Prevence

Podpora zdraví

• health promotion
• chápeme ve dvojím smyslu:

1. coby teoretický koncept
2. jako hnutí

• vznik - přelom 60., 70. let 20. stol. - viz výše zmíněné důvody vzniku psychologie zdraví, rozvoj behaviorálních věd, zdokonalení možností komunikace a vzrůst významu svépomocných hnutí a občanských iniciativ
• první formulace - Monique Lalonde, 1974, Kanada - "A New Perspective on the Health of Canadiens"

WHO, 1977 Zdraví pro všechny do roku 2000

• v současné době Zdraví pro všechny v 21. století
• základem podpora zdraví a prevence
• navíc rozšíření původní definice zdraví z roku 1948 o formulaci schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život

Alma Ata

• 1978 (WHO, UNICEF)
• mezioborovost, mezinárodní spolupráce
• 1980 Zdraví pro všechny do roku 2000 coby evropská regionální strategie
• 1986 - 1. mezinárodní konference podpory zdraví v Ottawě
• Ottawská charta podpory zdraví - obsahuje mj. definici podpory zdraví a identifikaci hlavních prostředků podpory zdraví
• vzniká časopis "Health Promotion International"

definice

• proces umožňující lidem zlepšit své zdraví a zvýšit kontrolu nad ním, čili člověk jako aktivní průvodce svým zdravým životem

• k dosažení well-beingu musí být člověk schopen vyjádřit své tužby, uspokojovat své potřeby a zvládat či měnit své životní prostředí
• zdraví se chápe jako zdroj každodenního života, je prostředkem k naplnění
• harmonického života, péče o zdraví se mění v nedílnou součást celospolečenské praxe
• podpora zdraví zaměřena na celou populaci - jejím obsahem je posilování zdraví, cílem ideální stav zdraví všech lidí
• prostředky psychologie zdraví

1. zdravotní politika
2. zdravý životní styl
3. zdravé životní prostředí
4. podpora svépomocných organizací vzájemné pomoci a občanských iniciativ

• psychologie zdraví přesahuje rámec zdravotnictví
• cestou k naplnění psychologie zdraví je neustálý otevřený dialog
• zdravotnictví - ostatní disciplíny, zdravotnictví - celá společnost

pojmy:

• compliance (posilování spolupráce se zdravotníky)
• adherence (dodržování, věrnost léčebným zásadám a režimu)
• avoidance (vyhýbání se, odstoupení od dohody o léčbě)
• maintenance (udržování, zachovávání léčebného režimu)
• relapse (selhání, návrat k dřívějším zvyklostem, spadnutí do)

Dimenze osobní pohody

• Ryffová, Keyesová, 1995 – struktura osobní pohody (6 dimenzí)

1. sebepřijetí (self-acceptance) – pozitivní postoj k sobě
2. pozitivní vztahy s okolím – prosociální chování, schopnost empatie
3. autonomie – nezávislost a sebeurčení, schopnost odolat sociálním tlakům a zachovat si vlastní názor a chování (nemělo by však přerůst v opozici vůči všem a všemu)
4. zvládání životního (sociálního) prostředí (environmental mastery) – kompetence při zvládání každodenních nároků, schopnost anticipace
5. smysl života (purpose in life) – životní cílesměrnost, směřování k dosažení cílů
6. osobní rozvoj (personal growth) – pocit trvalého vývoje, otevřenost novému, nepřipouštění stagnace a nudy, schopnost vidět pozitivní změny vlastního já, ocenit i malou změnu

Shmotkin, Lomranz, 1998

• konstrukt osobní pohody:

1. kognitivní a afektivní komponenty (informace a emoce)
2. osobnostní dispozice
3. přechodné vlivy (jejich proměna v čase negativní/pozitivní)
4. sebepojetí a sebeprezentace

Tělesná zdatnost

• má krátkodobý i dlouhodobý vliv na úroveň well-beingu, osobní pohody
• ovlivňuje úroveň sebepojetí:

1. zvyšuje sebevědomí
2. snižuje tenzi a úzkost i prožívání deprese a zármutku
3. ovlivňuje percepci a hodnocení působících stresorů

• cílem tělesné aktivity není vrcholný sportovní výkon, nýbrž zvýšení úrovně osobní pohody a kvality života
• Pelham, Campagna, Brandon, Loftin, 1991 – vztah mezi tělesnou kondicí a převážně prožívanou náladou
• Cramer, Ice, 1991 – pravidelné cvičení aerobicu zlepšuje osobní pohodu, neplatí pro adrenalinové sporty – zranění osobní pohodu snižuje
• Roth, Bachtler, Filingim – anxiolytický účinek cvičení
• Hunt, 2003 – přehledová studie tělesné zdatnosti a životní spokojenosti – tělesná zdatnost zdrojem

