Myšlení

Myšlení

• myšlení = nejsložitější kognitivní proces, vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat
• myšlení úzce souvisí s inteligencí (= poznávací schopnost, jež určuje kvalitu myšlení daného jedince)
• myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení
• obsahem myšlení jsou myšlenky
• výsledkem myšlení je nový poznatek
• při výzkumu myšlení se používá introspekce (zkoumaný jedinec v průběhu řešení buď „myslí nahlas“ nebo proces myšlení dodatečně popisuje)

• funkce myšlení:

• formování pojmů
• rozpoznávání a nacházení vztahů
• vyvozování závěrů z výchozích předpokladů ( = usuzování)
• řešení problémů
• vytváření něčeho nového

Druhy myšlení

• podle typu psychických obsahů, s nimiž provádíme mentální operace

myšlení konkrétní - probíhá manipulace s vjemy, myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus - omyl (puzzle, vaření atd.) myšlení názorné - v mysli operujeme s představami (nejčastěji vizuálními) myšlení abstraktní - provádíme operace se znaky (symboly), př. matematickými, verbálními, logickými, pojmové myšlení – nejběžnější, manipulace s verbálními znaky (pojmy), propoziční myšlení - základním elementem jsou propozice (výroky) vyjádřené ve verbálním kódu, s nimiž provádíme mentální manipulace

• podle převládajících mentálních operací

• analýza - myšlenkové rozčlenění celku na části, podstatou analytického myšlení je popis částí určitého celku, analýza se poměrně často pojí s kritickým hodnocením celku i jeho složek(př. Jakou barvu má střecha? výchozí předpoklad: dům má střechu a střecha barvu)
• syntéza - sjednocování či kombinování jednotlivostí do určitého mentálního celku, závěr není obsažen ve výchozích údajích → výsledkem je něco nového

• dále:

• analytické myšlení - potupuje krok za krokem - probíhá s plným uvědoměním obsahu
• intuitivní myšlení - nepostupuje v jasně vymezených krocích, opírá se o dobrou znalost daného vědního oboru a jeho struktury (Bruner)

• konvergentní - sbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k jednomu správnému řešení, umožňuje vyvozování závěrů na základě logického uvažování, využíváme ho při, řešení úloh, které mají jediné nebo jednoznačné řešení, využívá známých postupů řešení – tzv. algoritmů
• divergentní - rozbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k velikému počtu myšlenek a nápadů, vyznačuje se tvořivostí, objevováním, novými postupy - heuristiky, uplatňuje se při řešení problémů, které mají několik různých řešení, nebo k jejich řešení vede několik rozdílných cest

Myšlenkové operace

• srovnávání (komparace) - zjišťování podobností a rozdílů mezi různými jevy, což je výchozí předpoklad pro formování pojmů, umožňuje třídění a kategorizaci
• logické myšlenkové operace - řídí se přesnými pravidly, která nesmíme porušit => jsou správné X nesprávné, pravdivé X nepravdivé, označovány jako algoritmy (specifický myšlenkový postup vhodný pro řešení určitého typu problému), tvoří je série kroků, při jejichž dodržení dojdeme ke správnému závěru (př. Pythagorova věta), nevýhoda: velký nárok na čas a myšlenkové úsilí
• heuristické operace- soubor pravidel, která nám pomáhají zjednodušit problémy a najít cesty k jejich řešení, nezaručují však nalezení pravdivého/správného řešení (jako je tomu u algoritmu), výsledky jsou vhodné/nevhodné, vyhovující/nevyhovující

• Aristotelovy formy myšlení - podle něj jsou 3 základní formy myšlení: pojmy, soudy a úsudky

• pojem - definuje je na základě společných znaků věcí, lze je hierarchicky uspořádat podle stupně obecnosti, kategorie jsou pojmy nejvyšší obecnosti - nelze je dále zobecňovat
• soud - v každém jsou spojeny nejméně dva pojmy, slouží k vyjádření vztahu, subjekt - pojem, o kterém se něco vypovídá, predikát - výpověď o subjektu, soudy jsou buď pravdivé, nebo mylné
• úsudek - vyjadřuje vztahy mezi několika soudy, odvození nového soudu z jiných soudů, skládá se z předpokladů - premis a závěru - konkluze(př. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. => Sokrates je smrtelný - deduktivní typ úsudku = sylogismus)

