Vědecké poznání vs. laické poznání

Každodenní poznávání a poznávání vědecké se zásadně liší, rozdíl vychází již ze samotné definice vědy.
Věda = systematické a kontrolované rozšíření zdravého rozumu
Common sence (zdravý rozum) = řetězec pojmů a pojmových schémat vyhovujících praktickým účelům lidstva

Věda a zdravý rozum se liší v 5 aspektech:

1. Odlišnosti v užívání konceptuálních schémat a teoretických struktur

• Obyčejný člověk, pokud užívá pojmů, činí tak nepřesným způsobem
• Často přijímá domnělá vysvětlení přírodních a lidských jevů Např. nemoc může považovat za boží trest
• Vědec systematicky buduje své teoretické struktury, ověřuje jejich vnitřní konzistenci a podrobuje jejich složky empirickému ověřování
• Vědec si uvědomuje, že pojmy, kterých užívá, jsou lidskými výtvory, které mohou nemusí mít blízký vztah k realitě

2. Odlišnosti ve způsobech ověřování hypotéz

• Obyčejný člověk též ověřuje hypotézy, ale dělá to selektivně - vybírá si důkazy proto, že jsou shodné s jeho hypotézou

3. Odlišnosti v pojetí kontroly

• Vědec se snaží odlišit proměnné, které jsou možnými příčinami účinků, které zkoumá od proměnných, které hypoteticky považuje za příčiny
• Laik se většinou nesnaží kontrolovat své výklady pozorovaných fenoménů - věnuje málo úsilí kontrole vnějších zdrojů některých vlivů
• Laik má tendenci přijímat vysvětlení, která jsou v souladu s jeho předpojatými představami a sklony

4. Odlišnosti v pohledu na vztahy mezi jevy

• Méně zřetelný rozdíl
• Vědec stejně jako laik jsou zaujati vztahy mezi jevy
• Vědec si však všímá vztahů téměř pro ně samé
• Navíc vědec pátrá po vztazích vědomě a systematicky, na rozdíl od laika
• Laikovo zaujetí vztahy je povrchní, nesystematické a nekontrolovatelné
• I při náhodném výskytu dvou jevů je hned považuje za příčinu a následek

5. Odlišnosti ve vysvětlování pozorovaných jevů

• Pro laika jsou přijatelná i metafyzická vysvětlení
• Vysvětlení, která se nedají ověřit
• Těmito vysvětleními se věda nezabývá
• Věda se zabývá pouze věcmi, které mohou být veřejně pozorovány a ověřovány

Vědecká teorie

• zobecňující vysvětlení, vycházející z informací získaných vědeckou metodou
• vědecká teorie je souborem vzájemně souvisejících konstruktů (pojmů), definic, tvrzení, který

představuje systematický pohled na jevy specifikováním vztahů mezi proměnnými s cílem vysvětlit a předpovědět tyto jevy

• uspořádává empirické poznání
• vznik vědecké teorie: indukce / dedukce / hypotéza

Struktura vědecké teorie

• axiomatická vrstva – nemusí být explicitně vyjádřena v každé teorii, určitý apriorní předpoklad správnosti a pevnosti naší teorie
• teorematická vrstva – výroky o jevech a vztazích mezi nimi, odvozené z axiomu
• empirická vrstva – výroky o datech (a jejich získávání), složka vztahující se k empiricky získaným datům

Vlastnosti(kritéria vědecké teorie):

1. elegance a jednoduchost – jednoduchost nesmí být na úkor přesnosti formulace a podstaty problému
2. dobrá vnitřní konzistence – teorie je tvořena řadou výroků a tvrzení, tyto výroky by měly tvořit vnitřně si neprotiřečící systém
3. testovatelnost – pokud je vědecká teorie zevšeobecněným vysvětlením reality kolem nás, musí také existovat možnost otestovat hodnověrnost tohoto tvrzení;teorie, kterou nelze ověřit proto, že nenabízí žádné logicky přijatelné cesty k jejímu testování, nemá vědeckou hodnotu
4. síla, plodnost, přesnost, ověřitelnost
5. ekonomičnost, testovatelnost – umožňuje, abychom s poměrně malým počtem výroků dokázali vysvětlit poměrně velké množství jevů a okolností (Occamova břitva)

• uspořádávají naše poznání světa
• nové informace díky ní nevnímáme jako izolované a vzájemně nesouvisející elementy reality, ale vkládáme je do připravených struktur našeho poznání a představ o této realitě
• souhrn výpovědí, výroků a tvrzení
• teorie nejsou pouze součástí vědy, objevují se i v běžném životě

Teorie by měly splňovat 3 základní cíle vědy:

• deskripce – popis (popisuje a třídí charakteristické znaky)
• predikce – předvídání, vychází z popisu jevů a soustřeďuje se na vztahy mezi těmito jevy
• explanace – vysvětlení (odpověď na otázku proč?), hledání vysvětlení příčinných souvislostí (věda - porozumět realitě a pak ji interpretovat , východiskem lidská zvědavost , hlavní cíle: deskripce, predikce a explanace)

Deskripce (popis)

• celkově popis a utřídění
• nesrozumitelnou spleť rozkládáme na části a tyto části popisujeme (znaky kategorizujeme – třídíme)
• první, co člověk začne dělat, dostane-li se do nové situace, je, že se v ní snaží zorientovat, a to znamená klást si otázky typu „Co je to? Jaké to je?“...; musíme zjistit, které elementy vlastně situaci tvoří; naším úkolem je tedy popis a třídění (deskripce a klasifikace); původně nesrozumitelná spleť událostí a věcí se rozloží na části, které popisujeme a na základě nacházení charakteristických znaků, tyto části třídíme, kategorizujeme; tyto věci dostávají i společné zastřešující názvy: židle, literatura, studenti, metodologie

Explanace (vysvětlení)

• odpověď na otázku Proč?
• hledání vysvětlení příčinných souvislostí
• zjištění souvislostí mezi změnami v jednom jevu a změnami ve druhém jevu, významně obohacuje naše možnosti efektivně se přizpůsobovat prostředí i přizpůsobovat prostředí sobě

Predikce

• odhad opírající se o vědeckou hypotézu nebo teorii
• úlohou vědy je dokázat předvídat
• predikce vychází z popisu jevů, ale svou pozornost zaměřuje na vztahy mezi těmito jevy; ptáme se tedy, jak těsně dva nebo více jevů spolu navzájem souvisí (např. vztah mezi prospěchem na střední a na vysoké škole, predikce úspěchu ve studiu)
• predikce umožňuje plánovat, očekávat a měnit typy výzkumných projektů

Vědecké přístupy a metody, které se k nim vztahují:

• deskripce – mapovací výzkum a pozorování
• predikce – korelační výzkum, diferenciační přehled a vývojová studie
• explanace – experiment, kvaziexperiment