Podobnost psů a jejich majitelů: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „Výzkumníci Roy a Christenfeld se ve své původní studii zabývali fenoménem údajné podobností psů a jejich majitelů. Jejich hlavní teze zněla: …“)
 
(Znovuvložení článku.)
Řádek 1: Řádek 1:
−
Výzkumníci Roy a Christenfeld se ve své původní studii zabývali fenoménem údajné podobností psů a jejich majitelů. Jejich hlavní teze zněla: „Jsou si majitelé a jejich psi podobní?“ Ve svém výzkumu se zaměřili na to, zdali je případná podobnost přítomna jak u čistokrevných, tak u křížených psů.<nowiki><ref name="Roy & Christenfeld, 2004">Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.</ref> [[File:401px-Dog_Owner_Relationship_commons_wiki.jpg|200px|thumb|upright]]</nowiki> == Původní experiment == Na pokusu se podílelo 45 psů (z toho 25 čistokrevných, z 15ti různých plemen) spolu se svými majiteli (24 žen a 21 mužů v průměrném věku 36 let). Všichni účastníci byli vyfoceni ve třech různých parcích. Výběr majitelů a jejich psů byl náhodný, pejskaři byli osloveni fotografem na místě. Fotky psů i jejich majitelů byly foceny s rozdílným pozadím. Psi i majitelé byli rovněž foceni tak, aby byli vidět celí a zepředu. Data o tom, jak dlouho mají majitelé svého psa byly z důvodu chyby v průběhu výzkumu k dispozici ve třiceti případech. V 76% z těchto případů měli majitelé svého psa méně než 1 rok (průměrný věk psa byl 2,9 let). V další fázi experimentu bylo přizváno 28 nezávislých "soudců", kteří měli ke každé fotce majitele přiřadit jednu ze dvou fotek psů.<nowiki><ref name="Roy & Christenfeld, 2004">Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.</ref></nowiki>  Pozorujícímu byly postupně ukázány fotky všech majitelů z jednoho parku, k nimž měl ze dvou fotek psů (správného a k němu náhodně vybraného) vybrat toho podobnějšího. Ve výzkumu bylo zahrnuto 25 čistokrevných psů patnácti ras a 20 kříženců. Ti byli ve výsledích posuzováni zvlášť. V původním experimentu se výzkumníci drželi předpokladu, že pes je majiteli podobný, pokud to tak pozorující zhodnotí ve více než v polovině případů. == Kritika a nový experiment == Levine původní experiment podrobil navýsost kritickému rozboru, ve kterém tvrdil, že pravděpodobnost při přiřazování psů k jejich majitelům není stejná ve všech případech.<nowiki><ref name="Levine, 2005">Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.</ref></nowiki>  Jedná se zejména o to, že fotky se psy se při přiřazování k majitelům opakovaly, a hodnotící mohli mít tendenci vybrat ze dvou fotek psů fotku psa, kterého ještě neviděli.<nowiki><ref name="Levine, 2005">Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.</ref></nowiki> Pravděpodobnost vybrání určitého psa by tak nepodléhala náhodnému výběru, nýbrž by byla závislá na pořadí, ve kterém byli psi po sobě ukazováni. Autoři původní studie se k práci vrátili ještě ve stejném roce, aby dokázali, že měli pravdu. Podle autorů je kritický Lewinův argument mylný.<nowiki><ref name="Roy & Christenfeld, 2005">Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.</ref></nowiki>  Domnívají se, že v případě, kdy si hodnotící má vybrat mezi dvěma psy a fotku jednoho už viděl, nedochází ke zkreslení výsledku. Podle autorů se totiž nedá tvrdit, že je strategicky vhodné vybírat vždy „toho druhého“. Autoři k podpoře svého tvrzení využili počítačovou simulaci, která jim potvrdila jejich tvrzení.<nowiki><ref name="Roy & Christenfeld, 2005">Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.</ref></nowiki> Aby si však byli stoprocentně jistí, mírně upravili design experimentu a využili opačný způsob, ke každému psovi vybrali 6 potenciálních majitelů, ze kterých měl hodnotící ve výzkumu vybírat. == Výsledky studie == Výsledky druhé studie se ve svých závěrech shodují s výsledky studie první. U křížených psů nemůžeme konstatovat jakoukoli podobnost. U psů čistokrevných se však můžeme právem domnívat, že psi a jejich majitelé si v mnoha případech podobní jsou. == Zdůvodnění == Proč jsou si majitelé a jejich psi podobní? Nabízí se několik vysvětlení: Některé práce podobnost psů a jejich majitelů zdůvodňují podobným vzorcem chování, jenž využíváme při hledání partnerů.<nowiki><ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref></nowiki> Podle této teorie se dá říct, že člověk má tendenci volit k sobě protějšek, jenž je mu "podobný". Jedná se o evoluční strategii, která zvyšuje jedincovu šanci na přežití. Ten samý jev, tedy vyhledávání si podobných protějšků, do jisté míry zřejmě hraje roli také u výběru čistokrevných psů majitelem.<nowiki><ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref></nowiki> Alternativním vysvětlením by mohl být náš "narcismus". Výběr partnera, a potažmo i psa, je odrazem naší snahy vnášet sebe a své já do nám nejbližšího okolí, kdy nám je původní vzor „hezkého“ protějšku "imprintován" mentálními reprezentacemi našich rodičů (a jejich vzhledu) v ranných fázích dětství, což později vyústí v to, že ve partnerském výběru hledáme "skrze své rodiče sebe samotné". Tato teorie s velkou pravděpodobností hraje roli také u výběru blízkých spolupracovníků a zároveň je i nabízejícím se vysvětlením výběru psa, svým způsobem dalšího partnera člověka.<nowiki><ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref></nowiki>  === Reference === <nowiki><references /></nowiki> === Použitá literatura === Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4. Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6. Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x. Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.
+
Výzkumníci Roy a Christenfeld se ve své původní studii zabývali fenoménem údajné podobností psů a jejich majitelů. Jejich hlavní teze zněla: „Jsou si majitelé a jejich psi podobní?“ Ve svém výzkumu se zaměřili na to, zdali je případná podobnost přítomna jak u čistokrevných, tak u křížených psů.<ref name="Roy & Christenfeld, 2004">Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.</ref>  
 +
 