• usuzování (vyvozování závěrů z výchozích předpokladů)

• indukce - odvozování obecných závěrů z jednotlivých pozorování, na tomto staví většina psychologických výzkumů, pozor na konfirmační zkreslení (tj. tendence si ověřovat své výchozí předpoklady i názory pouze na základě důkazů, které je potvrzují)
• dedukce = vycházíme z obecného pravidla, které aplikujeme na jednotlivý konkrétní případ

Vývoj pohledu na myšlení

• 19. stol. - výklad myšlení byl suplován logickým výkladem. Logika ale studuje jen normativní myšlení, nereflektuje průběh myšlení u běžných lidí, kteří nejsou školeni v logice, ne všechny formy myšlení jsou v logice obsaženy

Würzburská škola

• zakladatel Oskar Külpe, vyškolen ve Wundtově laboratoři, Karel Bühler – vývojový psycholog, Karel Marbe – asociační experimenty, Orth, Watt, Dürr, Nesseč, Asch

• výzkumy 1902 – 1907
• statika myšlení – z čeho je myšlení složeno, mentální jednotky, někdy uznávaná, ale někdy zpochybňovaná
• dynamika myšlení – motor myšlení, motivace, neuznaná

• 2 typy experimentů:

• asociační experimenty – volný x vázaný
• otázky (Karel Bühler) – didaktické (jak daleko je z …) x tvůrčí (Je možno myšlením poznat myšlení?)

• metoda frakciování – registruje se introspektivní výpověď ve třech etapách (před, během a po)
• význam experimentů – nalézali zvláštnosti vědomí, vernalizace intencionálního zaměření – vědomí pravidla
• vyvozeno, že myšlení je nenázorné povahy, zpochybňováno díky využití introspekce, později uznáno

Gestaltismus

• myšlení a řešení problémů
• Berlínská škola – Kohler, Koffka
• Kohler – výzkumy se šimpanzi
• pojmy na straně objektu – problémová situace, cíl determinuje prostředky subjektu
• strukturace vztahů na straně objektu – restrukturace – vyřešení situace
• subjekt – tápání v okamžiku strukturace, vhled do situace, doprovázen vnitřním aha zážitkem, někdy již vhled k řešení nevede (změním podmínky) – funkční stálost, funkční vázanost subjektu je tím vyšší, čím je osobnost rigidnější
• S-S teorie učení – je třeba seznamovat s novou látkou, aby se snadno vytvářely vhledy, zdůrazňuje se pokus a omyl, opakováním se člověk učí
• 60. léta – existují různé typy problémů, některé gestaltistické řešení, jiné behavioristická schémata – manuální zručnost

Behaviorismus

• ranný – myšlení je mentalistický pojem dostupný introspekci, je z behavioristické psychologie vylučován
• problém myšlení je redukován na vnitřní řeč (pokusy z hlasivek jsou snímány elektrické potenciály), gesta a peristaltiku střevního obsahu
• neobehaviorismus – vliv gestaltismu – myšlení jako řešení problémů probíhá pokusem a omylem

Kognitivní psychologie

• myšlení jako zpracování (přepracování) informací
• 2 kódy – propoziční a imaginativní, mohou se propojovat, probíhat současně
• myšlení se rozpadlo na několik zákl. témat: dispoziční základ myšlení ( vrozený základ – inteligence, získané dispozice – kognitivní zkušenosti, znalosti, dovednosti), pojmotvorné procesy – vytváření pojmů, myšlení jako řešení problémů (hypotézy, strategie), myšlenkové operace a postupy, interferenční procesy (základ usuzování, interference – nevědomé pojmy, úsudky), myšlení ve vztahu k jazyku (dispozice k řeči) a k řeči (složka jazyka, která je osvojena)

• pojetí myšlení:

• široké – imaginace (asociační myšlení, denní snění, fantazie, představy a jejich kombinace), usuzování (chápání vztahů, řešení problémů, tvořivé myšlení), Vinacke, Bartlet, Hilgard
• úzké – redukce na soubor aktivit při řešení problémů, Rubinštejn