Temperament

Tento článek (nebo jeho část) není dostatečně ozdrojován. Prosím doplňte relevantní odbornou literaturu do příslušné sekce na konci článku či do poznámek pod čarou tam, kde to uznáte za vhodné.

Temperament (z lat. temperamentum, řec. krasis = správné mísení, poměr) označuje povahové vlastnosti jedince. Jde o charakteristický způsob reagování, chování, prožívání a jednání osobnosti. Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí. Vyhraněné temperamentové typy se dnes označují pojmem akcentovaná osobnost.

Pojetí temperamentu

• Určují či charakterizují způsoby jednání a chování osobnosti
• Jsou nejsnáze pozorovatelnými vlastnostmi v běžném životě
• Lze jimi člověka obecně charakterizovat
• Pozornost je těmto vlastnostem věnována už ve starověké filozofii a medicíně, v antickém Řecku i v dálné Indii či Číně
• Nejstabilnější ukazatelé rozdílů mezi lidmi
• Prodělávají sice vývojové změny, ale stejně u každého
• Některé definice:

• Integrální slitina vrozených a osvojených pohotovostí k určité, subjektivně příznačné psychodynamické odezvě na aktualizované situační komplexy
• Subjektivně příznačný způsob, proces a styl vyrovnávání se s dynamickými změnami vnějšího a vnitřního prostředí

• S pojmem temperament se obvykle spojují zvláštnosti ve způsobech a formách prožívání i chování
• Termín temperament zavedl Galen a přisoudil ho Hippokratovi

• Z latiny (temperamentum),v řečtině (krasis) = správné míšení, správný poměr
• V Čechách mylně odvozováno od řeckého „tempus“ (čas, léto) – užíván pojem „letora“
• Dříve vyhraněné typy považovány za odchylky od správného mísení, dnes jde o akcentované osobnosti

Základní teorie temperamentu

Humorální (klasická) teorie

• Antika
• Učení vypracoval Galenos (lékař129-199 n. l.) podle Hippokrata (460-370 př. N. l.)
• Popsal základní typy temperamentových vlastností a interpretoval je
• Tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč

• Černá žluč byl omyl, kde při pitvě narazili na sraženou krev a mysleli si že je to černá žluč, jinak nic takového jako černá žluč neexistuje

• Kategoriální pojetí temperamentu: sucho-vlhko, chladno-teplo

• Sucho, chladno – černá žluč
• Sucho, teplo – žluč
• Vlhko, chladno – hlen
• Vlhko, teplo – krev

• Určeny typy temperamentu

• Krev – sangvinik (živý, pohyblivý, časté střídání dojmů, rychlé reakce)
• Hlen – flegmatik (pomalý, klidný, stálé nálady snahy, nevýrazné projevy)
• Žluč – cholerik (rychlý, prudký, náruživý, nevyrovnaný, náhlé změny)
• Černá žluč – melancholik (snadno zranitelný, hluboké prožívání, chabě reagující)

• Toto vymezení se používá dodnes

• I současné povahové vlastnosti či typy temperamentu se k nim přirovnávají

Konstituční teorie temperamentu

• Biopsychické resp. Morfologické koncepce
• Přesahy do struktury schopností a charakterových vlastností
• Patří sem:

• Fyziognomika

• Osobnostní vlastnosti a znaky podle ní lze usuzovat z vnějšího vzhledu člověka (hlavně z výrazu obličeje)
• Aristoteles, J.K. Lavater a C. Lomboroso (zločinecké typy osobnosti)

• Frenologie

• Jednota těla a ducha, vzájemné působení obsahu a formy
• Lokalizace jednotek v mozku, do nichž jsou uloženy vlastnosti osobnosti
• F.J. Gall

• Konstituční typologie temperamentu

• Souvislost mezi konstitucí a povahovými vlastnostmi (konstituce tyto vlastnosti předurčuje)
• E. Kretschmer (Evropa) a W.H. Sheldon (USA)

• Fyziognomika a frenologie byly odsouzeny k nezdaru, ale ještě se někdy objevují v laické veřejnosti (např. rady jak proniknout do povahových vlastností člověka podle tvaru nosu apod.)
• Konstitučně typologické koncepty temperamentu jsou rozvíjeny a uvažovány dodnes

Fyziognomika

• Hledání souvislostí mezi fyziognomií (vzhledem, podobou, tvářností) a povahou člověka
• Vyvozování vlastností z vzhledu, postavy, vzezření, obličeje, tvaru čela, nosu, úst apod.
• Čtení ve tváři ale pomáhá lidem v běžné komunikaci, pomáhá nám posuzovat druhé, ale často jsme zklamáni z mylných interpretací a vlivu haló efektu
• Pochází již z Číny (konfuciánské období, před 3000 lety) – zde chápána jako významná metoda předvídání osudu, zdravotního stavu a povahových rysů (čtení z obličeje)

