37. Teorie a aplikace v psychologii dopravy

Dopravní psychologie

Předmět dopravní psychologie

Předmětem dopravní psychologie jsou psychické procesy osob řídících dopravní prostředky a jiných účastníků dopravy, a zároveň zkoumání závislosti těchto procesů na individuálních vlastnostech člověka, na metodách výuky, výcviku, výchově a na dopravní technice.

Přístupy v dopravní psychologii – 3 „E“

1. Vzdělávání, výcvik a posuzování (Education)
2. Konstrukčně–technické řešení – dopravní prostředí a dopravní prostředky (Engineering)
3. Kontrola a represe (Enforcement)

Chování řidičů

Za základní zdroje chování řidiče považujeme čtyři psychické procesy:

1. Proces zachycující změny, které narušují naše dosahování nějaké činnosti.
2. Proces hodnotící ohrožení.
3. Proces vybírající a vytvářející nejvhodnější chování v daných podmínkách.
4. Proces odpovědný za potřebné změny v právě probíhajícím chování.

Dopravní bezpečnost

Dopravní psychologie se z velké části zabývá také dopravní bezpečností. Dopravní psychologie hraje klíčovou roli při zajišťování dopravní bezpečnosti, neboť více než 90% nehod je zapříčiněno lidským selháním nebo kombinací tohoto selhání s jinou okolností. Dopravní psychologie přispívá ke zvyšování dopravní bezpečnosti výběrem řidičů, jejich vzděláváním, výcvikem, rehabilitací řidičů s odebraným řidičským oprávněním, optimalizací pracovního a odpočinkového režimu profesionálních řidičů, posuzováním dopadu informačních technologií ve vozidlech (telefon, rádio) či vlivu prostředí (billboardy, konstrukce silnic) na bezpečnost při řízení.

Profesionální řidiči

Dopravní psychologie se dále zabývá výběrem, rozmístěním a účinným využitím pracovníků v dopravě, a to následujícím způsobem:

1. V podobě personální psychologie – klade důraz na výběr pracovníka a jeho výcvik pro speciální práci. Výkon je zde konstantní veličina, zatímco člověka je veličina proměnná – lze jej vybrat a vycvičit.
2. V podobě inženýrské psychologie – klade důraz na uzpůsobení práce a pracovního prostředí člověka. Člověk je zde "konstantní veličina", ale jeho výkon je závislý na podmínkách dopravy.

Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí

Systém člověk – dopravní prostředek – dopravní prostředí je hlavním zájmem dopravní psychologie. Cíle tohoto systému mohou být různé, nejčastěji ale zajištění dopravy a její bezpečnosti. V tomto systému má řídící funkci zpravidla člověk, přičemž jeho činnost probíhá nejčastěji v následujících etapách:

1. Příjem informací
2. Zpracování informací a rozhodnutí
3. Řízení

Modely řidičských činností

Existují různé modely snažící se o interpretaci vztahů v dopravních systémech mezi člověkem, dopravním prostředkem a dopravním prostředím. Činnosti řidiče můžeme strukturovat jako přípravu na cestu, jeho strategii a preventivní taktiky, přičemž řidič zvažuje možná rizika a nebezpečí a hodnotí, zdali jeho činnost byla úspěchem či selháním. Důležitá je zde časová dimenze, tedy zejména následky činnosti řidiče, a funkční dimenze, tedy jaké poučení si řidič z činnosti vezme.

Činnosti řidiče je dále ovlivněna normami, dispozicemi a situacemi, které ovlivňují jeho kognitivní procesy vedoucí ke konkrétní činnosti/chování. Konkrétní chování řidiče můžeme analyzovat na třech úrovních:

1. Předpoklady – kvalifikace, aktuální schopnosti, dovednosti.
2. Determinanty činností – postoje, příjem a zpracování informací, pohybové aktivity (například tendence reagovat podobným způsobem na konkrétní podněty, hodnotový systém řidiče atd.)
3. Situace – ke všemu výše zmíněnému dochází v různých kontextech a situacích, může se jednat o rutinní situace, kdy většinou řidič reaguje automaticky, nebo naopak komplexní až konfliktní situace, které vyžadují aktivní rozhodovací proces.

Při analýze chování řidiče je důležité zvážit také motivační a emocionální aspekty jednání. Například Summal ve svém modelu uvádí čas jako centrální proměnnou dopravního chování, neboť řidič při organizaci svého chování zvažuje čas, který má k dispozici, očekávou rychlost jízdy, potřeby a možnosti mobily, rozhodnutí o cestě, vhodnou rychlost ve vztahu k cíli, možné manévry typu přejíždění, bezpečnostní a časové limity, obtížnost a tak dále, a do toho všeho vstupují i motivy a emoce daného řidiče.

