Kurt Koffka: Porovnání verzí

Řádek 8: Řádek 8:
 
== Akademická dráha ==
 
== Akademická dráha ==
 
Koffka původně studoval filosofii na Berlínské univerzitě. V letech 1904 – 1905 strávil jeden rok na Univerzitě v Edinburgu a po návratu změnil obor z filozofie na psychologii.<ref>Kardas, E. (2013). History of Psychology: The Making of a Science (s. 353). Hampshire: Cengage Learning</ref> Doktorát získal roku 1909, ve své práci se věnoval percepci rytmu pod psychologem Carlem Stumpfem. Z Berlína odešel působit do Würzburgu a poté roku 1910 do Frankfurtu, kde byl spolu s Wolfgangem Köhlerem asistentem prof. Schumanna. Zde se oba seznámili s Maxem Wertheimerem. Koffka rok na to odchází učit na Univezitu v Gissenu, ale zachovává si úzké spojení s Wertheimerem a Köhlerem. Nejdříve se věnoval zrakovému vnímání, od roku 1914 se zaměřil na sluchové a zvukem se zabýval i po dobu 1. světové války práci pro armádu. Roku 1921 se stal ředitelem psychologického institutu v Gissenu. Roku 1924 odešel do USA a začal působit na americký univerzitách. Na Smithově univerzitě roku 1927 získal řádnou profesuru a setrval zde až do své smrti.
 