• Dále se jí zabýval i Hippokrates
• První písemnou práci napsal Aristoteles (Obraz tajemství přírody), který ke čtyřem typům podle Hippokrata přidal ještě éter (božský, nezničitelný)
• Staré Řecké učení objevil v Renesanci J. C. Lavater, vydává dílo Fyziologické fragmenty pro podporu lidské zralosti a lásky – nadšení pro fyziognomiku

• Byl si ale vědom hranic tohoto učení, přesto způsobil řadu přehmatů v soudnictví i v odborné a laické veřejnosti a ke vzniku řady předsudků
• Jedním takovým předsudkem bylo, že hezcí lidé mají i dobrou povahu a oškliví lidé jsou zlí (byl dokonce zatčen špatný vrah a až druhá vražda dovedla k pravému vrahovi – na pohled hezkému a neškodnému člověku)
• Tyto předsudky často setrvávají dodnes

• Fyziognomie byla tedy velmi zavádějící a zárovep zcela irelevantní, ale ne tím, že se snaží o interpretaci výrazu tváře (to ostatně dělá i zkušený lékař, který se snaží hledat příznaky nemoci ve vnějším vzhledu i výrazu obličeje)

• v obličeji a mimice se zračí vnitřní prožívání, psychické stavy atd. není chyba je tímto způsobem hledat -> je v pořádku, když sledujeme výraz celého obličeje nebo těla jako celku
• např: někdo je shrbený, má pokleslé koutky úst, celkově zoufalý výraz – je asi smutný nebo něco podobného
• fyziognomika se ale snaží vyvozovat generalizující závěry z jednotlivých obličejových oblastí
• např: přirostlé ušní lalůčky jsou znakem introvertních, zdrženlivých osob…
• otázkou je zde tedy obsahová, konstruktová či kriteriální variabilita těchto

• psychologie výrazu se na rozdíl od fyziognomie snaží posuzovat výraz v jeho zlostnosti a interakčních souvislostech

Frenologie

• „psychodiagnostická metoda“, která vychází z vnějších typologických znaků, a na základě přesvědčení o „vzájemném působení obsahu na formu a formy na obsah“ z nich vyvozuje povahové vlastnosti osobnosti
• Zakladatelem je vídepský anatom Franz Joseph Gall
• Tři základní myšlenky:

• Mentální procesy vznikají v mozku a ne v oddělené entitě, nazývané „duše“
• Tyto procesy vznikají ve funkčně oddělených částech mozku (mozkových centrech)
• Tato myšlenka se v podstat potvrdila (Brockovo centrum, Wernickeho centrum apod.)
• U každého jedince tato mozková centra zbytpují či ubývají a na odpovídajících místech lze na lebce nahmatat hrbolky či propadliny, v závislosti na jeho povahových vlastnostech a duševních schopnostech

• Tato myšlenka se ale ukázala naprosto irelevantní

• Teorie: jak myslíme, tak se tvaruje naše leka
• Domníval se, že z tvaru lebky lze vyčíst predispozice daného člověka k různým druhům jednání a chování, jeho talent i slabiny

• Pokud víme, které oblasti o těchto predispozicích informují

• Frenologie měla mnoho stoupenců

• Bylo definováno asi 42 schopností, jež lze z tvaru lebky vysoudit
• Zkoumání hlav popravených a hledání zločineckých rysů inspirovalo i C. Lomborosa, jehož výzkumy a metody byly následně využívány v soudní praxi

• Ve skutečnosti tvar lebky informuje spíš o genetických a jiných souvislostech, než povahových vlastnostech

• Lze například odlišit Japonce od Čecha nebo ženu od muže

• Frenologie, stejně jako fyziognomie, i přes dokázanou neschopnost posuzovat povahové rysy jsou stále oživovány v různých pochybných kurzech diagnostiky člověka

Kretchmerova konstituční typologie

• Vymezuje a zobecňuje 3 vyhraněné a 1 nevyhraněný „tělesný typ“, s nimi spojuje typy temperamentu a jejich vyústění do specifických chorob

• Vymezení na základě deskriptivního zpracování psychiatrických případů

• Typy (tělesný typ – typ temperamentu – choroba):

• pyknický – cyklotymní – cyklofrenie

• zaoblená postava, kratší končetiny
• střídání veselé a smutné nálady, vzrušení a klidu, bezprostřední
• afektivní psychóza, mánie a deprese (maniodepresivita)

• leptosomní – shizotymní – schizofrenie

• útlá postava, vysoký
• přecitlivělost a dráždivost střídající se s tupostí, uzavřenost ale bohaté zážitkové nitro
• rozštěpení myšlenkového a citového kontaktu se skutečností

• atletický – viskozní – epilepsie

• silný vývoj svalstva a kostry, robustní postava, málo tuku
• výbušnost a netečnost s pomalostí, důkladnost, houževnatost
• záchvaty s poruchou vědomí nebo strnulost
• nejméně přesně popsán, často opomíjen