 +
 
 +
[[File:401px-Dog_Owner_Relationship_commons_wiki.jpg|200px|thumb|upright]]
 +
== Původní experiment ==
 +
Na pokusu se podílelo 45 psů (z toho 25 čistokrevných, z 15ti různých plemen) spolu se svými majiteli (24 žen a 21 mužů v průměrném věku 36 let). Všichni účastníci byli vyfoceni ve třech různých parcích. Výběr majitelů a jejich psů byl náhodný, pejskaři byli osloveni fotografem na místě. Fotky psů i jejich majitelů byly foceny s rozdílným pozadím. Psi i majitelé byli rovněž foceni tak, aby byli vidět celí a zepředu. Data o tom, jak dlouho mají majitelé svého psa byly z důvodu chyby v průběhu výzkumu k dispozici ve třiceti případech. V 76% z těchto případů měli majitelé svého psa méně než 1 rok (průměrný věk psa byl 2,9 let).
 +
 
 +
V další fázi experimentu bylo přizváno 28 nezávislých "soudců", kteří měli ke každé fotce majitele přiřadit jednu ze dvou fotek psů.<ref name="Roy & Christenfeld, 2004">Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.</ref>  Pozorujícímu byly postupně ukázány fotky všech majitelů z jednoho parku, k nimž měl ze dvou fotek psů (správného a k němu náhodně vybraného) vybrat toho podobnějšího. Ve výzkumu bylo zahrnuto 25 čistokrevných psů patnácti ras a 20 kříženců. Ti byli ve výsledích posuzováni zvlášť. V původním experimentu se výzkumníci drželi předpokladu, že pes je majiteli podobný, pokud to tak pozorující zhodnotí ve více než v polovině případů.
 +
 
