Agrese a násilí: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
== [[Sociální psychologie|Agrese a násilí]] ==
+
* tematikou agrese a násilí se zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]]
 
 
 
* agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese  
 
* agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese  
 
* chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku  
 
* chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku  

Verze z 24. 11. 2013, 19:34

  • tematikou agrese a násilí se zabývá sociální psychologie
  • agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese
  • chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku
  • charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční prožitek - nenávist, hněv, strach
  • podle druhu ublížení rozeznáváme agresi - fyzickou, poškození majetku či osoby, psychickou ponižování, zesměšňování, zastrašování, vydírání
  • analyzujeme-li termín agrese, dojdeme k závěru, že k označení některého chování jako agresivního, musí být naplněny následující znaky chování:
  • poškozuje jinou osobu
  • je záměrné
  • porušuje situačně relevantní normy
  • není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly
  • rozeznáváme tři relevantní termíny:
  • agrese - tak jak je výše definována.
  • agresivita - původně označení pro projev agrese
  • přeneseně se termín užívá jako perzistentní pohotovost nebo predispozici jednat agresivně v různých situacích
  • hostilita - nepřátelské postoje vůči lidem
  • agresivita se může navenek projevit:
  • nesocializovanou formou - napadání, ničení, bezohlednost v dopravě apod.
  • socializovanou formou - ve sportu, sportovec má být zdravě agresivní


Typy agrese

  • afektivní agresivita - je spojena s adjektivy hostilní, zlostná, impulsivní, emocionální či expresivní, hlavním znakem je neplánovitost jednání
  • instrumentální agrese - naproti tomu je vedlejším produktem při dosahování jiných, neagresivních cílů
  • šikana - třetí druh agrese, izolovaný na základě výzkumů o šikaně, charakterizována opakovaným ubližováním a nerovností pozic šikanujícího a jeho oběti, nemá reaktivní charakter, je proaktivní, nebývá doprovázená zlostí, je chováním, jehož cílem je ublížení, tyran jej užívá jako strategii k dokázání dominance a kontroly nad jinými


Agrese podle příčin

  • frustrační - agrese je reakce na frustrační překážku, čím více je člověk frustrován, tím je agresivnější, z frustrovaného dítěte vyroste agresor - bude reagovat nepřiměřeně
  • instrumentální - agresor neútočí proto, že je frustrován, ale proto, že tím něco sleduje, agrese je výsledkem učení, zkušenosti agrese, která byla osvojena projevy schválenými okolím
  • patologická - devianti, sadisti, nedělají to proto, že jsou frustrování, ale proto, že jim toto chování přináší potěšení


Agrese podle směru

  • heteroagrese - proti druhému člověku
  • autoagrese - proti sobě samému, psychická i fyzická - sebepoškozování, sebevražda, často doprovod duševních chorob


Agrese podle cíle

  • agrese přímá - kdy obětí agrese je ten, kdo mě naštve
  • agrese necílená - agresor si vybíjí pocity na nepravé oběti, agrese směřuje k jinému cíli


Agrese podle délky trvání

  • akutní - jednorázová krátkodobá, nebezpečnější
  • chronická (opakovaná, dlouhodobá) - šikana, terorizování, velké dopady na člověka, defekt osobnosti


Stupně agrese

  • videaformní agrese - člověk si své agresivní pocity odreagovává v rovině představ, bez vnějších projevů (probíhá pouze v myšlení), bývá u sexuálních agresorů
  • verbální agrese - projeví se navenek, např. nadávkou či hrubým slovem
  • fyzická agrese - má 3 stupně, proti věcem - destruktivní chování, první signál agresivity v povaze, proti zvířatům - závažný signál agresivní povahy, týrání, proti lidem - od omezování osobní svobody až po vraždy


Příčiny agrese

  • agrese je závislá na averzivních podnětech, které mohou být různého druhu
  • nejčastěji naši agresi vyvolá:
  • útok - platí za nejsilnější podnět vyvolávající agresi, nezáleží na tom, zda jde o útok verbální či fyzický
  • frustrace - ne vždy je však odpovědí na frustraci agrese, averzivní podnět, který potenciálně vyvolává agresi
  • vysoká teplota - je experimentálně ověřeno, že zvýšení teploty zvyšuje hostilní afekt


