Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí

Řádek 17: Řádek 17:
 
=== Doporučená literatura ===
 
=== Doporučená literatura ===
 
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
 
Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.
 +
 
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
 
Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
 +
 
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
 
Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.
  

Verze z 29. 9. 2020, 13:27

Školní psychologie

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].

Vývoj školní psychologie

Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2] Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.[2]




Odkazy

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.

Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

Reference

  1. ↑ Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.

Klíčová slova

školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Školní_psychologie_a_pedagogicko_psychologické_poradenství&oldid=61935“