1. celkové autonomie
2. sebeobslužnosti
3. optimální funkce metabolismu
4. schopnosti uchovat si optimální tělesnou hmotnost
5. prevence řady onemocnění (nádorů, osteoporózy, artritidy)

• Carlson, Hošek – tělesná zdatnost pocitem zdraví
• Amosov (kardiochirurg) – kapacita – vše ovlivnitelné tréninkem, od buňky po složité činnosti

Štěstí

• prožitková dimenze v komplexu osobní pohody
• až donedávna pojem málo přijímaný - jeho vágnost, předsudky, častost v populární literatuře

W. Wilson

• 1967 – psychologická charakteristika obsahu pojmu štěstí – analýza vystihujících adjektiv

šťastný člověk je:

1. mladý
2. v dobrém zdravotním stavu
3. extravertovaný
4. optimistický (vrozený i naučený)
5. s kvalitním vzděláním a výchovou
6. finančně zajištěný a hodnocený
7. bezstarostný
8. věřící
9. ženatý, vdaná
10. se zvýšeným sebehodnocením a sebeúcto
11. s vyspělou pracovní morálkou
12. s přiměřenou aspirační úrovní
13. s širokou a flexibilní inteligencí

• intersexuální rozdíly nebyly zjištěny, jejich vliv nebyl významný - ale do 40 let šťastnější ženy, nad 45 let muži
• blahodárně a protektivně působí sociální koheze (soudržnost, snížené sociální rozdíly)
• zdá se, že souvislost mezi věkem, zdravotním stavem a osobním štěstím není tak
• jednoznačná
• starší lidé mohou být mnohem šťastnější (reálné aspirace, menší materiální
• požadavky, celková vyzrálost)
• dánský paradox – na úroveň well-beingu silně působí daňová politika - lidé ztrácejí motivaci, pokud více než 50% jejich platu odchází na daně

Schwuck, Sheldon

• při analýze štěstí kladou důraz na životní cíle (life goals) jako specifickou motivační proměnnou
• bylo potvrzeno, že:

1. dlouhodobé cíle těsněji souvisejí s životní pohodou,
2. zdrojem štěstí soulad se sebou (self-concordance),
3. sebepřesahující cíle (group-enhancing) více podporují pocit štěstí než cíle
4. sebezdokonalující (self-enhancing)

World Database of Happiness

• 1984 Světová databáze štěstí)
• Rotterdam, R. Veenhoven
• bibliografie štěstí, kroskulturální přístup (pozadí národních odlišností, adresář výzkumníků, realizované výzkumy)
• R. Veenhoven - štěstí – stupeň, jímž jedince pozitivně oceňuje svůj život v jeho komplexnosti
• základní charakteristika – prožitek, který se nemusí krýt s objektivními kritérii (viz např. dánský paradox)
• snaha nalézt kroskulturně srovnatelné charakteristiky štěstí
• 3 druhy štěstí

1. overall happiness (celkové)
2. hedonic level of affect (pozitivní emoce) – příjemné zážitky, pozitivní emoce
3. a nálada, je třeba odlišit dlouhodobé nastavení a aktuální prožívání
4. contentment (spokojenost) – stupeň naplnění (současných) individuálních
5. aspirací včetně budoucích (vykazování přiměřené aspirační úrovně)

E. Diener, Seligman

• rozlišení 6 přístupů ke štěstí:

1. účelové koncepce a teorie – prožitku štěstí dosahujeme, pokud usilujeme o dosažení cíle (hodnoty) a tohoto cíle dosáhneme
2. k prožitku štěstí nestačí jen radost a úspěch, pozitivní emoce – je potřeba zažít i protipól – zklamání, ztrátu apod., jinak není prožitek štěstí úplný
3. štěstí jako vedlejší produkt činnosti – aktivita sama je významnějším zdrojem uspokojení než samotné dosažení cíle
4. top-down teorie - zdůrazňuje význam osobnostních charakteristik při prožívání štěstí, obecné tendence nějak prožívat svět, bottom - up teorie - prožitek štěstí jako výsledek souhrnu řady po sobě jdoucích pozitivních příhod a událostí
5. asocianistické – člověk může své emoce záměrně vést pozitivním směrem, systematicky – rozvíjení pozitivního myšlení
6. úroveň štěstí záleží na výsledku srovnávání standardní, obvyklé úrovně štěstí a aktuálně prožívané úrovně – pokud je výledek záporný, dostavuje se prožitek ne-štěstí a nepohody

prediktorem dlouhodobého pocitu štěstí

• frekvence prožívaných stavů štěstí
• práce a uspokojení z ní
• subjektivně vnímaný zdravotní stav
• mezilidské a zvláště partnerské vztahy
• volný čas a jeho naplnění
• poměr mezi příjmem a životními náklady
• SES