• dysplastický

• různé případy nepravidelné tělesné stavby, nevyhraněné tělesné typy

• hlavní důraz na cyklotymní a schizotymní povahy, diagnostikuje že:

• cyklotym může být:

• hypomanický (přiznačný bujarostí)
• praktický realista (pohodlný humorista)
• dobromyslný (měkký a poddajný)

• schizotym

• hyperastesický (přecitlivělý, popudlivý…)
• středně schizotymní (chladný, důsledný…)
• anastesický (necitlivý, studený, zmatený, netečný…)

• temperamentové zvláštnosti jsou v pozadí toho, jakým způsobem se projeví speciální nadání člověka:

• básník

• cyklotym – realista, humorista
• schizotym – patetik, romantik, formalista

• badatel

• cyklotym – názorný, popisující empirik
• schizotym – exaktní logik, systematik, metafyzik

• vůdce

• cyklotym – odvážný hazardér, organizátor, rozumný zprostředkovatel
• schizotym – idealista, despota a fanatik, studený kalkulátor

Sheldonova konstituční typologie

• vychází ze studia chování zdravých osob (vysokoškoláků)

• hodnotí je v kategoriích temperamentových typů
• tyto dává do vztahu k výsledkům měření jejich tělesných forem
• základem rozdílnosti jsou rozdílné relace ve vývoji zárodečných blan z nichž vyplývají rozdíly v tělesné konstituci
• vajíčko -> blastula -> gastrula -> ektoderm, mesoderm a endoderm
• ze zárodečných blan se vyvíjejí všechny orgány a tkáně -> určitá tělesná stavba -> určité temperamentové charakteristiky osobnosti

• dělení

• endoderm (endomorf -> visceroton)

• základ pro střeva, zažívací orgány a útroby
• odpovídá piknikovi (cyklothym)

• mesoderm (mesomorf -> somatoton)

• základ pro svalovinu, vyměšovací a pohlavní orgány
• odpovídá atletikovi (viskózní typ)

• ektoderm (ektomorf -> cerebroton)

• základ pro kůži, smyslové orgány a nervy
• odpovídá leptosomovi (schyzotym)

• typické rysy:

• viscerotonie (endomorf – pyknik)

• uvolněné držení těla a pohyby, záliba v komfortu, pomalé reagování, miluje jídlo, je rád ve společnosti druhých, pocity blaha z vaření

• somatotonie (mesomorf – atletik)

• sebejisté držení těla a pohyby, záliba v dobrodružství, energičnost, miluje tělesná cvičení, chce dominovat a usiluje o moc, miluje riziko

• cerebrotonie (ektomorf – leptosom)

• napjaté držení těla a pohyby, sklon k nadměrným fyziologickým odezvám, urychlená reagence, miluje soukromí, duševní kontrola, nejistota, emocionální uzavřenost

• některé studi potvrdily korelační studií (dvouleté pozorování 200 studentů) vztahy mezi stavbou těla a temperamentem, jiné studie tento vztah ale nepotvrdily (např. I.L. Child 1950)

Psychofyziologické

• vysvětlují individuální zvláštnosti temperamentových vlastností specifickými vlstnostmi centrální nervové soustavy
• založil I.P. Pavlov
• odmitnutí druhotných znaků biologické organizace, orientace na centrální nervovou soustavu jako na vedoucí systém regulující všechny aktivity lidského organismu
• úsilí odhalit rozhodující vlastnosti nervové soustavy -> vymezení jejich obsahu a struktury -> stanovení jejich vztahu k osobnosti
• nejvýznamnější mezníky vývoje této koncepce:

• vývody I. P. Pavlova o třech klíčových vlastnostech hypotetických stavů podráždění a útlumu v mozku: jejich síly, vyváženosti a pohyblivosti
• Nová hlediska pro typologii povahových vlastností u člověka přinesl N. I. Krasnogorskij – síla a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podhořím
• V. D. Nebylicyn – psychofyziologický model osobnosti, opírající se o tradiční pojímání vlastností nervové soustavy, nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem; nezbytnost opírat se o vlastnosti, které determinují individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování v nejobecnějších rysech

I.P.Pavlov

• Vyvodil a experimentálně ověřil čtyři „základní typy nervové soustavy“ (jsou kombinacemi některých krajních pólů uvedených kvalit)

• Přiřadil je k tradičním typům temperamentů vymezených Hippokratem

• Základní typy CNS dle Pavlova:

• Sangvinik – silný, vyrovnaný, pohyblivý

• Jejich živost a přizpůsobivost se spojuje s vysokou pohyblivostí nervových procesů u silných vyrovnaných jedinců

• Flegmatik – silný, vyrovnaný, pomalý

• Inertnost uvedených procesů u silných a vyrovnaných jedinců se promítá do jejich temperamentu klidným a vyrovnaným chováním

