Informační etika

Informační etika je „oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformací, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.“ Jako jeden z oborů etiky vytváří kritický rámec pro posuzování morálních hledisek práce s informacemi, dopadu moderních informačních technologií na společnost a v užším měřítku nabízí praktická vodítka pro informační pracovníky. Informační etika se bezprostředně týká knihovnictví, informatiky, publikační činnosti a žurnalistiky. Ze širšího hlediska se však informační etika dotýká všech činností souvisejících s informacemi, tedy i například politiky, učitelství atd.

Informační etika bývá často zaměňována s počítačovou etikou, která se věnuje společenským dopadům moderních počítačových technologií. Pod informační etiku zároveň spadají konkrétní oblasti spojené s praxí, například:

• kyberetika a netiketa, zejména s ohledem na sítě a Internet;
• knihovnická etika;
• novinářská etika;
• mediální etika, aj.

Ve většině těchto oblastí je etické chování kodifikováno v podobě morálních kodexů.

Záměry informační etiky

Karel Janoš uvádí mezi jinými tyto cíle, zaměřené především na význam informační etiky pro informační pracovníky:

• Poukázat na potřebu a význam informační etiky pro profesionální i neprofesionální pracovníky pohybující se ve sféře informací.
• Zvýšit úroveň a profesionalitu informační práce.
• Zabezpečit, aby se informační pracovníci (včetně knihovníků) nepropůjčovali k činnostem neslučitelným se zásadami informační etiky.
• Prevence nesprávného zacházení s informacemi.
• Přispět k pozitivnímu působení informací na morální rozvoj společnosti.

Rafael Capurro pojímá informační etiku mnohem šířeji, jako „deskriptivní teorii, vysvětlující mocenské struktury ovlivňující přístup k informacím a tradicím v různých kulturách a epochách“ – a zároveň hodnotí morální přístupy a tradice v informačním sektoru z hlediska jednotlivce i společnosti. Informační etika podle Capurra hodnotí a vysvětluje:

• Vývoj morálních hodnot v informační oblasti.
• Vytváření nových mocenských struktur v informační oblasti.
• Informační mýty.
• Skryté rozpory a záměry v informačních teoriích a praxi.
• Vývoj etických konfliktů v informační oblasti.

Vývoj informační etiky

• Základní podmínkou etiky je svoboda; právo na svobodu informací bylo kodifikováno pro oblast sdělovacích prostředků v roce 1948 na zasedání OSN – dokument mj. uvádí tyto zásady:
  • říkat pravdu a šířit znalosti bez zlého úmyslu,
  • usnadnit řešení ekonomických, sociálních, lidských problémů volnou výměnou informací,
  • omezit falešné a tendenční informace,
  • určit práva a povinnosti médií,
  • eliminovat cenzuru a nelze-li, určit podmínky jejího fungování.

V témže roce byla přijata Všeobecná deklarace lidských práv, která v článku 19 uvádí:„Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu (…) a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“. Ve 40. letech formuloval Norbert Wiener myšlenky kybernetiky; předvídal, že kybernetika s nástupem počítačů přinese nové společenské a etické problémy. Wiener sice nepojmenoval informační etiku, popsal však základní principy spravedlnosti jako fundamentální pravidla na kterých by měla stát informační společnost. Ve druhé polovině 70. let Walter Maner začal vyučovat nové odvětví etiky: počítačovou etiku. Maner tvrdil, že „počítače přináší zcela nové etické problémy, které by neexistovaly, pokud by počítače nebyly vynalezené.“

Informační etika jako samostatný obor se začala formovat během 80. let. V roce 1980 publikovali Kostrewski a Oppenheim článek Ethics in Information Science, kde se věnují etice v kontextu informační vědy, především s ohledem na vědeckou práci. (ibid.) Na téma navázal Rafael Capurro řadou dalších článků. V roce 1985 v Moral issues in information ethics shrnuje dosavadní debatu a blíže se věnuje rozdělení na mikroetické a makroetické problémy. Ve stejném roce James Moor publikoval článek What is computer ethics?. Podle Moora moderní technologie vedou k situacím, kde není nastavená politika používání, vzniká tak „politické vákuum“ (policy vacuum) které vytváří „konceptuální zmatky“ (conceptual muddle). Počítačová etika by měla poskytnout teoretický základ pro odstranění konceptuálních zmatků a nastavení pravidel, která vyřeší etické problémy.

V roce 1995 přišla Krystyna Górniak-Kocikowska s radikálním názorem, že počítačová etika se stane globální etikou, která nahradí dosavadní etické systémy (někdy se tato teze označuje jako Górniak hypothesis). V roce 1999 nabídl Luciano Floridi novou teorii informační etiky, která zahrnuje nejenom lidské bytosti, ale chápe vše jako „informační objekty a procesy“ které dohromady utváří infosféru. Poškození infosféry označuje Floridi jako entropie, což je „zlo, kterému je nutné se vyhnout.“

Morální problémy v informační etice

Informační etika se zabývá jak praktickými aspekty práce s informacemi, tak globálním vývojem a vlivy působícími na informační společnost. John Ladd proto navrhuje rozdělení na mikro- a makro-etické problémy.

