Psychika

Psychika (z řec. psyché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.[1] Skládá se ze dvou základních dimenzí: prožívání a chování.[2] Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od duše, která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské osobnosti.

  • V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.
  • V současné psychologii převládá pojem mysl (mind).[1]

Základní psychické jevy

Lidská psychika obsahuje tři základní fenomény: psychické procesy, psychické obsahy a psychické stavy.

Psychické procesy

Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů. K psychickým obsahům patří například sny, vzpomínky, vědomosti, myšlenky, přání, pocity atd. V psychologii se tradičně dělí procesy následovně:

  1. kognitivní procesy (někdy též poznávací) - Lze je chápat jako analogii k lidskému rozumu. Slouží k získávání a zpracování informací z vnějšího světa.
  2. emocionální procesy (někdy též afektivní) - Vedou ke vzniku emocí, prožitků a citů a v laické psychologii bývají kladeny do protikladu k procesům kognitivním.
  3. motivační procesy (někdy též motivačně-volní či konativní) - Duševní síly, které aktivizují a usměrňují chování.

Psychické stavy

Psychické stavy jsou relativně stabilní psychické obsahy. Dělíme je na:

  1. dočasné - Dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.
  2. trvalé - Relativně stálé charakteristiky psychického dění. Každý člověk má tendenci k určité převládající náladě, která ovlivňuje ostatní psychické procesy i chování.

Dimenze psychiky

Mezi základní dimenze psychiky patří prožívání a chování, někdy bývá též uváděno vědomí a nevědomí.

Prožívání

Prožívání je nepřetržitý tok psychických obsahů, které probíhají při různých stupních bdělosti. Psychický zážitek má tři stránky - kognitivní, emocionální a citovou - kdy jedna či více z nich může vstupovat do popředí v závilosti na typu situace. Předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli.

  • U Williama Jamese je prožívání ztotožňováno s vědomím. Při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy.

Chování

Chování je projevem prožívání. Je to lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit. Například behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace. Chování lze dělit například na volní (úmyslné, záměrné, tzv. jednání) a mimovolní (bezděčné) nebo verbální a neverbální.

Zdroje

  1. 1,0 1,1 Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
  2. Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.

Použitá literatura

  • Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
  • Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.