 15. 2. 2009, 14:05 (UTC)

Anotovaná bibliografie

- Evropský informační portál o informační společnosti

http://ec.europa.eu/information_society/index_en.htm

- interaktivní video „Co je to informační společnost?“

http://ec.europa.eu/information_society/services/ncg/en/animation_en.htm

- webové stránky EU iniciativy i2010, včetně veškerých dokumentů

http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/index_en.htm

- hlavní strategický dokument iniciativy i2010

i2010.Strategy for an innovative and inclusive European Information Society. April 2008. http://ec.europa.eu/information_society/doc/factsheets/035-i2010-en.pdf

- slovníček od A-Z informačních politik EU

http://ec.europa.eu/information_society/tl/policy/a2z/index_en.htm

- EU iniciativy před i2010 (tzn. eEurope 2002, 2005, eEurope+)

http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/index_en.htm

- hlavní dokument EU politické iniciativy eEurope, Lisabonská linie z března 2000

eEurope. An Information Society For All. Communication on a Commission Initiative for the Special European Council of Lisbon. March 2000. http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/initiative_en.pdf

-Akční plán eEurope 2002

An Information Society For All. Action Plan. Council and the Euopean Commission for the Feira European Council. June 2000. http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/actionplan_en.pdf

- Dokument k Lisabonské strategii o politice informační společnosti v EU.

The Lisbon Strategy and the Information Society. DG INFSO European Commission. March 2007. http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/docs/launch/lisbon_strategy_and_ict.pdf

- Základní dokument k i2010. Priority, cíle (viz výše i2010).

Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů. „i2010 – evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost“. {SEK(2005) 717}. Brusel 2005. http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2005:0229:FIN:CS:PDF

- Kulturní a sociální konotace implementace strategie „informační dálnice“

Howard Besser: The Information SuperHighway: Social and Cultural Impact. School of Library & Information Studies. University of California, Berkeley. from Brook, James & Ian Boal (eds.) Resisting the Virtual Life: The Culture and Politics of Information, San Francisco: City Lights Press, 1995. http://www.gseis.ucla.edu/~howard/Papers/brook-book.html

- Článek o Clintonových politických prioritách, včetně zaměření se na technologie. Clinton pověřil právě Ala Gora, thedy více-prezidenta koordinací technologické vize. Al Gorova politika, včetně „information superhighway“.

Broad, William (November 10, 1992), Clinton to Promote High Technology, With Gore in Charge, New York Times http://query.nytimes.com/gst/fullpage.html?res=9E0CE5DD1130F933A25752C1A964958260&sec=&spon=&pagewanted=print

- Článek Al-Gora, který vyšel v časopise Futurist a kde poprvé představil svoji koncepci informční superdálnice. Gore, Albert, Jr. Information superhighways: the next information revolution. The Futurist.January 1991. http://www.allbusiness.com/technology/internet-technology/150025-1.html

- Prezidentský report (Clinton a Gore), kde byl poprvé oficiálně vysvětlen a uveden pojem informační superdálnice.

President William J. Clinton, Vice President Albert Gore, Jr. Technology for America’s Economic Growth, A New Direction to Build Economic Strength. February 1993. http://www.itsdocs.fhwa.dot.gov/JPODOCS/BRIEFING/7423.pdf

- neziskové stránky k NII

http://www.ibiblio.org/nii/

Další doklady k iniciativě eEurope:

eEurope Communication (COM 1999/687, December 1999): http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/initiative_en.pdf

eEurope 2002 Action Plan (June 2000): http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/actionplan_en.pdf

eEurope 2002 Benchmarking Report (February 2002): http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/benchmarking_en.pdf

eEurope 2002 Final Report (February 2003): http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/initiative_en.htm

PROMISE programme evaluation (June 2005): http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/2002/documents/archiv_eEurope2002/PROMISE%20Final.pdf

- Přednáška „Dlouhá revoluce inforevoluce“ Petry Jedličkové v rámci předmětu Informační politika: http://dl1.cuni.cz/file.php/208/proces_zmeny.pdf --Markas 15. 2. 2009, 14:04 (UTC)

Demonstrace

Prezident Obama a jeho informační kampaň Change!

