Charakterizujte vývoj a současný stav rodiny formátů typu MARC a uveďte a porovnejte jeho hlavní reprezentanty ve světovém kontextu

MARC (MAchine Redeable Cataloging = strojově čitelný výměnný formát bibliografických dat) je označení pro standardizovaný formát struktury katalogizačního (popř. bibliografického) záznamu sloužící pro výměnu dat mezi jednotlivými informačními institucemi anebo systémy. Stanovuje povinné údaje pro výměnu, pořadí údajů popisu, jejich odpovídající kódová označení a pravidla použití. MARC formáty mají specifické vazby na mezinárodní katalogizační pravidla (např. ISBD) a na další normy a konvence (které se týkají věcného zpracování, kódování,…).

Historie formátů typu MARC vycházející z normy ISO 2709

Americká Knihovna Kongresu (Library of Congres) se o možnost automatizace knihovnických procesů začala zajímat už na konci 50. let 20. století. Tato idea byla podpořena grantem od Výboru pro knihovní zdroje - vzápětí byly napsány zprávy, které určovaly směr, kterým by automatizace měla směřovat, např. zde byly uvedené funkce, které by měl systém minimálně splňovat:

  • Katalogizace a údržba katalogu
  • Řízení výpůjček
  • Komunikace s ostatními knihovnami a organizacemi
  • Vytváření autoritních záznamů

Projekt MARC vznikl v roce 1966 v Knihovně Kongresu jako pilotní projekt testování proveditelnosti výroby strojově čitelných záznamů ve standardizovaném formátu + jejich distribuci na lokální počítačové stroje z iniciativy Henriette Avram (programátorka Knihovny Kongresu) pod zkratkou MARC. Od té doby se takto všeobecně označuje způsob konstrukce bibliografických záznamů, které vycházejí z řešení vyvinutých pro tento projekt. [1]


Vznik a vývoj MARC I. a II. mezi lety 1969 až 1979

MARC I. se v Knihovně Kongresu používal od listopadu 1966 do října 1967. Záznamy byly vypracovávány ručně a následně děrovány na děrnou pásku a přenášeny do počítače - výsledkem byla magnetická páska. Magnetické pásky se rozesílaly americkým knihovnám, které byly do projektu automatizace zapojeny. MARC I katalogizoval pouze monografie a seriály. [1]

Hodnocení projektu MARC I., která byla dostupná od zúčastněných knihoven, byla velmi důležitá pro konstrukci formátu MARC II. Původní myšlenka při plánování vytvoření MARC II. byla vytvořit formát, který by byl aplikovatelný pro různé formy dokumentů - knihy, seriály, mapy, hudba, novinové články, atd. Práce na tomto projektu začala v roce 1967 a byl publikován v roce 1968. Po roce 1971 byly vypracovány formáty pro: seriály, mapy, filmy a rukopisy.[2]

Téměř ve stejnou dobu, kdy se vyvíjela automatizace v Knihovně Kongresu, počaly práce na automatizaci systémů v Britské národní knihovně (British Library) = BNB MARC. Britská národní knihovna se chtěla k MARCu Knihovny kongresu připojit, aby byl MARC využitelný nejen jako formát, který by fungoval pro distribuci záznamů z Knihovny kongresu do ostatních amerických knihoven, ale jako formát, který by byl použitelný pro výměnu bibliografických záznamů mezi knihovnami obecně.

Tvorba MARC formátů v Americe a Velké Británii odstartovala tvorbu strojově zpracovatelných formátů i v ostatních státech - každý stát si ve svých formátech upřednostňoval své potřeby a tak byly nejednotné. Případná výměna formátů mezi knihovnami byla zdlouhavá a finančně nákladná. Tudíž byla potřeba tyto formáty sjednotit a tak přišla myšlenka na vývoj UNIMARCu.

UNIMARC (= Universal MARC Format) byl poprvé publikovaný v roce 1977 opět díky Henriette Avram. Cílem bylo ulehčit mezinárodní výměnu bibliografických údajů mezi národními bibliografickými centry ve strojově čitelné formě. Formát umožňuje porozumění záznamu kdekoliv na světě a byl vytvořen jako jeden ze základních programů organizace IFLA (= International Federation of Library Associations and Institutions). Zvěřejnění tohoto formátu předcházela analýza výsledků používání MARC formátů, které byly v té době velice rozšířené. UNIMARC byl vypracován jako formát pro převod záznamů mezi knihovnami, zatímco si každá knihovna pro své interní procesy ponechala svůj původní formát. Avšak později jej některé země přijaly jako svůj národní formát. [3] UNIMARC byl nezávislý na katalogizačních instrukcích, řídil se pouze ISBD.

Během 80. a 90. let byly vyvinuty formáty USMARC (USA) a CANMARC (Kanada), které později sloužily jako předloha pro MARC 21, který byl vytvořen roku 1999. V ČR se začal používat od roku 2004. Struktura opět vychází z ISO 2709 a z ANSI Z39.2.

