Anatomie

Základní roviny:

• mediální – střední
• sagitální – předozadní
• k nim kolmá – frontální
• transverzální – příčná

Směry:

• směr blíže ke středu těla – mediální
• směr dál od středu těla – laterální
• směr k břichu – ventrální (anterior)
• směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
• směr k hlavě – kraniální
• směr dolů – kaudální
• směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
• směr hluboký – profundis (internus)
• směr po končetině nahoru k tělu – proximální
• směr od těla ke konci končetiny - distální

• pravá strana – dexter
• levá strana – sinister

Kosti

• orgán je kost, tvoří SKELET
• kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

KOSTI

• dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
• krátké – rozlišení nemají (obratle)
• ploché – lopatky, lebka

• chráněny vazivovým obalem PERIOST – zásobuje kosti minerály -> růst kostí, vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

• v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

STRUKTURA KOSTÍ

• hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
• houbovité (spongiózní) - tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
• uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)

• kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace)
• kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

• osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

SPOJENÍ KOSTÍ

• pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
• pevné – kosti srůstají (př. pánev je 1 kost)
• spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
• spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

páteř (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

7 C - vertebrae Cervicales (krční) 12 Th - vertebrae Thoracicae (hrudní) 5 L - vertebrae Lumbales (bederní) 5 S - vertebrae Sacrales (křížové) 4/5 Co - vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

• 12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra
• bederní – největší, nejmohutnější
• křížové - spojují se v kost křížovou
• kostrční - spojují se v kost kostrční
• nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

• páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

ŽEBRA (costae)

• zadní část spojení s obratly, vpředu s kostí hrudní
• 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
• 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

KOST HRUDNÍ (sternum)

• plochá, hmatná
• v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

HORNÍ KONČETINA

• na každé pletenec + volná část

pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)

• scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
• clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

• pažní kost (humerus)- nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
• předloktí - kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
• loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
• ruka (od zápětí dolů): kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých, kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (= podklad dlaně), články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

POHYB

kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven)a supinace (palec ven)

• extenze – natažení (normálně 180 %, olekranon je jako zarážka)
• flexe – skrčení

• volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

DOLNÍ KONČETINA

• na každé pletenec + volná část

pletenec:

• kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk, vznik ze tří kostí

1. os ilium (kost kyčelní) – hmatná = boky, míří nahoru
2. os ischium (kost sedací), míří dolů
3. os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev

• uspořádání pánve: 2 části – kyčelní + sedací (velká pánev)a část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)

• mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
• ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

volná část:

• kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus, tvoří úhel 125°)
• bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis) a kost lýtková (fibula) - tvoří vnější kotník (malleolus lateralis)

• v rámci kloubního spojení na vyrovnání lemuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)

• kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
• kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
• články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

• lebka (cranium) – chrání mozek a smyslové orgány, calva + base (spodina lební)

• mozková část (neurocranium) – vznik z vaziva a chrupavky
• obličejová část (splanchnocranium)

MOZKOVÁ ČÁST - NEUROCRANIUM

• týlní kost (os occipitale) – kloubní spojení s 1. krčním obratlem + úpony zádových svalů
• velký otvor (foramen magnum) – tudy prochází mícha
• klínová kost (os sphenoidale) - uprostřed base, má tvar motýla, uprostřed turecké sedlo (sella tureica) – místo uložení hypofýzy, zde uložena dutina nosní
• čichová kost (os ethmoidale)- na basi, vstupuje do prostoru lebky, je dírkovaná, skrze dírky procházejí nervová vlákna vedoucí ze sliznice nosní, v kosti čichové vytváří dohromady čichový nerv
• spánková kost (os temporale)- levá a pravá, její částí je kost skalní (os petrosum) – nejtvrdší kost v lidském těle, nemá spongiozu, vypadá jako pyramida a obsahuje dutiny pro čichové a rovnovážné (vestibulární) ústrojí
• bubínková kost (os tympanicum)- součástí spánkové kosti, podklad zevního zvukovodu, nahmatatelná za ušním boltcem, je tam i sval - zdvihač hlavy
• čelní kost (os frontale) – nepárová, do 2 let nesrostlá, tvoří stropy očnice
• temenní kost (os parietale) – párová, miskovitého tvaru
• vazivové švy (sutura),v místech srůstu švů vznikají měkké otvory fontanella (tam se miminkům píchají infuze – mají moc tenké žíly)

