Archivace filmu: Porovnání verzí
m |
m |
||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
=== Druhy filmového materiálu === | === Druhy filmového materiálu === | ||
| − | |||
| − | + | Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je '''černobílý negativ''', který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je '''černobílý pozitiv''', který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). '''Barevný třívrstvý negativ''' je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je '''barevný třívrstvý pozitiv'''. | |
| − | [[ | + | |
| − | + | [[Soubor:Film1.png|náhled|vpravo|Černobílý negativ]] | |
| − | [[ | + | [[Soubor:Film2.png|náhled|vpravo|Černobílý pozitiv]] |
| − | + | [[Soubor:Film3.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý negativ]] | |
| − | [[ | + | [[Soubor:Film4.png|náhled|vpravo|Barevný třívrstvý pozitiv]] |
| − | |||
| − | [[ | ||
| − | + | === Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev === | |
<br /> | <br /> | ||
| Řádek 31: | Řádek 28: | ||
* nesmí se používat v kamerách | * nesmí se používat v kamerách | ||
| − | + | == Skladování filmového materiálu == | |
<br /> | <br /> | ||
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br /> | Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu. <br /> | ||
| Řádek 42: | Řádek 39: | ||
Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu. | Další faktorem je napadení '''plísněmi''' - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu. | ||
| − | + | == Podmínky skladování == | |
<br /> | <br /> | ||
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. | Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být '''uchovávány v chladu'''. Měly by být uloženy v '''kovových plechovkách''' a '''plastových kontejnerech''' či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy ''horizontálně'', aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání. | ||
Verze z 25. 1. 2018, 17:51
[1] Archivace klasického filmového materiálu je proces uchovávání filmové materiálu, započatý již v okamžiku, kdy paměťové instituce (archivy, muzea) selektovaly materiál do svého fondu. Archivace zahrnuje i snahu získat finanční prostředky na ochranu, restaurování a konzervaci či rozmnožování filmu dodigitálních kopií. Cílem archivace je nejen zpřístupňování a poskytování dokumentů veřejnosti, ale i jejich evidence, kontrola nebo inventarizace, především je jejím hlavní cílem chránit filmové díla, aby byla zajištěna jejich existence do budoucna pro další generace.
Obsah
Filmový materiál
Filmový materiál se skládá z několika vrstev. Nejdůležitější vrstva je vrstva světlocitlivá (EŽV) a poté podkladová vrstva. Každý druh filmového materiálu je skložen z jiného počtu vrstev.
Druhy filmového materiálu
Základní rozdělení filmového materiálu je dle barev. Existují 4 druhy filmového materiálu. Prvním druhem je černobílý negativ, který obsahuje dvě vrstvy (nosič - základní podkladovou vrstvu a emulzní želatinovou vrstvu; EŽV). Další je černobílý pozitiv, který se též skládá ze dvou základních vrstev (podkladová vrstva a světlocitlivá, tedy EŽV). Barevný třívrstvý negativ je složen celkem ze čtyř vrstev (podkladová a vrstvy citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu). Stejným počtem vrstev i jejich složením se vyznačuje poslední druh filmového materiálu, a to je barevný třívrstvý pozitiv.
Druhy filmového materiálu dle podkladových vrstev
1. trinitrát celulózy (nitrocelulóza) – nejstarší, polévání celulózy roztokem kyseliny dusičné (nitrace)
- nevýhoda: snadná vznětlivost, vysoce hořlavá
- u nás zakázána od roku 1961
2. diacetát a acetát celulózy – odolá teplotě 300°C 10 minut, aniž by začal hořet
- má minimální smrštivost
- je méně odolný než polyester
3. polyethylen teraftalát (polyester) – nejnovější z předchozích materiálů
- extrémně odolný
- nesmí se používat v kamerách
Skladování filmového materiálu
Požadavky a kritéria ke správnému skladování a uchovávání filmových materiálů jsou popsány v několika normách ISO. Archivy začaly vznikat až v 30. letech 20. století, kdy se nastavily i spolehlivé instrukce k archivování filmů, tjn. zachování materiálu pokud možno v jeho původním originálním stavu.
Vzhledem k přírodnímu působení hrozí materiálu stárnutí, protože chemicky reaguje s okolím (filmové materiály jsou citlivé na prach, světlo a teplotu - stejně jako u fotografií jsou citlivější barevné filmové materiály, než černobílé). Proces stárnutí začíná tím, že dojde k poškození polymerů: to vyplývá z vlivu záření atmosféry, teploty, plynů, vody a soli nebo mikroorganismů. V první fázi film bledne, barví se do hněda a mírné zapáchá. V konečné fázi, když už je film proměněn v téměř jenolitou hmotu, se rozpadá na hnědý prášek (proces stárnutí má celkem pět fází, přičemž když se materiál dostane do fáze třetí, kdy se tvoří povrchové bublinky a emulze, z níž je tvořen, se stává vláčnou, je nutné materiál digitalizovat a poté zničit). Procesu stárnutí nejrychleji podléhají právě filmy s nitrátovou podložkou, především kvůli své vysoké hořlavosti.
Proces stárnutí není jediným faktorem, proti němuž by se měli filmové materiály bránit: mezi další patří smršťování materiálu, vzniklé v důsledku vysušení. I k této formě zničení podléhají více kopie nitrátové a acetátové, kdy se film může smrštit až o 2 mm své délky.
Další faktorem je napadení plísněmi - tomuto procesu se říká bioeroze. Mezi časté příčiny poškození filmového materiálu lze zařadit i používání v promítacím stroji, kdy dojde k přetržení nebo zrýhování filmu.
Podmínky skladování
Správné podmínky pro uložení všech materiálů si zajišťuje paměťová instutice sama (archiv). Především platí, že by filmové materiály měly být uchovávány v chladu. Měly by být uloženy v kovových plechovkách a plastových kontejnerech či boxech: ty chrání film před poškozením. Plechovky nebo kontejnery jsou uloženy horizontálně, aby docházelo k co nejmenší manipulaci s filmem a tedy k jeho fyzickému namáhání.
V depozitáři (místnost, kdy by měly být materiály uskladněny), by se měla udržovat stálá vlhkost vzduchu 55% v emulzi 3% vody. Rozdíly teplot by měly být minimální, stejně tak co nejmenší magnetické působení. Teplota v depozitáři nesmí přesáhnout 18°C. V této teplotě by měl být materiál uskladněn minimálně 30 dní, pak musí do chladničky.
Dle druhů a chemických vlastností se různě skladují odlišné druhy filmového materiálu.
- filmy s nitrátovou podložkou - vzdušné prostředí, teplota: 2°C, relativní vlhkost (RH): 20-30%
- filmy s podložkou diacetátovou a acetátovou - teplota: do 10°C, RH: maximálně 50%
- filmy s polyesterovou podložkou - teplota: do 10°C, RH: max. 50%
Barevné filmy vyžadují nižší teploty než je potřeba u černobílých.
Odkazy
Reference
- ↑ ROBERT, Wünsch. Budoucnost archivování filmu. Praha, 2014, 65 s. Dostupné také z: http://eds.a.ebscohost.com/eds/detail/detail?vid=2
Související články
Klíčová slova
archivy* archivace filmů* filmové materiály* negativy* černobílé filmy
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
