S. R. Ranganathan

S. R. Ranganathan, indický matematik, filozof, pedagog, klasifikcionista a knihovník, je označován jako „otec knihovník“. Za svůj život přinesl velký přinos oboru informační studia a knihovnictví. Jeho dvě nevýznamější díla Dvojtečkové třídění a pět zákonů knihovnictví jsou i v dnešní době v knihovnickém oboru zásadními pojmy.

Život:

S. R. Ranganathan se narodil v 12. srpna roku 1892, tento den je v Indii významný jako Národní knihovnický den, jako prvorozený syn rodiny, která se těšila v místní bráhmanské komunitě vysoké vážnosti. Vyrůstal ve vesnici Shiyali, v okrese Tanjur, jenž se nachází v indickém státě Madras. V šesti letech po smrti jeho otce ho začal vyučovat jeho dědeček Subba Iyer, ten ho vedl k lásce k filozofii. Oficiální vzdělávání započalo v roce 1897 při rituálu spojený s vzýváním bohyně učení a slov Saraswath.

Ranganathan po studiu na střední škole přešel na vysokou školu Madras Christian College, kde vystudoval bakalářský i magisterský titul v oboru Matematiky. V roce 1917 obdržel pedagogické lyceum. Knihovnictví studoval v Londýně, kde obdržel vyznamenání od školy.

V důsledku toho, že nebyl spokojený s podmínkami učitele, raději se věnoval knihovnictví a přijal práci knihovníka na Madarské univerzitě. Jeho vliv na knihovnictví byl opravdu velký, jelikož nebyl spokojený s úrovní knihovnictví v Indii snažil se jej zlepšit, myslel si, že lze lépe využít jeho funkce i služby. Chtěl knihovní vědu pozvednout svými novými metodami, aby bylo vůbec možné jej vědou nazývat. Ve svém pusobení se zasloužil o založení Madarské knihovní asociace v roce 1928. O rok později vznikla i knihovnická škola typu vysoké školy v roce 1933 vznikla Indická knihovnická asociace, kde Ranganathan zastával v ltech 1944-53 funkci prezidenta.

Ranganathan působil nejen v Indii , ale i v zahraničí přednášel a lektoroval např. např.: v Bombaji, Varanasi, Spojenénm Království, Dillí, USA, Kanadě či Japonsku.

Výrazného úspěchu dosáhl v roce 1950 v Dillí na konferenci UNESCO, kde jednal o ustanovení Veřejné knihovny v Dillí jako předlohy pilotního projektu UNESCO. Návrh byl přijat a knihovna poté sloužila jako model veřejné knihovny pro celou oblast jihovýchodní Asie. Od vlády získal volnost po finanční stránce a v roce 1962 napomohl vybudovat Středisko pro výzkum a vzdělávání v dokumentaci (DRTC – Documentation research and Training centre ). S velkým úsilím se angažoval v mezinárodním měřítku a účastnil se mnoha odborných konferencí. Přednášel pro UNESCO, IFLA, FID a jiné organizace. Během svého života dostal i hodně ocenění, například od organizace FID, kde byl jmenován čestným členem nebo třeba od Indické vlády, kdy mu byl v roce 1965 udělen čestný titul Národního profesora knihovní vědy.

Za svůj život měl dvě manželky (první zemřela po autonehodě v roce 1928, jeho druhá žena, se kterou se oženil v roce 1929, mu byla velmi oddaná a podporovala ho v jeho knihovnické práci. Měl jediného syna.

Dílo:

Své práci věnoval Ranganathan celý svůj život. Neustále se snažil a pomáhal zlepšit systémy knihoven i jejich služby uživatelům. Mezi jeho nejpřínosnější díla patří:

Pět zákonů knihovnictví

Kniha, kterou Ranganathan napsal v roce 1931 je někdy označována jako knihovnická bible a odborníci se shodují, že patří k pilířům knihovnictví v moderní době. Jedná se o prohlášení, které má vystihovat ideální knihovnické služby a přístup knihoven. Znění jednotlivých zákonů zní:

1. Knihy jsou určeny pro použití. 2. Každý čtenář má svou knihu. 3. Každá kniha má svého čtenáře. 4. Ušetřete čas čtenáře. 5. Knihovna je rostoucí organismus

Dvojtečkové třídění:

Ranganathan byl nespokojen s dosavadním Deweyovým desetinným třídění, viděl rozpor zejména v tom, že dokumenty byly rozčleněny ještě dříve, než existovaly v systému. Na prvotní námět se nechal inspirovat při návštěvě v Londýně v hračkářství. S metodou třídění přišel v roce 1933 ve stejně pojmenované knize o dvou svazcích a světu tak jako první představil fasetovou teorii. Fasety jsou aspekty dokumentu, které musí být analyzovány a poté určují obsah textu. Její princip je založen na analyticko-syntetické klasifikaci. Název poté vychází z interpunkčního znaménka, které má za cíl oddělit více prvků. Dvojtečka je pouze jenom jeden z pěti prvků, jež systém využívá Vědci tvrdí, že využití dvojtečkového třídění je spíše pro vysokoškolské knihovny než pro veřejné. Odborníky je dále vyzdvihována pružnost a přesnost oproti jiným metodám a jeho zřetel na aspekty hledání. Po Deweyho známější metodě desetinného třídění, se bohužel nakonec tak neprosadila a to kvůli své komplikovanosti.

Odkazy:

Reference:

Shiyali Ramamrita Ranganathan. In: Wiki.Knihovna.cz [online]. [cit. 2015-01-28]. Dostupné z: http://wiki.knihovna.cz/index.php/Shiyali_Ramamrita_Ranganathan

S. R. Ranganathan. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-02-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/S._R._Ranganathan

Škopík, Pavel. Život a dílo S. R. Ranganathana. Ikaros [online]. 2004, ročník 8, číslo 10 [cit. 1.2.2015]. Available at World Wide Web: http://ikaros.cz/node/12489. urn:nbn:cz:ik-12489. ISSN 1212-5075.

Související články:

Dvojtečkové třídění

Klíčová slova:

Rananathan, otec knihovnictví, dvojtečkové třídění, pět zákonů knihovnictví