Multikauzalita agrese

  • agrese je jev, který nemá jen jednu příčinu
  • původně byla zkoumána jako jev s jediným spouštěčem
  • existuje dlouhé období, kdy byla snaha vysvětlit ji jako následek vrozených instinktů
  • Lorenzův hydraulický model agrese - energie instinktu se naplňuje zevnitř tak dlouho, dokud nenajde podnět,
  • který ji uvolní, agrese takto není reakcí na chování, ale výsledkem hromadění přebytečné energie
  • frustrační teorie agrese od J. Dollarda - předpokládaným univerzálním faktorem je frustrace, hnací silou která agresi uvolní je pud
  • teorie stojící na teorii sociálního učení - A. Bandura

Integrativní pohledy

  • předpokladu že agrese se objevuje v situaci, kdy je osoba s agresivní tendencí, vystavena určitému podnětu, nebo situaci
  • to v sobě obsahuje dvě podstatné myšlenky:
  1. výskyt agrese je podmíněn určitým druhem proměnných (a má reaktivní charakter)
  2. reakce na tyto proměnné je ovlivněná dalším typem proměnných, které vystupují jako predispozice agresivního chování


  • dispozici můžeme rozdělit na aktuální psychický stav a na dlouhodobě působící faktory:
  1. biologické faktory - dědičnost a vrozené dispozice
  2. sociální faktory - naučené sociální chování a sociální normy


  • je důležité, že tyto proměnné sami o sobě agresi nevyvolávají
  • provokující podněty sami také ne
  • podstatná je právě shoda ve výskytu všech proměnných, které ovlivňují kognitivní zpracování situace


  • vlivem těchto podnětů dochází ke:
  • zvýšení aktivační úrovně
  • vzniku negativních afektivních stavů, kde je dominující hostilita a nepřátelské scénáře a vzpomínky
  • dochází k deindividuaci


  • nejčastěji jsme agresivní, jestliže si myslíme, že:
  • naše jednání zůstane bez následků
  • jsme aktivovaní
  • takové chování nám může přinést nějaký zisk


Faktory predikující afektivní jednání

  • mužské pohlaví - většinu násilných trestných činů páchají muži, vysvětluje se to větší mírou testosteronu
  • věk - osoby od 18 -35 let
  • nižší sociální postavení - větší agrese je např. u nezaměstnaných
  • výskyt agrese v anamnéze - když už byly problémy v minulosti, je pravděpodobnost, že bude pokračovat dále, když někdo šikanoval na vojně může to pokračovat i dále
  • příznaky snížené sebekontroly v anamnéze - sexuální promiskuita, alkoholismus, kouření, prášky (určitá pravděpodobnost k projevu agrese)
  • aktuální stres - může vést k projevům agrese, když na člověka působí stresor je v osobní krizi a má vyšší tendenci reagovat agresivně
  • intoxikace alkoholem či návykovou látkou - na alkohol reagují lidé různě, tedy i agresí (alkohol blokuje činnost mozkové kůry)
  • rasové zvláštnosti - Rómové se podílejí na násilných trestných činech ve 20%, zatímco u Asiatů je nízký podíl na násilných trestných činech (spíše hospodářská kriminalita)


Jednání s agresivním člověkem

  • ve výchově bylo příliš trestání a ponižování - ve výchově by měla být úměrnost a adekvátní trestání
  • měl by být potrestán zlý úmysl u dítěte, aby se nenaučilo agresivnímu chování
  • agrese bývá projevem úzkosti - a proto nemá smysl zvyšovat úroveň úzkosti (znásilněné ženy)
  • lidé reagují agresivně, když se to dotýká jejich důstojnosti
  • každý má určitou míru důstojnosti a když s ním budeme jednat jako s nejposlednějším - bude reagovat agresivně
  • s nejhoršími pachateli se nejlépe jedná, když s nimi jednáme jako s partnery
  • zdrojem agrese může být pocit křivdy, bezmoci - pokud je člověk v této situaci a má tendence jednat agresivně, tak bychom ho měli spíše podpořit
  • agresi vyvolávají rovněž pocity viny, když ho někdo obviňuje
  • s agresivním člověkem se musí jednat jemně, slušně, osobně, povzbudit ho
  • pokud je agrese výsledkem patologického stavu - je dobré přivolat lékařskou pomoc


Spouštěče agrese

  • zprostředkující procesy, provokující podněty evokují určité procesy na straně subjektu, které jsou bezprostředními předchůdci agrese
  • tato úloha se připisuje úrovni aktivace, zlosti a některým kognitivním produktům


