Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu

MARC (MAchine Redeable Cataloging = strojově čitelný výměnný formát bibliografických dat) je standardizovaný formát struktury katalogizačního (popř. bibliografického) záznamu sloužící pro výměnu dat mezi jednotlivými informačními institucemi anebo systémy. Stanoví povinné údaje pro výměnu, pořadí údajů popisu, jejich odpovídající kódová označení a pravidla použití. MARC formáty mají specifické vazby na mezinárodní katalogizační pravidla (např. ISBD) a na další normy a konvence (týkající se věcného zpracování, kódování,…).

Historie formátů typu MARC vycházející z normy ISO 2709

Americká Knihovna Kongresu (Library of Congres) se o možnost automatizace knihovnických procesů začala zajímat už na konci 50. let 20. století. Tato idea byla podpořena grantem od Výboru pro knihovní zdroje - vzápětí byly napsány zprávy, které určovaly směr, kterým by automatizace měla směřovat. Např. zde byly uvedené funkce, které by měl systém minimálně splňovat:

• Kataogizace a údržba katalogu
• Řízení výpůjček
• Komunikace s ostatními knihovnami a organizacemi
• Vytváření autoritních záznamů

Projekt MARC vznikl v roce 1966 v Knihovně Kongresu jako pilotní projekt testování proveditelnosti výroby strojově čitelných záznamů ve standardizovaném formátu + jejich distribuci na lokální počítačové stroje z iniciativy Henriette Avram (programátorka Knihovny Kongresu) pod zkratkou MARC. Od té doby se takto světově všeobecně označuje způsob konstrukce bibliografických záznamů, vycházejících z řešení vyvinutých pro tento projekt.

Vznik a vývoj MARC I. a II. mezi lety 1969 až 1979

MARC I. se v Knihovně Kongresu používal od listopadu 1966 do října 1967. Záznamy zde byly vypracovávány ručně a následně děrovány na děrnou pásku a dány do počítače - výsledkem byla magnetická páska. Magnetické pásky se rozesílaly americkým knihovnám, které se do projektu automatizace zapojily. MARC I katalogizoval pouze monografie a seriály.

Hodnocení projektu MARC I., která byla dostupná od zúčastněných knihovnen, byla velmi důležitá pro konstrukci formátu MARC II. Původní myšlenka pro vytvoření MARC II., byla vytvořit formát, který by byl aplikovatelný pro různé formy dokumentů - knihy, seriály, mapy, hudba, novinové články, atd. Práce na tomto projektu začala v roce 1967. Projekt byl publikován po roce práce v roce 1968.

Revize formátu a integrace 1980- a dále postupný vývoj do UNIMARCu.

Téměř ve stejnou dobu, kdy se vyvíjela automatizace v Knihovně Kongresu, počaly práce na automatizaci systémů Bitské národní knihovně (British Library) = BNB MARC. Britská národní knihovna se chtěla k MARCu Knihovny kongresu připojit, aby byl MARC využitelný nejen jako formát, který by fungoval pro distribuci záznamu z Knihovny kongresu do ostatních amerických knihoven, ale jako formát, který by byl použitelný pro výměnu bibliografických záznamů mezi knihovnami obecně.

UNIMARC (Universal MARC Program) byl poprvé publikovaný 1977 opět díky Henriette Avram. Formát umožňuje porozumění záznamu kdekoliv na světě. Cílem je ulehčit mezinárodní výměnu bibliografických údajů mezi nár. bibliografickými centry ve stroji čitelné formě. Rozšířená verze UNIMARCu = LCMARC.

• Během 80. a 90. let byly vyvinuty formáty USMARC a kanadský MARC, které později sloužily jako předloha pro MARC 21, který byl vytvořen roku 1999. V ČR se začal používat od roku 2004. Struktura opět vychází z ISO 2709 a z ANSI Z39.2.

Rozdíl mezi UNIMARC a MARC21 - MARC21 je úspěšnějším (rozšířeným, podporovaným) nástupcem formátu UNIMARC. Základní struktura obou formátů je totožná (členění do návěští, polí, podpolí apod.), ale je zde řada odlišností - změna osnovy u MARC21 = odlišné označení polí a podpolí.

Současný stav rodiny MARC

1. Formáty MARC anglo-saské koncepce – z původní struktury LCMARC, vázány na katalogizační pravidla AACR2, patří sem formáty USMARC, OCLC-MARC (USA), CANMARC (Kanada), UKMARC (Velká Británie), IBERMARC (Španělsko), Picamarc(Itálie)…..
2. Formáty INTERMARC (franko-italská koncepce) – vycházející z prvního francouzského formátu MONOCLE; jsou vázány na katalogizační pravidla příslušných zemí. Do skupiny patří formát INTERMARC a MARC-SIBIL (Francie, Švýcarsko), INTERMARC (Belgie), PICA-MARC (Holandsko);
3. Formát UNIMARC – zvláštní případ skupiny formátů MARC; jde o formát umělý, označovaný jako formát bibliografický, nikoliv katalogizační, jenž sice původně neměl být vázán na žádná katalogizační pravidla, ale ve skutečnosti tato závislost na originálním americkém formátu MARC i korespondujících pravidlech existuje; byl vytvořen jako univerzální převodník pro konverze záznamů mezi jednotlivými národními formáty v rámci jednoho ze základních programů organizace IFLA „UBCIM“ (Mezinárodní bibliografická kontrola a mezinárodní MARC); v případě adaptace tohoto formátu na formát národní může dojít k jeho změnám, a to buď pouze v bloku polí pro národní použití (9--), nebo také v dalších polích (všechna návěští polí obsahujících číslici 9, tj. 9--, -9-, --9, dále hodnoty „9“ v indikátorech či identifikátorech jsou zpracovávány pouze na národních úrovních)

Vnitřní rozdělení - komunikativní formáty bibliografické, komunikativní formáty autorit. Např. USMARC obsahuje 4 druhy dílčích formátů (pro bbg.data, pro autority, pro údaje o vlastnících dokumentech a údajích lokačních, pro klasifikaci).