Anatomie

Základní roviny

• mediální – střední
• sagitální – předozadní
• k nim kolmá – frontální
• transverzální – příčná

Směry

• směr blíže ke středu těla – mediální
• směr dál od středu těla – laterální
• směr k břichu – ventrální (anterior)
• směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
• směr k hlavě – kraniální
• směr dolů – kaudální
• směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
• směr hluboký – profundis (internus)
• směr po končetině nahoru k tělu – proximální
• směr od těla ke konci končetiny - distální

• pravá strana – dexter
• levá strana – sinister

Kosti

• orgán je kost, tvoří SKELET
• kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

KOSTI

• dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
• krátké – rozlišení nemají (obratle)
• ploché – lopatky, lebka

• chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

• v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

STRUKTURA KOSTÍ

• hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
• houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
• uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

• kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
• kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

• osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

SPOJENÍ KOSTÍ

• pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
• pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
• spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
• spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

• 12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
• bederní – největší, nejmohutnější
• křížové - spojují se v kost křížovou
• kostrční - spojují se v kost kostrční
• nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

• páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

ŽEBRA (costae)

• zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
• 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
• 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

KOST HRUDNÍ (sternum)

• plochá, hmatná
• v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

HORNÍ KONČETINA

• na každé pletenec + volná část

pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

• scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
• clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

• pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
• předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
• loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
• ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

• extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
• flexe – skrčení

• volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

DOLNÍ KONČETINA

• na každé pletenec + volná část

pletenec:

• kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí

1. os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
2. os ischium (kost sedací), míří dolů
3. os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

• uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)

• mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
• ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

• kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
• bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)

• v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)

• kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
• kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
• články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

• lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)

• mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
• obličejová část (splanchnocranium)

MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

• týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
• velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
• klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
• čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
• spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
• bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
• čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
• temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
• vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

1. šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
2. věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
3. lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní

OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

• horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
• lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
• nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
• slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
• radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
• dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
• jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

• dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
• dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
• dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)

• lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část

• obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

• kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
• muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
• mění se až v pubertě
• dětská lebka stejná

Svalová soustava

svaly:

1. hladké – útroby
2. příčně pruhované (kosti, pohyb)
3. srdeční

• celkem 600 svalů
• 40% celkové hmotnosti
• fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
• zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví

inervace:

• motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
• citlivá - senzitivní
• vegetativní

• motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
• u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
• u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken

• senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
• vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

• 75% voda
• 24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
• 1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

• ¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
• předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
• od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
• odpovídá dozrávání mozkové kůry

Svaly hlavy

• mimické svaly
• žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

• začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

• vazivová blána v calvě
• srůstá s kůží vlasaté části hlavy
• v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo

KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

• uzavírá a otevírá oči -> víčka
• mimika očí

KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

• podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům

TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

• nejmohutnější mimický sval
• modeluje obličej
• přitlačuje tváře k zubům

Žvýkací svaly

• pohyb dolní čelisti

ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

• přitahuje dolní čelist
• umožňuje práci stoliček

SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

• přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu

KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

• lateralis a medialis
• posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....

Svaly krku

M. PLATYSMA

• tvoří dekolt, od prsou až po bradu
• v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
• velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou

ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

• 2 svaly po bocích krku

JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

• tvoří dno ústní dutiny

KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

• z druhé strany krku podél páteře
• pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
• zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)

Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

• major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
• minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení

PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

• po bocích hrudníku
• oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací

MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

• externi – otevírají hrudní koš - nádech
• interni - výdech

BRÁNICE - diaphragma

• odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
• uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
• má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
• hlavní a nejdůležitější dýchací sval
• kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy

Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

• uprostřed břicha
• od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
• proložen 3 šlachami

BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

• pod bočními břišními svaly
• břišní lis (tlačení)

ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

• až k páteři
• pohyb boků, zadku

Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

• pohyby zad a horních končetin a lopatek

PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

• podél páteře
• dýchání, vzpřímená poloha

ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

• od dolní poloviny zad
• od hrudní páteře k hýždím

NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

• v hloubce
• dolní část zad

ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

• párový
• uzavírá dno pánevní
• svěrač konečníku
• u mužů jím procházejí močovody
• u žen pochva

Svaly horní končetiny

• musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení

• m.supraspinatus - nad hřebenem

• m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene

• m.subscapularis - pod lopatkou

PAŽE

• m. biceps brachii
• m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
• m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana

obecně platí:

• svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
• svaly u ramene – pohyb předloktí
• svaly u předloktí – pohyb dlaně

SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

• přední
• zadní
• postranní (malíková strana)

funkce:

• flexory = ohybače
• extenzory = natahovače
• pronátory (viz pronace)

SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

• přitahování a odtahování palce
• ohýbání palce
• stažení palce do opozice k dlani
• thenar – svalový hrbol kolem palce

svaly malíkové oblasti: 3

• odtahování, přitahování a stavění
• přitahování malíku k palci
• hypothenar – svalový hrbol kolem malíku

Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní

BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

1. m. iliacus – v oblasti beder
2. m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)

M. GLUTEUS

• zadní část DK: maximus, medeus, minimus
• fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě

SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

• lopata kyčelní – stehenní kost
• fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna

ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

• největší sval v těle
• pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)

KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

• nejdelší sval v těle
• probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu

funkce:

• abdukce (unožení)
• flexe v koleni (skrčení)
• vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni

PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

• addukce kolen (drží nohy u sebe)

DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

• flexe v koleni

• přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
• zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní

• podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů

• strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
• střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů

Krev - sanguis

hlavní funkce:

• zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
• přenos životně důležitých látek
• transport životně důležitých plynů (transportní)
• pomoc při termoregulaci (termoregulační)
• podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
• podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

• 5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
• nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
• třetí nejtěžší část těla
• maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
• doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
• denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
• za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

1. krevní plazma

1. krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)

KREVNÍ PLAZMA

• 2,5 - 3,5 litrů → 5%
• nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

• 91% voda
• organické látky 8%
• bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
• cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
• vitamíny
• žlučová barviva
• anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

• stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
• velikost: 7,4 mikrometru
• nemají jádro
• funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
• nedostatek = anemie (chudokrevnost)
• hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
• oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
• karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
• nepevné vazby, snadno se uvolní
• karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
• erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
• jejich životnost je 120 dní
• hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

• granulocyty a agranulocyty

• počet: 4- 5 tisíc ženy i muži

• mají jádro a různý tvar

• životnost různá tj. hodiny až dny

• snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza

• funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

• neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
• eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
• bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

• lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
• monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

• počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
• fce: podíl na srážení krve

• hemostáza - srážení krve

• podklad je porušení cévní stěny
• přeměna fibrinogenu na fibrin
• proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

1. uvolnění tormbokinázy z destiček
2. proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
3. proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
4. smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy

SEDIMENTACE KRVE

• pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
• při zánětu se zvyšuje jejich počet
• normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
• diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
• nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina

OBRANYSCHOPNOST - IMUNITA

Imunizace – proces tvorby protilátek. Protilátky vznikají v retikuloendotelových tkáních a v bílých krvinkách a hromadí se v krevní plazmě. Chemicky jsou to gamaglobuliny (bílkoviny). Protilátky mají specifické působení = na určitý antigen ( toxiny a jiné rozpuštěné škodlivé látky v krvi) se vytvoří určité protilátky, které zneškodňují pouze ten antigen, proti kterému vznikly. Odolnost proti jednotlivým druhům škodlivin se nazývá specifická imunita. Je podmíněna přítomností obranných látek v těle. Tyto látky nejsou u každého člověka stejně zastoupeny, a proto je někdo vůči určité nemoci odolný (imunní), jiný je vůči ní vnímavý (senzitivní). Imunita je buď vrozená, nebo získaná. Vrozená imunita vzniká tím, že mateřské obranné látky projdou placentou do krve plodu. Dítě je tak na začátku svého života odolné proti těm nákazám, proti nimž je imunní jeho matka. Imunitu je možno získat přirozeně nebo uměle. Překoná-li člověk chorobu, zůstávají protilátky v krvi i po jeho uzdravení. Ty pak chrání před opětovným onemocněním toutéž nemocí. V tomto případě mluvíme o imunitě aktivní. Aktivně je imunita získaná i po umělém dodání antigenu při očkování. Do těla přitom naočkují oslabené nebo usmrcené bakterie, které sice nemohou vyvolat onemocnění, ale vyvolají tvorbu protilátek a ty pak chrání organismus před skutečnou nemocí. Vstříknutím séra, které obsahuje již hotové protilátky, se získá imunita pasivní. Opakované vniknutí antigenu do krve může někdy vyvolat stav přecitlivělosti (anafylaxi). – příznaky jsou: malátnost, bolesti hlavy, zrychlené dýchání a tep, závratě a křeče. Anafylaxi se podobá alergie (např. senná rýma, kopřivka).

• imunita zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
• fagocytóza + vytváření protilátek
• škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

• specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
• vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
• získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou

• anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

Jan Janský zjistil, že je možné rozdělit lidskou krev do 4 skupin podle toho, zda se její červené krvinky shlukují nebo neshlukují krevní plazmou nebo sérem jiných lidí. Antigeny v červených krvinkách se nazývají látky shlukovatelné (aglutinogeny) a označují se velkými písmeny A nebo B. V krevní plazmě jsou látky shlukující (aglutininy), které se označují řeckými písmeny alfa (anti-A) nebo beta (anti-B). Setká-li se aglutinogen A s aglutininem alfa nebo aglutinogen B s aglutininem beta, dojde ke shluknutí (aglutinaci) červených krvinek. V krvi jednoho člověka jsou proto obsaženy jen ty látky, které se vzájemně snášejí.

• princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

• v erytrocytech aglutinogen A
• plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

• v erytrocytech aglutinogen B
• plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

• v erytrocytech nic
• v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

• v erytrocytech aglutinogen AB
• v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

• Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
• Rh faktor má 2/3 lidí
• Rh - Rh faktor nemá
• člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
• nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu

Onemocnění krve

dají se zjistit v krevním obrazu

ERYTROCYTY

Anémie

• různé důvody (málo Fe, nízká hladina Hgb, snížení počtu erytrocytů atd.)
• bílé tělo, světlé rty, nehtová lůžka a spojivky, únava, dušnost, bolesti hlavy, přecitlivělost na chlad, poruchy spánku...

