Prevence

Podpora zdraví

• health promotion
• chápeme ve dvojím smyslu:

1. coby teoretický koncept
2. jako hnutí

• vznik - přelom 60., 70. let 20. stol. - viz výše zmíněné důvody vzniku psychologie zdraví, rozvoj behaviorálních věd, zdokonalení možností komunikace a vzrůst významu svépomocných hnutí a občanských iniciativ
• první formulace - Monique Lalonde, 1974, Kanada - "A New Perspective on the Health of Canadiens"

WHO, 1977 Zdraví pro všechny do roku 2000

• v současné době Zdraví pro všechny v 21. století
• základem podpora zdraví a prevence
• navíc rozšíření původní definice zdraví z roku 1948 o formulaci schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život

Alma Ata

• 1978 (WHO, UNICEF)
• mezioborovost, mezinárodní spolupráce
• 1980 Zdraví pro všechny do roku 2000 coby evropská regionální strategie
• 1986 - 1. mezinárodní konference podpory zdraví v Ottawě
• Ottawská charta podpory zdraví - obsahuje mj. definici podpory zdraví a identifikaci hlavních prostředků podpory zdraví
• vzniká časopis "Health Promotion International"

definice

• proces umožňující lidem zlepšit své zdraví a zvýšit kontrolu nad ním, čili člověk jako aktivní průvodce svým zdravým životem

• k dosažení well-beingu musí být člověk schopen vyjádřit své tužby, uspokojovat své potřeby a zvládat či měnit své životní prostředí
• zdraví se chápe jako zdroj každodenního života, je prostředkem k naplnění
• harmonického života, péče o zdraví se mění v nedílnou součást celospolečenské praxe
• podpora zdraví zaměřena na celou populaci - jejím obsahem je posilování zdraví, cílem ideální stav zdraví všech lidí
• prostředky psychologie zdraví

1. zdravotní politika
2. zdravý životní styl
3. zdravé životní prostředí
4. podpora svépomocných organizací vzájemné pomoci a občanských iniciativ

• psychologie zdraví přesahuje rámec zdravotnictví
• cestou k naplnění psychologie zdraví je neustálý otevřený dialog
• zdravotnictví - ostatní disciplíny, zdravotnictví - celá společnost

pojmy:

• compliance (posilování spolupráce se zdravotníky)
• adherence (dodržování, věrnost léčebným zásadám a režimu)
• avoidance (vyhýbání se, odstoupení od dohody o léčbě)
• maintenance (udržování, zachovávání léčebného režimu)
• relapse (selhání, návrat k dřívějším zvyklostem, spadnutí do)

Dimenze osobní pohody

• Ryffová, Keyesová, 1995 – struktura osobní pohody (6 dimenzí)

1. sebepřijetí (self-acceptance) – pozitivní postoj k sobě
2. pozitivní vztahy s okolím – prosociální chování, schopnost empatie
3. autonomie – nezávislost a sebeurčení, schopnost odolat sociálním tlakům a zachovat si vlastní názor a chování (nemělo by však přerůst v opozici vůči všem a všemu)
4. zvládání životního (sociálního) prostředí (environmental mastery) – kompetence při zvládání každodenních nároků, schopnost anticipace
5. smysl života (purpose in life) – životní cílesměrnost, směřování k dosažení cílů
6. osobní rozvoj (personal growth) – pocit trvalého vývoje, otevřenost novému, nepřipouštění stagnace a nudy, schopnost vidět pozitivní změny vlastního já, ocenit i malou změnu

Shmotkin, Lomranz, 1998

• konstrukt osobní pohody:

1. kognitivní a afektivní komponenty (informace a emoce)
2. osobnostní dispozice
3. přechodné vlivy (jejich proměna v čase negativní/pozitivní)
4. sebepojetí a sebeprezentace

Tělesná zdatnost

• má krátkodobý i dlouhodobý vliv na úroveň well-beingu, osobní pohody
• ovlivňuje úroveň sebepojetí:

1. zvyšuje sebevědomí
2. snižuje tenzi a úzkost i prožívání deprese a zármutku
3. ovlivňuje percepci a hodnocení působících stresorů

• cílem tělesné aktivity není vrcholný sportovní výkon, nýbrž zvýšení úrovně osobní pohody a kvality života
• Pelham, Campagna, Brandon, Loftin, 1991 – vztah mezi tělesnou kondicí a převážně prožívanou náladou
• Cramer, Ice, 1991 – pravidelné cvičení aerobicu zlepšuje osobní pohodu, neplatí pro adrenalinové sporty – zranění osobní pohodu snižuje
• Roth, Bachtler, Filingim – anxiolytický účinek cvičení
• Hunt, 2003 – přehledová studie tělesné zdatnosti a životní spokojenosti – tělesná zdatnost zdrojem