• Cholerik – silný, nevyrovnaný

• Jejich prudkost a efektivita je způsobena převahou vzruchu nad útlumem

• Melancholik – slabý

• Snížená práceschopnost nervových procesů (slabý typ)

• Dělal i experimenty týkající se možnosti ovlivnění vrozených temperamentových rysů

• Výzkumy na štěpatech, rozdělil je na dvě skupiny kterým zajistil odlišné životní podmínky (jedni volně a druzí v klecích)
• Psi vyrůstající v kleci byli až patologickými melancholiky, bázliví, větší útlum
• U psů žijících na svobodě se objevovaly různé odstíny ostatních typů
• Typ vyšší nervové činnosti je tedy podle něj určován strukturou vrozených vlastností NS ale je dále determinován způsobem života a působením vnějšího prostředí
• Otázka – změna biotypu či překrytí?

• Své výzkumy doplnil hypotetickým vymezením specificky lidských typů vyšší nervové činnosti, zakládajícím na kognitivních složkách, na vztahu první a druhé signální soustavy; vyvozuje že:

• Dominující prvosignální soustava

• převažují smyslové dojmy a emocinální reakce nad racionální úvahou
• Jasně vnímají skutečnost, slabí v analýze

• Dominující druhosignální odraz

• Snadné odtržení od skutečnosti
• Hegel odpověděl na námitku, že se jeho teorie o absolutní ideji rozcházejí z praxí, „Tím hůře pro fakta“

• Teorie byla překonána, ale zajímavá zůstává výchozí myšlenka o úloze psychofyziologické úrovně regulace aktivit i metodologie přístupu

N.I.Krasnogorskij

• Experimentální práce s dětmi
• Síla, a hlavně rovnováha nervových procesů se týká především vztahu mezi mozkovou kůrou a podkořím
• Různé typy:

• CENTRÁLNÍ - Sangvinik a flegmatik

• Rovnováha mezi podmíněnými a nepodmíněnými reflexy
• Vytrvalost myšlení a citů, ovládání citových projevů rozumovou úvahou
• Rozlišení mezi flegmatiky a sangviniky je podle pohyblivosti nervových procesů (flegmatik – pomalý, těžkopádný, sangvinik – živý, neklidný)

• VZRUŠIVÝ - Cholerik

• Stálá převaha nepodmíněných reflexů a jejich slabá regulace
• Relativní převaha podkoří nad mozkovou kůrou, převaha emocí

• SLABÝ - Melancholik

• Celková slabost kůry i podkoří
• Stálé ohrožení nervové soustavy vnějším nadlimitním útlumem

V.D.Nebylicyn

• Dospěl k závěru že dosavadní psychofyzický model osobnosti, který se opírá o tradiční pojetí nervové soustavy nevysvětlil klíčové problémy spojené s temperamentem

• Nezbytnost opírat se o existenci obecnějších vlastností této soustavy
• Vlastnosti determinující individuálně příznačné zvláštnosti projevů, chování, v nejobecnějších rysech
• Hypotéza: obecné vlastnosti nervové soustavy jsou podmíněny regulační součinností čelního laloku mlzkové kůry s níže ležícími útvary, hlavně s retikulární formací a s limbickým systémem

• Vymezil nejdůležitější komponenty temperamentu:

• Emocionálnost (určena fungováním čelně-limbického systému, zvláštnosti vzniku a průběhu různých emocí a nálad)

• Citlivost (dostupnost dojmům), afektivní vnímavost
• Impulzivnost (rychlost s níž se emoce stává hnací silou činů)
• Emocionální stabilitu (rychlost, s níž proběhne změna z jednoho prožívání na druhé)

• Obecnou psychickou aktivitu (činnost čelně-retikulární soustavy, tendence subjektu k sebevyjádření, temperamentová komponenta nejširšího významu)

• Stupně této aktivity (póly malátnost, liknavost lenost, inertnost až po nejvyšší stupně energičnosti, rozjařenosti)
• Zaměření, obsahová kvalita (úrovep realizace aktivnosti určená komplexem motivů a vztahů, intelektovými a charakterovými vlastnostmi)

• Komponentu motorickou či pohybovou (přiřazuje k zaměření a obsahové kvalitě; spojení s funkcí pohybového a řečově-motorického aparátu, její oddělení od předchozí komponenty je dáno zvláštním významem motoriky jako prostředku aktualizace vnitřní dynamiky)

• Tyto komponenty temperamentu ho pomáhají odlišit od ostatních psychických útvarů osobnosti (zaměřenosti, charakteru a schopností)
• psychofyzické koncepce mají společné to, že konec konců temperament pojímají jako vrozenou dispoziční charakteristiku subjektu

• úvahy o tom, zda je možné temperament považovat za jednu ze základních substruktur osobnosti nebo zda nejde o psychickou kvalitu spadající do rámce uvažování na obecnější úrovni subjektu

