Richard L. Meier

Richard L. Meier

JEŠTĚ SE NA TOM PRACUJE.

Richard Louis Meier (1920 Kendallville, Indiana, USA - 26. února 2007 Berkeley, California, USA) byl americký vědec, systémový teoretik a průkopník v urbanistickém a regionálním plánování. ?

Mládí a studium

Dětství prožil jako nejstarší z pěti dětí v rodině luteránského učitele a sboristy německo-amerického původu. Vyrostl ve skromných podmínkách a z důvodu vážného onemocnění své matky se velkou měrou podílel na chodu domácnosti.

V roce 1940 dosáhl bakalářského titulu z chemie na University of Illinois v Urbana-Champaign a po zbytek II. světové války byl zaměstnán v chemickém výzkumu kalifornské společnosti Standard Oil. Zároveň stále pokračoval ve studiu. V roce 1944 získal titul Ph. D. z organické chemie na University of California v Los Angeles a už v této době prosazoval, aby se v rámci výuky předávaly studentům nejnovější a nejpokrokovější poznatky z jaderné fyziky.

Vědecká práce a dílo

Po II. světové válce se spolu s vědeckými kolegy z Berkeley zabýval poválečným využitím atomové energie a stal se jedním z iniciátorů vzniku společenství dnes známého jako Federation of American Scientists.

Mezi lety 1949-50 se Meier soustředil na problematiku velkých a chudých měst. Vytvářel technická řešení např. pro komunikační zařízení či distribuci antibiotik v těchto regionech a za inovativní se pokládá především Meierův důraz na plánovaní a udržitelnost těchto řešení.

Po roce 1950 vyučoval Meier vyučoval na Chicagské univerzitě plánování a s ním spojený výzkum a byl jedním ze zakládajících členů společnosti Society for General Systems Research. Ve své práci pokračoval po roce 1957 na University of Michigan, kde se informačním systémům věnoval i v tzv. Institutu pro výzkum duševního zdraví. V Michiganu se také seznámil a úzce spolupracoval s ekonomem, systémovým teoretikem a aktivistou Kennethem Bouldingem.

V roce 1967 se Meier vrací zpět na University of California, kde pomáhá formovat nový doktorandský program se specializací na městské a regionální plánování.

I v důchodu nadále přednáší a je součástí řady výzkumů zabývajících se např. architektonickými řešeními problémů regionů. Svoje teorie k těmto tématům shrnul ve své poslední publikaci Ecological Planning, Management and Design vydané v roce 2003.

Publikace

1956 - Science and economic development; new patterns of living 1959 - Modern science and the human fertility problem 1962 - A communications theory of urban growth 1962 - Croissance urbaine et théorie des communications 1965 - Developmental planning 1967 - The influence of resource constraints upon planning for worldwide economic development 1974 - Planning for an urban world: the design of resource-conserving cities 1978 - Risk-taking considered in a community ecology framework 1978 - The new paradigm for planners--:community ecology 1981 - Energizing urban ecosystems in the Philippines, Manila 1989 - Life alongside a revolution : a Hong Kong diary, June 1989 2003 - Ecological Planning, Management and Design