1. celkové autonomie
2. sebeobslužnosti
3. optimální funkce metabolismu
4. schopnosti uchovat si optimální tělesnou hmotnost
5. prevence řady onemocnění (nádorů, osteoporózy, artritidy)

• Carlson, Hošek – tělesná zdatnost pocitem zdraví
• Amosov (kardiochirurg) – kapacita – vše ovlivnitelné tréninkem, od buňky po složité činnosti

Štěstí

• prožitková dimenze v komplexu osobní pohody
• až donedávna pojem málo přijímaný - jeho vágnost, předsudky, častost v populární literatuře

W. Wilson

• 1967 – psychologická charakteristika obsahu pojmu štěstí – analýza vystihujících adjektiv

šťastný člověk je:

1. mladý
2. v dobrém zdravotním stavu
3. extravertovaný
4. optimistický (vrozený i naučený)
5. s kvalitním vzděláním a výchovou
6. finančně zajištěný a hodnocený
7. bezstarostný
8. věřící
9. ženatý, vdaná
10. se zvýšeným sebehodnocením a sebeúcto
11. s vyspělou pracovní morálkou
12. s přiměřenou aspirační úrovní
13. s širokou a flexibilní inteligencí

• intersexuální rozdíly nebyly zjištěny, jejich vliv nebyl významný - ale do 40 let šťastnější ženy, nad 45 let muži
• blahodárně a protektivně působí sociální koheze (soudržnost, snížené sociální rozdíly)
• zdá se, že souvislost mezi věkem, zdravotním stavem a osobním štěstím není tak
• jednoznačná
• starší lidé mohou být mnohem šťastnější (reálné aspirace, menší materiální
• požadavky, celková vyzrálost)
• dánský paradox – na úroveň well-beingu silně působí daňová politika - lidé ztrácejí motivaci, pokud více než 50% jejich platu odchází na daně

Schwuck, Sheldon

• při analýze štěstí kladou důraz na životní cíle (life goals) jako specifickou motivační proměnnou
• bylo potvrzeno, že:

1. dlouhodobé cíle těsněji souvisejí s životní pohodou,
2. zdrojem štěstí soulad se sebou (self-concordance),
3. sebepřesahující cíle (group-enhancing) více podporují pocit štěstí než cíle
4. sebezdokonalující (self-enhancing)

World Database of Happiness

• 1984 Světová databáze štěstí)
• Rotterdam, R. Veenhoven
• bibliografie štěstí, kroskulturální přístup (pozadí národních odlišností, adresář výzkumníků, realizované výzkumy)
• R. Veenhoven - štěstí – stupeň, jímž jedince pozitivně oceňuje svůj život v jeho komplexnosti
• základní charakteristika – prožitek, který se nemusí krýt s objektivními kritérii (viz např. dánský paradox)
• snaha nalézt kroskulturně srovnatelné charakteristiky štěstí
• 3 druhy štěstí

1. overall happiness (celkové)
2. hedonic level of affect (pozitivní emoce) – příjemné zážitky, pozitivní emoce
3. a nálada, je třeba odlišit dlouhodobé nastavení a aktuální prožívání
4. contentment (spokojenost) – stupeň naplnění (současných) individuálních
5. aspirací včetně budoucích (vykazování přiměřené aspirační úrovně)

E. Diener, Seligman

• rozlišení 6 přístupů ke štěstí:

1. účelové koncepce a teorie – prožitku štěstí dosahujeme, pokud usilujeme o dosažení cíle (hodnoty) a tohoto cíle dosáhneme
2. k prožitku štěstí nestačí jen radost a úspěch, pozitivní emoce – je potřeba zažít i protipól – zklamání, ztrátu apod., jinak není prožitek štěstí úplný
3. štěstí jako vedlejší produkt činnosti – aktivita sama je významnějším zdrojem uspokojení než samotné dosažení cíle
4. top-down teorie - zdůrazňuje význam osobnostních charakteristik při prožívání
5. štěstí, obecné tendence nějak prožívat svět
6. bottom up teorie - prožitek štěstí jako výsledek souhrnu řady po sobě jdoucích pozitivních příhod a událostí
7. asocianistické – člověk může své emoce záměrně vést pozitivním směrem, systematicky – rozvíjení pozitivního myšlení
8. úroveň štěstí záleží na výsledku srovnávání standardní, obvyklé úrovně štěstí a aktuálně prožívané úrovně – pokud je výledek záporný, dostavuje se prožitek ne-štěstí a nepohody