LEUKOCYTY

Leukémie

• Dětská akutní leukémie: náhlý začátek (teplota, spavost...), ↓ hladina granulocytů → žádná imunita, transplantace kostní dřeně, ozařování → 2 - 6 let života

• Dospělá chronická leukémie:

1. Lymfatická leukémie: čím vyšší věk, tím nižší malignita, průjem, záněty, léčba: imunoglobuliny, kortikoidy
2. Myeloidní leukémie: nadměrná tvorba nefunkčních granulocytů, únava, infekce, 3,5 - 5 let života, léčba: cytostatika, ozáření, transplantace kostní dřeně

• Onemocnění lymfatických cév - Hodgkinova choroba - únava, slabost, infekce, pocení, maligní onemocnění lymfatické tkáně

TROMBOCYTY

• Trombocytopenie: získaná porucha, pokles tvorby či rychlé odbourávání krevních destiček, vysoká krvácivost
• Trombocytopatie: kvalitativní porucha → prodloužení krvácivosti (zastaví se), dědičná
• Koagulopatie: porucha srážlivosti, hemofilie A,B - porucha funkce srážlivosti, žena → přenašečka = dědičné, diseminovná intravaskulární koagulace - mikrotromby - vykrvácení do těla, lék - heparin

Srdce - cor

• nepárový orgán uložený v dutině hrudní, kuželovitý tvar, 250 - 300 g
• epikard = blána obepínající povrch srdce, včetně velkých rozvodných cév
• perikard = blána obepínající čistě jen srdce
• mezi epikardem a perikardem dutina vyplněná vazkou tekutinou
• svalovou přepážkou rozděleno na levou a pravou část → vazivová nitroblána srdeční = endokard - v síňokomorových otvorech vytváří cípaté chlopně oddělující horní síň = atrium od dolní komory = ventriculus
• mezi pravou síní = atrium dextrum a pravou komorou = ventriculus dexter je chlopeň trojcípá, mezi levou síní = atrium sinistrum a levou komorou = ventriculus sinister je chlopeň dvojcípá
• do srdce vstupují žíly: do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla = vena cava superior et inferior, do levé síně vstupují z plic čtyři plicní žíly = v. v. pulmonales
• ze srdce vystupují tepny: z pravé komory vychází kmen plicní = truncus pulmonalis, z levé komory vystupuje nejsilnější tepna v těle srdečnice = aorta, 3 poloměsíčité chlopně - brání návratu krve z tepen do komor

MYOKARD - srdeční svalovina

• zvláštní druh příčně pruhované svaloviny
• svalová stěna síní je tenčí než svalová stěna komor
• dráždivost - podráždění - stah
• kyslík a živiny přivádějí srdeční svalovině věnčité tepny (koronární), které se oddělují od aorty těsně za poloměsíčitými chlopněmi – ucpání = infarkt myokardu
• je dráždivá a na podráždění reaguje stahem, přizpůsobuje se tělesné práci – nejnápadnějším projevem přizpůsobení je zvětšení srdce

Činnost srdce

• smršťování = systola a ochabování = diastola srdeční svaloviny - systola síní - systola komor - diastola komor a částečně i síní
• EKG = elektrokardiogram - zevní záznam aktivity srdce

• řízena automatickými a rytmickými impulsy - excitomotorický aparát = převodní systém srdeční - uzlíček síňový (v horní části pravé síně) - vznik vzruchů (systola) - síňokomorový uzlík (dolní část síně) - Hisův můstek - spojení svaloviny síní se svalovinou komor - 2 raménka - končí v myokardu obou komor sítí Purkyňových vláken - smrštění komor
• základem činnosti srdce je střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola) svaloviny. Smrštění srdeční svaloviny postupuje jako vlna z obou síní do komor. Po systole síní a komor následuje diastola celého srdce = srdeční revoluce – 3 fáze: fáze 1 – systola síní, při níž jsou komory v diastole. Krev z naplněných síní je vháněna do komor, cípaté chlopně jsou otevřeny a komory se doplní krví do určitého napětí. Fáze 2 – systola komor, při níž v síních nastává diastola. Na počátku diastoly síní a systoly komor se uzavírají otvory síňokomorové cípatými chlopněmi. Systola komor začíná zvyšováním napětí svalstva komorových stěn, tím se v komorách zvyšuje tlak. V okamžiku, kdy tlak v komorách převýší tlak v aortě, otevřou se přetlakem krve poloměsíčité chlopně a krev je vypuzována na pravé straně do kmene plicního a na levé straně do srdečnice. Fáze 3 – diastola komor, při níž síně zůstávají též v diastole. Poloměsíčité chlopně se zpětným nárazem krve rozevřou, jejich okraje se spojí, a zabrání tím navrácení krve do komor. Do síní přitéká krev ze žil a síně se naplní krví. Otevřenými cípatými chlopněmi protéká též krev do komor – po naplnění síní nastupuje zase fáze 1.
• inervováno vlákny vegetativních nervů - regulace rychlosti srdeční činnosti sympatikus zrychluje, parasympatikus zpomaluje

nadřízená řídící centra v prodloužené míše

• endokrinní orgány ovlivňující činnost srdce - nadledvinky (adrenalin) a štítná žláza (tyroxin)
• tepový a minutový objem vyjadřují číselně čerpací výkon srdce. Tepový objem (systolický objem) = objem krve, který se ze srdce dostává z každé komory při jednom srdečním stahu. V klidu kolísá mezi 60 až 80 mm3, při tělesné práci se může zvýši na 100 až 150 mm3. Minutový objem = množství krve, které srdce vypudí za 1 minutu. V klidu 5 litrů, při námaze až 40 litrů. Srdeční činnost se též projevuje zvuky, které se též nazývají ozvy. Poslouchají se fonendoskopem. První ozva vzniká při uzavření cípatých chlopní na začátku systoly komor, druhá ozva provází uzavření poloměsíčitých chlopní na začátku diastoly komor. Při chlopenních vadách bývají slyšet šelesty. Elektrické potenciály činnosti srdce se snímají elektrokardiografem. Roztažení a stažení aorty a z ní odstupujících tepen se šíří k obvodu těla jako pulsová vlna – tep – průměr 72 tepů za minutu.
• srdeční ozvy - fonendoskop
• tep - 72 tepů/min

Onemocnění srdce

Ischemická choroba srdeční

• nedostatečné zásobení myokardu kyslíkem
• v důsledku arterosklerózy (zúžení cév → nedostatek krve v srdci),obezita, kouření, cukrovka...
• dušnost, bolest na hrudi, zvýšená únava, úzkost, nejistota
• angina pectoris - bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.
• bolest na hrudi, tlakový a pálivý charakter, citlivost na chlad, změnu počasí apod.

Infarkt myokardu

• uzávěrem koronární tepny a následnou nekrózou myokardu→myokard se mění ve vazivo (vznik vazivové jizvy – nefunkční)
• viditelné na EKG
• bolesti na hrudi, na rozdíl od anginy pectoris nereaguje na nitroglycerin
• vyzařuje do ruky, zad…není pravidlo
• pocit na zvracení, mdloby, úzkost, strach ze smrti

Cévy

TEPNY - arterie

• vedou krev ze srdce, jejich povrch tvoří vazivo (síť vegetativních nervů - vlákna vazokonstrikční vlákna sympatická cévy stahují, parasympatická roztahují)

• dostředivá senzitivní vlákna - registrují napětí cévních stěn přes cévohybné (vazomotorické) centrum v prodloužené míše → vazokonstrikce = zúžení X vazodilatace = rozšíření

VLÁSEČNICE - kapiláry

• mezi tepnami a žílami
• tenké cévy, jen 1 vrstva endotelových buněk
• hlavní funkční část krevního oběhu, prostupování krve do tkání a z tkání - zpomalený průtok krve

ŽÍLY - vény

• odvádějí krev z vlásečnic k srdci, tenčí stěny, méně svaloviny - kapsovité chlopně - znemožňují zpětný tok krve, pohybu krve napomáhají kontrakce svalů

KREVNÍ TLAK

• tlak krve na stěny cév, nejvyšší v aortě
• tonometr → systolický (120 torrů), diastolický (80 torrů)
• ↑ hypertenze (hrozí ruptura cévy) ↓ hypotenze

Krevní oběh

Velký (tělní) oběh

• levá srdeční komora → tepny → žíly → pravá srdeční síň

Tepny - okysličená krev → při poranění vystřikuje krev jasně červené barvy → aorta vzestupná = aorta ascendens → 2 tepny věnčité = a. coronaria dextra et sinistra → oblouk aorty = arcus aorta

• arcus aorta má tři větve:

1. kmen hlavopažní = truncus brachiocephalicus, pravá krkavice = a. karotis communis dextra, pravá tepna podklíčková = a. subclavia dextra
2. levá krkavice = a. karotis communis sinistra
3. levá podklíčková tepna = a. subclavia sinistra

• společná krkavice se dále dělí na vnější = a. karotis externa a vnitřní = a. karotis interna
• tepna podklíčková přechází v tepny podpažní = a. axillaris → pažní = a. brachialis → vřetenní = a. radialis → loketní = a. ulnaris → dlaně a prsty)

• sestupná aorta = aorta descendens

• hrudní = aorta thoracica

• břišní = aorta abdominalis - větve párové a nepárové → orgány

• pravá a levá tepna kyčelní = aa. iliacea communis dextra et sinistra

• vnitřní tepna kyčelní = a. iliacea interna

• vnější tepna kyčelní = a. iliacea externa

• vnější větev jde do dolní končetiny kde přechází v tepnu stehenní = a. femoralis → zákolenní = a. poplitea → přední a zadní tepny holenní = a. tibialis anterior et posterior → hřbet nohy, chodidlo a prsty

Žíly - krev chudá na kyslík, při poranění vytéká krev tmavě červené barvy

• dolní dutá žíla = vena cava inferior (odvádí krev z dolních končetin, pánve a břicha)
• 2 společné žíly kyčelní = vv. iliacae communis
• horní dutá žíla = vena cava posterior
• žíly hlavonožní = vv. brachiocephalicae
• vnitřní žíly hrdelní = v. jugularis interna (odvádí krev z hlavy)
• žíla podklíčková = v. subclavia (odvádí krev z horních končetin)
• do jejich soutoku ← zevní žíla hrdelní = v. jugularis externa

Vrátnicový oběh

• v dutině břišní, v rámci VTO
• začíná i končí kapilární sítí → vlásečnice ze stěn žaludku a střev, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do přítoků vrátnicové žíly = v. portae -zanořuje se do jater → jaterních lalůčků → jaterních buněk

Malý (plicní) oběh

pravá srdeční komora → kmen plicní = truncus pulmonalis → a. pulmonlis dextra et sinistra → pravá a levá plíce (→ tepénky → vlásečnice → plicní sklípky → vlásečnice → žilky → žíly →) → 4 plicní žíly = véne pulmonalis

• největší zásobárnou krve jsou játra 3/4l, dále slezina 1/2l a podkožní cévní pleteně 1/2l. V případě potřeby se krev přesune ze zásobáren tam, kde je jí třeba (svaly, trávicí ústrojí…)

• slezina (lien) 13 cm dlouhá, 8 cm široká, uplatňuje se při odbourávání opotřebovaných červených krvinek, při tvorbě bílých krvinek a obranných látek obsažených v krvi. Slezina obsahuje endotelové buňky, které mají schopnost fagocytózy. Slezina je součástí mízního systému – mízní uzlíky.

