Archivace filmu: Porovnání verzí

(Archivace filmu)
 
(Archivace filmu)
Řádek 1: Řádek 1:
−
== Archivace filmu ==
+
== Archivace filmu ==<ref>ROBERT, Wünsch. <i>Budoucnost archivování filmu</i>. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2</ref>
 
Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do[[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.  
 
Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce ([[Archiv|archivy]], muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na [[Ochrana fondů - restaurování a konzervování|ochranu]], restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu do[[Digitalizace|digitálních ]] kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.  
  
Řádek 9: Řádek 9:
  
 
* černobílý negativ
 
* černobílý negativ
−
 
+
[[File:film1.png|400px]]
 
* černobílý pozitiv
 
* černobílý pozitiv
 +
[[File:film3.png|400px]]
 
* barevný třívrstvý negativ
 
* barevný třívrstvý negativ
 +
[[File:film2.png|400px]]
 
* barevný třívrstvý pozitiv
 
* barevný třívrstvý pozitiv
 +
[[File:film4.png|400px]]
 +
 +
==== Druhy podkladových vrstev ====
 +
<br />
 +
 +
1. '''trinitrát celulózy''' (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)
 +
* nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
 +
* u nás zakázána od roku 1961
 +
2. '''diacetát a acetát celulózy''' – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet
 +
* má minimální smrštivost
 +
* je méně odolný než polyester
 +
3. '''polyethylen teraftalát''' (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů
 +
* extrémně odolný
 +
* nesmí se používat v kamerách
 +
 +
=== Skladování filmového materiálu ===
 +
<br />
 +
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br />
 +
 +
Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu '''stárnutí''', protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). '''Proces stárnutí''' začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jenolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál [[Digitalizace|digitalizovat]] a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.
 +
<br />
 +
 +
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří '''smršťování materiálu''', vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.
 +
 +
Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.
 +
 +
==== Podmínky skladování ====
 +
<br />
 +
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání.
 +
<br />
 +
 +
V ''depozitáři'' (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá '''vlhkost vzduchu 55%''' v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. '''Teplota''' v depozitáři nesmí přesáhnout '''18°C'''. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.
 +
 +
Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.
 +
<br />
 +
* filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
 +
* filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou -  teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
 +
* filmy s polyesterovou podložkou -  teplota: do 10°C, RH: max. 50%
 +
<br />
 +
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.
 +
 +
 +
<references />

Verze z 29. 12. 2017, 16:10

== Archivace filmu ==[1] Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce (archivy, muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na ochranu, restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu dodigitálních kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.

Filmový materiál

Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev.

Druhy filmového materiálu


  • černobílý negativ

Film1.png

  • černobílý pozitiv

Film3.png

  • barevný třívrstvý negativ

Film2.png

  • barevný třívrstvý pozitiv

Film4.png

Druhy podkladových vrstev


1. trinitrát celulózy (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)

  • nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
  • u nás zakázána od roku 1961

2. diacetát a acetát celulózy – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet

  • má minimální smrštivost
  • je méně odolný než polyester

3. polyethylen teraftalát (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů

  • extrémně odolný
  • nesmí se používat v kamerách

Skladování filmového materiálu


Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu.

Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu stárnutí, protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). Proces stárnutí začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jenolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál digitalizovat a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.

Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří smršťování materiálu, vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.

Další faktorem je napadení plísněmi - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.

Podmínky skladování


Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být uchovávány v chladu. Měly by být uloženy v kovových plechovkách a plastových kontejnerech či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy horizontálně, aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání.

V depozitáři (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá vlhkost vzduchu 55% v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. Teplota v depozitáři nesmí přesáhnout 18°C. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.

Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.

  • filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
  • filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou - teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
  • filmy s polyesterovou podložkou - teplota: do 10°C, RH: max. 50%


Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.


  1. ↑ ROBERT, Wünsch. Budoucnost archivování filmu. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Archivace_filmu&oldid=51248“