Agrese a násilí: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | + | * tematikou agrese a násilí se zabývá [[Sociální psychologie|sociální psychologie]] | |
− | |||
* agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese | * agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese | ||
* chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku | * chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku |
Verze z 24. 11. 2013, 19:34
- tematikou agrese a násilí se zabývá sociální psychologie
- agression = výpad, útok - označuje jednání směřující k poškození či zničení objektu agrese
- chování, které přináší ublížení jiné osobě, ničení či poškozování majetku
- charakter násilného destruktivního chování a uvnitř negativní emoční prožitek - nenávist, hněv, strach
- podle druhu ublížení rozeznáváme agresi - fyzickou, poškození majetku či osoby, psychickou ponižování, zesměšňování, zastrašování, vydírání
- analyzujeme-li termín agrese, dojdeme k závěru, že k označení některého chování jako agresivního, musí být naplněny následující znaky chování:
- poškozuje jinou osobu
- je záměrné
- porušuje situačně relevantní normy
- není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly
- rozeznáváme tři relevantní termíny:
- agrese - tak jak je výše definována.
- agresivita - původně označení pro projev agrese
- přeneseně se termín užívá jako perzistentní pohotovost nebo predispozici jednat agresivně v různých situacích
- hostilita - nepřátelské postoje vůči lidem
- agresivita se může navenek projevit:
- nesocializovanou formou - napadání, ničení, bezohlednost v dopravě apod.
- socializovanou formou - ve sportu, sportovec má být zdravě agresivní
Obsah
Typy agrese
- afektivní agresivita - je spojena s adjektivy hostilní, zlostná, impulsivní, emocionální či expresivní, hlavním znakem je neplánovitost jednání
- instrumentální agrese - naproti tomu je vedlejším produktem při dosahování jiných, neagresivních cílů
- šikana - třetí druh agrese, izolovaný na základě výzkumů o šikaně, charakterizována opakovaným ubližováním a nerovností pozic šikanujícího a jeho oběti, nemá reaktivní charakter, je proaktivní, nebývá doprovázená zlostí, je chováním, jehož cílem je ublížení, tyran jej užívá jako strategii k dokázání dominance a kontroly nad jinými
Agrese podle příčin
- frustrační - agrese je reakce na frustrační překážku, čím více je člověk frustrován, tím je agresivnější, z frustrovaného dítěte vyroste agresor - bude reagovat nepřiměřeně
- instrumentální - agresor neútočí proto, že je frustrován, ale proto, že tím něco sleduje, agrese je výsledkem učení, zkušenosti agrese, která byla osvojena projevy schválenými okolím
- patologická - devianti, sadisti, nedělají to proto, že jsou frustrování, ale proto, že jim toto chování přináší potěšení
Agrese podle směru
- heteroagrese - proti druhému člověku
- autoagrese - proti sobě samému, psychická i fyzická - sebepoškozování, sebevražda, často doprovod duševních chorob
Agrese podle cíle
- agrese přímá - kdy obětí agrese je ten, kdo mě naštve
- agrese necílená - agresor si vybíjí pocity na nepravé oběti, agrese směřuje k jinému cíli
Agrese podle délky trvání
- akutní - jednorázová krátkodobá, nebezpečnější
- chronická (opakovaná, dlouhodobá) - šikana, terorizování, velké dopady na člověka, defekt osobnosti
Stupně agrese
- videaformní agrese - člověk si své agresivní pocity odreagovává v rovině představ, bez vnějších projevů (probíhá pouze v myšlení), bývá u sexuálních agresorů
- verbální agrese - projeví se navenek, např. nadávkou či hrubým slovem
- fyzická agrese - má 3 stupně, proti věcem - destruktivní chování, první signál agresivity v povaze, proti zvířatům - závažný signál agresivní povahy, týrání, proti lidem - od omezování osobní svobody až po vraždy
Příčiny agrese
- agrese je závislá na averzivních podnětech, které mohou být různého druhu
- nejčastěji naši agresi vyvolá:
- útok - platí za nejsilnější podnět vyvolávající agresi, nezáleží na tom, zda jde o útok verbální či fyzický