Onemocnění cév

• Varixy - rozšířené → křečové žíly, vliv dědičnosti, antikoncepce

• Bércový vřed - kožní defekt, chronická žilní nedostatečnost, hlavně ve vyšším věku a při diabetu

Mízní soustava

míza - lymfa

• bezbarvá až bílá tekutina
• podobné složení jako krevní plazma (↓ bílkovin)
• odvádí z těla metabolity, čistí organismus a odstraňuje zplodiny
• mízní cévy začínají slepě, jsou všude kromě CNS, chrupavek a očních koulí → mízní uzliny = nodi lymphatici → vznik lymfocytů (prvotní lymfocyty vytváří brzlík = thymus - zaniká v pubertě)

mízní kmeny

• hrudní mízovod = ductus thoracicus (dolní část těla a levá část hrudníku)
• pravostranný kmen mízní = ductus lymphaticus dexter (hlava a pravá horní část těla)

Dýchací systém

• výměna plynů mezi organismem a zevním prostředím
• vdech – inspirium – příjem O2
• výdech – expirium – odevzdávání CO2 a vodních par
• účast orgánů dýchací soustavy a dýchacích svalů

• horní cesty dýchací / HCD – nos, dutina nosní, nosohltan

• dolní cesty dýchací / DCD – hrtan, průdušnice, hlavní průdušky

• dělení HCD a DCD je v místě křížení dýchacích cest s trávicí trubicí v hltanu
• dýchací cesty jsou vyztuženy chrupavkami – jsou neustále otevřené a vystlány řasinkovým cylindrickým epitelem

Horní cesty dýchací

NOS - nasus

• typický útvar lidského obličeje
• kostěný podklad nosu je tvořen nosními kůstkami, na povrchu zevního nosu je kůže s mazovými a potními žlázami
• anatomické dělení na:

1. kořen – radix nasi
2. hřbet – dorsum nasi
3. hrot – apex nasi
4. křídla – ala nasi

DUTINA NOSNÍ - cavum nasi

• začíná na spodní straně zevního nosu dírkami – nares
• ústí zadními otvory – choanae – do nosohltanu – nasopharynx
• nosní dutina je uložena nad dutinou ústní (oddělena tvrdým a měkkým patrem, rozdělená na 2 asymetrické části nosní přepážkou)
• nosní přepážka – septum nasi – chrupavčitá část tvořena kosti čichovou a radliční
• strop – tvoří nosní kůstky, kost čelní, dírková ploténka kosti čichové, tělo kosti klínové
• kostěný podklad dutiny nosní – tvoří strop a boční stěny

• skořepy nosní:

1. horní – concha nasalis superior
2. střední – concha nasalis media
3. dolní – concha nasalis inferior

• sliznice dutiny nosní:

1. čichový oddíl – strop nosní – sliznice obsahuje čichové buňky, jde o tzv. smyslový epitel čichový
2. dýchací oddíl – sliznice s množstvím žilních cév a pletení, které při poranění krvácejí, sliznice obsahuje hlenové žlázky, které produkují hlen k ochraně – zvlhčování a oteplování vzduchu, řasinkový epitel zachycuje nečistoty

• vedlejší dutiny nosní = sinus paranasales - menší dutiny, které komunikují s vlastní dutinou nosní,vyskytují se v kostech, které dutinu nosní obklopují, jsou vystlány stejným epitelem jako dutina nosní, u novorozence nejsou vyvinuty, rozvíjí se až v dětství, v dospělosti mají větší obsah než vlastní dutina nosní

1. dutina horní čelisti = sinus maxillaris
2. dutina kosti klínové = sinus sphenoidalis
3. dutina kosti čelní = sinus frontalis
4. dutina kosti čichové = sinus ethmoidales

Dolní cesty dýchací

HRTAN - larynx

• dutý nepárový orgán
• horní část – trojboká pyramida
• dolní část – válec
• morfologie umožňuje dýchání a řeč (fonaci)
• hrtan je tvořený chrupavkami spojenými svaly a vazy
• dutina hrtanová je vystlána sliznicí se smíšenými žlázkami

• chrupavka štítná – cartilago thyroidea - 2 ploténky stříškovitě vpředu spojené, u mužů s nápadnou vyvýšeninou – prominentia laryngea (ohryzek), výběžky jsou vazivem spojeny – nahoru k jazylce (os hyoideum), dolů k prstencové chrupavce

• chrupavka prstencová – cartilago cricoidea - má tvar pečetního prstenu, na horní okraj nasedají 2 drobné chrupavky hlasivkové

• chrupavky hlasivkové – cartilagines arytenoideae

• chrupavka hrtanová – epiglotis - uplatňuje se při polykání – uzavírá vchod do hrtanu – brání průniku sousta do dýchacích cest

HLASIVKY

• 2 páry hlasových vazů od předních hrotů chrupavek hlasivkových k chrupavce štítné

• horní – pravé vazy hlasivkové – ohraničují nejužší místo dýchacích cest a tvoří tak hlasivkovou štěrbinu – rima glottis

• dolní – nepravé vazy hlasivkové

• tvorba zvuku - rozechvívání pravých hlasivkových vazů vzduchem při výdechu

• výška zvuku závisí na:

1. rychlosti proudícího vzduchu
2. prostornosti hrtanu
3. šířce štěrbiny
4. napětí vazů a jejich délce

• tak vzniká základní tón, který se zesiluje/zeslabuje pomocí jazyka, patra, zubů, rtů

PRŮDUŠNICE - trachea

• 12-13 cm dlouhá trubice uložená před jícnem
• navazuje na chrupavku prstencovou
• je vyztužena 15-20 podkovovitými chrupavkami, které na rozdíl od chrupavek hrtanu nejsou uzavřené
• kromě vazivových spojů jsou chrupavky spojené svalovými vlákny, které umožňují změnu délky
• s jícnem trachea vstupuje v oblasti 4.-5. hrudního obratle do mezihrudí
• dělí se na pravou a levou průdušku

PRŮDUŠKY - bronchus principalis dexter et sinister

• dexter – pokračování průdušnice

• sinister – více se ohýbá, ustupuje oblouku aorty

• stavba je obdobná průdušnici – pravidelné neuzavřené chrupavky, spojené s vazivem a svalovými vlákny

• řasinkový epitel kmitá směrem nahoru a napomáhá odstranit z dýchacích cest vdechnuté částice prachu

PLÍCE - pulmo

• tvoří je 2 laloky – pulmo dexter et sinister

• uloženy v hrudní dutině, odděleny vazivovou mezihrudní přepážkou – mediastinem

stavba:

• vrchol plíce přesahuje 1. žebro
• žeberní plocha je vyklenutá
• každá plíce je rozdělena hlubokými zářezy na laloky – lobi – dexter. má 3 laloky, sinister má 2 laloky
• na mezihrudní straně je tzv. branka plicní – hilus pulmonis, kde do plíce vstupuje céva, nerv a průduška – společně tvoří tzv. kořen plicní – radix pulmonalis

• spodina plic je mírně vyklenutá a nasedá na diaphragmu

• povrch plic pokrývá vazivová blána – poplicnice – pleura pulmonalis, která na vnitřní straně hrudníku přechází v blánu hrudní – pohrudnici – pleura pulmonalis

• mezi oběma štěrbinami vzniká prostor vyplněný čirou tekutinou, která umožňuje klouzavý pohyb plíce

• v mládí je povrch plic narůžovělý, věkem se barví do šedočerna (mramorový povrch) z usazených zplodin
• hlavní průduška se v plících dělí na průdušky segmentální, které vstupují do jednotlivých laloků
• pulmo dexter – 3 laloky (horní – 3 segm.průdušky, střední - 2, dolní - 5)
• pulmo sinister – 2 laloky (horní – 5 segm.průdušek, dolní – 4-5)
• ze segmentálních průdušek odstupují průdušinky – bronchioli, které se otevírají k jednotlivým plicním lalůčkům, až do průměru 1mm obsahují chrupavku
• jemné průdušinky se větví v trubičky sklípkové – ductuli alveolares, které přecházejí ve sklípkové váčky – sacculi alveolares,na jejich stěnu nasedají plicní sklípky – alveoli pulmonis
• skupina plicních sklípků patřící k 1 průdušince tvoří tzv. lalůček – acinus
• 12-18 lalůčků tvoří plicní lalůček – lobulus pulmonis
• alveoli pulmonis – vnitřní stěnu tvoří jednovrstevný respirační epitel, který tvoří vlastní dýchací plochu. Na zevní straně je epitel s hustou kapilární sítí – výměna dýchacích plynů
• celková dýchací plocha – 80-130 m2
• výkonná plocha průměrně 80 m2
• klid – průtok 4 l/min krve
• práce – průtok 25-30 l/min krve
• krev přichází plicním kmenem z pravé komory do plic a odtud odchází plicními žílami do levé síně – malý krevní oběh
• výživa plic je zprostředkovaná tenkými průduškovými tepnami, které odstupují přímo z aorty

MECHANIKA DÝCHÁNÍ

• vdech – aktivní činnost dýchacích svalů – bránice (60%), zevní mezižeberní svaly
• výdech – pasivní výkon, na kterém se podílí – hmotnost hrudníku, pokles pružnosti plic a žeberních chrupavek, tlak břišních orgánů na bránici, vnitřní mezižeberní svaly
• pomocné dýchací svaly – svaly oblasti hlavy, páteře, pletence HK i DK

• žeberní – kostální dýchání – typické pro ženy, horní – 2.-5. žebro, dolní – 6.-10. žebro
• brániční – abdominální dýchání – typické pro muže a děti
• nejčastější je kombinace tzv. kostoabdominální typ dýchání

MINUTOVÁ VENTILACE

• součet dechových objemů při klidném dýchání za 1 minutu – dynamická hodnota plicní ventilace
• závisí na dechovém objemu a dechové frekvenci
• lid – průměrně 8 l/min
• práce – průměrně 80 l/min

DECHOVÁ FREKVENCE

• počet dechů za minutu (vdech + výdech)
• dospělí – 16-18 l/min
• děti – 20-26 l/min
• sportovci – 10-14 l/min

VITÁLNÍ KAPACITA PLIC

• maximální objem vzduchu, který je vypuzen z plic usilovným výdechem po maximálním vdechu

