Gabriel Naudé

Gabriel Naudé (2.2. 1600-10.7.1653) byl francouzský knihovník a učenec, prosazoval zřízení veřejné knihovny s širokým rozsahem svazků. Naudé vedle publikace svazků zasahoval také do politického života francouzské společnosti. Přátelé ho často označovali jako skeptického moralistu, který umí využít svou odvahu. Avšak mimo politické dění se zabýval také typografií. Jeho hlavním zaměřením se stalo ale knihovnictví a knihovny.

Život

Naudé studoval na církevní škole a později na univerzitě v Paříži. Zaměřil se zejména na humanitní vědy, v jeho případě na filozofii a medicínu. Ve svém životě se ale více zajímal o knihovnictví a knihovní vědu. Přesto, že mu byla nabídnuta prestižní práce královského lékaře u Ludvíka XIII., vydal se na cestu knihovnickou. Naudému byla nabídnuta práce v první veřejné knihovně ve Francii, ve které se nacházelo přes 40 000 svazků.

Dílo

Naudého literární činnost byla velmi bohatá. Napsal mnoho děl z oblasti politiky, náboženství a historie. V roce 1620 publikoval svou první knihu - Le Marfore ou Discours Contre les Lisbelles. O dalších sedm let později publikoval knihu Advis pour dresser une bibliotheque. V angličtině přeloženo jako "Advice on Etablishing a Library". Tato kniha se stala velmi významnou co se týče jejího zaměření. Naudé se zde zaměřil zejména na všechny funkce knihovny. Zabýval se sestavením základních pravidel pro knihovnickou práci a systémem uspořádání sbírek. Naudé poprvé v díle Bibliographia politica použil slovo bibliografie.

Naudé velmi usiloval o zřízení veřejné knihovny, která by sloužila širší veřejnosti, zejména zájemcům u literaturu. Snažil se o tom přesvědčit i Mesmeho u svého nadřízeného. To se však povedlo až roku 1644 za kardinála Mazarina. Mazarinova knihovna byla pro svou otevřenost veřejnosti označena pařížským deníkem Paris Gazzete jako "žijící živá knihovna". Dílo Advis pour dresser une bibliotheque je dodnes aktuální. Metodika budování knihoven a knihovního fondu. V díle se zabývá problematikou budování knihovny, shromažďováním a organizováním knihovního fondu, který musí být systematicky doplňován významnými autory z nejrůznějších oblastí. Navrhl tak koupi knih v původních jazycích autorů, protože po překladu by dílo mohlo ztratit prvotní význam. Naudé odmítá cenzuru a tvrdí, že informace mají být poskytovány bezplatně. Naudé vytvořil knihovnické kategorie v knihovně: filozofie, teologie, právo, politika, medicína, historie, matematika, krásná literatura a magie.

Význam pro informační vědu a knihovnictví

Největší význam lze shledávat v Naudého snaze pro zřízení veřejných knihoven a v jeho literární tvorbě, který se zaměřovala na teoretickou a praktickou stránku fungování knioven. Naudé byl ve své profesi velmi zodpovědný, byl si vědom faktu, že sbírky musí být určeny pro zvýšení čtenářské gramotnosti a informovanosti neustále rozšiřovány. Dále přispěl do oblasti knihovnictví termínem '''bibliografie'''' ve smyslu soupisu, seznamu knih.

Mazarinova knihovna

Mazarinova knihovna je nejstarší veřejná knihovna ve Francii, je součástí Francouzského institutu. Knihovna se nachází v Paříži, nábřeží Quai de Conti. Knihovna byla vytvořena z osobních sbírek kardinála Mazarina, které byly později doplněny a rozšířeny. Je chráněna jako francouzská historická památka. Mazarin shromáždil v Římě již rozsáhlou knihovnu. Vytvořením druhé knihovny v Paříži byl pověřen právě Gabriel Naudé. Kolem roku 1648 se Mazarinovi podařilo shromáždit 40 000 svazků. Avšak šlechtické povstání fronda znamenalo bariéru v rozvoji knihovny.

Po odchodu Mazarina z Paříže se Pařížský parlament rozhodl, že kardinálův majetek zkonfiskuje. Roku 1651 parlament vypsal odměnu za dopadení kardinála vy výšá 150 000 liber. Obnos peněz se parlament rozhodl získat právě prodejem jeho paláce a knihovny. Knihovník Naudé zachránil alespoň malou část sbírky, protože chtěl jednoho dne knihovnu obnovit. Když se Mazarin vrátil do Paříže roku 1653 povolal do svých služeb Naudého, který se ale mezitím stal knihovníkem knihovny švédské. Naudé bohužel při cestě zemřel. V práci Naudého tak pokračoval La Poterie, který knihovnu začal budovat na základě zachráněných sbírek Naudém. V roce 1661 Mazarinova knihovna dosáhla významu, jako dříve. Dnes knihovna obsahuje 600 000 svazků, 4 600 rukopisů a 2 370 inkunábulí . Nejcennější inkunábulí je výtisk Guttenbergovy bible zvaný Mazarinova bible a sbírka tzv. Mazarinades z doby Frondy o kardinálovi.