Primárně psychologické

Jungovy typy osobnosti

• rozvíjí specifické učení o struktuře Já v jeho základních funkcích a zaměřenostech, z něhož pak vyvozuje základní temperamentové typy tohoto JÁ
• čtyři základní funkce JÁ jsou:

• čití (vědomé vnímání smyslovým aparátem, bez porozumění)
• myšlení (rozumné hodnocení, odlišování pravdy a lži)
• cit (citové hodnocení, nalézání dobra a zla)
• intuice (nevědomé vnímání, bleskové porozumění)

• dvě výrazné formy zaměřenosti duševní enerine na úrovni vědomého

• Introverse

• zaměřenost duševní energie dovnitř
• abstrahované chování,tendence skrýt libido* před vnějškem
• *libido v pojetí Junga je nespecifická psychická energie

• Extraverse

• Zaměřenost duševní energie ven, ve směru k objektům

• Spojením těchto dvou skupin kriterií vymezuje 8 globálních typů osobnosti:

• Introvertně zaměřený

• Myšlenkový typ (racionalista, myšlenky jsou více než fakta)
• Citový typ (řídí se subjektivně založeným cítěním, své představy klade nad objektivní skutečnost)
• Počitkový typ (vysoká senzitivnost, intenzita subjektivní části na bezprostředním vnímání)
• Intuitivní typ (snílek, mystik či umělec, neexistuje pro něj realita, řídí se vnitřními originálními intuicemi)

• Extravertně zaměřený

• Myšlenkový typ (vzor vědeckého myšlení naší doby, soudí o vnější skutečnosti na základě pojmů vyvozených z konkrétní reality)
• Citový typ (objektivní ohodnocení skutečnosti, brání se subjektivně založeným soudům)
• Počitkový typ (krajní realista, řídí se silou vnějších vlivů)
• Intuitivní typ (zaměření na plány a možnosti než na přítomnou realitu)

Faktoriální

Eysenckovo pojetí temperamentu

• Psychometricky založená
• Přejímá Jungovo pojetí extroverse a navazuje i na Pavlovovu fyziologii, nebehavioristickou torii učení, Kretschmerovu typologii a přidává i vztah k Hippokratovým typům
• Přidává též zkušenosti s duševními poruchami z vlastní praxe
• Usiluje o podložení vytvořené koncepce faktorovou analýzou projevů a prožitků člověka
• Existence tří nezávislých temperamentových vlastností:

• Bipolárně koncipovaná dimenze „introvertovanost-extravertovanost“ (nevymezuje ji jako Jung zaměřeností JÁ, ale způsoby chování)

• Introvert (sklon k introspekci a uzavřenosti, zdrženlivost, cítí se lépe mezi knihami než mezi lidmi, má rád klidný způsob života, rád předem plánuje, spolehlivost a stálost, kontroluje své city není agresivní, silně prožívá křivdy, spíše pesimista)
• Extrovert (sklon k bezstarostnosti, otevřenosti a družnosti, hodně povrchních přátelských vztahů, komunikativní a činorodý, optimista, lehkomyslný, má rád změny, nesnáší jednotvárnost, je pohotový, méně spolehlivý, obtížně zvládá city, je impulzivní)

• Neuroticismus (charakterizovaný jako kontinuální škála)

• Od emocionální stability (citová stálost, dobrá integrovanost osobnosti ve smyslu dobré psychické odolnosti, houževnatosti a vytrvalosti)
• Po výrazné projevy neuroticismu (špatn integrovanost osobnosti ve smyslu přecitlivělosti, citové nestálosti, nedostatku sebedůvěry, prožitků úzkosti a starostlivosti atd.)

• Psychoticismus (založeno na Kretschmerově i Jungově pojetí přechodu temperamentových vlastností od normy k patologii; určité temperamentové typy předurčují sklon nositele k určitému druhu psychického narušení)

• tato škála připojena teprve dodatečně

• První dvě škály vytvářejí kombinací temperamentové charakteristiky osobnosti schodné s Galénovskými typy
• Uvnitř základnícho temperamentového rozčlenění má jemnější diferenciaci chování (prožitků a projevů) osobnosti podle vzájemných relací v uvedených faktorech
• Vytvořil dotazník EPI (česky EOD – Eysenckův osobnostní dotazník)
• Přiřazení typů:

• Introvertovaný, nestabilní – melancholik

• Náladový, úzkostný, rigidní, střízlivý, pesimista, nesociabilní, tichý

• Introvertovaný, stabilní – flegmatik

• Pasivní, starostlivý, přemýšlivý, klidný, ovládající se, spolehlivý, chladný

• Extravertovaný, nestabilní – cholerik

• Nedůtklivý, neklidný, agresivní, vznětlivý, vrtkavý, impulzivní, aktivní

• Extravertovaný, stabilní – sangvinik

• Družný, soupeřivý, sdílný, nenucený, lehkomyslný, čilý, bezstarostný

• Psychoticismus měří míru (úrovep) psychopatologických projevů osobnosti (problémy a přizpůsobivost)

