Myšlení

  • myšlení = nejsložitější kognitivní proces, vnitřní mentální děj, který nelze přímo pozorovat
  • myšlení úzce souvisí s inteligencí (= poznávací schopnost, jež určuje kvalitu myšlení daného jedince)
  • myslet znamená především uvědomovat si vztahy mezi předměty a ději reálného světa, pro které máme slovní označení
  • obsahem myšlení jsou myšlenky
  • výsledkem myšlení je nový poznatek
  • při výzkumu myšlení se používá introspekce (zkoumaný jedinec v průběhu řešení buď „myslí nahlas“ nebo proces myšlení dodatečně popisuje)
  • Funkce myšlení:
  • formování pojmů
  • rozpoznávání a nacházení vztahů
  • vyvozování závěrů z výchozích předpokladů ( = usuzování)
  • řešení problémů
  • vytváření něčeho nového

Druhy myšlení

  • podle typu psychických obsahů, s nimiž provádíme mentální operace:
    • myšlení konkrétní - probíhá manipulace s vjemy, myšlení situační, názorové, praktické, metoda pokus - omyl (puzzle, vaření atd.)
    • myšlení názorné - v mysli operujeme s představami (nejčastěji vizuálními)
    • myšlení abstraktní - provádíme operace se znaky (symboly), př. matematickými, verbálními, logickými
    • pojmové myšlení – nejběžnější, manipulace s verbálními znaky (pojmy)
    • propoziční myšlení - základním elementem jsou propozice (výroky) vyjádřené ve verbálním kódu, s nimiž provádíme mentální manipulace
  • podle převládajících mentálních operací:
    • analýza - myšlenkové rozčlenění celku na části, podstatou analytického myšlení je popis částí určitého celku, analýza se poměrně často pojí s kritickým hodnocením celku i jeho složek(př. Jakou barvu má střecha? výchozí předpoklad: dům má střechu a střecha barvu)
    • syntéza - sjednocování či kombinování jednotlivostí do určitého mentálního celku, závěr není obsažen ve výchozích údajích → výsledkem je něco nového
  • dále:
    • analytické myšlení - potupuje krok za krokem - probíhá s plným uvědoměním obsahu
    • intuitivní myšlení - nepostupuje v jasně vymezených krocích, opírá se o dobrou znalost daného vědního oboru a jeho struktury (Bruner)
  • dále:
    • konvergentní - sbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k jednomu správnému řešení, umožňuje vyvozování závěrů na základě logického uvažování, využíváme ho při, řešení úloh, které mají jediné nebo jednoznačné řešení, využívá známých postupů řešení – tzv. algoritmů
    • divergentní - rozbíhavé myšlení - myšlenkový postup, který vede k velikému počtu myšlenek a nápadů, vyznačuje se tvořivostí, objevováním, novými postupy - heuristiky, uplatňuje se při řešení problémů, které mají několik různých řešení, nebo k jejich řešení vede několik rozdílných cest

Myšlenkové operace

  • srovnávání (komparace) - zjišťování podobností a rozdílů mezi různými jevy, což je výchozí předpoklad pro formování pojmů, umožňuje třídění a kategorizaci
  • logické myšlenkové operace - řídí se přesnými pravidly, která nesmíme porušit => jsou správné X nesprávné, pravdivé X nepravdivé, označovány jako algoritmy (specifický myšlenkový postup vhodný pro řešení určitého typu problému), tvoří je série kroků, při jejichž dodržení dojdeme ke správnému závěru (př. Pythagorova věta), nevýhoda: velký nárok na čas a myšlenkové úsilí
  • heuristické operace- soubor pravidel, která nám pomáhají zjednodušit problémy a najít cesty k jejich řešení, nezaručují však nalezení pravdivého/správného řešení (jako je tomu u algoritmu), výsledky jsou vhodné/nevhodné, vyhovující/nevyhovující

Aristotelovy formy myšlení - podle něj jsou 3 základní formy myšlení: pojmy, soudy a úsudky

  • pojem - definuje je na základě společných znaků věcí, lze je hierarchicky uspořádat podle stupně obecnosti, kategorie jsou pojmy nejvyšší obecnosti - nelze je dále zobecňovat
  • soud - v každém jsou spojeny nejméně dva pojmy, slouží k vyjádření vztahu, subjekt - pojem, o kterém se něco vypovídá, predikát - výpověď o subjektu, soudy jsou buď pravdivé, nebo mylné
  • úsudek - vyjadřuje vztahy mezi několika soudy, odvození nového soudu z jiných soudů, skládá se z předpokladů - premis a závěru - konkluze(př. Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. => Sokrates je smrtelný - deduktivní typ úsudku = sylogismus)

Usuzování

  • vyvozování závěrů z výchozích předpokladů
  • indukce - odvozování obecných závěrů z jednotlivých pozorování, na tomto staví většina psychologických výzkumů, pozor na konfirmační zkreslení (tj. tendence si ověřovat své výchozí předpoklady i názory pouze na základě důkazů, které je potvrzují)
  • dedukce = vycházíme z obecného pravidla, které aplikujeme na jednotlivý konkrétní případ