• další studie:
• World Value Survey
• World Cities (spokojenost z hlediska cizinců pobývajících v různých městech světa)
• Human Development Index (pod OSN) - celkem asi 27 kritérií, každý rok přiděluje HDI rank, tedy umístění, srovnání jednotlivých zemí, za rok 2003 ČR rank 32 (vyšší střední průměr), Norsko 1, Švédsko 3, Holandsko 5, Belgie 6, USA 7, Kanada 8, Kambodža 130, Angola 164

M. Seligman – studium na animálních modelech (krysy)

• původně studium naučené bezmocnosti (stav nulové motivace, kdy ani změněné
• podmínky, které by umožňovaly dosažení cíle, nevedou k aktivitě)
• u lidí je naučená bezmocnost spojena s připisováním příčin významným situacím a událostem
• podobně již atribuční teorie, Heider, Kelley
• 3 bipolární atribuční dimenze:

1. vnitřní / vnější okolnosti posuzované události
2. ne/stálé okolnosti
3. globální / specifické okolnosti situace

• nejhorší kombinací vnitřní okolnosti (nevhodné osobnostní předpoklady),
• relativně stálý, dlouhodobý ráz (nemá to konce), univerzální, globální povaha (ovlivňuje to více životních oblastí najednou = depresivní atribuční styl)
• myšlenka cíleného výcviku člověka v dovednostech konstruktivního zvládání stresu

naučený optimismus

• vychází z modelu ABCDE – přechod, restrukturalizace nepříjemného do zpracovatelné a přijatelné podoby
• adversity - nepříjemná událost, nepříznivé prožitky
• beliefs - přesvědčení s tím spojená
• consequences - následky A a B
• disputation - hádání se o A, B i C, realistický pohled na skutečný význam A
• energization - navázání potřebnou energizací, optimismem

C. L. Keyesová

• specifické dimenze sociální pohody (jako důležitého faktoru osobní pohody):

1. sociální integrace (vztah ke společnosti)
2. sociální akceptace (pozitivní obraz o sociálním okolí)
3. sociální přínos (contribution) - vlastní přínos, sociální hodnocení
4. sociální aktualizace hodnocení potenciálu společnosti k vývoji
5. sociální koeherence

B. Frey, S. Stutzer

• zpochybňují pozitivní korelaci mezi příjmem a well-beingem – důležité je především hodnocení relativního příjmu než jeho absolutní výše
• inflace výrazně ovlivňuje well-being
• prožitek well being přímo souvisí s procedural utility, tedy jak vnímáme a hodnotíme vlastní možnosti
• vnímaná práva k účasti na moci – prožitek kontroly moci a sebeurčení je
• významnější než faktická participace na moci
• s vyšší úrovní SES i vyšší úroveň well being

Naděje

Ryffová, Keyesová

• 1995
• člověk je schopen snášet četná příkoří, značnou úroveň fyzické i
• psychické bolesti, poškození zdraví, sociálního úpadku i ponížení, ale jen tehdy, uchová-li si naději, tedy je-li schopen věřit, že bude lépe
• základem je pozitivně laděná individuálně specifická emoční charakteristika a osobnostní dispozice
• toto osobnostní přednastavení aktivizuje konativní složky psychiky, které zpětně pomáhají naplnění optimistických vyhlídek, očekávání

• původní studie – podmínky a okolnosti dosažení cílů, změny očekávání lidí dosažení cílů (Stotland, 1969; Averill, Catlin, Chon, 1990)
• k dosažení cílů pomáhají úspěšně proveditelné plány (Snyder, 1994)
• navíc záleží ještě na:

1. sebepojetí
2. výskytu pozitivních emocí
3. prožívané kontrole nad vývojem situace

• analýza složek naděje:

1. jasně formulovaný cíl a zaměřenost
2. cesty a způsoby realizace
3. dostatečná úroveň úsilí, umožňující tuto realizaci naplnit (energizace)

Religiozita

• vliv hodnocen velmi různě, kritéria

1. intrinsická religiozita (upřímně prožívaná víra, vnitřně) - z ní vycházející prožitek nadosobního poslání
2. extrinsická religiozita - /ne/soulad mezi vnitřním prožitkem víry a jejími vnějšími projevy

