Charakterizujte údaj „Unifikovaný název“, jeho význam a vyložte principy jeho tvorby a souvislost s názvovým záhlavím podle AACR2R/RDA

Unifikovaný název = název obsahující nejznámější, konvenční, často až standardizovanou podobu názvu zpracovávaného dokumentu. U monografií usnadňuje přístup k záznamům jednoho díla, publikovaného pod různými názvy (variantní názvy, název originálu a překladu apod.) a v různých jazycích.

Jde např. o klasická anonymní díla, posvátné dokumenty, zákony a smlouvy, hudebniny apod. Kromě tohoto individuálního unifikovaného názvu, který se týká i dokumentů popisovaných pod autorem, např. Shakespeare, William [Hamlet], se užívá také skupinový unifikovaný název, např. Shakespeare, William [Sebraná díla]. U seriálových dokumentů (včetně edice), u nichž se vyskytují shodné názvy, unifikovaný název umožňuje jejich rozlišení tím, že se za individuální název připojí do kulatých závorek název vydávající korporace, např. Informace (Knihovna Akademie věd České republiky) nebo jiné rozlišující údaje.

V r. 2006 byl zahájen zkušební provoz tvorby a využívání názvových autorit pro českou knižní produkci a hudební díla (hudebniny a zvukové záznamy). Pod názvové autority řadíme autority pro unifikované názvy a metodikou i autority typu autor/název. Názvové autority se využívají ve jmenném i věcném zpracování.

Funkce a historie

Unifikovaný název je „nástroj k propojení všech katalogizačních záznamů díla, jehož název se vyskytuje v různých podobách/variantách“. Unifikovaný název má tyto funkce:

• Shromažďovací
• Identifikační
• Rozlišovací (rozlišuje stejně pojmenované dokumenty)

Dříve: názvové záhlaví pro dokumenty anonymní (bez uvedení autora) a kolektivní (4 a více autorů), tj. pro dokumenty, kde nemohlo být vytvořeno osobní nebo korporativní záhlaví. Dnes: názvové záhlaví se nevytváří, výjimkou jsou některé případy právě tzv. UN.

RDA

• Pravidla RDA používají místo termínu unifikovaný název termín preferovaný název nebo též autorizovaný selekční údaj.
• V RDA má unifikovaný název větší význam než v AACR2R.
• U překladů se zásadně dává přednost zápisu názvu originálu do polí 130/240.
• Není vždy nutné, aby na název existoval i autoritní záznam.
• Schválená interpretace: Do pole 765 zapisujeme název originálu pouze v těchto případech:
  • Název originálu se liší od stanoveného unifikovaného názvu.
  • Dílo bylo přeloženo z jiného jazyka než je originál.
  • Informace o názvu originálu není důvěryhodná a není snadno ověřitelná.
• Bible
  • místo zkratek „S.Z,“, „N.Z“ používáme celý výraz.
  • při zápisu jednotlivých částí Starého/Nového zákona se uvádí rovnou jméno příslušné části.

Principy tvorby

Unifikovaný název je typ názvové autority sloužící k propojení všech katalogizačních záznamů jednoho díla, jehož název se vyskytuje v různých variantách. Pro správnou podobu unifikovaného názvu se přednostně používá Soubor národních autorit, který je dostupný na stránkách Národní knihovny České republiky na adrese http://autority.nkp.cz/.

Pokud stanovený tvar v Souboru národních autorit nenajdeme, řídíme se následujícími instrukcemi:

Díla vydaná po roce 1500: jako unifikovaný název zvolíme název, pod nímž bylo dílo nejčastěji publikováno v originálním jazyce.
Díla vydaná před rokem 1501: unifikovaným názvem by měl být název v originálním jazyce, vyskytující se nejčastěji v současných příručkových pramenech .
Výjimku tvoří:

• Klasická díla a byzantská řecká díla: jako unifikovaný název zvolíme běžně používaný název v českém jazyce, pokud neexistuje, použijeme latinský název, případně řecký.
• Anonymní díla, která nejsou psána řeckým ani latinským písmem: jako unifikovaný název použijeme název běžně používaný v českém jazyce.

Posvátné knihy: název se uvádí v českém jazyce, pokud existuje, části posvátných knih se uvádějí jako podzáhlaví hlavního názvu.

Zákony a právní dokumenty: pro sbírku různých právních předpisů a zákonů jedné jurisdikce používáme skupinový název Zákony. Pro sbírku zákonů a právních předpisů k jednomu tématu volíme jako unifikovaný tzv. tematický skupinový název, pokud existuje.
Pro jednotlivé zákony použijeme jako unifikovaný název nejčastěji oficiální zkrácený nebo citační název, a to v originálním jazyce.

Příklad
130 0# $aBible. $pStarý zákon. $lSlovensky 130 0# $aTripitaka. $pSútrapitaka. $lČesky

Pole pro unifikovaný název

• 130 – unifikovaný název (pro anonymní dílo)
• 240 – unifikovaný název (pro dílo s autorem v poli 1XX)
• 730 – unifikovaný název (další dílo v dokumentu – anonymní)
• 830 – vedlejší záhlaví pro edice - unifikovaný název

Pole 130/240

Pole 130 pro unifikovaný název použijeme u anonymních děl, u kterých není uveden žádný původce v polích 100, 110 nebo 111. Pokud je uvedeno hlavní záhlaví, pro zápis unifikovaného názvu použijeme pole 240.

Příklad zápisu
1001 $aShakespeare, William, $d1564-1616 $7jn19981002129 24010$aMidsummer night’s dream. $lŠpanělsky 24510$aSueño de una noche de verano / $cWilliam Shakespeare

Pole 730

Vedlejší záhlaví pro unifikovaný název se vytváří obvykle tehdy, vyjde-li v jednom dokumentu několik děl bez společného názvu. Pravidla zápisu údajů včetně příslušných podpolí se shoduje s pravidly zápisu v poli 130.

Pole 830

Pole 830 obsahuje vedlejší záhlaví pro název edice, které je tvořeno unifikovaným názvem. Název edice v tomto poli se může shodovat s názvem edice v poli 490 v případě, že je název neměnný, nezaměnitelný nebo není spojen se jménem autora nebo korporace. Pokud se název edice u jednotlivých svazků mírně mění nebo je zaměnitelný s názvem edice jiného nakladatele, do pole 830 se zapisuje autoritní forma názvu edice, jejích součástí může být doplněk (obvykle jméno nakladatele).

Zdroje

Externí odkazy

• http://www.nkp.cz/
• http://www.loc.gov/marc/bibliographic/

Související články

• Identifikační popis
• Výběr z pravidel katalogizace podle RDA ve formátu MARC 21

Klíčová slova

katalogizace, katalogizační pravidla, RDA, MARC 21, unifikovaný název, preferovaný název, autorizovaný selekční údaj