- frustrace - ne vždy je však odpovědí na frustraci agrese, averzivní podnět, který potenciálně vyvolává agresi
- vysoká teplota - je experimentálně ověřeno, že zvýšení teploty zvyšuje hostilní afekt
Multikauzalita agrese
- agrese je jev, který nemá jen jednu příčinu
- původně byla zkoumána jako jev s jediným spouštěčem
- existuje dlouhé období, kdy byla snaha vysvětlit ji jako následek vrozených instinktů
- Lorenzův hydraulický model agrese - energie instinktu se naplňuje zevnitř tak dlouho, dokud nenajde podnět,
- který ji uvolní, agrese takto není reakcí na chování, ale výsledkem hromadění přebytečné energie
- frustrační teorie agrese od J. Dollarda - předpokládaným univerzálním faktorem je frustrace, hnací silou která agresi uvolní je pud
- teorie stojící na teorii sociálního učení - A. Bandura
Integrativní pohledy
- předpokladu že agrese se objevuje v situaci, kdy je osoba s agresivní tendencí, vystavena určitému podnětu, nebo situaci
- to v sobě obsahuje dvě podstatné myšlenky:
- výskyt agrese je podmíněn určitým druhem proměnných (a má reaktivní charakter)
- reakce na tyto proměnné je ovlivněná dalším typem proměnných, které vystupují jako predispozice agresivního chování
- dispozici můžeme rozdělit na aktuální psychický stav a na dlouhodobě působící faktory:
- biologické faktory - dědičnost a vrozené dispozice
- sociální faktory - naučené sociální chování a sociální normy
- je důležité, že tyto proměnné sami o sobě agresi nevyvolávají
- provokující podněty sami také ne
- podstatná je právě shoda ve výskytu všech proměnných, které ovlivňují kognitivní zpracování situace
- vlivem těchto podnětů dochází ke:
- zvýšení aktivační úrovně
- vzniku negativních afektivních stavů, kde je dominující hostilita a nepřátelské scénáře a vzpomínky
- dochází k deindividuaci
- nejčastěji jsme agresivní, jestliže si myslíme, že:
- naše jednání zůstane bez následků
- jsme aktivovaní
- takové chování nám může přinést nějaký zisk
Faktory predikující afektivní jednání
- mužské pohlaví - většinu násilných trestných činů páchají muži, vysvětluje se to větší mírou testosteronu
- věk - osoby od 18 -35 let
- nižší sociální postavení - větší agrese je např. u nezaměstnaných
- výskyt agrese v anamnéze - když už byly problémy v minulosti, je pravděpodobnost, že bude pokračovat dále, když někdo šikanoval na vojně může to pokračovat i dále
- příznaky snížené sebekontroly v anamnéze - sexuální promiskuita, alkoholismus, kouření, prášky (určitá pravděpodobnost k projevu agrese)
- aktuální stres - může vést k projevům agrese, když na člověka působí stresor je v osobní krizi a má vyšší tendenci reagovat agresivně
- intoxikace alkoholem či návykovou látkou - na alkohol reagují lidé různě, tedy i agresí (alkohol blokuje činnost mozkové kůry)
- rasové zvláštnosti - Rómové se podílejí na násilných trestných činech ve 20%, zatímco u Asiatů je nízký podíl na násilných trestných činech (spíše hospodářská kriminalita)
Jednání s agresivním člověkem
- ve výchově bylo příliš trestání a ponižování - ve výchově by měla být úměrnost a adekvátní trestání
- měl by být potrestán zlý úmysl u dítěte, aby se nenaučilo agresivnímu chování
- agrese bývá projevem úzkosti - a proto nemá smysl zvyšovat úroveň úzkosti (znásilněné ženy)
- lidé reagují agresivně, když se to dotýká jejich důstojnosti
- každý má určitou míru důstojnosti a když s ním budeme jednat jako s nejposlednějším - bude reagovat agresivně
- s nejhoršími pachateli se nejlépe jedná, když s nimi jednáme jako s partnery
- zdrojem agrese může být pocit křivdy, bezmoci - pokud je člověk v této situaci a má tendence jednat agresivně, tak bychom ho měli spíše podpořit
- agresi vyvolávají rovněž pocity viny, když ho někdo obviňuje
- s agresivním člověkem se musí jednat jemně, slušně, osobně, povzbudit ho
- pokud je agrese výsledkem patologického stavu - je dobré přivolat lékařskou pomoc
Spouštěče agrese
- zprostředkující procesy, provokující podněty evokují určité procesy na straně subjektu, které jsou bezprostředními předchůdci agrese