fontanelly a švy postupem srůstají a zanikají 

1. šípová (sutura sagittalis) – srůstají 2 kosti temenní
2. věncová (sutura coronalis) – temeno s kosti čelní
3. lambdová (sutura lambdoidea) – temeno s kostí týlní

OBLIČEJOVÁ ČÁST - SPLANCHNOCRANIUM

• horní čelist (maxilla)- tvar podkovy, základ tvrdého patra, uvnitř dutina nosní (sinus maxillaris),základem pro horní chrup, v ní uložena zubní lůžka (jakoby důlek v kosti) – ta se ve stáří zplošťují a zanikají
• lícní kost (os zygomaticum) – párová, tvoří tvar obličeje – jeho šířku, pod očnicemi
• nosní kosti (ossa nasalia) – dvě, tvoří podklad kořene nosu = nosní hřbet (bambule nosu je jen chrupavka)
• slzní kost (os lacrimale) – v koutku oka, čtvercová
• radliční kost (vomer) – není hmatatelná, přepážka mezi nosními choany = dělí levou a pravou nosní dutinu
• dolní čelist (mandibula)- spojena kloubem s kostí spánkovou, opět zubní lůžka, úhel dolní čelisti : u novorozenců 150°, u dospělých 120°, uprostřed – bradový výběžek (protuberantia mentalis) – tvoří tvar brady
• jazylka (os hyoideum) – nepárová, tvar malé podkovy, na ní zavěšen hrtan, podpírá jazyk

v lebce 3 dutiny:

• dutina lebky – mozkovna – uložen mozek
• dutina nosní – tvoří obličejové kosti, uprostřed; vedlejší a hlavní dutina
• dutina oční – je v ní uloženo oko, má tvar pyramidy = očnice (orbita), je velká (oko může při nehodě zapadnout, vejde se tam i násada od čínského pera)

• lebka roste, více se ale zvěšuje mozkovna než obličejová část

• obvod dětské hlavičky: 34 cm, 1.rok – 46 cm, 3. rok – 49 cm, 5.rok -50 cm, dospělost – 55 cm (neučit)

pohlavní rozdíly:

• kost čelní u žen kolmá, u mužů ubíhá dozadu
• muži – hranatá brada, vyklenutá glabella => větší nadočnicové oblouky
• mění se až v pubertě
• dětská lebka stejná

Svalová soustava

svaly:

1. hladké – útroby
2. příčně pruhované (kosti, pohyb)
3. srdeční

• celkem 600 svalů
• 40% celkové hmotnosti
• fascie = blanitý obal svalu, na konci vytváří šlachu. Ta připojuje sval ke kosti.
• zásobeny krví – cévka vstupuje do svalu kolmo, tam se rozvětvuje a zásobuje svalová vlákna, v klidu 5% zásobení krví

inervace:

• motorická = hybná – z páteřní míchy, řízeno z mozku, tzv. motorické ploténky (zde nerv vstupuje do kontaktu se svalem) – díky acetylcholinu
• citlivá - senzitivní
• vegetativní

• motorická jednotka – systém svalu inervovaný jedním nervovým vláknem
• u oka – 1 nerv zásobuje až 12 svalových vláken -> vyšší citlivost
• u hýžďového svalu – 1 nerv: 500 vláken

• senzitivní inervace - svalová vřeténka či šlachová tělíska - propriorecepory: fce hlubokého čití
• vegetativní inervace - průsvit cév = zásobení svalů krví

CHEMICKÉ SLOŽENÍ SVALU

• 75% voda
• 24 % organické látky – bílkovíny – myoglobin (obdobný hemoglobinu) – zajišťuje funkčnost, váže na sebe kyslík 20x více nežž hemoglobin + svalový glykogen, enzymy
• 1% anorganické látky + stopové prvky (Fe, Mg, Ca...)

