Virtuální národní fonotéka

Databáze Moravské zemské knihovny, která primárně zpřístupňuje zvukové dokumenty uchovávané v jakékoliv knihovně, archivu, soukromé instituci, a také u soukromých osob v České republice. Jedná se tedy o jedinečný specializovaný elektronický informační zdroj sloužící odborné i laické veřejnosti. Databáze je stále ještě ve vývoji.

Historie a současnost

První snahy o vybudování archivu zvukových dokumentů sahají na počátek 20. století. V roce 1910 se o zbudování pokusila Česká akademie věd a umění, která usilovala o zachování zvukového obrazu doby budoucím generacím. Z technických důvodů se však úmysl nepodařilo naplnil. Ve 20. a 30. letech probíhalo sestavování základů pro zvukový archiv, k jeho vzniku nedošlo. Další snahy pokračovaly i v druhé polovině 20. století. Po vícekrát nepřijatém projektu přihlášeného do Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity (NAKI) na vybudování Národní fonotéky se Moravská zemská knihovna, zapojená do projektu, rozhodla vytvořit Virtuální národní fonotéku na bázi volně dostupného systému VuFind.

Od té doby na tvorbě fonotéky spolupracují mnohé paměťové i jiné instituce, jako například Národní muzeum, Knihovna Liberec, Krajská knihovna Františka Bartoše, Knihovna Jiřího Mahena v Brně, Městská knihovna v Přerově, Radioteka.cz, Český rozhlas, audioteka.cz, Supraphon, aj.

Cíl

Cílem Virtuální národní fonotéky (VNF) je sběr a zpřístupnění informací o zvukových dokumentech, není plánováno digitální uložiště (fyzické shromáždění obsahu na jednom místě). Další cíl představuje vybudování souborného katalogu pro zvukové dokumenty, který by mj. zpřístupňoval retrospektivní záznamy i diskografické záznamy.
VNF také „Shromažďuje a zpřístupňuje metadata, která:
a) popisují obsah a fyzickou podobu daných zvukových dokumentů (tedy nosičů)
b) přinášejí informaci o místě uložení a vlastníkovi primárního dokumentu
c) uvádějí odkazy na digitální obsahy těch dokumentů, kde již byla provedena digitalizace a to formou odkazu do digitálního úložiště instituce, která má daný dokument ve své sbírce či fondu.“
Jelikož jsou metadata sbírány z různých typů institucí, nelze očekávat jednotné zpracování podle knihovnických standardů. Různé zpracování záznamů je také dáno dobou vzniku a tedy stavem pravidel popisu v dané době. Prozatím nelze VNF pokládat za digitální fonotéku, jelikož pouze odkazuje do lokálních uložišť, teprve v další fázi se tomuto úmyslu bude přibližovat.

Pracovní skupina

V roce 2014 byla zformována pracovní skupina, která se věnuje sdružení odborníků v ochraně, digitalizaci a zpřístupňování zvukových dokumentů a také vytvoření platformy pro spolupráci. Skupina si klade za cíl, angažovat se v otázkách národní strategie pojednávají o ochraně, zpřístupňování a digitalizaci zvukových dokumentů, také při vzdělávání odborníků, tvorbě metodik atd.

Odkazy

Klíčová slova

Virtuální národní fonotéka, zvukové dokumenty, Moravská zemská knihovna