Mikroetické problémy

Mikroetické problémy se týkají především chování jednotlivců v rámci informačního procesu. Zpravidla se jedná o konkrétní správné a nesprávné způsoby práce s informacemi. Doporučený způsob práce bývá kodifikován do etických kodexů, nicméně jak zdůrazňuje Capurro, etická praxe a kodexy chování by neměly být zaměňovány se samotnou diskuzí o etických problémech. American Society for Information Science v roce 1984 identifikovala mezi jinými tyto problémy:

• downloading,
• soukromí (úmyslné či nechtěné zveřejnění dat),
• copyright (duševní vlastnictví, sdílení software atp.),
• stanovení cen (v konkurenčním prostředí),
• počítačová kriminalita,
• zabezpečení (ochrana hesel atd.),
• intelektuální a akademická svoboda,
• tok dat napříč zeměmi,
• tajení a falšování informací.

Makroetické problémy

Problémy na makroetické úrovni jsou často předmětem samotné informační vědy. Makroetika se zabývá dopadem informačních technologií na společnost (což úzce souvisí s počítačová etika). Ladd (1997) nabízí obecnější vymezení: „předmětem makroetiky [je] morální posuzování norem, praktik, institucí a zákonů, které jsou budovány na bázi mikroetiky.“

Pro příklady makroetických problémů viz: Společenské dopady informačních technologií.

Odkazy

Použitá literatura

• BYNUM, Terrell, 2011. Computer and Information Ethics. The Stanford Encyclopedia of Philosophy [online] [vid. 11. červen 2014]. Dostupné z: http://plato.stanford.edu/archives/spr2011/entries/ethics-computer/
• CAPURRO, R., 1985. Moral issues in information science. Journal of Information Science. B.m.: BOWKER-SAUR LTD, MAYPOLE HOUSE, MAYPOLE RD, E GRINSTEAD, W SUSSEX, ENGLAND RH19 1HH, 1.1., roč. 11, č. 3, s. 113–123 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0165-5515. Dostupné z: http://www.capurro.de/moral.htm
• CAPURRO, Rafael, 2000. Ethical Challenges of the Information Society in the 21st Century. The International Information & Library Review. 9., roč. 32, č. 3-4, s. 257–276 [vid. 16. červen 2014]. ISSN 10572317. Dostupné z: http://www.capurro.de/EEI21.htm
• ČINČERA, Jan, 2002. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta.
• FLORIDI, Luciano, 2006. Information ethics, its nature and scope. ACM SIGCAS Computers and Society. B.m.: ACM, 1.9., roč. 36, č. 3, s. 21–36 [vid. 11. červen 2014]. ISSN 00952737. Dostupné z: doi:10.1145/1195716.1195719
• FLORIDI, Luciano a Jeff W. SANDERS, 1999. Entropy as Evil in Information Ethics. Etica e Politica [online]. roč. I, č. 2 [vid. 14. červen 2014]. Dostupné z: http://www2.units.it/etica/1999_2/floridi/
• FROEHLICH, Thomas, 2004. A brief history of information ethics. BiD [online]. 1.12., č. 13 [vid. 15. červen 2014]. Dostupné z: http://bid.ub.edu/13froel2.htm
• GORNIAK-KOCIKOWSKA, Krystyna, 1996. The computer revolution and the problem of global ethics. Science and Engineering Ethics. 6., roč. 2, č. 2, s. 177–190. ISSN 1353-3452. Dostupné z: doi:10.1007/BF02583552
• JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze.
• KOSTREWSKI, B. J. a C. OPPENHEIM, 1980. Ethics in information science. Journal of Information Science. 1.1., roč. 1, č. 5, s. 277–283 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0165-5515. Dostupné z: doi:10.1177/016555157900100505
• LADD, John, 1985. The quest for a code of professional ethics: an intellectual and moral confusion. B.m.: Wadsworth Publ. Co., 24.1., s. 8–13.
• LADD, John, 1997. Ethics and the computer world. ACM SIGCAS Computers and Society. B.m.: ACM, 1.9., roč. 27, č. 3, s. 8–13. ISSN 00952737. Dostupné z: doi:10.1145/270858.270862
• MOOR, James H., 1985. What is computer ethics? Metaphilosophy. B.m.: BLACKWELL PUBL LTD, 108 COWLEY RD, OXFORD, OXON, ENGLAND OX4 1JF, 10., roč. 16, č. 4, s. 266–275 [vid. 15. červen 2014]. ISSN 0026-1068. Dostupné z: doi:10.1111/j.1467-9973.1985.tb00173.x
• ŠLERKA, Josef, 2011. Informační etika [online prezentace]. 2011. [vid. 12. červen 2014]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/informan-etika
• SOUČEK, Martin, 2006. Informační věda. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130
• WIENER, Norbert, 1954. The Human Use of Human Beings: Cybernetics and Society. Second Edi. New York, NY: Doubleday Anchor. ISBN 0306803208.
• WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, 2014. Information ethics. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] [vid. 12. červen 2014]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Information_ethics&oldid=592993932

Související články

• Kyberetika
• Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft

Klíčová slova

etika, informační věda, kyberetika, morální kodex