Teorie deprivantů

  • nejpřirozenějším zdrojem agrese dnešní generace je frustrace - když je dítě od dětství frustrováno v nejrůznějších věcech, uvolňují se v něm negativní pocity a projevuje se tou agresivitou
  • LMD - jedinec vstupuje do života už jaksi stigmatizován, větší tendence reagovat nepřiměřeně
  • frustrací přibývá také proto, že vzrůstá nabídka - vzrůstá nabídka k uspokojení potřeb, proto jsme často frustrováni
  • deprivace = stav, kdy není možno uspokojovat nějakou potřebu
  • frustrace = stav, kdy možnost uspokojení potřeby je, ale na cestě k uspokojení se objeví překážka


Zvýšená aktivační úroveň (arousal)

  • obecně uznávané je, že zvýšená aktivační úroveň se podílí na agresivním jednání
  • Zillmann - teorie excitačního transferu - excitace, podle které se zvýšená aktivace z jedné situace může přenést a zvýšit jiným emocionálním stavem
  • vyjádření zlosti pak souvisí se třemi faktory:
  1. naučenými dispozicemi a návyky osoby
  2. zdrojem aktivace nebo energetizace
  3. s tím, jak člověk interpretuje svůj aktivační stav


Zlost

  • antecendent, tedy i příčina agrese
  • vztah není jednoznačný, protože zlost se často vyskytuje jako spolupůsobící příčina
  • kognitivně - asocianistický model - Berkowitz
  • zlost je výsledkem negativního afektu, stejně jako agrese sama, ale je spojená s procesy paměti a kognitivními operacemi


Kognitivní mediátory

  • podíl kognice na agresi je v centru pozornosti současného zkoumání
  • rozhodující pro vznik agresivního chování je nikoliv to, jak zamýšlí své jednání vůči nám nějaká osoba, ale jak my toto jednání interpretujeme
  • sociálně-kognitivní teorie - spíš otevřený myšlenkový směre, než uzavřená teorie, předpoklad, že kompetence chování v konkrétních sociálních situacích je funkcí adekvátního zpracování sociálních klíčů (podnětů)
  • klíčový význam mají tři procesy:
  1. dekódování a interpretace klíčů
  2. rozhodnutí o odpovědi na situaci
  3. uskutečnění odpovědi
  • kompetentní sociální chování předpokládá správné fungování všech tří složek
  • deficit v jakémkoliv procesu se pokládá za prekursor deviantního chování


  • Dodge - model sociální kompetence a zpracování sociálních informací
  • jednotlivé kroky, které mají kumulativní charakter, adekvátní zvládnutí každého z kroků:
  1. dekódování relevantních klíčů
  2. jejich přesná interpretace
  3. vytipování kompetentních behaviorálních odpovědí na dané klíče
  4. hodnocení pravděpodobných výsledků odpovědí
  5. výběr a uskutečnění kompetentní odpovědi


Deindividuace

  • vykonavatelem agrese bývá někdy i skupina, nikoliv jednotlivec
  • vzniká jako rezultát prožívání relativního zmenšení odpovědnosti vycházející z přesvědčení, že jedinec nemůže být identifikován jako individuum
  • Zimbardo - pokusy s elektrickým proudem, dvě skupiny, jedna zahalená, druhá identifikovatelná
  • teorie diferencovaného sebeuvědomění
  • osobní sebeuvědomění - osobní vzpomínky, vnitřní aspekty sebe a vnitřní korespondence s představami o sobě sama, deindividuace v rámci sníženého vědomí sebe, zvýšená aktivační úroveň a pocit úplného rozplynutí ve skupině
  • veřejné sebeuvědomění - orientované na sebe jako sociální subjekt, deindividuace mechanismem inhibice důsledku rozložení odpovědnosti a anonymity


Vývoj agrese a agresivity

  • batolata neprojevují agresivitu, i když berou druhému dítěti hračku - jde pouze o hračku, není tam záměr druhému dítěti ublížit či nějak uškodit
  • od 2,5-3 do 5 let - agresivní projevy dětí jako je bouchání, kopání, štípání, kousání - jde o ochranu hraček a teritoria, rodiče často agresivitu posilují, ale zase netolerují, kolem tří let se agresivita přesouvá i na řeč
  • 6-7 let - děti jsou mnohem více empatičtější, agresivita ustupuje - dovedou zaujmout roli, u chlapců dochází často ze strany rodičů k posilování agresivity, pokud za agresivní chování rodiče zakáží hrát si s hračkou, dochází u dítěte k frustraci a ta umocňuje znovu agresivní chování, proto je lepší vysvětlit, proč raději nebýt agresivní
  • agrese se rozvíjí na základě imitace