• TLC – celková kapacita plic
• VC – vitální kapacita
• IRV – inspirační rezervní objem (2-2,5 l)
• ERV – expirační rezervní objem (1,5 l)
• VT – dechový objem – respirační objem (0,5 l)
• FRV – funkční reziduální kapacita
• RV – reziduální objem (1,5 l)

• VT + IRV + ERV = VC
• VC + RV = TLC

• VC u mužů – 3,5 - 5 l
• VC u žen – 2,5 - 4 l
• měření pomocí spirometru
• závisí na zdravotním stavu, tréninku, pohlaví, věku, výšce, hmotnosti

ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ

• dýchací centrum – prodloužená mícha
• vdechové centrum – apneustické
• výdechové centrum – pneumotaxické

• rytmické vzruchy přicházejí míšními nervy k dýchacím svalům, kde vyvolávají rytmické pohyby
• dýchání se automaticky přizpůsobuje potřebám organismu, bez vědomého ovlivnění
• činnost je ovlivněna chemickými a nervovými podněty

• chemie – složení krve – obsah O2 a CO2
• chemoreceptory – zakončení, arteria carotis, aorta
• nervus vagus – zakončení v oblasti plicních sklípků reaguje, napětí stěn ovlivňuje nervové vzruchy – informace do dýchacího centra
• emoce – ovlivnění podmíněnými reflexy
• centrum – mozková kůra – automatické dýchací pohyby můžeme vůlí na krátký čas ovládnout, ale po určité době (cca 1 min) se vše vrací zpět

• Eupnoe - klidné pravidelné dýchání
• Hyperpnoe – prohloubené dýchání s větší ventilací
• Polypnoe – zrychlení dechové frekvence
• Oligopnoe – dýchání se zpomalenou frekvencí
• Apnoe – krátkodobá zástava dýchání
• Dyspnoe – namáhavé dýchání se zrychlenou frekvencí

Onemocnění dýchací soustavy

PNEUMOTORAX

• plíce pokrývá poplicnice

• hrudník kryje pohrudnice

• mezi oběma blánami je čirá tekutina, která umožňuje pohyb plic proti hrudníku

• vlivem pružného napětí vzniká mezi plícemi a hrudní stěnou negativní nitrohrudní tlak,tento „podtlak“ se zvětšuje při vdechu a zmenšuje při výdechu

• vnikne-li vzduch do pohrudniční dutiny dojde k vyrovnání tlaku s atmosférickým tlakem okolí a plíce se smrští – nastává plicní kolaps - pneumotorax

příčina vzniku:

• spontánní pro astma

• plicní fibrosu

• TBC

• karcinom

• traumatický při fraktuře žeber

• přetlakový při potápění, létání

• klinický projev – bolest na hrudi, kašel, dušnost, asymetrické pohyby hrudníku při dýchání
• terapie – odsátí vzduchu, klid, event. chirurgický zákrok

• Pneumonie - zánět plic - viry, mykóza → klid, antibiotika
• Tuberkulóza (nejen plic, i jater, sleziny, kostí) - infekce způsobená bakteriemi (jako chřipka), rychle šiřitelná → antituberkulotity
• Bronchygenní karcinom = rakovina plic - převažuje u mužů, 20 x víc u kuřáků, chybí primární příznaky, pak kašel, dušnost, vykašlávání krve = hemoptýza
• Plicní embolie - do plic se může dostat vzduch, bublina apod.
• Syndrom spánkové apnoe - krátkodobá zástava dýchání během spánku - chrčení, muži 40 - 60 let, obezita

Vylučovací soustava

Funkce:

1. udržení stálého prostředí - homeostázy
2. podíl na metabolismu – vylučování odpadních látek (exkretů)

• CO 2 – plíce
• moč – ledviny
• stolice – trávicí systém
• pot, maz – kůže
• žlučová barviva – játra

Ledviny - renes

• párový orgán
• novorozenec – nedosahuje původní struktury, jde o lalůčkovitý orgán, který roste do 2 let věku, pak vývoj stagnuje a obnovuje se až v období dospívání a končí kolem 35 let u mužů a 20 let u žen
• dospělí – hladký povrch v místě 1.-3. bederního obratle v zadní straně břišní, vpravo níže než vlevo pro polohu jater
• stáří – pokles polohy z uvolněním fixačního aparátu – vzniká tzv. bloudivá ledvina

STAVBA

• bobovitý tvar
• hmotnost u novorozence 11-12g, dospělí 130-170g
• vnitřní strana – branka ledvinná, kde vstupují mízní cévy, krevní cévy, nervy a močové cesty

řez:

• světlá jemně zrnitá část – kůra ledvin – začátek funkčních ledvinných jednotek -nefronů
• tmavá žilkovitá část – dřeň ledvin – dolní úsek nefronů a vývodových cest

NEFRON

• cca 1 mil./ledvinu
• základ – cévní klubíčko – glomerulus

• vinutý kanálek = tubulus - Bowmanův váček → proximální tubulus (1. řádu) → Henleova klička (sestupné a vzestupné reménko) → distální tubulus (2. řádu) → sběrný kanálek - otevírá se do ledvinné papily, která přechází v ledvinné kalichy

MOČ

• tvoří se filtrací krve protékající glomerulem do Bowmanova pouzdra
• dochází k propouštění vody a látek obsažených v krvi
• přívodná tepna arteria renalis z břišní aorty za 5 min. proteče veškerá tělní tekutina /
• za 24 hod. 1 500l / filtrace cca 150l tekutiny – 99% zpět do krve čili 1,5l z těla ven
• přívodní tepna se dělí na drobné větévky v glomerulu, na konci tvoří vývodnou cévku – po výstupu z glomerulu se opět dělí ve vlásečnice kolem tubulů, teprve pak jako žíla vstupuje do cévního oběhu
• krev protéká stěnou vlásečnic glomerulů, filtruje se do Bowmanova pouzdra (veškeré látky kromě plazmatických bílkovin) – vzniká tzv. „primární moč“
• primární resorpce tj. přenos látek z tubulů do sítě vlásečnic kolem tubulů – zpět se dostává voda/99%, glukosa/100%, aminokyseliny, anorg. látky/99% Na, Cl, vitamíny
• tubulární sekrece tj. vyloučení některých látek přijatých do těla – léky, kys.močová, draslík
• po narození je schopnost koncentrace moči snížena – 1. týden – o ½ hodnoty u zdravého dospělého jedince – kontrola koncentrace sunaru, jinak může dojít k poškození ledvin
• složení a množství moče závisí na přijaté potravě
• patologická moč obsahuje – hnis, bílkovinu, cukr, krev
• množství moče za 24 hod – 1,5 l
• při zastavení funkce ledvin smrt do 3 - 5 dnů

kontrola:

• nejvýznamnější činitelé – složení krevní plazmy filtrační tlak v přívodní cévce
• antidiuretický hormon – zadní lalok hypofýzy ovládá množství a složení moči
• renin – ledviny – zvyšují tonus tepen a snižují dráždění CNS
• nervový vliv – v noci snížená filtrace – méně moči

Močové cesty

1. kalichy ledvinné
2. pánvičky ledvinné
3. močovod – ureter

• párová trubice – 30cm s průměrem 5-7cm
• 3 fyziologická zúžení – riziko zaklínění ledvinných kamenů
• histologicky – vnitřní stěna je tvořená silně prokrvenou sliznicí, následuje hladká svalovina a obalové vazivo
• pohyb moče – peristaltika moči – vstřikována do močového měchýře

Močový měchýř - vesica urinaria

• uložen v malé pánvi za sponou stydkou
• tvar je ovlivněn množstvím moče
• obsah 300ml – první nucení na močení – lze ovlivnit vůlí
• maximální kapacita 500-700ml
• novorozenec – obsah 30-60ml
• vyprazdňování – 2 svěrače močové trubice – vnitřní z hladké svaloviny, vnější z příčně pruhované svaloviny
• vyprázdnění - reflex řízený z bederní míchy
• podmíněný reflex – upevnění do 2 let věku dítěte – kontrola z mozkové kůry
• frekvence močení – mikce – novorozenec 20-24x denně, dospělý 6-7x denně

Močová trubice

ženská – urethra feminina – před ústím pochvy, dlouhá 3-5cm mužská – urethra masculina – prochází prostatou je současně cestou pohlavní a vylučovací, dlouhá 12-20cm

• oligurie – snížené vylučovaní moči pod 500ml/24hod
• anurie – zástava močení pod 100ml/24hod
• polyurie – zvýšené vylučování moči
• polydipsie – zvýšený příjem tekutin nad 3l/24hod
• polakisurie – časté nucení na močení s vyprazdňováním malého množství moči
• dysurie – bolesti a pálení při močení
• nykturie – noční močení
• enuresis nocturna – dětské noční pomočování
• inkontinence – neschopnost udržet moč / stres, menopauza, těhotenství, léky

Kožní soustava

• kůže - cutis

• pokrývá zevní povrch těla
• odděluje vnější a vnitřní prostředí
• tloušťka kolísá mezi 1-4 mm
• rozsah – hlava 11%, trup 30%, horní končetiny 23%, dolní končetiny 36%

funkce:

• ochrana před mechanickými, chemickými, tepelnými vlivy
• ochrana před infekcí
• tvorba protilátek
• řízení tělesné teploty (cévy, potní žlázy)
• sídlo čidel – dotyk, chlad, teplo, bolest – přenos informací o zevním prostředí
• zásobní orgán tukový, nervový, vodní, anorganický, provitaminový D
• vylučovací (pot) a vstřebávací (masti) funkce

centrum četných nervových zakončení:

• Meissnerova hmatová tělíska / dotykové čití / bříška prstů, dlaně, plosky
• Krauseova tělíska / chladové reflexy / kůže, rty, ústní dutina
• Vaterova-Pacciniho tělíska / hluboké receptory tlaku a tahu / prsty, dlaně, plosky

POKOŽKA - epidermis

• mnohovrstevný dlaždicovitý epitel – 1.vrstva stále rohovatí, buňky odumírají a odlupují se – tímto dochází k přirozené očistě kůže
• hlubší vrstvy obsahují barvivo - melanin, spolu s cévami a vlivem slunečního záření barví kůži
• množství pigmentu závisí na věku – novorozenci mají minimum pigmentu, kůži barví prosvítající cévy, riziko lehkého poškození kůže
• v oblasti dlaní a plosek je minimum pigmentu
• barvivo slouží také jako filtr – chrání hluboké vrstvy před UV zářením

ŠKÁRA - corium

• pevná, pružná vrstva kůže
• směrem k pokožce směřují četné vrstvy nepravidelných papil, které zvětšují výživovou plochu pokožky
• obsahuje množství cév a citlivých nervových zakončení
• valy, které škára tvoří se na povrchu jeví jako lišty
• u novorozenců a dětí zvýšená citlivost

