Podobnost psů a jejich majitelů

Výzkumníci Roy a Christenfeld se ve své původní studii zabývali fenoménem údajné podobností psů a jejich majitelů. Jejich hlavní teze zněla: „Jsou si majitelé a jejich psi podobní?“ Ve svém výzkumu se zaměřili na to, zdali je případná podobnost přítomna jak u čistokrevných, tak u křížených psů.

Některé podobnosti se nedají zachytit na první pohled.

Původní experiment

Na pokusu se podílelo 45 psů (z toho 25 čistokrevných, z 15ti různých plemen) spolu se svými majiteli (24 žen a 21 mužů v průměrném věku 36 let). Všichni účastníci byli vyfoceni ve třech různých parcích. Výběr majitelů a jejich psů byl náhodný, pejskaři byli osloveni fotografem na místě. Fotky psů i jejich majitelů byly foceny s rozdílným pozadím. Psi i majitelé byli rovněž foceni tak, aby byli vidět celí a zepředu. Data o tom, jak dlouho mají majitelé svého psa byly z důvodu chyby v průběhu výzkumu k dispozici ve třiceti případech. V 76% z těchto případů měli majitelé svého psa méně než 1 rok (průměrný věk psa byl 2,9 let).

V další fázi experimentu bylo přizváno 28 nezávislých "soudců", kteří měli ke každé fotce majitele přiřadit jednu ze dvou fotek psů. Pozorujícímu byly postupně ukázány fotky všech majitelů z jednoho parku, k nimž měl ze dvou fotek psů (správného a k němu náhodně vybraného) vybrat toho podobnějšího. Ve výzkumu bylo zahrnuto 25 čistokrevných psů patnácti ras a 20 kříženců. Ti byli ve výsledích posuzováni zvlášť. V původním experimentu se výzkumníci drželi předpokladu, že pes je majiteli podobný, pokud to tak pozorující zhodnotí ve více než v polovině případů.

Kritika a nový experiment

Levine původní experiment podrobil navýsost kritickému rozboru, ve kterém tvrdil, že pravděpodobnost při přiřazování psů k jejich majitelům není stejná ve všech případech. Jedná se zejména o to, že fotky se psy se při přiřazování k majitelům opakovaly, a hodnotící mohli mít tendenci vybrat ze dvou fotek psů fotku psa, kterého ještě neviděli. Pravděpodobnost vybrání určitého psa by tak nepodléhala náhodnému výběru, nýbrž by byla závislá na pořadí, ve kterém byli psi po sobě ukazováni.

Autoři původní studie se k práci vrátili ještě ve stejném roce, aby dokázali, že měli pravdu. Podle autorů je kritický Lewinův argument mylný. Domnívají se, že v případě, kdy si hodnotící má vybrat mezi dvěma psy a fotku jednoho už viděl, nedochází ke zkreslení výsledku. Podle autorů se totiž nedá tvrdit, že je strategicky vhodné vybírat vždy „toho druhého“. Autoři k podpoře svého tvrzení využili počítačovou simulaci, která jim potvrdila jejich tvrzení. Aby si však byli stoprocentně jistí, mírně upravili design experimentu a využili opačný způsob, ke každému psovi vybrali 6 potenciálních majitelů, ze kterých měl hodnotící ve výzkumu vybírat.

Výsledky studie

Výsledky druhé studie se ve svých závěrech shodují s výsledky studie první. U křížených psů nemůžeme konstatovat jakoukoli podobnost. U psů čistokrevných se však můžeme právem domnívat, že psi a jejich majitelé si v mnoha případech podobní jsou.

Zdůvodnění

Proč jsou si majitelé a jejich psi podobní? Nabízí se několik vysvětlení:

Některé práce podobnost psů a jejich majitelů zdůvodňují podobným vzorcem chování, jenž využíváme při hledání partnerů. Podle této teorie se dá říct, že člověk má tendenci volit k sobě protějšek, jenž je mu "podobný". Jedná se o evoluční strategii, která zvyšuje jedincovu šanci na přežití. Ten samý jev, tedy vyhledávání si podobných protějšků, do jisté míry zřejmě hraje roli také u výběru čistokrevných psů majitelem.

Alternativním vysvětlením by mohl být náš "narcismus". Výběr partnera, a potažmo i psa, je odrazem naší snahy vnášet sebe a své já do nám nejbližšího okolí, kdy nám je původní vzor „hezkého“ protějšku "imprintován" mentálními reprezentacemi našich rodičů (a jejich vzhledu) v ranných fázích dětství, což později vyústí v to, že ve partnerském výběru hledáme "skrze své rodiče sebe samotné". Tato teorie s velkou pravděpodobností hraje roli také u výběru blízkých spolupracovníků a zároveň je i nabízejícím se vysvětlením výběru psa, svým způsobem dalšího partnera člověka.

Použitá literatura

Lewine D. Douglas. (2005). Do dogs resemble their owners? A reanalysis of Roy and Christenfeld (2004). (2005). Psychological Science, 16, 83-4.

Payne, C., & Jaffe, K. (2005). Self seeks like: many humans choose their dog pets following rules used for assortative mating. Journal of Ethology, 23, 15-18. DOI: 10.1007/s10164-004-0122-6.

Roy, M., & Christenfeld, N. (2004). Do Dogs Resemble Their Owners?. Psychological Science, 15, 361-363. DOI: 10.1111/j.0956-7976.2004.00684.x.

Roy, M., & Christenfeld, N. (2005-09-01). Dogs Still Do Resemble Their Owners. Psychological Science, 16, 743-744. DOI: 10.1111/j.1467-9280.2005.01605.x.