Školní psychologie a pedagogicko psychologické poradenství: Porovnání verzí

Řádek 6: Řádek 6:
 
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref>
 
Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).<ref name=":2">Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.</ref>
 
Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name= ":2"/>
 
Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog [[Arnold Gessel|Gesellovi]]. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla [[William Stern|Sternova]] Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.<ref name= ":2"/>
 +
Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR<ref name= ":1"/>, který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.
  
−
 
+
=== Zakotvení a obrysy školní psychologie ===
  
  

Verze z 29. 9. 2020, 13:39

Školní psychologie

Školní psychologie využívá poznatků pedagogické, vývojové, klinické, sociální a poradenské psychologie v prostředí školy. Věnuje se zejména emočním a behaviorálním obtížím žáků, které zasahují do vzdělávacího procesu, a učebním problémům a potřebám žákům, jejich prevenci, diagnostice a intervenci. Oproti školní psychologii (school psychology) se psychologie pedagogická (educational psychology) zaměřuje především na proces učení, a lze říci, že školní psychologie se z pedagogické psychologie spolu se školně poradenskou psychologií vyčlenila[1].

Vývoj školní psychologie

Termín školní psychologie byl poprvé použit už na přelomu 19. a 20. století, nicméně zpočátku se školní psychologie rozvíjela spíše v USA, kde se objevovaly snahy o institucionalizaci psychologických služeb dětem, byť šlo převážně o testování. V USA se školní psychologie rychleji také stavovsky zakotvila, v roce 1947 se Divize školní psychologie stala součástí Americké psychologické asociace (APA).[2] Evropské snahy o zavedení školní psychologie byly spíše epizodické, např. založení střediska školních služeb v Londýně či udělení titulu školní psycholog Gesellovi. V meziválečném období docházelo u nás k ověřování možností psychologie ve školách, které stály na vědeckém bádání a pečlivých empirických výzkumech, jejichž cílem bylo poznání dětí ve školních situací. Vlivným spisem byla Sternova Pedologie kulturním požadavkem, přičemž podle Sternových představ měl psycholog působit mimo školu a věnovat se především aplikovanému výzkumu. Etablování školní psychologie v širším měřítku proběhlo až po druhé světové válce.[2] Od revoluce zaznamenáváme nárůst v počtu škol, které mají svého školního psychologa, vnímáme tedy zvýšenou potřebu odborníků pro řešení problematických pedagogických situací. Před svou likvidací měl v tomto ohledu velký přínos Institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR[3], který byl v roce 2012 přetransformován do jednoho z oddělení pro vzdělávání v rámci Národního ústavu pro vzdělávání.

Zakotvení a obrysy školní psychologie

Odkazy

Doporučená literatura

Čáp, J., & Mareš, J. (2001). Psychologie pro učitele. Praha: Portál.

Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.

Long, M., Wood, C., Littleton, K., Passenger, T., & Sheehy, K. (2011). The Psychology of Education. London: Routledge.

Reference

  1. ↑ Braun, R., Marková, D., & Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
  2. ↑ 2,0 2,1 Štěch, S., & Zapletalová, J. (2013). Úvod do školní psychologie. Praha: Portál.
  3. ↑ Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené :1 není určen žádný text

Klíčová slova

školní psychologie, poradenská psychologie, pedagogicko psychologické poradenství

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Školní_psychologie_a_pedagogicko_psychologické_poradenství&oldid=61937“