Dopravní systémy

V dopravní psychologii je v popředí oblast silniční dopravy, a to zejména výzkum bezpečného provozu. Ve vzájemné interakci je řidič, jeho vozidlo a silnice. Naopak v letecké dopravě vše závisí na komplikované interakci mezi letcem a pozemním personálem, což je zprostředkováno technickými prostředky, a kooperací samotné posádky letadla. Podobně jako v letecké je tomu v železniční dopravě, kde je jedoucí a statický pozemní personál, které spolu komunikují a kooperují. Mezi těmito třemi oblastmi dopravy existuje vysoká míra podobnosti, tedy poznatky z jedné oblasti můžeme často aplikovat na druhou.

Atraktivita dopravního módu

Většina účastníků silničního provozu významně preferuje automobilovou dopravu. Atraktivita automobilu devalvuje ostatní dopravní módy – chůze a jízda na kole jsou pro mnoho lidí méně žádoucí než jízda automobilem, například proto, že auto jim umožňuje vyšší rychlost, větší pohodlí nebo dává najevo vyšší sociální status. Prostředí a infrastruktura ve městech jsou většinou orientovány na automobilovou dopravu (např. údržba silnic je prioritní, naopak údržba chodníků bývá často zanedbávána). Vlastnictví a užívání automobilu by ideálně mělo být nejnákladnějším způsobem dopravy, protože s ohledem na reálné náklady jím skutečně je, řidiči to však takto nepociťují vzhledem k již zmíněným důvodům. Automobilová doprava by měla být vstřícná vůči alternativním módům dopravy, zejména těm, které neohrožují zranitelné účastníky silničního provozu.

Výběr řidičů a posuzování psychické způsobilosti k řízení

Dopravně–psychologické vyšetření

Asociace dopravních psychologů ČR vypracovala tzv. nepodkročitelné minimum, tedy minimální nutné standardy pro dopravně–psychologické vyšetření . Toto minimum neobsahuje konkrétní metody, pouze požadovanou strukturu vyšetření, jejíž konkrétní provedení je na uvážení každého dopravního psychologa. Tato struktura vypadá následovně:

• Základní a upřesňující anamnestické údaje
• Anamnestické údaje vztahující se k řidičské praxi
• Psychická výkonnost z hlediska kvality a kvantity:
  • intelekt
  • pozornost
  • senzomotorická reaktivita a koordinace
  • rozhodování
  • paměť
• Struktura a dynamika osobnosti:
  • emocionální labilita, impulzivita
  • problematicky zvládaná agresivita
  • tendence k riskování a neadekvátní percepce rizika
  • soutěživost
  • sebekritičnost
  • odolnost vůči zátěži
  • neurotická nebo psychotická symptomatika
• Závěr dopravně–psychologického vyšetření

Psychologické kategorie, které jsou při řízení klíčové a na které se při vyšetření nejvíce zaměřujeme jsou jednak kognitivní funkce jako pozornost, odolnost proti monotonii, periferní vnímání, reakční čas, paměť a inteligence, a dále na osobnostní vlastnosti, více viz níže.

Psychologická analýza činnosti řidiče

Psychologická analýza činnosti řidiče se zaměřuje zejména na zjišťování příčin a prevenci úrazovosti i nehodovosti v dopravě, uspořádání pracovního procesu řízení a pracovních podmínek. Řízení dopravního prostředku je komplexní úloha zahrnující mnoho aspektů, jmenovitě: senzomotorickou koordinaci, reakční dobu, usuzování, pozornost, emoce, motivaci, dovednosti a schopnost učit se novým dovednostem.

V rámci analýzy činnosti řidiče se zejména analyzuje:

1. Měření činnosti – měření parametrů činnosti řidiče, například frekvence i amplituda ovládacích pohybů volantem, míra aktivace řidiče (např. pomocí EEG, frekvence srdeční činnosti atd.), stav pozornosti, emocionálního stav řidiče, množství zkušeností a dovedností řidiče. Lze využít i různé pozorovací stupnice.
2. Zrakové vnímání – zrakovým vnímáním získává řidič klíčové informace o dopravní situaci. Zrakový postřeh je ovlivňován stupněm pozornosti, pamětí, zkušenostmi, rozsahem zorného pole, stav nervové soustavy, individuální vlastnosti jedince atd. Analyzují se zejména oční pohyby řidiče, jeho vjem pohybu a rychlosti jízdy, vnímání barev a vnímání za špatné viditelnosti.
3. Sluchové hmatové a čichové vnímání – Některé podněty z okolí při jízdě řidič vnímá dalšími smysly kromě zraku. Nejdůležitější jsou zvuková znamení (např. siréna), zvuky vozidla při jízdě (umožňují nám lépe monitorovat stav vozidla), hluk za jízdy (může mít velký vliv na stav a únavu řidiče). Dále významně využíváme hmat, zejména při ovládání volantu, manipulaci s pedály atd. Čichové vjemy jsou důležité zejm. v případě poruchy typu únik benzínu, brzdové kapaliny, zápach poškozené spojky nebo brzdy, pach přebíjeného akumulátoru, přehřáté pneumatiky atd.
4. Pozornost – řidič selektivně vybírá jen určité podněty. Nepozorný řidič může přehlédnou či nesprávně zhodnotit nebezpečnou situaci. V dopravních statistikách je nepozornost jednou z nejčastějších příčin dopravních nehod.
5. Paměť – řidič významně čerpá nejenom ze svých dosavadních zkušeností a znalostí předpisů, pravidel silniční dopravy, znalostí tras a podobně, ale i využívá krátkodobého zapamatování si značek, které míjí, a monitorování aktuální dopravní situace.
6. Rozhodování – Rozhodování řidiče vychází z jeho informací o dané situaci, jeho znalostmi a dosavadní zkušeností, z prostředí a okolností. Řidiči se však často ocitají v časové tísni a rozhodují se pouze na základě neúplných informací, v tom mají výhodu zkušenější řidiči. Významným tématem dopravní psychologie jsou také subjektivní sklony některých řidičů k rizikovému jednání.
7. Jednání – hodnotí se zejména reakční doba řidiče, adekvátnost a správnost reakce a podobně.
8. Chyby při vnímání, rozhodování a jednání – chybám při řízení se dopravní psychologie věnuje velkou měrou, neboť se jedná o hlavní příčiny dopravní nehodovosti, a snaží se o prevenci, aby k některým typům chyb nedocházelo nebo docházelo co nejméně.

Role osobnostních vlastností řidiče

V sekci psychologické analýzy činnosti řidiče jsme se věnovali zejména kognitivním funkcím, avšak relevantní je se zaměřovat i na osobnosti řidiče. Chování řidiče do velké míry vychází z jeho osobnosti a dané situace. Z osobnostních vlastností se v dopravní psychologii zkoumají zejména dominance, emoční stabilita/labilita, extraverze/introverze, úzkostnost, svědomitost, sebekontrola, chování typu A, sensation–seeking, altruismus, locus of control a agresivita.

Typologie agresivních řidičů

• Závodník – snaží se dosáhnout cíle v co nejkratším čase, v případě zábran či neúspěchu se snadno rozzlobí.
• Soutěžící agresor – pokouší se "porazit" ostatní řidiče, soutěžit s nimi.
• Pasivní agresor – sabotuje snahy ostatních řidičů o přejíždění, rychlou jízdu, připojování se do jízdního pruhu, útočí na sebevědomí ostatních řidičů.
• Narcista – Řídí svým určitým rigidním způsobem a rozzlobí se, když druzí řidiči neřídí stejně.
• Strážce – Cítí se být nadřazeným soudcem ostatních řidičů a touží po potrestání jakéhokoliv přestupku.

Rizikové složky osobnosti řidiče

1. Rysové charakteristiky osobnosti
   • Dominance, potřeba se prosadit, egocentrismus
   • Emoční labilita / vysoký neuroticismus
   • Hypersenzitivita, úzkostnost
   • Úroveň sebejistoty a sebepojetí
   • Vyšší extraverze
   • Nízká sebekontrola, sebedisciplína, nerespektování pravidel silničního provozu
   • Nízká svědomitost
   • Nízká frustrační tolerance a odolnost vůči stresu, malá psychická odolnost, únava.
2. Další koncepty osobnosti ovlivňující řízení
   • Chování typu A
   • Sensation–seeking (vyhledávání dobrodružství, vzrušení)
   • Antisociální postoje, nízký altruismus
   • Locus of control – vnitřní kontrola se sníženou antipací
   • Atribuce
3. Agresivní tendence
   • Agresivita
   • Agrese
   • Hněv
   • Hostilita

Při psychologickém testování je klíčové výše zmíněným charakteristikám věnovat zvýšenou míru pozornosti.