Prezidentské volby v USA, které proběhly 4.11.2008 a jejichž vítězem se stal Barack Obama, byly výjimečné v mnoha ohledech, mimo jiné i tím, jakým způsobem demonstrovaly a demonstrují vyspělost americké společnosti co se týče úrovně informační gramotnosti. USA se v současné době bezesporu nacházejí v digitální éře a úspěšnost prezidentských kandidátů tedy logicky do velké míry závisí právě na jejich schopnosti umně ovládat a využívat ICT, hlavně pak Internet (v USA 73,6% obyvatel je aktivními uživateli Internetu2).

Barack Obama, v souladu se svým progresivním politickým sloganem Change! má jako svojí hlavní prioritu právě rozvoj ICT a kvalitního vzdělávání v této oblasti. Obama pronesl v rámci své předvolební kampaně: “Let us be the generation that reshapes our economy to compete in the digital age. Let's set high standards for our schools and give them the resources they need to succeed. Let's recruit a new army of teachers, and give them better pay and more support in exchange for more accountability. Let's make college more affordable, and let's invest in scientific research, and let's lay down broadband lines through the heart of inner cities and rural towns all across America.” (Barack Obama Presidential Announcement Speech in Springfield, IL 02/10/07. Dostupné z WWW http://www.barackobama.com/issues/technology/).

Obama tedy vsadil ve své kampani nejen na rozvoj ICT, kvalitního relevantní vzdělání v této oblasti a technologie obecně, ale také přišel s inovativní novomediální prezidentskou kampaní. Vedení této kampaně svěřil mladému Chrisi Hughesovi, který sám sebe nazývá "online organising guru" a který je jedním ze zakladatelů Facebooku. Hughes využil své know-how v doméně sociálního networkingu a vytvořil jako centrum Obamovy kampaně webovou stránku My.BarackObama.com, kde uživatelé mohou aktivně participovat, a nejen dál šířit informace či tvořit skupinky a zvát další uživatele v kyberprostoru, ale také, jak jsou nabádáni, získávat i offline příznivce ve svém okolí právě pomocí setkání, společných večeří...atp. Aneb, heslo zní: make it global, make it local. Obamova kampaň tak využila potenciálu mladé, tzv. internetové generace Američanů (cca do 30 let), kteří vyrostli v digitálním věku a pro které je tento způsob organizace a komunikace přirozený, a proto se mohli stát jejími hybateli. Obama tedy dokázal, že Internet je současným politickým nástrojem v USA. Současný president USA, jež si zakládá mimo jiné na svém mediálním obrazu aktivního uživatele Internetu a bez svého BlackBerry prakticky neudělá ani krok, má v současné době jen na Facebooku přes pět miliónů fanoušků (k 15.2.2009) a jeho strategie online fundraisingu (založená na malých online donacích, kdy 70% donací je částka menší než 100 dolarů a 40 procent z toho pak dokonce menší než 25 dolarů4) udělala jeho kampaň jednu z finančně nejúspěšnějších v historii prezidentských amerických voleb.

Oproti Obamovi republikánský kandidát John McCain nevěnoval ve své kampani tak velký prostor rozvoji ICT či vzdělávání v této oblasti, on sám není aktivním uživatelem Internetu a prohlásil několikrát, že nepoužívá ani e-mail a je závislý na své ženě či spolupracovnících při běžném používání Internetu. Je logické, že jednou z příčin jeho digitální marginalizace je jistě kandidátův věk, ale i jeho kampaň zaciluje na skupinu spíše konzervativnější, u které se dá čekat méně vstřícný vztah k ICT.

Jak ukázaly výsledky voleb, Obamova prezidentská kampaň (na které mimochodem spolupracovala většina dobrovolníků vě věku do 30 let) byla úspěšná. Obama dokázal, že oblast Informační společnosti je mu blízká, považuje ji za prioritu vládních strategií USA a že v tomto pokračuje právě v demokratické linii, kterou nastartoval Bill Clinton s Alem Gorem.