PODKOŽNÍ VAZIVO - tela subcutanea

• bohatá na tuk – zásoba energie a tepelná izolace

• tuk zajišťuje pohyblivost kůže - pevné spojení v oblasti dlaní, plosek

Přidatné kožní orgány - deriváty pokožky

CHLUPY A VLASY

• vyrůstají z vlasových váčků (spojeno se snopečky svalového vlákna), do kterých ústí mazové žlázky
• s věkem přibývá pigmentu – tmavnou vlasy, chlupy, ve stáří se mezi pigment dostávají vzduchové bubliny, které narušují vrstvy buněk a dávají vlasům a chlupům šedý až stříbřitě lesklý vzhled
• vymizení pigmentu ve vlasech, očích a pokožce označujeme jako albinismus* délka růstu chlupu nebo vlasu je 0,3-0,45 mm/den v létě rychleji než v zimě

vývoj:

• prenatální ochlupení: jemné chmýří – lunago, vyvíjí se hlavně mezi 7. a 8. intrauterinního vývoje, před narozením odpadá do plodové vody, plod částečně lunago spolyká a objeví se v první stolici (smolce), část lunaga je smícháno s odpadaným epitelem a sekretem, mazových žláz, které vytvářejí bělavý maz na novorozenci
• sekundární ochlupení – druhotné – chloupky po celém těle – vlasy, řasy, obočí
• terciální ochlupení – v období puberty – závisí na pohlavních hormonech (u dívek mezi 10.-11. rokem, u chlapců mezi 12.-14. rokem), navíc u mužů rostou vousy event. v nose nebo ve vchodu zevního zvukovodu

NEHTY

• jde o zrohovatělé ploténky, kde nehtové vazivové lůžko odpovídá škáře

MAZOVÉ ŽLÁZKY

• vyskytují se všude, kde jsou chlupy a vlasy
• chybějí v dlaních a ploskách
• výměšek – kožní maz – chrání před vysycháním, zajišťuje pružnost a jemnost pokožky, chrání před tzv. „bobtnáním“ (při dlouhém pobytu ve vodě)

POTNÍ ŽLÁZY

• rozložení v kůži je nerovnoměrné – nejvíce v podpaží, na čele, v dlaních a ploskách, chybí ve rtech
• výměšek – pot – obsahuje 99% vody, 0,6% NaCl, 0,4% organické látky (mastní kyseliny)
• denní produkce potu je 0,6-1 l/24 hod., při námaze až 10 l/24 hod.

APOKRINNÍ ŽLÁZKY (tzv. "voňavé žlázky)

• produkují specifické zapáchající výměšky
• vyskytují se v podpaží, u vchodu nosního, okolí konečníku a genitálu žen
• začínají být aktivní až v pubertě

MLÉČNÁ ŽLÁZA

• největší kožní žláza
• základem je embryonální mléčná lišta založená jak u žen, tak u mužů
• začíná být aktivní až v období puberty vlivem ženských pohlavních hormonů
• základem je 15-20 paprsčitých laloků obklopených tukovým vazivem – podle funkce se mění vzhled (v období těhotenství produkce mleziva, které se po porodu mění v mléko)

Tělesná teplota a její řízení

vzájemně spolu souvisí:

• metabolismus
• rychlost chemických dějů
• teplota vnitřního prostředí

• stálá teplota lidského těla – rovnováha mezi tvorbou a výdejem tepla
• teplokrevné organismy – homoiotermní – stálá teplota organismu i přes výkyvy okolí
• chladnokrevné organismy – poikilotermní – teplota se přizpůsobuje a mění dle teploty okolí
• normální teplota – 36,5 °C - v podpaží, ústech a konečníku
• kolísá během dne a noci
• nejchladnější část – hrot nosu a ušní boltec – asi 22-24 °C
• nejteplejší část – srdce, plíce, ledviny, kosterní svalstvo
• termoregulace – fyzikální – výdej tepla, chemická – tvorba tepla

VÝDEJ TEPLA

• vyzařování – teplota prostředí je menší než teplota těla (z kůže cca 50% tepla)
• vedení – teplota vzduchu (předmětu) v dotyku s kůží je menší než teplota kůže event. těla (cca 1% tepla)
• proudění – pohyb těla v prostředí nebo naopak (cca 15% tepla)
• vypařování vody z kůže (cca 18% tepla, při vyšší teplotě i více), jde o nejdůležitější mechanismus tepelného hospodaření 1 l vody je 2 436kJ
• ohřívání – vdechování chladnějšího vzduchu (cca 3% tepla)

• pro výdej tepla je rozhodující spád teploty – gradient mezi kůži a zevním prostředím

tvorba tepla - chemická termoregulace závisí na:

1. intenzitě látkové přeměny
2. svalové činnosti (2/3 tepla práce)
3. metabolismu dějů v játrech

regulace tepla:

• cévy – výrazný podíl v termoregulaci – vazodilatace/výdej, vazokonstrikce/zadržení tepla
• humorální faktory – hormony štítné žlázy a nadledvinek
• reflexní děje – ovládané emocemi (strach, překvapení), koordinace funkce páteřní míchy a hypotalamu

Poruchy termoregulace

• horečka (febrilie) 40-41°C – ztráta tepla vlivem konstrikce cév, sníží se průtok kůží, vzniká pocit chladu, objeví se zimnice, 42°C – těžké poruchy CNS
• subfebrilie cca 37,5°C
• úpal – nahromadění tepla, které není možné odstranit (vysoká teplota okolí a vysoká vlhkost – teplo, bezvětří, velká námaha)
• úžeh – přímé působení – slunečních paprsků na nechráněné části těla (dojde k překrvení daného místa, bolesti hlavy)

• maximální teplota – 60-70 °C, 100 °C při suchém vzduchu (sauna)
• minimální teplota – 24 °C teplota těla, pak nastává smrt, koupel ve vodě pod 21 °C způsobuje ztrátu tepla asi 5x větší než je bazální metabolismus

• jednotlivé buňky lze uchovat samostatně živé při teplotě –190 °C např. erytrocyty nebo spermie, je však nutné přidat glycerol do tekutiny, který pak brání tvorbě krystalů v živých buňkách, tak nedojde k jejich poškození

Pohlavní soustava

• základní funkce a vlastnost živé hmoty – schopnost rozmnožování, vznik nového jedince (existence biologického druhu), přenos genetické informace

rozmnožovací soustavu tvoří:

1. pohlavní žlázy (gonády)
2. přídatné pohlavní orgány

• vývoj pohlavní soustavy je spojený s vývojem močové soustavy, zakládají se v břišní dutině a před narozením sestupují dolů u mužů do šourku (scrotum) – sestup je aktivovaný hormony hypofýzy, u žen do malé pánve

Mužské pohlavní ústrojí

VARLE - testis

• jde o párový orgán vejčitého tvaru a lalůčkovité struktury
• průměrná velikost u dospělého muže je 4-5 cm v podélném směru
• do 10 let rostou pomalu, v období puberty se růst zrychluje, definitivní rozměr nabývají mezi 20-30 rokem
• pod tuhým obalem jsou složeny četné semenotvorné kanálky o průměru 30-70 cm délky (celkem tvoří asi 300-350 m)
• kanálky obsahují zárodečný epitel, kde se tvoří pohlavní buňky – spermie
• mezi kanálky jsou vmezeřeny Leydigovy žláznaté buňky, které produkují mužský pohlavní hormon testosteron
• tvorba spermií začíná kolem 13. roku života a trvá po celý život, je řízena hypotalamo-hypofyzární soustavou prostřednictvím adenohypofýzy
• spermie dozrávají 75 dní, poté se uvolňují a postupují do nadvarlate
• proces tvorby spermií označujeme jako spermiogenezi

• spermie – je tvořena hlavičkou, krčkem a bičíkem, který umožňuje samostatný pohyb o rychlosti 3-4 mm/min, životnost spermií v rodidlech ženy je cca 2 dny
• chám (sperma)- obsahuje zralé spermie v počtu cca 100 mil. na 1mm3 a tekutinu obsahující sekrety žlázek připojených na vývodní pohlavní cesty tj. nadvarle, semenotvorné žlázky a prostaty

vývodné orgány:

NADVARLE - epididymis

• ústí zde vývodné kanálky varlete
• z každého nadvarlete vystupuje chámovod dlouhý 40cm, který vstupuje do dutiny pánevní, prochází tříselným kanálem a v místech pod močovým měchýřem ústí do močové trubice
• v místě vyústění chámovodu obemyká močovou trubici tzv. předstojná žláza - prostata

ŽLÁZA PŘEDSTOJNÁ - prostata

• jde o žlázosvalový nepárový orgán velikosti kaštanu
• její rozvoj ovlivňuje mužský pohlavní hormon – testosteron
• prostata produkuje tekutinu, která alkalickou reakcí neutralizuje kyselou reakci močové trubice a pochvy – ovlivňuje tak životnost a pohyblivost spermií

MOČOVÁ TRUBICE - uretra

• je společným vývodem močové a pohlavní soustavy
• průměrně měří 18-22 cm, šířka není stejnosměrná (3 fyziologická rozšíření, 4 zúžení)
• kůže na povrchu je tenká, posunlivá, přechází v rezervní řasu – předkožku - preputium
• močová trubice vstupuje do pyje - scrotum, probíhá uvnitř topořivých těles - corpus cavernosum a je zakončena v rozšíření – žaludu - glans penis

mechanismus erekce :

• topořivá tělesa obsahují četné dutinky - kaverny, do kterých vstupují drobné tepénky a vystupují žíly

• zvýšený přívod tekutiny – krve a omezený odtok krve způsobí vyplnění dutinek kavernosních těles krví s jejich následným zvětšením a tím i změnou velikosti pohlavního údu – erekci

• jde o složitý reflexní děj s centrem v bederní míše a kontrolou ve vyšší nervové činnosti – mozkovou kůrou

Ženské pohlavní ústrojí

VAJEČNÍKY - ovaria

• jde o párový orgán vejčitého tvaru
• velikost, vzhled a tvar kolísají dle věku a funkčního stavu
• dospělá žena má vaječník velikosti 3-4cm, největší velikosti dosahují kolem 20.-30. rokem, pak se zmenšují a ve stáří dosahují 1/3-1/4 původní velikosti

stavba:

• kůra – místo dozrávání ženských pohlavních buněk – vajíček
• dřeň – zajištění výživy
• povrch vaječníků je do puberty hladký, v době pohlavní aktivity se mění na hrbolatý vlivem folikulů a jizev po ovulaci. nezralá vajíčka jsou obklopena vrstvou folikulárních buněk
• novorozenec – má cca 400 tis. zárodečných (primordiálních) folikulů
• období puberty – redukce na 4 tis. primordiálních folikulů
• období pohlavní zralosti (30 let) – dozraje 400 primordiálních folikulů v tzv. sekundární folikuly – Graafovy folikuly, které v sobě obsahují plně vyvinuté vajíčka schopné oplození

ovariální cyklus:

1. folikulární fáze – růst a zrání vajíčka do Graafova folikulu ovulace – prasknutí a vyplavení vajíčka s folikulární tekutinou proti ústí vejcovodů, z prasknutého Graafova folikulu vznikne tzv. žluté tělísko, jde o 14.-15. den menstruačního cyklu.