 +
== Kritika a nový experiment ==
 +
 
 +
Levine původní experiment podrobil navýsost kritickému rozboru, ve kterém tvrdil, že pravděpodobnost při přiřazování psů k jejich majitelům není stejná ve všech případech.<ref name="Levine, 2005">Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.</ref>  Jedná se zejména o to, že fotky se psy se při přiřazování k majitelům opakovaly, a hodnotící mohli mít tendenci vybrat ze dvou fotek psů fotku psa, kterého ještě neviděli.<ref name="Levine, 2005">Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.</ref> Pravděpodobnost vybrání určitého psa by tak nepodléhala náhodnému výběru, nýbrž by byla závislá na pořadí, ve kterém byli psi po sobě ukazováni.
 +
 
 +
Autoři původní studie se k práci vrátili ještě ve stejném roce, aby dokázali, že měli pravdu. Podle autorů je kritický Lewinův argument mylný.<ref name="Roy & Christenfeld, 2005">Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.</ref>  Domnívají se, že v případě, kdy si hodnotící má vybrat mezi dvěma psy a fotku jednoho už viděl, nedochází ke zkreslení výsledku. Podle autorů se totiž nedá tvrdit, že je strategicky vhodné vybírat vždy „toho druhého“. Autoři k podpoře svého tvrzení využili počítačovou simulaci, která jim potvrdila jejich tvrzení.<ref name="Roy & Christenfeld, 2005">Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.</ref> Aby si však byli stoprocentně jistí, mírně upravili design experimentu a využili opačný způsob, ke každému psovi vybrali 6 potenciálních majitelů, ze kterých měl hodnotící ve výzkumu vybírat.  
 +
 
 +
 
 +
== Výsledky studie ==
 +
 
 +
Výsledky druhé studie se ve svých závěrech shodují s výsledky studie první. U křížených psů nemůžeme konstatovat jakoukoli podobnost. U psů čistokrevných se však můžeme právem domnívat, že psi a jejich majitelé si v mnoha případech podobní jsou.
 +
 
 +
== Zdůvodnění ==
 +
 
 +
Proč jsou si majitelé a jejich psi podobní? Nabízí se několik vysvětlení:
 +
 
 +
Některé práce podobnost psů a jejich majitelů zdůvodňují podobným vzorcem chování, jenž využíváme při hledání partnerů.<ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref> Podle této teorie se dá říct, že člověk má tendenci volit k sobě protějšek, jenž je mu "podobný". Jedná se o evoluční strategii, která zvyšuje jedincovu šanci na přežití. Ten samý jev, tedy vyhledávání si podobných protějšků, do jisté míry zřejmě hraje roli také u výběru čistokrevných psů majitelem.<ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref>
 +
 
 +
Alternativním vysvětlením by mohl být náš "narcismus". Výběr partnera, a potažmo i psa, je odrazem naší snahy vnášet sebe a své já do nám nejbližšího okolí, kdy nám je původní vzor „hezkého“ protějšku "imprintován" mentálními reprezentacemi našich rodičů (a jejich vzhledu) v ranných fázích dětství, což později vyústí v to, že ve partnerském výběru hledáme "skrze své rodiče sebe samotné". Tato teorie s velkou pravděpodobností hraje roli také u výběru blízkých spolupracovníků a zároveň je i nabízejícím se vysvětlením výběru psa, svým způsobem dalšího partnera člověka.<ref name="Payne & Jaffe, 2005">Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..</ref>  
 +
 
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.
 +
 
 +
Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6.
 +
 
 +
Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.
 +
 
 +
Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.

Verze z 14. 11. 2014, 20:41

Výzkumníci Roy a Christenfeld se ve své původní studii zabývali fenoménem údajné podobností psů a jejich majitelů. Jejich hlavní teze zněla: „Jsou si majitelé a jejich psi podobní?“ Ve svém výzkumu se zaměřili na to, zdali je případná podobnost přítomna jak u čistokrevných, tak u křížených psů.[1]


401px-Dog Owner Relationship commons wiki.jpg

Původní experiment

Na pokusu se podílelo 45 psů (z toho 25 čistokrevných, z 15ti různých plemen) spolu se svými majiteli (24 žen a 21 mužů v průměrném věku 36 let). Všichni účastníci byli vyfoceni ve třech různých parcích. Výběr majitelů a jejich psů byl náhodný, pejskaři byli osloveni fotografem na místě. Fotky psů i jejich majitelů byly foceny s rozdílným pozadím. Psi i majitelé byli rovněž foceni tak, aby byli vidět celí a zepředu. Data o tom, jak dlouho mají majitelé svého psa byly z důvodu chyby v průběhu výzkumu k dispozici ve třiceti případech. V 76% z těchto případů měli majitelé svého psa méně než 1 rok (průměrný věk psa byl 2,9 let).

