Popularizace vědy: Porovnání verzí
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | '''Popularizace vědy''' je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit [[Otevřená věda|vědu]] mezi (nejenom) širokou veřejností. | ||
== Historie == | == Historie == | ||
− | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především [[https://wikisofia.cz/wiki/Alexandrijská_knihovna|Alexandrijská]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s [[https://wikisofia.cz/wiki/Tisk|knihtiskem]] mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[https://wikisofia.cz/wiki/Encyklopedie,_referenční_literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet. | + | Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská[[https://wikisofia.cz/wiki/Alexandrijská_knihovna|Alexandrijská knihovna]]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s [[https://wikisofia.cz/wiki/Tisk|knihtiskem]] mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[https://wikisofia.cz/wiki/Encyklopedie,_referenční_literatura|Encyklopedie]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet. |
== Způsoby distribuce == | == Způsoby distribuce == |
Verze z 4. 12. 2017, 16:53
Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejností.
Obsah
Historie
Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská[knihovna]. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby. Z toho, co se dostalo z chálífátů do křesťanské části Evropy se dělaly přepisy. V té době byla vzdělanost v křesťanské Evropě výsadou duchovenstva a úzkou vládnoucí vrstvou. S novou surovinou, papírem, a později s [[1]] mohlo produkovat více knih a tím urychlit šíření vědy. V renesanci se o šíření zasloužil především Erasmus Rotterdamský. Začátkem 17. století se začínají vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova [[2]]. Od poloviny 19. století se rozvíjí ofset. Na počátku 20. století vzniká kinematogrfie, rádio a televize a na konci století internet.
Způsoby distribuce
- Tištěnou formou: science fiction, populárně-naučné knížky a časopisy, časopisy a noviny, letáky, plakáty
- Osobním setkáním: přednášky, semináře, prezentace
- Multimediálně: rádio, televize, internet
- Vzdělávací, informační a další instituce: univerzity, výzkumná pracoviště, knihovny, vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady
Odborná a laická komunikace
Cílové skupiny
- Široká veřejnost
- Základní a střední školy
- Potencionální vědci
- Vědci z jiných oborů
- Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[1]
Popularizátoři
U nás
Václav Cílek[2] [s. 92]- geologie
Jiří Grygar[2] [s. 190] - astronomie
Cyril Höschl[2] [s. 240]- psychiatrie
Vladimír Kořen - televizní moderátor
Anna Strunecká - chemie
Petr Vopěnka[2] [s. 780]- matematika, filozofie
V zahraničí
Carl Edward Sagan - astronomie
Linus Pauling - chemie
David Attenborough - biologie
Stephen Hawking - teoretická fyzika
Michio Kaku - teoretická fyzika