VÝVOJ SVALU

• ¼ hmotnosti těla (dítě) -> 1/3 (dospělý)
• předškolní věk: vývoj hlavně hrubé motoriky = velké svalové skupiny
• od 6 let: malé svalové skupiny => jemná motorika
• odpovídá dozrávání mozkové kůry

Svaly hlavy

• mimické svaly
• žvýkací svaly

sval = musculus (m.)

Mimické svaly

• začínají na kosti, ale upínají se do kůže (na rozdíl od jiných svalů)

GALEA APONEUROTICA

• vazivová blána v calvě
• srůstá s kůží vlasaté části hlavy
• v přední části přechází ve sval m. occipitofrontalis, přední část (venter frontalis) – svrašťuje čelo a zvedá obočí nahoru, zadní část (venter occipitalis) – vyrovnává čelo

KRUHOVÝ SVAL OČNÍ - m. orbicularis oculi

• uzavírá a otevírá oči -> víčka
• mimika očí

KRUHOVÝ ÚSTNÍ SVAL - m. orbicularis oris

• podklad rtů, zavírá je, přitlačuje k zubům

TVÁŘOVÝ SVAL - m. buccinator

• nejmohutnější mimický sval
• modeluje obličej
• přitlačuje tváře k zubům

Žvýkací svaly

• pohyb dolní čelisti

ŽVÝKACÍ SVAL - m. masseter

• přitahuje dolní čelist
• umožňuje práci stoliček

SPÁNKOVÝ SVAL - m. temporalis

• přitahuje dolní čelist a tlačí ji dozadu

KŘíDLOVÝ SVAL - m. pterygoideus

• lateralis a medialis
• posunuje dolní čelist dopředu a dozadu

tyto svaly působí synergicky - řeč, zpěv, smích, kousání, žvýkání, sání.....

Svaly krku

M. PLATYSMA

• tvoří dekolt, od prsou až po bradu
• v mládí vypnutý, pak vrásní, díky svému uložení nejde kosmeticky upravit
• velmi jemný, podkožní, pohybuje hlavou

ZDVIHAČ HLAVY - m. sternocleidomastoideus

• 2 svaly po bocích krku

JAZYLKOVÉ SVALY - s. hyloideus

• tvoří dno ústní dutiny

KLONĚNÉ SVALY - m. scaleni

• z druhé strany krku podél páteře
• pohyb hlavy, zpevňují obratle, i s žebry
• zdvihají žebra (<= pomocné dýchací svaly)

Svaly hrudníku

PRSNÍ SVAL - m. pectoralis

• major – hrudník a přední jáma podpažní, přitahuje paži, pomáhá při dýchání
• minor – uložen pod majorem, zvedá žebra ( = pomocný sval dýchací) + předpažení

PILOVITÝ SVAL - m. serratus anterior

• po bocích hrudníku
• oddaluje lopatky od sebe - upažení, vzpažení, pomocný dýchací

MEZIŽEBERNÍ SVALY - m. intercostales

• externi – otevírají hrudní koš - nádech
• interni - výdech

BRÁNICE - diaphragma

• odděluje hrudní dutinu od dutiny břišní
• uprostřed plochá šlacha, která ji dělí na 2 půlky, vpravo ji nadzdvihávají játra, vlevo na ni tlačí srdce - nepravidelné vyklenutí
• má 3 otvory - pro aortu, jícen a dolní dutou žílu
• hlavní a nejdůležitější dýchací sval
• kontrakce - pokles bránice - zvětší se hrudní koš - vdech; při uvolnění se vrací do původní polohy