• vliv víry na zvládání náročných situací
• hloubka založení religiozity (její centralita)
• profylaktický efekt
• společné prožívání těžkostí
• Alameda County Study - longitudinální, 1965, u účastníků církevních aktivit nižší úroveň mortality a vyšší kvalita zdravotního chování

pojmy

• spiritualita = duchovnost, orientace na psychické a duchovní dimenze lidského života
• religionizita = zbožnost, víra, náboženské přesvědčení, jeho různá úroveň a způsob realizace
• transcedence = překroční meze..
• transcendentní = přesahující smyslové vnímání
• transpersonální – rozšiřující osobní, individuální zkušenost
• transpersonální psychologie – studium zážitků přesahujících hranice osobnosti vědomí a individuální existence

• realizace zvláštních prostředím alternovaných stavů vědomí s cílem dosáhnout poznání těchto přesahů a emoční a psychosomatické úzdravy, rozvoj vědomí a transformace osobnosti
• způsoby realizace:
• spánkové a senzorické deprivace
• drogová intoxikace (Leary)
• aplikace východních filozofických koncepcí (jóga, dechová cvičení, extatické tance)
• holotropní dýchání (hyperventilace, S. Grof)

• výsledkem těchto postupů může být uzdravená možnost pohybu v prostoru i čase
• (reinkarnace), identifikace s jinými lidmi, zvířaty, rostlinami i neživými objekty
• vliv religiozity na úroveň osobní pohody hodnocen různě (nejasnosti..)
• nepotvrzení úvahy o existenci kauzálního vztahu mezi psychopatologií a religiozitou
• nepotvrzena záporná korelace víry v boha a pozitivní nálady
• obecně nelze popřít profylaktický účinek
• hlavní podmínky fungování profylaktického efektu (Pargament, Mahoney, Hill):

1. intrinsická religiozita – vnitřně založená, upřímně prožívaná víra
2. navození prožitku vyšší kontroly, každý člověk má nadosobní poslání
3. soulad mezi vnitřním prožitkem víry (intrinsický) a jejími vnějšími projevy
4. (extrinsická)
5. centralita = hloubka založení religiozity
6. základní orientace obsahu víry (pozitivní, povzbuzující x negativní, expresivní = potenciální hrozba)

• podpůrní x omezující činitelé – osobní, sociální, kulturně–historické...
• vliv víry na zvládání náročných životních událostí
• důraz na pravidelnost, kontakt a sdílení radosti i problémů s blízkými osobami stejného či podobného smýšlení

vztah religiozity a osobní pohody – Alameda County Study

• prospektivní longitudinální studie, od r. 1965
• snaží se objasnit psychosociální vlivy na zdraví, na komunitní úrovni
• na počátku 6928 lidí (17-95 let)
• ústřední hypotéza – pravidelná účast na aktivitách má posílit zdraví..
• výsledky: nižší úroveň mortality, vyšší úroveň health related behavior
• J. Křivohlavý, Říčan, Střeženec (Slovensko)
• pozitivní vztah k délce života, vyšší úrovně osobní pohody, míra rozvodovosti, depresivity a úzkosti, nižšímu abúzu drog a alkoholu a nižší suicidalitě

Prevence

• předcházení
• je mnohem výhodnější (ekonomicky, z hlediska zdraví i jinak) než zákroky proti již vzniklým defektům)
• optimálně posilování pozitivních složek systému (zdraví) jako celku, ovšem lidské jednání není produktem výlučně logicky konzistentního racionálního programu
• stereotyp podávání informací a poučování o správném jednání často selhává
• integrovaná prevence - je součástí jakéhokoliv kontaktu lékař-pacient
• stupně prevence:

1. primární - směřuje k zamezení vzniku, rozvoje poruchy, nespecifická, obecná (celkový zdravotní stav), specifická (profylaxe) - proti konkrétní nemoci
2. sekundární - časné objevení latentních stádií, nejlépe ještě v reverzibilním stavu, cílem předejít rozvoji, komplikacím nebo chronicitě
3. terciální – zmírnění následků, vlastní léčba, rehabilitace, rekonvalescence, ochrana proti recidivě

• podle objektu:

1. globální (celopopulační)
2. selektivní (rizikové skupiny)
3. indikativní (péče o již diagnostikované skupiny)

podpora zdraví a prevence

• Donaldson, 1999 - 10 bodů:

1. nepijte alkohol
2. omezte kouření
3. vyvážená strava
4. zvládat stres
5. chránit se před prudkým sluncem
6. bezpečný sex
7. preventivní programy rakoviny
8. bezpečnost silničního provozu
9. osvojení zásad první pomoci
10. pravidelná tělesná aktivita

• Gordon, 1999, alternativní přístup:

1. nebuďte chudí
2. nemějte chudé rodiče
3. vlastní auto
4. nemějte špatné zaměstnání
5. kvalitní slunný byt
6. zahraniční dovolená
7. neztratit zaměstnání
8. využívat i výhody nezaměstnanosti
9. nežít v blízkosti továren a silnic