Koffka původně studoval filosofii na Berlínské univerzitě. V letech 1904 – 1905 strávil jeden rok na Univerzitě v Edinburgu a po návratu změnil obor z filozofie na psychologii.<ref>Kardas, E. (2013). History of Psychology: The Making of a Science (s. 353). Hampshire: Cengage Learning</ref> Doktorát získal roku 1909, ve své práci se věnoval percepci rytmu pod psychologem Carlem Stumpfem. Z Berlína odešel působit do Würzburgu a poté roku 1910 do Frankfurtu, kde byl spolu s Wolfgangem Köhlerem asistentem prof. Schumanna. Zde se oba seznámili s Maxem Wertheimerem. Koffka rok na to odchází učit na Univezitu v Gissenu, ale zachovává si úzké spojení s Wertheimerem a Köhlerem. Nejdříve se věnoval zrakovému vnímání, od roku 1914 se zaměřil na sluchové a zvukem se zabýval i po dobu 1. světové války práci pro armádu. Roku 1921 se stal ředitelem psychologického institutu v Gissenu. Roku 1924 odešel do USA a začal působit na americký univerzitách. Na Smithově univerzitě roku 1927 získal řádnou profesuru a setrval zde až do své smrti.
 +
 +
== Dílo ==
 +
 +
=== Přínos ===
 +
 +
Koffka definuje psychologii jako nauku o vnějším a vnitřním chování živých bytostí.<ref>Kratina, F. (1932). ''Studie z tvarové psychologie'' (s. 5). Praha: Orbis.</ref> . Ve svém zkoumání se experimentálně věnuje především výzkumu vnímání prostoru, barvy a pohybu. Těžiště jeho práce spočívá ve shromažďování fakt a poznatků a formulování teorií. Roku 1922 založil spolu s Köhlerem časopis „Psychologische Forschung“, zaměřený na tvarovou psychologii. Od stejného roku začal svá díla vydávat i v anglickém jazyce a podařilo se mu tak šířit povědomí o tvarové psychologii.
 +
 +
Stejně jako jeho kolegové se negativně vymezoval vůči asocianismu a behaviorismu a prezentoval vlastní přístup za jediný platný. Tzv. asociační zákon upravuje v zákon paměťový: 
 +
„Byly-li jevy A B C jednou nebo vícekráte členy určité struktury a vystoupí-li jeden z nich s tímto charakterem členu, má tendenci, doplňovati ze sebe více nebo méně celou strukturu.“<ref>Kratina, F. (1932). ''Studie z tvarové psychologie'' (s. 71). Praha: Orbis.</ref>
 +
 +
Koffka formuloval zákon doplňování:  "Každý člen nějakého tvaru má tendenci doplňovati se na celý tvar".<ref>Kratina, F. (1932). ''Studie z tvarové psychologie'' (s. 87). Praha: Orbis.</ref>
 +
V článku „The Perception of movement in the region of the blind spot“ v roce 1924 popsal svůj objev, že pohybový zážitek se může objevovat na slepé skvrně, která je úplně nečivá.
 +
 +
Koffka se zasloužil o popularizaci kognitivního pohledu na učení, čerpal zejména z výzkumů Köhlera, který byl po experimentální stránce plodnější. O to více se Koffka věnoval systematizaci poznatků a principů tvarové psychologie a jejich aplikaci.
 +
 +
=== Teorie ===
 +
 +
Oku 1914 vydává dílo „Psychologie vnímání“, v tomto díle se Koffka vyhraňuje vůči dosavadnímu pojetí synthese vjemů s počitků, přichází s novým antisynthestickým pojetím, čím se rozchází s tradiční psychologií. Koffka pojetí popisuje slovy: „Bezprostředně daná vjemová realita jako taková se uznává a pokud možno přesně a adekvátně se popisuje, tento popis slouží za východisko teorie. To má pak v extrémním případě za následek, že se již nehledí chápat vjemy z počitků, nýbrž čitkyz vjemů.“ Toto pojetí Koffka o dva roky ještě zpřesňuje a převádí ho na metodické hledisko a popisuje ho po deskriptivní, funkční a fyziologické stránce. <ref>Kratina, F. (1932). ''Studie z tvarové psychologie'' (s. 25-27). Praha: Orbis.</ref>
 +
 +
Roku 1921 v němčině a 1924 v angličtině vydal stěžejní dílo The Growth of the Mind pojednávající o duševním vývoji z hlediska tvarové psychologie.  Aplikuje tak principy tvarové psychologie na mysl dítěte. Tomto díle mimo jiné popisuje, že instinktivní chování není řetězem reflexním reakcí, které se spouští na základě podnětu, ale spíše gestalt, který si každý tvor vytváří pro své vlastní jednání. Tím se vymazuje vůči behavioristickému pojetí, dále se vymezuje vůči behaviorální teorii a procesu učení jako o skládání řetězu asociací vytvořených na základě odměny. Dle Koffky se většina procesů odehrává prostřednictvím procesů organizace a reorganizace myšlení. Tyto poznatky dokládá Köhlerovými studiemi s lidoopy. Příčiny těchto procesů však zatím nedokáže vysvětlit.<ref> Hunt, M. (2010). "Dějiny psychologie" (s. 287-288). Praha: Portál. </ref>
 +
 +
 +
V uceleném díle shrnující poznatky a principy tvarové psychologie „Principles of gestalt psychology“, vydaném o 14 let později, přichází s vysvětlením prostřednictvím teorie o příčině organizace a reorganizace myšlení. Podstata této teorie spočívá v psychofyzikální síle sídlící v mozku, která působící jako silové pole se vždy snaží najít nejjednodušší a nejlépe se hodící konfiguraci. Dále přichází s teorií, kterou vymyslel Max Wertheimer, že naše myšlenky jsou izomorfní s okolním světem, kdy jsou události v mozku svoji strukturou podobné vnějším věcem, které zobrazují. Obsah mysli je tedy neurologickou napodobeninou okolního světa.<ref> Hunt, M. (2010). "Dějiny psychologie" (s. 288). Praha: Portál. </ref>
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 35: Řádek 58:
 
=== Externí odkazy ===
 
=== Externí odkazy ===
  
−
* [http:// popis]
+
* [http://www.encyclopedia.com/topic/Kurt_Koffka.aspx Životopis na mezinárdní encyklopedii]
 +
* [http://psychology.jrank.org/pages/361/Kurt-Koffka.html Životopis na psychologické encyklopedii]
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===
  
−
*[[Tvarová psychologie]]
+
*[[Gestaltismus]]
 
*[[Max Wertheimer]]
 
*[[Max Wertheimer]]
 
*[[Wolfgang Köhler]]
 
*[[Wolfgang Köhler]]
Řádek 47: Řádek 71:
 
=== Klíčová slova ===
 
=== Klíčová slova ===
  
−
Kurt Koffka, Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, gestalt, tvarová psychologie, tvarové zákony
+
Kurt Koffka, Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, gestalt, gestaltismus, tvarová psychologie, tvarové zákony
  
