Psychika: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
− | '''Psychika''' (z řec. ''psyché'' – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.<ref>Plháková Alena. (2004). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.</ref> Skládá se ze dvou základních | + | '''Psychika''' (z řec. ''psyché'' – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.<ref>Plháková Alena. (2004). <i>Učebnice obecné psychologie</i>. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.</ref> Skládá se ze dvou základních dimenzí: [[prožívání]] a [[chování]].<ref>Nakonečný Milan. (1997). <i>Encyklopedie obecné psychologie</i>. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.</ref> Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od [[duše]], která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské [[osobnost|osobnosti]]. |
* V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou. | * V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou. | ||
Řádek 5: | Řádek 5: | ||
== Základní psychické jevy == | == Základní psychické jevy == | ||
− | Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: procesy, obsahy a stavy. | + | Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: psychické procesy, psychické obsahy a psychické stavy. |
=== Psychické procesy === | === Psychické procesy === | ||
Řádek 19: | Řádek 19: | ||
== Dimenze psychiky == | == Dimenze psychiky == | ||
− | Mezi základní dimenze psychiky | + | Mezi základní dimenze psychiky patří '''prožívání a chování''', někdy bývá též uváděno '''[[vědomí]] a [[nevědomí]]'''. |
=== Prožívání === | === Prožívání === |
Verze z 2. 3. 2015, 17:36
Psychika (z řec. psyché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.[1] Skládá se ze dvou základních dimenzí: prožívání a chování.[2] Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od duše, která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské osobnosti.
- V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.
- V současné psychologii převládá pojem mysl (mind).[3]
Obsah
Základní psychické jevy
Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: psychické procesy, psychické obsahy a psychické stavy.
Psychické procesy
Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů. K psychickým obsahům patří například sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd. V psychologii se tradičně dělí procesy následovně:
- kognitivní procesy (někdy též poznávací) - Lze je chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa.
- emocionální procesy (někdy též afektivní) - Vedou ke vzniku emocí, prožitků a citů a v laické psychologii bývají kladeny do protikladu k procesům kognitivním.
- motivační procesy (někdy též motivačně-volní či konativní) - Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.
Psychické stavy
Psychické stavy jsou relativně stabilní psychické obsahy. Dělíme je na:
- dočasné - Dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.
- trvalé - Relativně stálé charakteristiky psychického dění. Každý člověk má tendenci k určité převládající náladě, která ovlivňuje ostatní psychické procesy i chování.
Dimenze psychiky
Mezi základní dimenze psychiky patří prožívání a chování, někdy bývá též uváděno vědomí a nevědomí.
Prožívání
Prožívání je nepřetržitý tok psychických obsahů, které probíhají při různých stupních bdělosti. Psychický zážitek má tři stránky - kognitivní, emocionální a citovou - kdy jedna či více z nich může vstupovat do popředí v závilosti na typu situace. Předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli.
- U Williama Jamese je prožívání ztotožňováno s vědomím. Při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy.
Chování
Chování je projevem prožívání. Je to lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. Například behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace. Chování lze dělit například na volní (úmyslné, záměrné, tzv. jednání) a mimovolní (bezděčné) nebo verbální a neverbální.
Zdroje
- ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
- ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
- ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
Použitá literatura
- Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
- Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.