V další fázi experimentu bylo přizváno 28 nezávislých "soudců", kteří měli ke každé fotce majitele přiřadit jednu ze dvou fotek psů.[1] Pozorujícímu byly postupně ukázány fotky všech majitelů z jednoho parku, k nimž měl ze dvou fotek psů (správného a k němu náhodně vybraného) vybrat toho podobnějšího. Ve výzkumu bylo zahrnuto 25 čistokrevných psů patnácti ras a 20 kříženců. Ti byli ve výsledích posuzováni zvlášť. V původním experimentu se výzkumníci drželi předpokladu, že pes je majiteli podobný, pokud to tak pozorující zhodnotí ve více než v polovině případů.

Kritika a nový experiment

Levine původní experiment podrobil navýsost kritickému rozboru, ve kterém tvrdil, že pravděpodobnost při přiřazování psů k jejich majitelům není stejná ve všech případech.[2] Jedná se zejména o to, že fotky se psy se při přiřazování k majitelům opakovaly, a hodnotící mohli mít tendenci vybrat ze dvou fotek psů fotku psa, kterého ještě neviděli.[2] Pravděpodobnost vybrání určitého psa by tak nepodléhala náhodnému výběru, nýbrž by byla závislá na pořadí, ve kterém byli psi po sobě ukazováni.

Autoři původní studie se k práci vrátili ještě ve stejném roce, aby dokázali, že měli pravdu. Podle autorů je kritický Lewinův argument mylný.[3] Domnívají se, že v případě, kdy si hodnotící má vybrat mezi dvěma psy a fotku jednoho už viděl, nedochází ke zkreslení výsledku. Podle autorů se totiž nedá tvrdit, že je strategicky vhodné vybírat vždy „toho druhého“. Autoři k podpoře svého tvrzení využili počítačovou simulaci, která jim potvrdila jejich tvrzení.[3] Aby si však byli stoprocentně jistí, mírně upravili design experimentu a využili opačný způsob, ke každému psovi vybrali 6 potenciálních majitelů, ze kterých měl hodnotící ve výzkumu vybírat.


Výsledky studie

Výsledky druhé studie se ve svých závěrech shodují s výsledky studie první. U křížených psů nemůžeme konstatovat jakoukoli podobnost. U psů čistokrevných se však můžeme právem domnívat, že psi a jejich majitelé si v mnoha případech podobní jsou.

Zdůvodnění

Proč jsou si majitelé a jejich psi podobní? Nabízí se několik vysvětlení:

Některé práce podobnost psů a jejich majitelů zdůvodňují podobným vzorcem chování, jenž využíváme při hledání partnerů.[4] Podle této teorie se dá říct, že člověk má tendenci volit k sobě protějšek, jenž je mu "podobný". Jedná se o evoluční strategii, která zvyšuje jedincovu šanci na přežití. Ten samý jev, tedy vyhledávání si podobných protějšků, do jisté míry zřejmě hraje roli také u výběru čistokrevných psů majitelem.[4]

Alternativním vysvětlením by mohl být náš "narcismus". Výběr partnera, a potažmo i psa, je odrazem naší snahy vnášet sebe a své já do nám nejbližšího okolí, kdy nám je původní vzor „hezkého“ protějšku "imprintován" mentálními reprezentacemi našich rodičů (a jejich vzhledu) v ranných fázích dětství, což později vyústí v to, že ve partnerském výběru hledáme "skrze své rodiče sebe samotné". Tato teorie s velkou pravděpodobností hraje roli také u výběru blízkých spolupracovníků a zároveň je i nabízejícím se vysvětlením výběru psa, svým způsobem dalšího partnera člověka.[4]


Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.
  2. ↑ 2,0 2,1 Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.
  3. ↑ 3,0 3,1 Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.
  4. ↑ 4,0 4,1 4,2 Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6..

Použitá literatura

Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.

Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6.

Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.

Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Podobnost_psů_a_jejich_majitelů&oldid=8332“