• Vystupuje v rozdílných kvalitách utěch, kteří vykazují trend k emocionální labilitě
• U labilních introvertů – osobnostní problémy, sklony k psychasteniím až schizofrenii
• U labilních extrovertů – vztahové problémy, sklony k hysterii, sociopatii až afektivním psychózám

• Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů

• Po vzoru Mendělejevovy periodické soustavy prvků se pokusil vytvořit systémy faktorů jednotlivých stránek osobnosti
• Kombinuje empirii s teoretickými úvahami, opírá se o přístupy W. S. Zimmermanna
• Dělí temperamentové dispozice dětí podle oblastí chování, které determinují:

• Vztahující se k chování vůbec (v mnoha různých způsobech chování)
• Determinující emocionální aspekty chování
• Projevující se v sociálním chování

• Předpokládané dimenze pak dělí do subkategorií podle určitých společných znaků:

• Zda vyjadřují pozitivní či negativní orientaci k subjektům činnosti
• Zda podmipují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
• Zda se projevují aktivitou či pasivitou
• Zda jde o činnost kontrolovanou či impulzivní
• Zda je reakce determinovaná subjektem či objektem

• Jednotlivé dimenze:

• Dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice

• Sebedůvěra – pocity méněcennosti
• Bdělost – nevšímavost

• Pohotovost k udržování kontaktu s okolím

• Impulzivita – uvážlivost
• Sebeomezování – bezstarostnost

• Vážnost, svědomitost - lehkovážnost

• Objektivita – přecitlivělost
• Přecitlivělý člověk má pocit že „je do něho vidět, bojí se pokořujících zážitků, je zaujatý sebou

• Dimenze vyjadřující emoční dispozice

• Veselost – deprese

• Tato deprese má ale jiný základ než deprese patologická

• Emoční nezralost – emoční zralost

• Nezralý člověk citově reaguje jako dítě, neovládá své citové projevy, podléhá snění, pověrám a je v zajetí magického myšlení

• Nervozita – klidnost
• Stabilita – cykloidnost

• Stabilita x kolísání nálad (veselá – smuná, hněv – apatie atd.)

• Nesmělost – vnitřní jistota

• Egocentrický postoj spojený se vztahovačností proti postoji objektivnímu a zachování klidu napříč situaci

• Dimenze vyjadřující sociální dispozice

• Ascendence (troufalost) – bojácnost

• Často se označuje jako dominance-submise, ale vhodnější termíny jsou troufalost - bojácnost
• Nemusí zahrnovat přání panovat nad druhými, nespíš hájit svá práva, iniciuje kontakt s vůdcem či mluvčím

• Družnost – soběstačnost
• Sociálně iniciativní – sociálně pasivní
• Přátelskost – hostilita

• Hostilní člověk se protiví kontrole, opovrhuje ostatními, je nevraživý, bývá snadno podrážděný

• Tolerance - kritičnost

C.R. Cloniger

• dotazník TCI

• snaha postihnout základní struktury osobnosti – temperament a charakter

• temperament - čtyř základní dimenze (Vyhledávání nového, vyhýbání se ujmě, závislost na odměně, vytrvalost)
• charakter - ze tří dimenzí (Sebeřízení, Spolupráce, Sebeprosazení)

• dimenze jsou dále členěny na subdimenze, takzvané facety
• probandi odpovídají na 238 položek v rozmezí dichotomické stupnice „platí–neplatí“
• velká bohatost - kombinace facet

Guilfordova matice primárních temperamentových faktorů

• sestavoval po vzoru Mendělevovy periodické soustavy prvků – systém stránek osobnosti, dále se opírá o Zimmermanna
• 3 velké skupiny temperamentových dispozic (dělené dle oblastí chování, které determinují)

• vztahující se k chování vůbec
• determinující emocionální aspekty chování
• projevy v sociálním chování

• dále rozlišuje dimenze, které rozděluje do subkategorií dle společných znaků

• zda vyjadřují poz. či neg. orientaci k subjektům činnosti
• zda podmiňují větší či menší odezvu jedince na stimulaci
• zda se projevují pasivitou nebo aktivitou
• zda jde o činnost kontrolovanou či impulsivní
• zda je reakce determinována subjektem či objektem

1. dimenze vyjadřující obecné temperamentové dispozice

• dimenze sebedůvěra – pocity méněcennosti = sklon jedince se uplatňovat nebo se držet zpátky
• bdělost – nevšímavost = týká se pohotovosti udržet kontakt s okolím
• impulsivita – uvážlivost = tendence reagovat s rozmyslem nebo pod vlivem okamžiku
• sebeomezování – bezstarostnost = sebekontrola, svědomitost proti lehkovážnosti, povrchnosti
• objektivita (věcnost, neosobnost) – přecitlivělost (neodůvodněné sympatie, bojí se pobuřujících zážitků)

