Vývoj katalogizačních pravidel, se zaměřením na vývoj anglo-amerických standardů, ISBD a katalogizačních pravidel používaných na území ČR.

Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.

Antonio Panizzi (1797-1879) Jeho „91 pravidel“ bylo implementováno r. 1839 v knihovně Britského muzea, r. 1841 byla pravidla obhájena a vydána. Charakterizovala je tzv. Formální záhlaví – např. „Akademie“ (dokumenty univerzit a naučných společností), „Liturgika“ (misály, modlitební knihy apod.). A. Panizzi zavedl jako první korporativní záhlaví. Jako první přišel s tezí, že je dílo důležitější než vydání a že čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla. Panizzi definoval pět základních charakteristik a požadavků na katalog:

• Dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat.
• Pouze jedno záhlaví na jednotku.
• Normalizovaná forma autorského záhlaví.
• Shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady.
• Křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů.

Charles Ami Cutter (1837-1903) Jeden z nejvýznamnějších odborníků oboru. Roku 1876 vydal významná katalogizační pravidla Rules for a Dictionary Catalog. Poprvé definuje principy katalogizace a funkce katalogu. Zahrnuje pravidla popisná i pravidla pro volbu záhlaví, a to jak záhlaví autorského a názvového, tak i předmětového a formální záhlaví. Vytvořil tzv. Slovníkový katalog (křížový katalog) – spojení katalogů spočívajících na abecedním principu řazení v jeden celek.

Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892-1972) Významný indický teoretik a autor fasetového třídění, tzv. Dvojtečkové klasifikace. Definoval zákony knihovní vědy.

PĚT ZÁKONŮ KNIHOVNÍ VĚDY (1931):

• Knihy jsou k užívání.
• Každému čtenáři jeho knihu.
• Každé knize čtenáře.
• Šetřit čtenářům čas.
• Knihovna je rostoucí organizmus.

Ranganathan velmi obdivoval Cuttera a z jeho díla čerpal. Knihovní katalog by měl být organizován tak, aby:

• Odhalil každému čtenáři jeho dokument.
• Zabezpečil každému dokumentu čtenáře.
• Ušetřil čas čtenáři.
• Ušetřil čas personálu.

Vývoj anglo-amerických pravidel Roku 1883 vydává Americká knihovnická asociace (ALA) katalogizační pravidla Condensed Rules for an Author & Title Catalog. V roce 1900 a 1902 došlo pak k revizi těchto pravidel. V roce 1904 bylo vydáno další vydání Cutterových pravidel a objevují se snahy o harmonizaci pravidel ALA s Cutterovými. Na britské straně byla roku 1893 publikována katalogizační pravidla – Cataloguing Rules – britskou Knihovnickou asociací (Library Association). Roku 1902 byla pak vytvořena komise pro revizi těchto pravidel. Komise se přikláněla k pravidlům Britského muzea podle Panizziho a revidovaným pravidlům ALA. Koncept revidovaných pravidel byl pak představen roku 1904.

Kooperace Velké Británie a USA

Roku 1904 na návrh Melvila Deweyho je zahájena spolupráce ALA a LA. Díky této spolupráci dochází roku 1908 k vydání společných katalogizačních pravidel, která však mají dvě verze – Americké vydání a Britské vydání. Pravidla zahrnovala volbu záhlaví i popisné údaje. Strany se neshodly na volbě záhlaví 1) pro autory, kteří mění jména a 2) publikace, které mění jména. V obou vydáních byly neshody vyznačeny vždy v poznámkách nebo byly zmíněny dvě verze pravidel. Od roku 1930 – ALA a LA diskutují o revizi. Vedle snah ALA i Knihovna Kongresu ovlivňuje katalogiza-ci posíláním katalogizačních lístků do jiných knihoven v USA. Vzniká proto komise pro harmonizaci v LC a specializo-vaných knihovnách. Bez britské strany bohužel díky 2. Světové válce jsou vydána roku 1941 velmi obsáhlá katalogizační pravidla. Roku 1949 vydává Knihovna Kongresu Rules for Descriptive Cataloging in the Library of Congress – zjednodušená pravidla oproti r. 1941, které přebírá ALA, a takřka nedotčena jsou vydána 1967.