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie]]
 
[[Kategorie: Dějiny psychologie]]

Verze z 1. 12. 2014, 04:07

Kurt Koffka (Foto: Britannica)

Kurt Koffa byl německý psycholog, spolu s Max Wertheimerem a Wolfgangem Köhlerem jedním ze zakladatelů gestaltismu. Zabýval se především vnímáním a učením, jeho záběr byl však široký. Shromažďoval a vydával poznatky a principy tvarové psychologie v Německu a později se díky němu rozšířily do zahraničí, zejména do USA. Jeho nejucelenější dílo je „'Principles of Gestalt Psychology“ vydané roku 1935.

Osobní život

Kurt Koffka se narodil 18. 3. 1886 v Berlíně. Jeho otec byl právníkem, stejně tak jako mnoho dalších příbuzných. Jeden ze strýc byl biologem a navedl Koffku k nenásledování rodinné tradice.[1] Roku 1909 si vzal svoji manželku Klein a byl s ní do roku 1923, kdy se rozvedli. Kurt Koffka se znovu oženil a poté znovu rozvedl, posléze se vrátil zpět k své první manželce Klein. Měl introvertní povahu a při svém vystupování by nejistý. Také byl přílišně teoretický a chladný, přesto byl velmi oblíben zejména u studentek. Ke konci života měl srdeční obtíže, učil však až do úmrtí 22. 11. 1941 na koronární trombózu.

Akademická dráha

Koffka původně studoval filosofii na Berlínské univerzitě. V letech 1904 – 1905 strávil jeden rok na Univerzitě v Edinburgu a po návratu změnil obor z filozofie na psychologii.[2] Doktorát získal roku 1909, ve své práci se věnoval percepci rytmu pod psychologem Carlem Stumpfem. Z Berlína odešel působit do Würzburgu a poté roku 1910 do Frankfurtu, kde byl spolu s Wolfgangem Köhlerem asistentem prof. Schumanna. Zde se oba seznámili s Maxem Wertheimerem. Koffka rok na to odchází učit na Univezitu v Gissenu, ale zachovává si úzké spojení s Wertheimerem a Köhlerem. Nejdříve se věnoval zrakovému vnímání, od roku 1914 se zaměřil na sluchové a zvukem se zabýval i po dobu 1. světové války práci pro armádu. Roku 1921 se stal ředitelem psychologického institutu v Gissenu. Roku 1924 odešel do USA a začal působit na americký univerzitách. Na Smithově univerzitě roku 1927 získal řádnou profesuru a setrval zde až do své smrti.

Dílo

Přínos

Koffka definuje psychologii jako nauku o vnějším a vnitřním chování živých bytostí.[3] . Ve svém zkoumání se experimentálně věnuje především výzkumu vnímání prostoru, barvy a pohybu. Těžiště jeho práce spočívá ve shromažďování fakt a poznatků a formulování teorií. Roku 1922 založil spolu s Köhlerem časopis „Psychologische Forschung“, zaměřený na tvarovou psychologii. Od stejného roku začal svá díla vydávat i v anglickém jazyce a podařilo se mu tak šířit povědomí o tvarové psychologii.

Stejně jako jeho kolegové se negativně vymezoval vůči asocianismu a behaviorismu a prezentoval vlastní přístup za jediný platný. Tzv. asociační zákon upravuje v zákon paměťový: „Byly-li jevy A B C jednou nebo vícekráte členy určité struktury a vystoupí-li jeden z nich s tímto charakterem členu, má tendenci, doplňovati ze sebe více nebo méně celou strukturu.“[4]

Koffka formuloval zákon doplňování: "Každý člen nějakého tvaru má tendenci doplňovati se na celý tvar".[5] V článku „The Perception of movement in the region of the blind spot“ v roce 1924 popsal svůj objev, že pohybový zážitek se může objevovat na slepé skvrně, která je úplně nečivá.

Koffka se zasloužil o popularizaci kognitivního pohledu na učení, čerpal zejména z výzkumů Köhlera, který byl po experimentální stránce plodnější. O to více se Koffka věnoval systematizaci poznatků a principů tvarové psychologie a jejich aplikaci.