2. dimenze vyjadřují emoční dispozice

• veselost – deprese
• emoční nezralost (rce. jako dítě, nekontroluje emoce, marnivost, magické myšlení) – zralost
• nervozita – klidnost = odlišuje napjaté a uvolněné jedince
• stabilita – cykloidnost = týká se vyrovnanosti nálad
• nesmělost – vnitřní jistota

3. dimenze vyjadřují sociální dispozice

• ascendence (troufalost, dominance, hájení svých práv, mluvčí, společenský) – bojácnost (submisivita)
• družnost – soběstačnost
• sociální iniciativní (snadno přátelé, nejsou stranou, plánují, organizují činnosti) – pasivní
• přátelskost (seznamuje se, chce přátelé, příjemný) – hostilita (nepřátelský, nevraživý, podrážděný)
• tolerance - kritičnost = akceptovat či hledat na druhých chyby

Keirseovo vymezení

• Přejímá schémata zakládající na Hippokratovi, Galenovi a Kretschmerovi
• Vytváří 16 typů temperamentu a osobnosti roztříděných do 4 základních typů (podle Kretschmera), každý typ má 4 subtypy:

• Schizotymní, hyperstenický
• Schizotymní, anestetický
• Cyklotymní, depresivní
• Cyklotymní, hypomanický

• Typy temperamentu:

• Umělecký (artisan) temperament

• Miluje zábavu, optimista, realista, troufalý a spontánní, vznětlivý, potřebuje vyvolávat senzace, cení si svobodu…
• Subtypy: Skladatelé, živnostníci, umělci a spekulanti

• Opatrovnický (guardian) temperament

• Spolehlivost, prospěšnost a pracovitost, věrná partnerství, oddanost, obezřetnost a skromnost, spolehlivost a tradice, vyhledává jistotu
• Subtypy: inspektoři, prospektoři, dodavatelé a dozorci

• Racionální (rational) temperament

• Pragmatický, skeptický, nezávislý, zaměřený na řešení problémů, důvtip, racionální partnerství, vyrovnaný, logik, prahne po výkonu
• Architekti, polní maršálové, vynálezci a duchovní vůdci

• Idealistický (idealist) temperament

• Nadšenec, věří svým intuicím, touha po romantice, sní o dosažení moudrosti, pyšní se svou láskyplností, dobrosrdečností, má tendenci dávat, věřit, intenzivní partnerství, podněcující vedení
• Léčitelé, poradci, závodníci a učitelé

• Florence Littauerová publikuje na internetu test, podle kterého se lze přiřadit k určitému typu temperamentu
• Všechny koncepce vyúsťují do profilů shodných s původní antickou typologií

Další teorie temperamentu

Trojdimenzionální temperamentová typologie – Heymans a Wiersmy

• Každá dimenze má dva póly

• aktivita - neaktivita = „síla vůle“, míra a povaha cílevědomosti, organizovanosti, záměrnosti aktivit s ohledem na povahu působících podmínek a situací
• emotivita – neemotivita = „citová vzrušivost“, přístupnost dojmů, častost, přiměřenost v síle emoční odezvy
• perservace – dva póly:

• primarita – impulzivita, extravertovanost
• sekundarita – delší prožívání, pomalé rozhodování, introvertovanost

Kombinací došli k osmi typům:

1. Apatik. Neemotivní, neaktivní, sekundární – uzavřený, samotářský, věrný zvyklostem, nevůdčí typ, nepřesný, nespolečenský, neodvážný, nesnaživý, stačí si sám, chce klid.
2. Cholerik. Emotivní, aktivní, primární – optimistický, impulzivní, vůdcovský typ, praktický (někdy bez míry a vkusu), náladový – závisí na tom, jak se mu daří.
3. Sentimentální. Emotivní, neaktivní, sekundární – ctižádostivý, nároky zůstávají ve stavu přání, uzavřený, orientovaný na minulost, sebeanalyzující, nepohotový, nerozhodný, soucitný, chce jistotu a bezpečí.
4. Amorfní. Neemotivní, neaktivní, primární – přizpůsobivý, poddajný, podlehne svodu, afektovaný, nudí-li se vymýšlí co by provedl – malý intrikán, netečný k minulosti i budoucnosti, rozptýlený, citově mělký ale vyrovnaný, má rád pochvalu, samotář.
5. Sangvinik. Neemotivní, aktivní, primární – sebejistý, lehce se kontaktuje a přenáší přes nezdary, impulzivní, činorodý, slabé city, ctižádostivý, sportovní typ, praktický, obsáhne velké množství látky, ale nestačí si ji osvojit.
6. Vášnivý (pasionovaný). Emotivní, aktivní, sekund. – ctižádost, stálé silné city, plány uskutečňuje, energie, city ovládá, práce vytrvalá a rovno., žije pro ideu, osamocený, dobrý pozorovatel, nepřístupný jiným názorům, vůdčí typ, přání podřizuje ideám.
7. Nervózní. Emotivní, neaktivní, primární – vznětlivý,vydrážditelný, kritický, náladový, bujná fantazie, v představách idealizuje, rychle vzplane, ale brzy obrací, nerozhodný, neklidný, pracovní zápal střídán dlouhou nečinností, nestálý v lásce, zájem o tajemno.
8. Flegmatik. Neemotivní, aktivní, sekundární – chladný, střízlivý, nálady vyrovnané, ovládá city, činorodý, práce bez námahy (zdroj uspokojení), vytrvalý, od cíle se nedá odvrátit, rozvážný, trpělivý, dobrá paměť, zaostává v čin. a výkonech s okamžitou pozorností, záliba v abstraktních systémech, zásadně dodržuje pravidla.