2. luteální fáze – období tvorby žlutého tělíska, v případě oplození toto tělísko zajišťuje udržení ½ těhotenství, v případě neoplození se žluté tělísko mění v tělísko menstruační a po 14 dnech zaniká

• ovaria jsou 2 orgány, které se však chovají jako by šlo o jeden orgán – ovulace probíhá střídavě v obou, nikoli však pravidelně, v období těhotenství je celý cyklus zastaven

ovulace je ovlivněna hormony adenohypofýzy – FSH folikulostimulační hormon a nervovými vlákny zrající folikul – je sám zdrojem hormonu – estrogenu (ovlivňuje cyklus změny dělohy a vznik sekundárních pohlavních znaků) další hormon adenohypofýzy – LH (luteinizační hormon) ovlivňuje udržení žlutého tělíska, které produkuje progesteron – hormon, který

1. brání uzrání Graafova folikulu
2. vyvolává v děloze sekreční fázi
3. snižuje dráždivost svalů dělohy
4. podporuje růst mléčné žlázy

VEJCOVOD - tuba uterina

• 0,5 cm tlustý a 10-15 cm dlouhý orgán
• obsahuje řasinkový epitel umožňující peristaltický pohyb pomáhající v cestě vajíčku
• vajíčko putuje do dělohy asi týden (což je asi 100x pomaleji než spermie)

DĚLOHA - uterus

• jde o nepárový orgán hruškovitého tvaru
• je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem, je fixována závěsným aparátem svalového dna pánevního a děložních vazů

stavba:

• tělo děložní – vyklenuje se dopředu
• dno děložní – směřuje nahoru
• rohy děložní – běží do stran – navazují na vejcovody
• hrdlo děložní – tvoří přechod v pochvu, hrdlo je zakončeno otvorem – tzv. čípkem děložním,(tvar hrdla – kulatý u nerodiček, oválný u rodiček)

• stěna děložní je 1,5cm tlustá a obsahuje 4 vrstvy (sliznici, svalovinu, vazivo a pobřišnici)
• během těhotenství se stěna dělohy 8x zvětší a 20x zhmotní
• sliznice je ovlivněna hormony – nárůst, zvýšené prokrvení, prasknutí – celý menstruační cyklus začíná kolem 13. roku věku a trvá zhruba do 50. let – období menopauzy - klimakteria

MENSTRUAČNÍ CYKLUS

1. menstruační fáze – 3-5 dní – nastává ztráta 50 - 150 mm3 krve, dochází k odlupování funkční sliznice dělohy, která se s krví dostává ven, ve vaječnících zaniká žluté tělísko a zároveň dozrává nový Graafův folikul
2. regenerační fáze – nastává stažením cév a ukončením krvácení, trvá 2 dny, postupně pak nastává obnova děložní sliznice.
3. proliferační fáze – je ovlivněna folikulačními hormony vaječníků, trvá asi 8 dní, postupně se zvyšuje sliznice dělohy, nastává ovulace.
4. sekreční fáze – postupně narůstá a zkypřuje sliznice, děloha se připravuje k oplození a uchycení vajíčka, fáze trvá cca 14 dní (15.-28. den)
5. fáze premenstruační – fáze ischemická, která trvá několik hodin, nejprve nastane stažení arteriol, přechodná místní nedokrvenost (ischemie) způsobí omezení přísunu kyslíku, degeneraci buněk sliznice, vaziva, žlázek a celkový enzymatický rozpad buněk, ischemie povolí, nastane opět kontrakce arteriol, překrvení sliznice a vlastní menstruace

POCHVA - vagina

• vývodná cesta dělohy
• na předním místě vnějšího vyústění se nachází hrbolek clitoris, který má obdobnou funkci jako topořivá tělíska u muže
• před ústím pochvy je pak ústí močové trubice
• u žen, které ještě nesouložily je vlastní ústí pochvy kryto panenskou blánou hymen, tato blána tvoří „neúplný uzávěr“ umožňující odtok krve v průběhu menstruace
• ohraničení pochvy – velké a malé stydké pysky labia majora et minora pudendi
• při poševním vývodu jsou umístěny žlázky glandulas vestibulares majores et minores, které produkují vazký hlen udržující vlhkost poševního východu

Ontogeneze

oplození vajíčka:

1. oplození (koncepce) – splynutí ženské gamety (vajíčka) a mužské gamety (spermie), které mají haploidní počet chromozomů
2. splynutí – do vajíčka vnikne spermie (hlavička, krček a spoj.část bičíku), vznikne zygota s diploidním počtem chromozomů
3. rýhování vajíčka – po několika hodinách vzniknou blastomery s 2 stejnými buňkami, rýhování pokračuje, vzniká útvar moruly s nárůstem 4..8..16..32..atd. buňkami

-povrch – trofoblast – je základem klkaté blány - choria zajišťující výživu zárodku -vnitřek moruly – tvoří základ zárodečného uzlu - embryoblastu tvořící amnion a žloutkový vak

vývoj:

UHNÍZDĚNÍ ZÁRODKU

• 1.-2. den oplození – putování do dělohy

• 2.-3. den tvorba moruly

• 3.-7. den tvorba blastocysty, uhnízdění do děložní sliznice (nidace)

• trofoblast prorůstá do dělohy, rozleptává její povrch až dojde k úplnému zanoření do sliznice (cca 12. den po oplození)

• sliznice dělohy se rozdělí na 4 části podle místa kolem zárodku

ROZDĚENÍ ZÁRODČNÝCH OBALŮ

• Ektoderm – základ nervové soustavy, hypofýzy, dřeně nadledvinek, smyslových buněk, sliznice nosu, části sliznice dutiny ústní, zubní skloviny, kůže, potních a mazových žláz, vlasů, chlupů, nehtů, mužské a ženské močové trubice, poševního vchodu
• Endoderm – základ celého trávicího ústrojí, jater, slinivky, štítné žlázy a příštitných tělísek, thymu, epitelu močového měchýře a moč. trubice, části dýchacích cest (hrtan a plíce)
• Mezoderm – základ serózní blány – pobřišnice, poplicnice, dále sleziny, ledvin, kůry nadledvinek, kostí, chrupavek, vaziva, svalů

ZÁRODEČNÉ OBALY

• vlastní zárodečné obaly / plodové - amnion (vnitřní) souvisí s kožním povrchem (pupkem)a chorion (vnější) – základ trofoblastu, tvoří choriové klky, které vrůstají do sliznice dělohy a tvoří základ placenty
• vnitřní dutinu – amniovou – vyplňuje tekutina (plodová voda o obsahu 500-700ml)

placenta:

• má rychlý vývoj, v 5. měsíci má definitivní podobu a strukturu
• váha cca 500-600 g, šířka 15-20 cm, tloušťka 2-3cm
• má 2 části – plodovou a mateřskou

funkce placenty:

• zajišťuje výměnu krevních plynů – zastupuje dýchací soustavu plodu
• zajišťuje výživu plodu
• zprostředkuje předávaní škodlivin látkové přeměny
• tvoří bariérovou ochranu mezi plodem a matkou
• patří mezi žlázy s vnitřní sekrecí – produkuje hormony řídící průběh těhotenství
• je zásobárnou látek (např. vitamínů)

VÝVOJ PLODU

1. měsíc – nemá vzhled (žaberní rýhy a oblouky), nastává rýhování – tvoří se základ očí, uší, nosu, ploutviček.
2. měsíc – plod se začíná podobat člověku, jsou vytvořeny základy všech orgánů, končí embryonální období. Od konce 2. měsíce začíná činnost srdce
3. měsíc – je vytvořen „plod“ – končí konfigurace obličeje, na končetinách jsou nehty, lze rozlišit mužský a ženský typ organismu
4. měsíc – plod se celkově podobá člověku
5. měsíc – plod se aktivně pohybuje, jsou slyšitelné srdeční ozvy, rostou vlasy a nehty
6. měsíc – kůže je svraštělá – plod má málo tuku
7. měsíc – přetrvává stařecký vzhled plodu
8. měsíc – ukládá se tuk, kůže se vyhlazuje, záhyby se vyrovnávají, začíná sestup varlat
9. měsíc – kůže je vyhlazená, varlata jsou v šourku, jsou dorostlé nehty a vlasy
10. měsíc – vše je vyvinuto, může nastat porod

Těhotenství

• závisí na vývoji plodu – jeho zralosti či nezralosti
• normální délka těhotenství – 282 dní počítáno 1.dnem poslední menstruace, 269 dní počítáno ode dne oplození
• donošený plod – termín porodu 39.-42. týden těhotenství (cca 2 týdny rozptyl)

hormonální vlivy v těhotenství:

• každý měsíc se děloha přizpůsobuje k uhnízdění vajíčka, prochází řadou změn a hormonálních vlivů
• počátek těhotenství ovlivňují hormony produkované vaječníky
• konec těhotenství – zvyšuje se hladina estrogenů, snižuje se hladina progesteronu, zvyšuje se hladina oxytocinu

ESTROGEN

• je produkován zralým Graafovým folikulem, později od 60.dne z trofoblastu, od 100.dne z placenty
• funkce : udržuje těhotenství, ovlivňuje uvolnění pánevních vazů (kost stydkou)

PROGESTERON

• je produkován nezralým folikulem (žlutým tělískem), narůstá v období těhotenství
• funkce : udržuje v klidu děložní sliznici – brání vlivu oxytocinu, brání dozrávání Graafova folikulu

CHORIOVÝ GONADOTROPIN

• vzniká v choriu po oplození
• funkce : prodlužuje funkční aktivitu žluté tělíska, zajišťuje přeměnu na corpus luteum graviditatis

OXYTOCIN

• funkce : ovlivňuje stahy dělohy, ovlivňuje stahy epitelových buněk prsní žlázy

Trávící systém

zajišťuje:

• trávení: mechanicky - rozmělnění a chemicky - trávící šťávy a enzymy
• vstřebávání = resorpce:látky vznikající v systému vstřebány do vnitřního prostředí
• odstraňování nestravitelných a odpadních látek

stavba - histologie:

• v celém trávicím sytému stejná
• uvnitř trubice sliznice s množstvím žlázek (vlhkost, slizkost), hlen- posun potravy a ochrana trubice
• v některých částech, např. žaludek a střeva, je sliznice zvrásněná do řas a klků - znásobení povrchu
• na počátku a konci soustavy pokryta dláždicovitým epitelem – odlupuje se, ve zbytku soustavy je krychlový a cylindrický
• podslizniční vazivo – připojení sliznice ke svalovině, prochází jím cévy krevní a mízní
• svalová vrstva – na začátku a konci příčně pruhovaná, v úseku jícen-tlusté střevo hladká
• hladká svalovina dvojí uspořádání: zevní vrstva - podélně uspořádána, vnitřní - kruhově - zajišťuje peristaltické pohyby
• vazivo - adventicie – kryje trubici
• nad vazivem tenká blána seróza – obaluje celou trávící soustavu

DUTINA ÚSTNÍ - cavum oris

• předsíň (mezi zuby a tvářemi) a vlastní dutina
• kousání, žvýkání, fonace...