- tato úloha se připisuje úrovni aktivace, zlosti a některým kognitivním produktům
Teorie deprivantů
- nejpřirozenějším zdrojem agrese dnešní generace je frustrace - když je dítě od dětství frustrováno v nejrůznějších věcech, uvolňují se v něm negativní pocity a projevuje se tou agresivitou
- LMD - jedinec vstupuje do života už jaksi stigmatizován, větší tendence reagovat nepřiměřeně
- frustrací přibývá také proto, že vzrůstá nabídka - vzrůstá nabídka k uspokojení potřeb, proto jsme často frustrováni
- deprivace = stav, kdy není možno uspokojovat nějakou potřebu
- frustrace = stav, kdy možnost uspokojení potřeby je, ale na cestě k uspokojení se objeví překážka
Zvýšená aktivační úroveň (arousal)
- obecně uznávané je, že zvýšená aktivační úroveň se podílí na agresivním jednání
- Zillmann - teorie excitačního transferu - excitace, podle které se zvýšená aktivace z jedné situace může přenést a zvýšit jiným emocionálním stavem
- vyjádření zlosti pak souvisí se třemi faktory:
- naučenými dispozicemi a návyky osoby
- zdrojem aktivace nebo energetizace
- s tím, jak člověk interpretuje svůj aktivační stav
Zlost
- antecendent, tedy i příčina agrese
- vztah není jednoznačný, protože zlost se často vyskytuje jako spolupůsobící příčina
- kognitivně - asocianistický model - Berkowitz
- zlost je výsledkem negativního afektu, stejně jako agrese sama, ale je spojená s procesy paměti a kognitivními operacemi
Kognitivní mediátory
- podíl kognice na agresi je v centru pozornosti současného zkoumání
- rozhodující pro vznik agresivního chování je nikoliv to, jak zamýšlí své jednání vůči nám nějaká osoba, ale jak my toto jednání interpretujeme
- sociálně-kognitivní teorie - spíš otevřený myšlenkový směre, než uzavřená teorie, předpoklad, že kompetence chování v konkrétních sociálních situacích je funkcí adekvátního zpracování sociálních klíčů (podnětů)
- klíčový význam mají tři procesy:
- dekódování a interpretace klíčů
- rozhodnutí o odpovědi na situaci
- uskutečnění odpovědi
- kompetentní sociální chování předpokládá správné fungování všech tří složek
- deficit v jakémkoliv procesu se pokládá za prekursor deviantního chování
- Dodge - model sociální kompetence a zpracování sociálních informací
- jednotlivé kroky, které mají kumulativní charakter, adekvátní zvládnutí každého z kroků:
- dekódování relevantních klíčů
- jejich přesná interpretace
- vytipování kompetentních behaviorálních odpovědí na dané klíče
- hodnocení pravděpodobných výsledků odpovědí
- výběr a uskutečnění kompetentní odpovědi
Deindividuace
- vykonavatelem agrese bývá někdy i skupina, nikoliv jednotlivec
- vzniká jako rezultát prožívání relativního zmenšení odpovědnosti vycházející z přesvědčení, že jedinec nemůže být identifikován jako individuum
- Zimbardo - pokusy s elektrickým proudem, dvě skupiny, jedna zahalená, druhá identifikovatelná
- teorie diferencovaného sebeuvědomění
- osobní sebeuvědomění - osobní vzpomínky, vnitřní aspekty sebe a vnitřní korespondence s představami o sobě sama, deindividuace v rámci sníženého vědomí sebe, zvýšená aktivační úroveň a pocit úplného rozplynutí ve skupině
- veřejné sebeuvědomění - orientované na sebe jako sociální subjekt, deindividuace mechanismem inhibice důsledku rozložení odpovědnosti a anonymity
Vývoj agrese a agresivity
- batolata neprojevují agresivitu, i když berou druhému dítěti hračku - jde pouze o hračku, není tam záměr druhému dítěti ublížit či nějak uškodit
- od 2,5-3 do 5 let - agresivní projevy dětí jako je bouchání, kopání, štípání, kousání - jde o ochranu hraček a teritoria, rodiče často agresivitu posilují, ale zase netolerují, kolem tří let se agresivita přesouvá i na řeč
- 6-7 let - děti jsou mnohem více empatičtější, agresivita ustupuje - dovedou zaujmout roli, u chlapců dochází často ze strany rodičů k posilování agresivity, pokud za agresivní chování rodiče zakáží hrát si s hračkou, dochází u dítěte k frustraci a ta umocňuje znovu agresivní chování, proto je lepší vysvětlit, proč raději nebýt agresivní
- agrese se rozvíjí na základě imitace