Dopravní nehody a bezpečnost dopravy

Při vyšetřování dopravních nehod může psychologie napomoct při ohledání místa nehody, vyšetření psychického stavu účastníků nehody a při výslechu účastníků a svědků dopravní nehody. Dopravní nehoda je událost, při níž dojde k úmrtí nebo zranění nebo škodě na majetku v přímé souvislosti s dopravním provozem. Dopravní nehoda vzniká zpravidla v důsledku náhlých a nepředvídaných okolností, které porušily správný a bezpečný průběh dopravy.

Obecná teorie nehod

Dopravní bezpečnost je závislá na:

1. Dopravní způsobilosti jedince – zejm. charakterové vlastnosti (zodpovědnost v dopravních situacích), připravenost (znalosti a zkušenosti), tělesné a osobnostní předpoklady.
2. Požadavcích dopravy – typ dopravního prostředku, dopravní situace, dopravní předpisy, konstrukce dopravního prostředku nebo cesty atd.

Faktorem, který má významný vliv na bezpečnost silničního provozu, je lidské chování. Pro dopravní nehody platí následující charakteristiky:

1. Nehody jsou důsledkem nepředvídaných událostí.
2. Nehoda má svůj vlastní průběh.
3. Ne všechny nehodové situace vedou k nehodám.
4. Někdy vedou i zdánlivě bezvýznamné situace k vážným nehodám

Bezpečnost silničního provozu se dá zvýšit homogenizací (princip homogenity) – řízení provozu ve složitých uzlových bodech, složení provozu s ohledem na výkonnost konkrétních vozidel, světelně–technické úpravy a značení, regulace doporučené rychlosti a podobně. Homogenizace dopravy nám pak lépe umožňuje předpovídat chování účastníků dopravy a může napomoci přecházet nehodám či snížit rizikové jednání řidičů.

Převažujícím sklonem mnoha řidičů je podceňovat nebezpečí a přeceňovat vlastní schopnosti. Chování řidičů je podmíněno nejen racionálními, ale i emočními vlivy.

Udržitelná bezpečnost dopravy

Cílem udržitelně bezpečné dopravy je předcházet nehodám, a tam, kde to není možné, snížit na nulu možnost úmrtí nebo vážných zranění. Tento přístup zohledňuje fyzickou zranitelnost lidí, ale také jejich možnosti (lidé jsou konec konců omylní) a rozhodnutí (ne vždy lidé dodržují pravidla). Proaktivní přístup udržitelné bezpečnosti znamená, že příslušná opatření se v řetězci od „návrhu technického řešení systému“ po „chování v dopravě“ přijímají v co možná nejranějších fázích.

5 zásad k udržitelně bezpečné dopravě:

1. Funkčnost komunikací/prostředí (monofunkčnost komunikací)
2. Homogenita (mas, rychlosti a směru)
3. Prediktabilita (charakteru silnice a chování účastníků provozu)
4. „Odpouštějící“ (prostředí a účastníci silničního provozu – minimalizace zranění na základě „odpouštějícího“ silničního prostředí a předvídání chování účastníků silničního provozu)
5. Vědomí vlastního stavu (účastníka silničního provozu) – schopnost vyhodnotit vlastní způsobilost k vykonávání konkrétních úkolů.

Časté příčiny chybného chování a nehod

1. Porušený zdravotní tělesný stav, poruchy smyslových orgánů
2. Nedostatek úsudkových schopností
3. Nedostatek znalostí
4. Nedostatek zručnosti, dovedností
5. Nedostatky v osobnostních vlastnostech
6. Přechodné stavy typu únava, oslabená pozornost, emoční stavy atd.
7. Alkohol či jiné psychoaktivní látky
8. Chronické nebo akutní duševní stavy či poruchy
9. Časová zátěž

Rizikoví řidiči a rizikové chování

Rizikové chování při řízení je jakékoli chování, které se pojí s významně zvýšenou pravděpodobností účasti na dopravní nehodě. Rizikových chování při řízení je celá řada a často jsou vzájemně propojena. Čtyři typy chování při řízení se nicméně všeobecně uvádějí jako hlavní rizika:

1. Nepřiměřená a nedovolená rychlost – rychlost významně ovlivňuje riziko účasti na dopravní nehodě i závažnost nehody. Čím vyšší je rychlost, tím vyšší je riziko nehody a tím závažnější jsou následky nehody. Rychlost má navíc obecně negativní dopad na životní prostředí, naopak pozitivně ovlivňuje dobu jízdy. Nicméně negativní dopady představují hlavně společenský problém a jednotliví řidiči je zpravidla neregistrují; naopak si všímají spíše pozitivního vlivu rychlosti, a tedy jsou motivování k rychlejší jízdě.
2. Řízení pod vlivem alkoholu a jiných drog – přibližně 25 % všech smrtelných dopravních nehod v Evropě souvisí s alkoholem, přičemž pouze asi 1 % všech najetých kilometrů v Evropě absolvují řidiči s minimálně 0,5 g/l alkoholu v krvi. Tedy pokud řidič jede pod vlivem alkoholu, pravděpodobnost nehody je velmi vysoká.
3. Nepoužívání bezpečnostních pásů a dětských zádržných systémů.
4. Jízda na červenou a nerespektování dopravních značek „Stůj, dej přednost v jízdě!“
5. Rozptýlení a nepozornost řidiče
6. Únava řidiče
7. Agresivní jízda – za agresivní chování při jízdě považujeme zejména rychlou jízdu (překračování rychlostního limitu), časté změny jízdních pruhů bez objektivních důvodů, nesprávné předjíždění (bez signalizace ostatním řidičům, předjíždění mimo oblasti a pruhy k tomu určené atd.) a nedodržování bezpečné vzdálenosti (jízda v těsném závěsu za druhým vozidlem).
8. Stres, úzkost a zlost řidiče
9. Dopravní riziko související s výkonem povolání.

Profil rizikového řidiče upozorňuje na některé nápadné charakteristiky: mládí, mužské pohlaví (prokázaný přímý vztah mezi hladinou testosteronu a rizikem nehody), zaměstnanecký poměr, nízký až střední příjem, další potenciálně nebezpečná chování, vyhledávání vzrušení, agresivita a dopravní přestupky a nehody v minulosti.

Lze vymezit tři hlavní rizikové skupiny:

1. Mladí řidiči (pod 25 let)

2. Tzv. "hardcore drinking drivers"

3. Řidiči, kteří v minulosti spáchali dopravní přestupek, bourali nebo se u nich projevilo jiné trestné chování

Specifickou skupinou jsou i starší řidiči, u nichž nehodovost není zpravidla způsobena přestupky, vlivem alkoholu, nezkušeností či bezohledným řízením, jak je tomu mnohdy u rizikových mladých řidičů, ale spíše chybami v percepci, chybným hodnocením dopravní situace a podobně. Nepoškozené senzorické funkce jsou důležité, aby řidič byl schopen vypořádávat se s nároky dopravního provozu.

Zranitelní účastníci silničního provozu

Účastníkem silničního provozu je každý, kdo se účastní silničního provozu. Účastníci silničního provozu, na které připadá vysoké procento úmrtí a zranění při dopravních nehodách jsou označování termínem zranitelní účastníci silničního provozu. Zranitelní účastníci silničního provozu zpravidla naplňují tato kritéria:

1. Malá míra vnější ochrany
2. Snížená způsobilost k úkolu
3. Nižší odolnost

Jedná se zejména o: děti a dospívající, chodce a cyklisty, řidiče jednostopých motorových vozidel – typicky motorek, skútrů a podobně. Při striktním uplatňování těchto kritérií by mezi zranitelné patřili rovněž začínající řidiči (mezená způsobilost k výkonu) nebo řidiči vyššího věku (nižší odolnost).

Doplňkové kritérium: zranitelní by sami neměli být hrozbou pro ostatní. Z tohoto důvodu se mladí ani starší motoristé za zranitelné nepovažují, jejich vozidla totiž představují hrozbu pro ostatní. Zranitelným účastníkům silničního provozu většinou neposkytuje ochranu žádný „obal“, ve srovnání s ostatními účastníky silničního provozu je zde ještě často rozdíl v rychlosti.

Opatření na ochranu zranitelných účastníků silničního provozu mohou být v následujících oblastech:

• Vzdělávání a výcvik
• Ochranné prostředky a viditelnost
• Plánování využití území
• Infrastruktura
• Úprava konstrukce vozidla

Odkazy

Literatura

Štikar, J., & Hoskovec, J. (1995). Přehled dopravní psychologie: Historie, teorie,výzkum, aplikace. Praha: Universita Karlova.

Štikar, J., Hoskovec, J. & Šmolíková, J. (2006). Psychologická prevence nehod (teorie a praxe). Praha: Karolinum

Šucha, M., et al. (2009). Agresivita na cestách. Olomouc: Univerzita Palackého

Shinar, D. (2007). Traffic safety and Human behavior. Bingley, UK: Emerald.

Vanderbild, T. (2008). Traffic. London: Penguin Books.

Klíčová slova

psychologie dopravy, dopravně–psychologické vyšetření, bezpečnost dopravy, dopravní nehody, rizikoví řidiči, zranitelní účastníci silničního provozu