Poruchy osobnosti: Porovnání verzí
Značka: editace z Vizuálního editoru |
Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 3: | Řádek 3: | ||
== Prevalence == | == Prevalence == | ||
| − | Vyskytují se u cca 5 - | + | Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.<ref>Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.</ref> |
== Etiologie == | == Etiologie == | ||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
Role se také přisuzuje působení '''sociálních faktorů''', předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky. | Role se také přisuzuje působení '''sociálních faktorů''', předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky. | ||
| − | Nakonec se význam také přičítá '''[[Stres|zátěžovým]] faktorům''' (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven. | + | Nakonec se význam také přičítá '''[[Stres|zátěžovým]] faktorům''' (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.<ref name=":0" /> |
== Symptomatologie == | == Symptomatologie == | ||
| + | Projevují se především v následujících oblastech:<ref name=":0" /> | ||
| + | # '''[[myšlení]]''' - dochází k deformaci způsobu uvažování a hodnocení situace jedince a též sebehodnocení (to může být podle typu poruchy nadměrně zvýšené či naopak extrémně nízké) | ||
| + | # '''emocionální prožívání''' - stává se nepřiměřeným s ohledem na vyvolávající podněty (jedinec může mít podle typu poruchy sklon reagovat afekty vzteku na relativně běžné situace či naopak zůstávat netečným vůči emocionálně významným událostem) | ||
| + | # '''[[chování]]''' - obecně není dostatečně adaptivním s ohledem na sociální svět, z hlediska společnosti se jeví jako rušivé; postižený jedinec má narušenou autoregulaci (schopnost ovládat své chování) a často není schopen dostatečného náhledu na nepřiměřenost vlastního chování; to rovněž vede k často snížené motivaci v léčbě | ||
| + | |||
| + | == Léčba == | ||
| + | Jde o trvalé poruchy, jež není možné zcela vyléčit. Pouze je možné na základě příslušných psychoterapeutických intervencí korigovat některé jejich projevy a podporovat kompenzační mechanismy, jimiž je jeho myšlení, prožívání a chování udržováno v přijatelných mezích.<ref>Höschl, C., Libich, J. & Švestka, J. (eds.). (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.</ref> | ||
| + | |||
| + | == Jednotlivé specifické poruchy osobnosti == | ||
| + | |||
| + | === Paranoidní porucha osobnosti === | ||
== Odkazy == | == Odkazy == | ||
Verze z 3. 12. 2016, 23:21
Obsah
Vymezení
Jde o skupinu psychických poruch spočívajících ve výrazné akcentaci (resp. extrémním zvýraznění) či v utlumení (resp. slabém vyjádření) určitých stránek a rysů osobnosti daného jedince - a to natolik, že se myšlení, prožívání a chování daného jedince stává maladaptivním a v rozporu s obecně uznávanými sociokulturními normami.[1]
Prevalence
Vyskytují se u cca 5 - 13 % populace. Šíře rozmezí je dána především tím, že je problematické stanovit přesnou hranici mezi jejich nositeli a jedinci se zdravou, resp. s ohledem na aktuální sociokulturní normy akceptovanou osobností.[2]
Etiologie
Rozvoj onemocnění je způsoben multifaktioriálně.
Jistá role se přičítá genetickým dispozicím, zejm. těm, které se podílejí na podobě temperamentu, a tedy na podobě základního citového naladění jedince (jeho sklonu prožívat negativní či pozitivní emoce) a na míře jeho vzrušivosti, resp. psychické aktivace.[3]
Určitý podíl je také přičítám patologickým změnám ve fungování mozku, zejm. narušení metabolismu určitých neurotransmiterů.[1]
Role se také přisuzuje působení sociálních faktorů, předně vlivu rodiny a rodinné výchovy v raném dětství. Význam se např. přičítá celkové emoční atmosféře v rodině a emocionálním vztahu dítěte s jeho blízkými rodinnými příslušníky.
Nakonec se význam také přičítá zátěžovým faktorům (jejich množství a druhu), jimž byl jedinec především ve svém raném, ale také pozdějším psychickém vývoji vystaven.[1]
Symptomatologie
Projevují se především v následujících oblastech:[1]
- myšlení - dochází k deformaci způsobu uvažování a hodnocení situace jedince a též sebehodnocení (to může být podle typu poruchy nadměrně zvýšené či naopak extrémně nízké)
- emocionální prožívání - stává se nepřiměřeným s ohledem na vyvolávající podněty (jedinec může mít podle typu poruchy sklon reagovat afekty vzteku na relativně běžné situace či naopak zůstávat netečným vůči emocionálně významným událostem)
- chování - obecně není dostatečně adaptivním s ohledem na sociální svět, z hlediska společnosti se jeví jako rušivé; postižený jedinec má narušenou autoregulaci (schopnost ovládat své chování) a často není schopen dostatečného náhledu na nepřiměřenost vlastního chování; to rovněž vede k často snížené motivaci v léčbě
Léčba
Jde o trvalé poruchy, jež není možné zcela vyléčit. Pouze je možné na základě příslušných psychoterapeutických intervencí korigovat některé jejich projevy a podporovat kompenzační mechanismy, jimiž je jeho myšlení, prožívání a chování udržováno v přijatelných mezích.[4]
Jednotlivé specifické poruchy osobnosti
Paranoidní porucha osobnosti
Odkazy
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 Vágnerová, M. (2012). Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál.
- ↑ Praško, J & kol. (2015) Poruchy osobnosti. Praha: Portál.
- ↑ Höschl, C. (1996). Psychiatrie pro praktické lékaře. Jinočany: H & H.
- ↑ Höschl, C., Libich, J. & Švestka, J. (eds.). (2002). Psychiatrie. Praha: Tigis.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