Teorie

Oku 1914 vydává dílo „Psychologie vnímání“, v tomto díle se Koffka vyhraňuje vůči dosavadnímu pojetí synthese vjemů s počitků, přichází s novým antisynthestickým pojetím, čím se rozchází s tradiční psychologií. Koffka pojetí popisuje slovy: „Bezprostředně daná vjemová realita jako taková se uznává a pokud možno přesně a adekvátně se popisuje, tento popis slouží za východisko teorie. To má pak v extrémním případě za následek, že se již nehledí chápat vjemy z počitků, nýbrž čitkyz vjemů.“ Toto pojetí Koffka o dva roky ještě zpřesňuje a převádí ho na metodické hledisko a popisuje ho po deskriptivní, funkční a fyziologické stránce. [6]

Roku 1921 v němčině a 1924 v angličtině vydal stěžejní dílo The Growth of the Mind pojednávající o duševním vývoji z hlediska tvarové psychologie. Aplikuje tak principy tvarové psychologie na mysl dítěte. Tomto díle mimo jiné popisuje, že instinktivní chování není řetězem reflexním reakcí, které se spouští na základě podnětu, ale spíše gestalt, který si každý tvor vytváří pro své vlastní jednání. Tím se vymazuje vůči behavioristickému pojetí, dále se vymezuje vůči behaviorální teorii a procesu učení jako o skládání řetězu asociací vytvořených na základě odměny. Dle Koffky se většina procesů odehrává prostřednictvím procesů organizace a reorganizace myšlení. Tyto poznatky dokládá Köhlerovými studiemi s lidoopy. Příčiny těchto procesů však zatím nedokáže vysvětlit.[7]


V uceleném díle shrnující poznatky a principy tvarové psychologie „Principles of gestalt psychology“, vydaném o 14 let později, přichází s vysvětlením prostřednictvím teorie o příčině organizace a reorganizace myšlení. Podstata této teorie spočívá v psychofyzikální síle sídlící v mozku, která působící jako silové pole se vždy snaží najít nejjednodušší a nejlépe se hodící konfiguraci. Dále přichází s teorií, kterou vymyslel Max Wertheimer, že naše myšlenky jsou izomorfní s okolním světem, kdy jsou události v mozku svoji strukturou podobné vnějším věcem, které zobrazují. Obsah mysli je tedy neurologickou napodobeninou okolního světa.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Kardas, E. (2013). History of Psychology: The Making of a Science (s. 353). Hampshire: Cengage Learning
  2. ↑ Kardas, E. (2013). History of Psychology: The Making of a Science (s. 353). Hampshire: Cengage Learning
  3. ↑ Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie (s. 5). Praha: Orbis.
  4. ↑ Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie (s. 71). Praha: Orbis.
  5. ↑ Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie (s. 87). Praha: Orbis.
  6. ↑ Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie (s. 25-27). Praha: Orbis.
  7. ↑ Hunt, M. (2010). "Dějiny psychologie" (s. 287-288). Praha: Portál.
  8. ↑ Hunt, M. (2010). "Dějiny psychologie" (s. 288). Praha: Portál.

Použitá literatura

  • Hunt, M. (2010). Dějiny psychologie. Praha: Portál.
  • Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie. Praha: Orbis.
  • Kratina, F. (1935). Úvod do celostní a tvarové psychologie. Brno; Praha: Ústřední spolek jednot učitelských.
  • Plháková, A. (2006). Dějiny psychologie. Praha: Grada.
  • Kardas, E. (2013). History of Psychology: The Making of a Science. Hampshire: Cengage Learning

Zdroje obrázků

Doporučená literatura

  • Harrowe, M. (1984). Kurt Koffka: An Unwitting Self-Portrait. Florida: University Press of Florida
  • Hunt, M. (2010). Dějiny psychologie. Praha: Portál.
  • Kratina, F. (1932). Studie z tvarové psychologie. Praha: Orbis.

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

Kurt Koffka, Max Wertheimer, Wolfgang Köhler, gestalt, gestaltismus, tvarová psychologie, tvarové zákony

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Kurt_Koffka&oldid=10989“