Počítačová etika

Počítačová etika určuje jak používat počítač a s ním spojené služby tak, abychom nezacházeli za hranice, které určují, co je a není přijatelné, protože svým chováním vždy nějakým způsobem ovlivňujeme druhé.

Etika

Nejdříve definujme pojem etika. Etika je filozofická disciplína, která určuje a rozlišuje co je špatné a dobré chování. Označení pochází z řeckého slova pro zvyk. Lze proto říci, že jde o zažitý způsob chování a rozlišování, co je dobré a špatné vůči ostatním lidem. Etika jako součást filozofie zkoumá otázku, co udělat proto, aby se lidem žilo co nejlépe, a jak postupovat v konkrétních situacích.

„Etika zahrnuje vícerozměrný vztah člověka k druhým, k sobě samému i k veškeré skutečnosti, jíž se lidská bytost dotýká svým konáním."

Počítačová etika a Informační etika

Počítačová etika a Informační etika neoznačují to samé, ale souvisí spolu.

Informační etika se definuje jako "oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací". "Jde o určení a zdůvodnění morálních povinností lidí při předávání informací."

Samozřejmě můžeme říci, že to s počítačovou etikou souvisí, protože když pracujeme na počítači a internetu, nějakým způsobem se s informacemi setkáváme a zacházíme s nimi. „Informační etikou je nazývána oblast etiky, která se uplatňuje při práci s informacemi.“ Souvisí s dalšími etickými zákony – svobodou projevu a právem na informace.

V počítačové etice jde hlavně o to, aby si uživatel uvědomil, že je to forma komunikace, která se netýká jen jeho, ale mnoha dalších uživatelů, kteří mají svá práva, stejně jako on sám. Musí si být vědom toho, že svým jednáním zasahuje a jedná s informacemi, které ovlivňují druhé nebo někomu patří.

Je důležité určit jasné rozdíly mezi tím, co je správné, špatné, přijatelné, a co už je trestné. Mezi počítačovou etikou a ostatními morálními normami není zas tak zřetelný rozdíl, ale spíš jde o schopnosti a šíření používání počítačů, což je to hlavní, co počítačovou etiku odlišuje.

Vymezení informační etiky

Rozlišujeme dvě roviny informační etiky, které rozlišil John Ladd:

Mikroetická rovina: jde o (ne) správnost nějakého způsobu nakládání s informacemi, např. individuální chování v rámci informačního procesu, zpřístupňování informací, odpovědnost za publikované informace, korektní nakládání s vlastnickými právy.

Makroetická rovina odpady IT na společnost, např. digital divide, dopady používání on-line technologií, mocenské využívání IT.

Jak můžeme předejít informačním kokfliktům?

• Porovnaním situace se stávajícími normami, tj. právním řádem, firemním etickým kodexem či společenským standardy.
• Identifikováním zainteresované strany konfliktu a vyhodnotit jejich stanoviska, postoje a důvody, proč je zaujímají.
• Pokusem konflikt posoudit z hlediska obecných etických zásad, tj. např.. podle kategorického imperativu, zlatého pravidla či podle utilitaristického přístupu.
• Přihlédnutím v hodnocení k vlastnímu svědomí a pocitům.

Příklady problémových oblastí:

požadavek na ochranu soukromí x zajištění bezpečnosti občanů; právo na informace x ochrana soukromí; kontrola zaměstnavatelem x ochrana soukromí; obchodní tajemství x právo na informace; obchodování s osobními údaji; soukromí u veřejně činných osob; zabezpečení institucí a veřejných míst pomocí kamer apod.

Obecné zásady informační etiky

1. Informace by měly být volně šířeny.
2. Šíření informací by nemělo znamenat pro nikoho újmu.
3. Nepravdivé informace by neměly být šířeny.
4. Generovat nové informace je žádoucí.
5. Každý je odpovědný za důsledky svého jednání v informační oblasti.

Luciano Floridi

- zakladatel filozofie informace. 

Zavedl termíny:

• infosféra
• datová povaha světa
• entropie jako zlo

Zároveň zformuloval 4 zákony:

1. 0. V infosféře by neměla být způsobována entropie.
2. 1. Infosféra by měla být chráněna před entropií.
3. 2. Z infosféry by měla být odstraněna entropie
4. 3. V infosféře by informační bohatství mělo být prosazováno jeho šířením (kvantita informací), zdokonalováním (kvalita informací) a obohacováním (rozmanitost informací).