RTY - labia oris

• ohraničují dutinu ústní
• podkladem je kruhový sval na povrchu s krycím epitelem, který neobsahuje pigment-vybarvení je dáno cévní sítí

TVÁŘE - buccae

• musculus buccinator je podkladem
• součástí je tukový polštář – tvoří reliéf obličeje

TVRDÉ PATRO - palatum durum

• klenba vlastní dutiny
• kostěný podklad, na něm sliznice
• na ně navozuje:

MĚKKÉ PATRO - palatum molle

• pouze vazivo, pohyblivé, upínají se svaly, v obloucích jsou:

PATROVÉ MANDLE - tonsilla palatina

• útvary lymfatické tkáně, mají chodbičky, kde jsou lymf. buňky a bakterie – 1. bariéra před infekcí

DÁSNĚ - gingivae

• 2 podkovovité útvary
• nasedají na dásňové výběžky, vazivové pokrytí
• pevně srůstá s čelistí – ochranný val pro zuby

JAZYK - lingua

• tvořen příčně pruhovaným svalstvem
• podílí se na řeči → artikulace
• kostěná opora – dolní čelist, jazylka
• připojen slizniční řasou, uzdičkou - frenulum lingua - k měkkým částem

4 části:

1. tělo - corpus
2. kořen - radix
3. hrot - špička - apex
4. hřbet, vrchní část - dorsum

na hřbetu papily: obsahují chuťové buňky – sladko (hrot), slano + kyselo (okraj), hořko (vzadu)

• nitkové - papillae filiforme – vpředu, sametový vzhled
• houbovité - p. fungiformes – na bocích a na hrotu
• listovité - p. paliatae – na bocích
• hrazené - p. vallatae – 10, vzadu

ZUBY - dentes

• patří k nejtvrdším orgánům v těle
• dolní čelist – tvar elipsy X horní čelist – parabola
• chrup - dentice

uvnitř zubu dutina – vyplněna zubní dření - pulpa dentis – vstupuje tudy do zubu nerv, protkané cévními vlákny zub uložen v zubním lůžku, upevněn vazivem - periodontem

povrch:

• korunka - corona dentis
• krček - collum dentis
• kořen - radix dentis

4 typy zubů:

• I...řezáky - dentes incisivi
• C...špičáky - d. canini
• P...třenové zuby - d. premolares
• M...stoličky - d. molares

• první dentice – 6 měsíců; komplet – ve 30 měsících, 20 zubů; dospělý chrup – mezi 6-30. rokem – 32 zubů

zubní vzorec:

• mléčný (dětský) – i1, i2, c, m1, m2
• trvalý (dospělý) – I1, I2, C, P1, P2, M1, M2, M3

• nůžkovitý skus - psalidoncie – horní přečnívají dolní o 1/3
• klešťovitý skus - labidodoncie – řezáky nasedávají na sebe
• opistodoncie – dolní řezáky jsou příliš vzadu
• progenie – dolní čelist vyčnívá
• stegodoncie – v postavení zuby tvoří stříšku

SLINNÉ ŽLÁZY

drobné – produkují obyčejné sliny slina - saliva – bezbarvá, vazká, pH 7-8, za den 1-1,5l slin, 99% voda, zbytek enzymy (ptyalin – štěpí cukry), mucin (hlen, obaluje a posunuje sousta), anorganické látky (Ca, P, Na → zubní kámen) vyměšování slin řízeno reflexně – nepodmíněně; lze vypěstovat podmíněně

párové (velké) žlázy:

příušní - glandula parotis – u ušního boltce, ústí je u M2 nahoře (při příušnicích se zduří) podčelistní - g. submandibularis podjazykové - g. sublingualis

• centrum: prodloužená mícha

HLTAN - pharynx

• 12-14cm, část společná dýchací a trávicí soustavě, ústí sem nosní dutina

části:

• nasopharynx - nosohltan – ústí do něj Eustachova trubice – spojka mezi nosohltanem a středním uchem
• oropharynx – vlastní část hltanu, krátká
• laryngopharynx – hrtanová část hltanu

JÍCEN - esophagus

4. krční obratel, 25-30 cm, 1/3-2/3 –ppruhované svalstvo 3/3 – hladká 2x se zužuje: v místě křížení s aortou a L průduškou a v místě, kde prochází bránicí při hltání suchého sousta se zde sousto zadrhne → klonické křeče bránice → škytavka - singultus; může ji způsobit i nervus vagus

ŽALUDEK - ventriculus

• vak, 1-2 l potravy
• obalen blánou - peritoneum a připevněn k pobřišnici
• žaludeční stěna je uvnitř zvrásněna do řas

4 části:

1. česlo - cardia – vstup jícnu
2. klenba - fundus – horní část
3. tělo - corpus
4. vrátník - pars pylorica – výstup

žaludeční šťáva:

• pH 1-2, desinfekční účinky, ničí choroboplodné zárodky, brání kvašení
• 99% voda, 1% organické i anorganické látky, na 1 jídlo vyprodukováno cca 0,5l žaludeční šťávy (2-3 l/den)
• obsahuje pepsin – tráví bílkoviny; k aktivaci pepsinogenu na pepsin je třeba HCl → z nerozpustných solí se stávají aktivní
• lipáza – tráví tuky
• chymosin – mléko – sráží ho, vytváří z něj rosol (vločky)
• mucin – zásaditý hlen, chrání žaludeční sliznici, při narušení může kyselý obsah natrávit i tkáň žaludeční stěny → žaludeční vřed (příp. i sliznici jícnu)

sekrece žaludční šťávy - podmíněné i nepodmíněné reflexy:

• poychogenní faktory (snížení množství žaludeční šťávy)
• chemický vliv – snížení: máslo, mléko, žloutky; zvýšení: ostrá, mastná, smažená jídla
• hormonálně – gastrin

MECHANISMUS TRÁVENÍ

→ jídlo do žaludku → napíná se svalovina, po 20 min. po ukončení příjmu potravy 1. peristaltická vlna - peristola – trvá 15 – 20 minut, dochází k promíchání obsahu žaludku s žaludeční šťávou → rychlejší vlny – několikasekundové intervaly → kašovitá hmota - chymus → za 3 hodiny opouští hmota žaludek

• uvolnění potravy je reflexní
• při prázdném žaludku kručení = peristaltika naprázdno
• emesis (zvracení) – ochranná reakce před škodlivým obsahem, mechanická ochrana při příliš velkém množství potravy; reflex zvracení – prodloužená mícha

TENKÉ STŘEVO - intestinum tenue

• délka 6 m, šířka 3 cm, sliznice je zvrásněna tzv. klky (1 mm vystouplý epitel) – ústí do nich vlásečnice → vstřebávání živin
• potrava - posun – peristaltika i pohyb člověka

4 části:

1. pylorus (vrátník) - ve sliznici má střevní žlázky – Lieberkűhnovy krypty – produkují střevní šťávu, alkalická, 1 l/ 24h; enzymy, které štěpí všechny složky potravy: sacharóza, laktóza, erepsin (bílkoviny), lipáza
2. duodenum (dvanáctník) - tvar podkovy, 30cm, pevné uchycení u jater, pohárkové klky, hlen - chrání sliznici a sekretin – podporuje produkci pankreatické šťávy (pankreas má vývod v duodenu)
3. jejunum (lačník) – 3/5, volně
4. ileum (kyčelník) - 2/5, volně

TLUSTÉ STŘEVO - intestinum crassum

• 5m dlouhé, šířka až 8cm
• caecum – slepé střevo, přechod tenkého do tlustého
• appendix verni formis – červovitý výběžek slepého střeva, až 10cm, zánět při přemnožení bakterií
• colon (tračník): ascendens – vzestupný (k játrům), transversum – příčný, descendens – sestupný
• colon signoideum – esovitá klička
• rectum: ampule (vak), rectum (anální otvor)
• haustra – zúžení

• průběh potravy 12-16h, přimíchání hlenu, poslední vstřebávání látek pomocí bakterií kvašení (→zapáchající plyny) → vstřebávání vody, soli
• rozklad žluč. barviva → barví stolici; složení žlučového barviva záleží na stravě

výkaly:

• nestrávené zbytky
• odumřelé bakterie
• zbytky odloupaného epitelu
• žlučová barviva
• zbytek anorganických látek
• voda

• defekace – reflex vyměšování (vůle), centrum: křížová mícha
• zácpa - obstipace
• průjem - darrhoea

Trávení - žlázy

Slinivka břišní - pankreas

• za žaludkem
• hlava + ocas
• ústí do tenkého střeva
• tvořen lalůčky – lalůček má vždy vývod → vytvářejí pavučinu
• produktem je pankreatická šťáva, kyselá, pH 7-8, nízká produkce, pouze 1 dcl – anorganické a organické látky, enzymy: trypsin, amylázy – štěpí sacharidy, lipázy – štěpí tuky
• sekrece vnější, pankreatická šťáva štěpí potravu
• enzymy indukující produkci pankreatické šťávy: pankreotimin, sekretin
• pankreas je skoro neoperovatelný, prochází jím aorta, žíly, cévy, nervy, i těžká diagnostika poruchy; typické – pacient zaujímá polohu kočky

• Langerhansovy ostrůvky - je jich méně než lalůčků produkujících pankreatickou šťávu, průměr ostrůvku je 0.5 mm, celkem 1 milion, produkují inzulin (vnitřní sekrece) - hormon ovlivňující hladinu cukru v krvi

Játra - hepar

• vyklenují se do bránice
• pravý a levý lalok, uprostřed je jaterní brána - porta hepatis – zde vstupuje artera hepatica a vystupuje choledokus
• tvořena trávicími buňkami
• ve středu se rozpadá vena portae na jednotlivé žilky → filtrace a zpracování → odpad do počátku žlučových cest
• z levého odchází ductus hepatikus dexter a z pravého ductus hepaticus sinister → ductus hepatikus comunis – na cestě se napojuje na žlučník → v tomto místě se přejmenovává na ductus cysticus → ductus choledocus → ústí do duodena