MARC 21 (= MARC pro 21. století) - na jeho tvorbě začaly pracovat Kongresová knihovna, Národní knihovna Kanady a Britská knihovna. MARC 21 oficiálně vznikl roku 1999 spojením amerického US MARCu a kanadského CAN MARCu. V druhé etapě tvorby MARCu 21 se projevily snahy o připojení britského UK MARCu do systému, ale britská katalogizační praxe byla natolik rozdílná od praxe kanadské a americké, že se Britská knihovna nakonec rozhodla přejít k formátu MARC 21 v souvislosti s přechodem na nový software v roce 2004. MARC 21 se stal nejpoužívanějším výměnným formátem současnosti.[3] MARC 21 se skládá z pěti komunikačních formátů:

  • MARC 21 Format for Bibliographic Data - MARC 21 pro bibliografická data
  • MARC 21 Format for Authority Data - MARC 21 pro autoritní data
  • MARC 21 Format for Holdings Data - MARC 21 pro data o vlastnících dokumentů a lokační data
  • MARC 21 Format for Classification Data - MARC 21 pro klasifikační data
  • MARC 21 Format for Community Information - MARC 21 pro data o společnostech[4]

Neustálý vývoj MARCu 21 umožňuje zaznamenání maxima údajů o různých typech dokumentů. Přechod na MARC 21 se v České republice uskutečnil v roce 2004.[3]

Současný stav rodiny MARC

Existují národní varianty formátů MARC, které jsou následující:

  1. Formáty MARC anglo-saské koncepce – z původní struktury LCMARC, vázány na katalogizační pravidla AACR2, patří sem formáty USMARC, OCLC-MARC (USA), CANMARC (Kanada), UKMARC (Velká Británie), IBERMARC (Španělsko), Picamarc(Itálie)…..
  2. Formáty franko-italské koncepce – vycházející z prvního francouzského formátu MONOCLE; jsou vázány na katalogizační pravidla příslušných zemí. Do skupiny patří formát INTERMARC a MARC-SIBIL (Francie, Švýcarsko), INTERMARC (Belgie), PICA-MARC (Holandsko);
  3. Formát UNIMARC – zvláštní případ skupiny formátů MARC; jde o formát umělý, označovaný jako formát bibliografický, nikoliv katalogizační, jenž sice původně neměl být vázán na žádná katalogizační pravidla, ale ve skutečnosti tato závislost na originálním americkém formátu MARC i korespondujících pravidlech existuje; byl vytvořen jako univerzální převodník pro konverze záznamů mezi jednotlivými národními formáty v rámci jednoho ze základních programů organizace IFLA „UBCIM“ (Mezinárodní bibliografická kontrola a mezinárodní MARC); v případě adaptace tohoto formátu na formát národní může dojít k jeho změnám, a to buď pouze v bloku polí pro národní použití (9--), nebo také v dalších polích (všechna návěští polí obsahujících číslici 9, tj. 9--, -9-, --9, dále hodnoty „9“ v indikátorech či identifikátorech jsou zpracovávány pouze na národních úrovních)
  • US MARC - Výměnný formát - Library of Congress (proto se dříve také nazýval LCMARC) - základ pro MARC 21[5] Je to rozšířená verze UNIMARCU, obsahuje 4 druhy dílčích komunikačních formátů (pro bibliografická data, pro autoritní data, pro data o vlastnících dokumentů, pro klasifikační data)[6]
  • CAN MARC - Výměnný formát - National Library of Canada - základ pro MARC 21[5]
  • UKMARC - Výměnný formát typu MARC, který podporovala a rozvíjela British Library. V současnosti je nahrazován formátem MARC 21, i když UKMARC stále některé knihovny používají [7]
  • MONOCLE - První francouzský výměnný formát, vycházející z formátu MARC II. a UK MARC. Je rozšířen o francouzské katalogizační postupy a archivační opatření francouzských katalogů. [8]
  • INTERMARC - Výměnný formát, který vychází z formátu LCMARC, vyvinutý francouzskou Bibliotheque Nationale v roce 1970. Dnes je již nahrazen UNIMARCEM. Mnoho evropských katalogů má ale stále záznamy v INTERMARC formátu. [9]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1 EHRLICHOVÁ, Klára. Osobnost a dílo Henrietty D. Avramové (1919-2006). 2009. [online] [cit. 2016-11-06]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/71795. Vedoucí práce Eva Bratková.
  2. AVRAM, Henriette D. Marc: its history and implications.Washington: Library of Congress, 1975. ISBN 0-8444-0176-5. [cit. 2016-11-06]. Dostupné z: https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=mdp.39015034388556;view=1up;seq=3.
  3. 3,0 3,1 3,2 OPPELT, Šimon. Výměnné formáty v České republice se zaměřením na důvody přechodu z výměnného formátu UNIMARC na výměnný formát MARC 212013. [online] [cit. 2016-11-13]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/106965. Vedoucí práce Klára Rösslerová.
  4. Introduction - MARC 21 Bibliographic. In: Library of Congress[online]. [cit. 2016-11-14]. Dostupné z: https://www.loc.gov/marc/bibliographic/bdintro.html
  5. 5,0 5,1 MARC 21: Harmonized USMARC and CAN/MARC. In: Library of Congress [online]. [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: https://www.loc.gov/marc/annmarc21.html
  6. GUENTHER, R.S. The development and implementation of the USMARC format for classification data. Information Technology and Libraries [online]. 1992, 11(2), 120 - 131 [cit. 2017-01-16]. ISSN 07309295.
  7. UKMARC Manual. In:The British library: Explore the world´s knowledge[online]. [cit. 2016-12-07]. Dostupné z: http://www.bl.uk/bibliographic/ukmarc.html
  8. CHAUVEINC, Marc. Monocle. Journal of Library Automation.1971, 4(3), 16. DOI: http://dx.doi.org/10.6017/ital.v4i3.5589.
  9. MARC-formatted records. In:OCLC: Worldwide, member-driven library cooperative [online]. [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: http://www.oclc.org/support/help/batchload/Content/005_Sending_Records/MARC/MARC_formatted_records.htm


Související články

Klíčová slova