• Jako mravné je třeba hodnotit pouze takové jednání, které nejen, že splňuje nultý zákon, ale vyhovuje také alespoň jednomu z dalších zákonů. Jestliže jednání jedince naplňuje pouze samotný nultý zákon, aniž by porušovalo jakýkoliv ze zákonů ostatních, lze toto jednání hodnotit jako morálně bezvýznamné.
• Zákony 1-3 mají stejně hodnotný morální status.
• Každá aktivita způsobuje vzrůst entropie. Proto třeba pozitivně vyvažovat morální hodnotu.
• Vyvažování: infosféra po ukončení činnosti musí být v lepším stavu, než před touto činností

Kodexy

Existují etické kodexy, které se touto problematikou přímo zabývají. Pro příklad uvedu dva z nich.

Desatero počítačové etiky

Desatero počítačové etiky shrnuje stručně základní podmínky při práci s počítačem a samozřejmě i internetem. Těchto deset zákonů bylo formulováno The Computer Ethics Institute .

Plné znění:

• 1. Nepoužiješ počítače ke škodě jiného.
• 2. Nebudeš ničivě zasahovat do práce druhých lidí.
• 3. Nebudeš slídit v souborech jiných lidí.
• 4. Nepoužiješ počítače ke krádeži.
• 5. Nepoužiješ počítače pro křivé svědectví.
• 6. Nepoužiješ nebo nepořídíš kopii softwaru, který jsi nezaplatil(a).
• 7. Nepoužiješ neoprávněně počítačového zdroje jiných lidí.
• 8. Nepřivlastníš si intelektuální dílo jiného.
• 9. Budeš přemýšlet o společenských následcích programu, který jsi stvořil(a).
• 10. Budeš používat počítače ohleduplně a s úctou.

Tato základní pravidla byla uvedena ve článku "In Pursuit of a 'Ten Commandments' for Computer Ethics" Ramonem C. Barquinem ve snaze o vytvoření souboru norem, který by instruoval a vedl uživatele v používání počítače v rámci etiky. Tyto zákony se zaměřují na autorské právo. Zároveň nejsou uvedeny žádné sankce při jejich nedodržování, jde pouze o apel na mravní cítění každého člověka, který pracuje s informacemi a informačními či komunikačními technologiemi.

Netiguette

(česky Netiketa) Samotný název je spojení slov „etika na internetu“. Zabývá se především slušností, ohleduplností, respektování soukromí, ale nezdůrazňuje oblast autorských práv .

Deset základních bodů sestavila Virginia Shea ve své knize Netiquette:

• 1. Pamatuj na člověka
• 2. Drž se stejných standardů chování, jaké používáš v reálném životě
• 3. Měl bys vědět, kde se nacházíš
• 4. Respektuj čas ostatních lidí
• 5. Vybuduj si dobrou online pověst
• 6. Sdílej odborné znalosti
• 7. Pomáhej držet pod kontrolou flamewars
• 8. Respektuj soukromí ostatních lidí
• 9. Nezneužívej svou moc
• 10. Buď smířlivý k chybám jiných

Související zákony

Výše zmíněné kodifikující normy apelují na slušné chování k druhým, ale neobsahují sankce, kterými by se dalo jejich dodržování vynutit. Proto můžeme zmínit i zákony, které se počítačové etiky týkají:

• Zákon o ochraně osobních údajů v informačních systémech; č. 256/92 Sb.
• Zákon o právu autorském; č. 121/2000 Sb.
• Zákon o svobodném přístupu k informacím; č. 106/1999 Sb

Odkazy

Použitá literatura

• SHEA, Virginia. Netiquette. Ed. 1.0. San Francisco: Albion Books, c1994. ISBN 09-637-0251-3.
• ONYANCHA, Omwoyo Bosire. An informetrics view of the relationship between internet ethics, computer ethics and cyberethics. Library Hi Tech [online]. 2015, 33(3), 387-408 [cit. 2016-12-15]. ISSN 07378831.
• ČINČERA, Jan. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1.

Externí odkazy

• Wikipedia
• The Computer Ethics Institute

Související články

• Informační etika

Klíčová slova

Počítačová etika, Informační etika, etika, netiquette