Vývoj pohledu na myšlení

  • 19. stol. - výklad myšlení byl suplován logickým výkladem. Logika ale studuje jen normativní myšlení, nereflektuje průběh myšlení u běžných lidí, kteří nejsou školeni v logice, ne všechny formy myšlení jsou v logice obsaženy

Würzburská škola

  • zakladatel Oskar Külpe, vyškolen ve Wundtově laboratoři, Karel Bühler – vývojový psycholog, Karel Marbe – asociační experimenty, Orth, Watt, Dürr, Nesseč, Asch
    • výzkumy 1902 – 1907
    • statika myšlení – z čeho je myšlení složeno, mentální jednotky, někdy uznávaná, ale někdy zpochybňovaná
    • dynamika myšlení – motor myšlení, motivace, neuznaná
  • 2 typy experimentů:
    • asociační experimenty – volný x vázaný
    • otázky (Karel Bühler) – didaktické (jak daleko je z …) x tvůrčí (Je možno myšlením poznat myšlení?)
  • metoda frakciování – registruje se introspektivní výpověď ve třech etapách (před, během a po)
  • význam experimentů – nalézali zvláštnosti vědomí, vernalizace intencionálního zaměření – vědomí pravidla
  • vyvozeno, že myšlení je nenázorné povahy, zpochybňováno díky využití introspekce, později uznáno

Gestaltismus

  • viz Gestalt
  • myšlení a řešení problémů
  • Berlínská škola – Kohler, Koffka
  • Kohler – výzkumy se šimpanzi
  • pojmy na straně objektu – problémová situace, cíl determinuje prostředky subjektu
  • strukturace vztahů na straně objektu – restrukturace – vyřešení situace
  • subjekt – tápání v okamžiku strukturace, vhled do situace, doprovázen vnitřním aha zážitkem, někdy již vhled k řešení nevede (změním podmínky) – funkční stálost, funkční vázanost subjektu je tím vyšší, čím je osobnost rigidnější
  • S-S teorie učení – je třeba seznamovat s novou látkou, aby se snadno vytvářely vhledy, zdůrazňuje se pokus a omyl, opakováním se člověk učí
  • 60. léta – existují různé typy problémů, některé gestaltistické řešení, jiné behavioristická schémata – manuální zručnost

Behaviorismus

  • viz Behaviorismus
  • ranný – myšlení je mentalistický pojem dostupný introspekci, je z behavioristické psychologie vylučován
  • problém myšlení je redukován na vnitřní řeč (pokusy z hlasivek jsou snímány elektrické potenciály), gesta a peristaltiku střevního obsahu
  • neobehaviorismus – vliv gestaltismu – myšlení jako řešení problémů probíhá pokusem a omylem

Kognitivní psychologie

  • viz Kognitivní psychologie
  • myšlení jako zpracování (přepracování) informací
  • 2 kódy – propoziční a imaginativní, mohou se propojovat, probíhat současně
  • myšlení se rozpadlo na několik zákl. témat: dispoziční základ myšlení ( vrozený základ – inteligence, získané dispozice – kognitivní zkušenosti, znalosti, dovednosti), pojmotvorné procesy – vytváření pojmů, myšlení jako řešení problémů (hypotézy, strategie), myšlenkové operace a postupy, interferenční procesy (základ usuzování, interference – nevědomé pojmy, úsudky), myšlení ve vztahu k jazyku (dispozice k řeči) a k řeči (složka jazyka, která je osvojena)

Pojetí myšlení:

  • široké
    • imaginace (asociační myšlení, denní snění, fantazie, představy a jejich kombinace)
    • usuzování (chápání vztahů, řešení problémů, tvořivé myšlení), Vinacke, Bartlet, Hilgard
  • úzké – redukce na soubor aktivit při řešení problémů, Rubinštejn

Další teorie:

  • Dewey
    • funkcionalistické pojetí myšlení
    • myšlení je vytváření a ověřování hypotéz, v němž se uplatňuje získávání poznatků experimentální cestou – reflexivní myšlení
    • hypotézy pak slouží k řešení praktických i abstraktních problémů
    • myšlení je proces transformující danou situaci v situaci žádoucí
  • Vygotskij
    • myšlení je podmíněno specifickými strukturami osobnosti – inteligencí
    • myšlení synkretické – třídění předmětů a jevů podle vnějších a náhodných příznaků
    • myšlení komplexní – subjekt provádí klasifikaci předmětů podle stálých, opakujících se příznaků, které nemusí být relevantní
    • myšlení v empirických pojmech – subjekt dospívá k relevantním znakům (pseudopojmy)
    • pojmové myšlení – abstraktní
  • Haber, Fried
    • myšlení je proces, ve kterém manipulujeme reprezentacemi světa
    • reprezentace – symboly, stimuly, které zastupují objekty a jejich třídy
    • 2 typy symbolů – obrazy – images, pojmy – cencepts
  • Piaget
    • vývojové hledisko
    • senzomotorické myšlení, obrazově názorné, pojmově logické
    • magické myšlení – u přírodních národů a u dětí (4 – 7 let), duševní poruchy, víra, že dění lze ovlivnit přáním, animistické nazírání světa

Zdroje