• vena portae sbírá krev z trávicího systému

Žlučník - vesica fellea

• produkt = žluč, trávení
• tvar hrušky, volně ložen, "připláclý" k játrům
• pouze skladiště žluči (co se nedostalo do duodena)
• 500-1000 mm3, zásaditý, podílí se na trávení tuků
• neutralizuje kyselý obsah žaludku
• kromě organických látek obsahuje i hodně solí → pokud příliš : žlučové kameny
• odvod škodlivin

• všechny 3 žlázy + trávicí orgány jsou ve vaku – pobřišnice - peritoneum
• mimo anální otvor, močový měchýř, cévy podél páteře, ledviny a okolí

Trávení - fyziologie

• katabolismus = štěpení složitých látek na jednoduché → uvolňování energie
• anabolismus = opačně
• oba současně, nelze oddělit

Metabolismus cukrů

• nejrychlejší zdroj energie
• glukóza, fruktóza, galaktóza ← sacharóza, maltóza
• stálá hladina cukru v krvi – glykémie (hyperglykémie, hypoglykémie)
• centrum řízení = hypotalamus – inzulín a adrenalin
• nadřazené centrum = mozková kůra

Metabolismus lipidů

tuky– nejvydatnější zdroj energie, tepelná izolace organismu

2 typy:

• zásobní – ukládá se v podkoží, v dutině břišní, kolem orgánů, v kostní dřeni
• protoplazmatický – hnědý tuk, kolem buněk, v organismu zůstává vždy, nikdy se neštěpí

• stálá hladina tuku – lipémie
• řízení – mezimozek + hormonálně: mobilizace tuku: tyroxin (štítná žláza), adrenalin, růstový hormon
• ukládání tuku: inzulin, estrogeny (ž)

Metabolismus bílkovin

• stavba všech buněk, štěpí se na → aminokyseliny
• hladina bílkovin = aminoacidémie, složitěji měřitelná, měřítko kvality metabolismu bílkovin – hladina amoniaku v moči - dusíková bilance
• centrum řízení – hypotalamus
• tvorba bílkovin: růstový hormon, inzulín
• odbourávání bílkovin: glukokortikoidy

Anorganické látky

• sodík – hlavní kationt těla, 80% v tkáňovém moku, zajišťuje osmolalitu toku plazmy
• draslík – protipól sodíku na membránách, nezbytný pro svalovou aktivitu, +
• vápník – součástí kostí, zubů, v krevní plazmě, +, spolu s hořčíkem nezbytný pro nervo-svalovou dráždivost
• chloridový aniont – vyrovnává napětí všech předchozích

Metabolismus vody

• obsah vody v organismu – 65-75%, nezbytná pro přeměnu látek
• centrum řízení = hypotalamus
• hormony: antidiuretický hormon, hormony kůry nadledvin a štítné žlázy

Vitaminy

VITAMINY ROZPUSTNÉ V TUCÍCH

vitamin A

• v potravě jako beta-karoten
• podílí se na normálním vývoji a stavu buněk
• nejvyšší koncentrace : rohovka, sítnice; nedostatek → šeroslepost

vitamin D

• ovládá vápník a fosfor
• vývoj kostí a zubů
• vytváří se v kůži slunečním zářením
• nedostatek → rachitis (křivice)

vitamin E

nezbytný pro normální zdravý vývoj buněk, především pohlavních nedostatek → poruchy vývoje pohlavních orgánů a pohlavních hormonů, narušení vývoje plodu při těhotenství

vitamin K

nezbytný pro srážlivost krve

VITAMINY ROZPUSTNÉ VE VODĚ

• „neškodlivé“, člověk schopen přebytek vyloučit

vitaminy B

• B1, B6, B12, PP, kyselina listová
• buněčná stabilizace (buňky, krvinky – stavba krevních elementů)
• B12 – zklidnění, nervo-svalová dráždivost
• nedostatek → dermatitidy, narušení funkce různých orgánů (průjem, nechutenství, kůže, sliznice...)

vitamin C

• vývoj vaziva, kostní tkáně, chrupavek
• nedostatek → poruchy krvácivosti (vzácný výskyt, Afrika)

vitamin H

• kůže
• nedostatek → mazotok seborrhea – nemoc produkce mazu

vitamin P

• ovlivňuje fragilitu krevních kapilár
• nedostatek → krvácivé stavy (křehké kapiláry → praskají)

Krvácení z trávicího traktu

• hemateméza = zvracení červené čerstvé nenatrávené krve, krvácení z horní části trávicího traktu
• melena = rosolovitá dehtovitá černá páchnoucí hmota, natrávená krev; ve zvratcích nebo stolici
• čerstvá krev ve stolici = znak krvácení z dolní části trávicího traktu

Poruchy trávicího traktu

• obstipace = zácpa
• průjem
• žaludeční vřed – bolí po jídle X duodenální vřed – bolí nalačno
• pálení žáhy
• rakovina/zánět pankreatu – dvojitá porucha: 1. trávení 2. nevylučují se hormony
• appendix
• ileus – uzávěr tenkého střeva, samo do sebe se zasune, hrozí zánět
• psychosomatické záněty střev - kolem 20ti-30ti let věku

1. Crohnova choroba – zánět postihuje celou stěnu → amputace části střeva,
2. Colitis ulcerosa – postihuje jen sliznici (jedna vrstva stěny), bolesti břicha, někdy zácpa, občas průjem

• hemeroidy – varixy ( zmnožení/zduření žilní stěny) u rektálního otvoru, nejrychlejší zdroj infekce → septické stavy, nutno rychle operovat

Poruchy jater

• ikterus – žluč se dostává do krve, ucpaný choledocus – žluč nemá kam odtékat, žluté zabarvení pokožky, svědí kůže, bílá stolice
• infekční mononukleóza - virové onemocnění napadající jaterní tkáň, bolesti kloubů, jako „chřipka“, dieta!!!
• jaterní cirhóza – irreversibilní proces, léčba=transplantace, důsledek alkoholismu, rakoviny, hepatitidy, k zajištění funkce stačí 10% tkáně jater
• hepatitis(zánět jaterních buněk)

1. A – virová, orálně-fekální cesta přenosu
2. B – infekční (parenterální cesta=přes krev nebo sperma)
3. C - infekční, v 50% chronifikuje → poškození jater (cirhóza)
4. D – infekční, vzácnější
5. E – Asie, Afrika, J Amerika

Poruchy žlučníku

• kameny - odříznout

Endokrinní systém - hormonální regulace

• základ = žlázy s vnitřní sekrecí (hormony do krve)
• vylučování na podkladě chemického dráždění, nervového dráždění, aktivity jiného hormonu
• působí minuty až týdny
• efekt tlumivý/budivý
• hyper/hypofunkce

Hypofýza

• orgán v tureckém sedle kosti klínové, leží ve spodině mozkové
• má 2 laloky: adenohypofýza – horní, neurohypofýza – dolní

Adenohypofýza

SOMATOTROPNÍ (RŮSTOVÝ) HORMON (STH)

• funguje sám za sebe (neovlivňuje produkci dalších hormonů) → růst
• poruchy v dětství: přerušení produkce → nanismus (výška 90-120 cm)
• hyperfunkce → gigantismus (výška až 3m)
• porucha po období dospívání → akromegálie – rostou prsty, nos, boltce, brada... (akra)

TYREOTROPNÍ HORMON (TSH)

• podporuje činnost štítné žlázy
• při hypofunkci (např. při odstranění AH) – atrofie štítné žlázy (x hypertrofie)

tyroxin

• hormon štítné žlázy
• podílí se na funkci metabolických dějů
• zajišťuje srdeční činnost + činnost nervové soustavy

hypofunkce

• zpomalení metabolismu, srdeční činnosti, nervové aktivity
• v dospívání – i zpomalení osifikace a činnosti CNS → kretenismus
• u dospělého: porucha mixedem – vodnatý obličej, oteklost, apatie, zpomalenost
• snížená hladina tyroxinu je u deprese

hyperunkce

• hypertyreóza → Basedovova choroba – zvýšená aktivita, nervozita, zvětšuje se štítná žláza(struma), exotalmus – vylézají oči, zatížení srdce – nebezpečné, předrážděnost - mánie

ADENOKORTIKOTROPNÍ HORMON (ACTH)

• ovlivňuje činnost kůry nadledvinek

kortikoidy

1. mineralokortikoidy - metabolismus minerálů, aldosteron – vstřebávání draslíku a sodíku v ledvinách

1. glukokotrikoidy - metabolismus tuků a bílkovin, kortisol - hlavní hormon při pohotovosti organismu → aktivizuje organismus, hypofunkce → Addisonova nemoc - špatný metabolismus, úbytek glykogenu ve svalech, snížení aktivity organismu

GONADOTROPNÍ HORMONY

• ovlivňují činnost pohlavních orgánů

• folikulostimulační hormon (FSH) + luteinizační hormon (LH)
• testosteron (muži) x estrogen, progesteron (ženy)
• poruchy: před pubertou – zastaví se pohlavní vývoj – hypofázie – infantilismus, po pubertě – atrofie gonád

PROLAKTIN

• laktační hormon → vyměšování mléka

Neurohypofýza

ANTIDIURETICKÝ HORMON (ADH) = VASOPRESIN

• přímo ovlivňuje činnost ledvin, zajišťuje propustnost ledvinových kanálků pro vodu (zahušťuje)
• hypofunkce: diabetes insipidus/vodní pijavka/žíznivka – voda se nezadržuje v organismu

Epifýza

• nadvěsek mozkový
• část mezimozku
• v dětství funguje jako hormonální brzda

Příštítná tělíska

• drobné čočkovité útvary u štítné žlázy
• PARATHORMON– reguluje hladinu vápníku
• hyperfunkce - uvolňuje se Ca z kostí, které řídnou a lámou se
• hypofunkce – snížení hladiny Ca → křečové stavy – tetanie – hrozí udušení

Langerhansovy ostrůvky pankreatu

INZULIN

• reguluje (snižuje) hladinu cukru v krvi (z asi 95% x 5% glukagon – zvyšuje)
• porucha: diabetes mellitus (I. typ – od dětství, II. typ – nefunguje pankreas – později)

Dřeň nadledvinek

• pod vlivem vegetativního nervstva (sympatikus/parasympatikus)
• ADRENALIN – stresová pohotovost → aktivizuje, podporuje, stimuluje
• NORADRENALIN – tišící, uklidňující

Brzlík - thymus

• 1. imunita člověka