Teorie vrozených temperamentových bloků osobnosti

• Chess, Thomas, Buss
• temperamentové dimenze jsou vrozené, výzkum začali u ročních dětí na základě jejich chování
• při narození existuje devět stavebních bloků, které se diferencují v průběhu života (Úroveň a rozsah motorické aktivity, Rytmus a pravidelnost funkcí, Vyhýbání nebo přijímání nových osob, objektů, Adaptabilita na nové prostředí, Práh vnímavosti, Intenzita, energetická úroveň odpovědi, Obecná nálada dítěte, Rozptýlenost, Rozpětí pozornosti)
• dítě se nějak vrozeně chová – to ovlivňuje odezvu u rodičů a zpětně upevňuje toto chování
• tři typy dětí:

• Vyrovnané dítěte – charakteristická pozitivita, pozitivní emoční ladění, pravidelný biorytmus, mírná intenzita reakcí, adaptabilita, spí bez problémů, asi 40%
• Problémového dítěte – záporné laděné, neprav. biorytmus, vysoká intenzita reakcí, neadaptabilita, rozmrzelost, 10%
• Pasivního dítěte – apatie, mírná mrzutost, delší přizp., intenzita není příliš vysoká, sklon k pravidelnosti

• výzkum opakován u stejných dětí po 10.ti letech, zjištěna vysoká korelace vlastností a funkcí
• mínus: temperamentové bloky nebyly ověřeny faktorováním a není důkaz, že tyto bloky jsou opravdu vrozené

Pojetí bazální struktury psychické autoregulace

= integrovaná slitina vrozených a osvojených strategií, jimiž se subjekt v procesu své reálné životní praxe dynamicky vyrovnává s různorodými variantami situačních komplexů = subjektivně příznačná rovina kvality pohotovosti k určité formě či způsobům interakcí s prostředím = jedna ze základních osobnostních substruktur, kterou lze dát do vztahu s některými koncepcemi temperamentu

• schválně neužívá pojmu temperament pro jeho „zprofanovaný“ význam
• povahové vlastnosti = vnitřně specificky strukturovaný komplex, ke slitině čtyř na sobě nezávislých
• komponent (kognitivní, emocionální, regulační, adjustační) do subjektivně příznačného profilu psychické integrovanosti
• někdy také ozn. „struktura psychické variabilnosti“ - ve všech komponentách rozhodujících o úrovni integrovanosti se specifickým způsobem prosazuje dynamický aspekt
• do každé komponenty se prosazují faktory vyššího řádu e dvou aspektech – 1. psychické spontaneity (vzrušivost, rychlost, intenzita) a 2. motorické hybnosti

integrovanost osobnosti je určena:

• kognitivní variabilnost

• týká se kognitivních funkcí, postihování a zpracování komplexu situačních proměnných
• vysoká variabilita – tendence ke změně, k kvantitě, dynamice a proměnlivosti intenzivních vnějších podnětů při jejich zpracování
• invariabilita – tendence k interakcím se stabilním prostředím, kog.chudým pro dynamické postihování a spravování situace

• emocionální variabilnost

• prožívání interakcí s prostředím a situační změny
• dynamika emocí a důsledky v oblasti kognitivní a konativní
• variabilita – výrazná em. vzrušivost, citlivost, rychlé nabuzení, vzplanutí,...
• invariabilita – citová stálost, nízká citlivost, snížená emotivita, emocionální chudost

• regulační variabilnost

• tyká se mechanismů, forem a způsobů spouštění a ovládání regulujících funkcí konativní modality autoregulace
• vysoká variabilita – nízké sebeovládání, zkratkovitost, bezprostřednost, malá korigovanost
• invariabilita – interakční rigidita, dbání a na důsledky

• adjustační variabilnost

• tyká se vpravování se do nových podmínek a činností
• variabilita – pohotovost se přizpůsobit, snaha začlenit se do nového
• invariabilita – adjustační rigidita, konzervativní, ...

= u každého jedince se tyto komponenty sjednocují v různých relacích = rozhoduje to pak o bazální úrovni a dynamice psychické integrovanosti osobnosti