Média

STÁLE SE NA TOM PRACUJE.

Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD, dnes bývá ale častěji chápán jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televizní vysílání nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.

Typy médií

Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, způsob percepce či míra participace příjemců nebo druh přístupu (on-line média). může jím být i rozsah, v němž se v rámci média informace šíří (masmédia).

Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Např. Marshall McLuhan spatřoval média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení. V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.

Technologie

V souvislosti s datovými nosiči či komunikačními nástroji, jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na:

PC: digitální médium

- papírová - média fungující na materiální, převážně tištěné bázi (např. noviny, časopisy - tzv. "tisk")

- digitální - jakákoli média, která informace přenášejí za pomoci komprimace do digitálního formátu (audiální, audiovizuální, fotografické a textové materiály v počítačových sítích)

Horká a chladná média

Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan. Ten ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média podle intenzity s jakou na nich participujeme a poměru smyslů, které jsou do vnímání média zapojeny. Toto dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání horké se v jiném může jevit chladné.

- horká - jsou tzv. vysokodefiniční, tedy naplněna informacemi a divák je prostě přijímá bez možnosti participace, často působí intenzivně na jeden smysl (např. kniha, rozhlas)

- chladná - jsou tzv. nízkodefiniční, nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení", více jej vtahuje (např. komiks, televize)

Z hlediska teorie komunikace

Přirozený jazyk: primární médium

Podstatou médií je tzv. mediace. Tento jev je jistým druhem komunikace, kdy médium vstupuje mezi dvě a více stran jako prostředník. K přenosu informace mezi komunikátorem a recipientem dochází např. za pomoci technologických zařízení, lidského posla nebo samotného jazyka. Podle druhu této mediace rozlišujeme:

- primární média - nachází uplatnění v přímé komunikaci za jednoty času i místa (např.přirozený jazyk, gesta, mimika intonace)

- sekundární média - jsou nástrojem nepřímé komunikace, druhem záznamu, komunikují v různém čase a na různou vzdálenost (ta, která využívají jakoukoli technologii)

Klasická a nová média

Pojem klasických médií prodělává vývoj spolu s tím, jak média stárnou a nabývají statut "klasického" často v protikladu k aktuálně novým médiím. Za klasická nebo tradiční mohou být označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době bývá pojem klasických (příp. tradičních) médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají internet a díky tomu mají zcela jiné parametry dostupnosti v čase i prostoru. Ta bývají někdy označována jako nová, ale výklad tohoto pojmu může být i podstatně širší.

TV: klasické (tradiční) médium

- klasická - média, která nevyžadují propojení s internetem - jsou "off-line" (např. klasické televizní vysílání, tisk a rádio)

- nová média - (on-line) média, která pro své fungování potřebují připojení k internetu (např. internetové zpravodajství)

Specifickým druhem médií, která jsou s on-line přístupem v úzké souvislosti jsou sociální média.

Masmédia

Masmédia neboli masová média jsou dostupná neomezenému počtu příjemců, nabízejí uživatelům průběžně či periodicky použitelné obsahy informačního a zábavního charakteru a jsou existenčně závislá na zájmu příjemců. Sdělení se šíří jednosměrně z jednoho zdroje k velkému množství příjemců a je často předmětem pozdějších interakcí mezi nimi. Masmédia jsou ní vytvářejí u příjemců představu o aktuálním dění a určují témata celospolečenské diskuze. Jsou odrazem informačních potřeb a postojů společnosti. Tu současně ovlivňují a zároveň se přizpůsobují její informační poptávce. V důsledku toho napomáhají homogenizaci postojů různých skupin a upevnění stereotypů. Masmédia jsou nástroji nepřímé komunikace.

Prvním masovým médiem byl periodický tisk, později rozhlasové a televizní vysílání. V současnosti vzrůstá obliba internetového zpravodajství.

potřeba mediální výchovy

Funkce médií

Média pravěku?

Média umožnila v rozličných kulturách zaznamenávání informací, jejich sdílení napříč prostorem a v různém čase a tvorbu společného hodnotového systému. Stala se tak i jistým druhem sociální komunikace. Tyto funkce se s fragmentarizací společenského a mocenského systému jednotlivých kultur rozmnožily o propagaci různých zájmových skupin. V historii se díky vývoji technologií okruh příjemců informací v rámci médií stále rozšiřoval až do podoby masmédií. Stejně tak se rozmnožily i technologické, sociální, politické a komerční faktory, které mají na mediální komunikaci vliv.