Seymour Lubetzky (1898-2003) Tento významný odborník běloruského původu analyzuje pravidla ALA z roku 1949 a vydává dílo Katalogizační pravidla a principy (Cataloging Rules and Principles, 1953). Zdůrazňuje nutnost pravidel založených na principech spíše než na případech. Snaží se definovat obecné principy, z nichž má katalogizace vždy vycházet. Roku 1960 představuje koncept nových pravidel – Code of Cataloging Rules; Author and Title Entry. Lubetzky sám velmi významně ovlivnil Pařížskou konferenci a její výsledky v roce 1961 – pařížské principy viz kapitola Funkce katalogu. 1. Vydání Anglo-amerických pravidel Spolupráce ALA, LA a nově též Kanadské knihovnické asociace (Canadian library Association - CLA) vedla k prvnímu vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel AACR, která měla Americký a Britský text. Oba texty se skládaly ze tří částí:

• Záhlaví, volba selekčních údajů – založeno na pařížských principech, ALA pravidla 1949 i Lubetzkého konceptu 1960
• Popisná část – pravidla LC z roku 1949
• Neknižní materiály – založeno na LC 1949 a dalších doplňujících pravidlech LC

ISBD - International Standard Bibliographic Description (podrobně otázka 15) Významným mezníkem v dějinách katalogizace je bezesporu tzv. ISBD – Mezinárodní standardní bibliografický popis. Roku 1969 se konalo Mezinárodní setkání katalogizačních expertů v Kodani, organizováno IFLA Komisí pro katalogizaci. Ze setkání vzešla rezoluce k vytvoření standardu regulujícího formu a obsah bibliografického popisu. Tak vznikl první mezinárodní bibliografický standard známý pod zkratkou ISBD. Řeší pouze stránku bibliografického popisu a struktury záznamu bibliografického popisu, tzn. Interpunkci a pořadí údajů na katalogizačním lístku.

AACR v harmonizaci s ISBD Roku 1974 byla vytvořena Spojená řídící komise pro revizi AACR (Joint Steering Committee for the Revision of AACR - JSC) ve spolupráci: ALA, BL, CLA, LA, LC. Druhé vydání AACR2 vychází v jednom textu – 1978 – dvě části:

• Popisná část – založena na ISBD, pro různé druhy dokumentů
• Záhlaví, volba selekčních údajů - blíže k pařížským principům.

Po deseti letech v roce 1988 vychází pak revidované vydání AACR – tzv. AACR2R, které se v překladu používá doteď. Je průběžně aktualizováno, přičemž aktualizace byla ukončena roku 2003. Nově pravidla RDA.  

VÝVOJ V NĚMECKU

Německá katalogizační pravidla se začala formovat ke konci 19. Století. V mnohém ovlivnila i pravidla používaná v Československu 20. - 30. Let.

Pruská instrukce - Preußische Instruktion Pruská instrukce byla zavedena roku 1899 a pravidla byla v německy mluvících zemích používána až do 70. - 80. Let 20. Století. Zajímavostí těchto pravidel je používání tzv. Řídícího substantiva - substantivum regens. Je to gramatické pravidlo určující řazení lístkového katalogu podle prvního substantiva (podstatného jména) názvu, není-li znám autor a řazení lístku v rámci autorských děl. Korporativní záhlaví Pruská instrukce téměř nepoužívala. RAK (Regeln für alphabetische Katalogisierung) V 70. - 80. letech též vlivem ISBD přechází německy mluvící země na tzv. RAK - Pravidla pro jmennou katalogizaci. RAK jsou harmonizována s ISBD, ale selekční údaje jsou vlastní. Praxe je odlišná od anglo-amerického modelu. Německé země jsou známy značně propracovanou kooperací, v Německu existuje mnoho odborných knihovnických svazů. Vedle vlastních pravidel RAK používalo Německo též odlišný výměnný formát, a to "ne-marcovského typu" - MAB1 - Maschinelles Austauschformat für Bibliotheken - Strojový výměnný formát pro knihovny.

Přechod k MARC 21 a RDA Na konci 20. Století začalo Německo uvažovat o revizi. V současnosti dospělo k převzetí výměnného formátu MARC 21 a postupnému přechodu k pravidlům RDA.

UNIMARC Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí vedle správy ISBD zavedla též v roce 1977 1. Vydání nového výměnného formátu s názvem UNIMARC v rámci svého programu: International MARC Programme. Sídlo správy UNIMARCU bylo až do roku 2003 v Německé národní knihovně. UNIMARC je nezávislý na katalogizačních instrukcích, pouze respektuje ISBD. Má vysokou granularitu a stal se mezinárodně uznávaným formátem. V roce 2003 předala IFLA jeho správu Portugalské národní knihovně. Mnoho zemí vč. České republiky proto od unimarcu odstoupilo.

MARC 21 Formát MARC 21 vznikl na přelomu století sloučením kanadského canmarcu a amerického usmarcu. Od 1. 1. 2004 je též v ČR používán jako standard. MARC 21 má definovány formáty:

• Pro bibliografická data
• Pro autoritní data
• Pro klasifikační data
• Pro data o vlastnících dokumentů a lokační data
• Pro data o společnostech