Svaly břišní

PŘÍMÝ BŘIŠNÍ SVAL - m. rectus abdominalis

• uprostřed břicha
• od hrudní kosti po stydkou sponu => předklon, záklon
• proložen 3 šlachami

BOČNÍ BŘIŠNÍ SVAL - m. transversus abdominis

• pod bočními břišními svaly
• břišní lis (tlačení)

ČTYŘHLAVÝ SVAL BEDERNÍ - m. quadratus lumborum

• až k páteři
• pohyb boků, zadku

Svaly zad

ZÁDOVÝ SVAL - m. trapezius

• pohyby zad a horních končetin a lopatek

PILOVÝ SVAL - m. seratus posterior

• podél páteře
• dýchání, vzpřímená poloha

ŠIROKÝ ZÁDOVÝ SVAL - m. latissimus dorsi

• od dolní poloviny zad
• od hrudní páteře k hýždím

NAPŘIMOVAČ PÁTEŘE - m. erector spinae

• v hloubce
• dolní část zad

ZDVIHAČ ŘITNÍ - m. levator ani

• párový
• uzavírá dno pánevní
• svěrač konečníku
• u mužů jím procházejí močovody
• u žen pochva

Svaly horní končetiny

• musculus deltordeus= sval deltový – reliéf paže (rameno), fce-upažení

• m.supraspinatus - nad hřebenem

• m.infraspinatus - pod hřebenem, tyto tři spojují lopatku s kostí pažní = pohyb ramene

• m.subscapularis - pod lopatkou

PAŽE

• m. biceps brachii
• m. brachialis – leží pod bicepsem, tyto dva fce ohyb lokte, jsou na vnitřní straně paže
• m. triceps brachii – extenze – natažení předloktí – vnější strana

obecně platí:

• svaly ležící blíže k trupu pohybují oblastí vzdálenější
• svaly u ramene – pohyb předloktí
• svaly u předloktí – pohyb dlaně

SVALY PŘEDLOKTÍ

3 vrstvy:

• přední
• zadní
• postranní (malíková strana)

funkce:

• flexory = ohybače
• extenzory = natahovače
• pronátory (viz pronace)

SVALY RUKY

od zápěstí níž

svaly palcové oblasti: 4

• přitahování a odtahování palce
• ohýbání palce
• stažení palce do opozice k dlani
• thenar – svalový hrbol kolem palce

svaly malíkové oblasti: 3

• odtahování, přitahování a stavění
• přitahování malíku k palci
• hypothenar – svalový hrbol kolem malíku

Svaly dolní končetiny

začínají na pánvi, upínají se na lopatu pánve kyčelní

BEDRO-KYČELNÍ SVAL - m. iliopsoas

dvě části:

1. m. iliacus – v oblasti beder
2. m. psoas – minor (ohýbání trupu – předklon při rovných zádech), maior (vytáčení stehna ven)

M. GLUTEUS

• zadní část DK: maximus, medeus, minimus
• fce: zajišťují vzpřímenou polohu, vyrovnání v oblasti bederní páteře, zvedá stehno (chůze do schodů), ohyb kyčelního kloubu, tvoří hýždě

SVAL HRUŠKOVITÝ - m. piriformis

• lopata kyčelní – stehenní kost
• fce: zajišťuje zevní rotaci – vyklopení stehna

ČTYŘHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. quadriceps femoris

• největší sval v těle
• pohybuje bércem – extense v koleni, natahuje bérec, napomáhá při předklonu (končetiny k tělu)

KREJČOVSKÝ SVAL - m. sartorius

• nejdelší sval v těle
• probíhá napříč stehnem, od zevního k vnitřnímu kondilu

funkce:

• abdukce (unožení)
• flexe v koleni (skrčení)
• vnitřní rotace bérce při fixovaném koleni

PANENSKÝ SVAL - m. gracilis

• addukce kolen (drží nohy u sebe)

DVOJHLAVÝ SVAL STEHENNÍ - m. biceps femoris

• flexe v koleni

• přední strana bérce - extenzory - extenze nohy (přitažení špičky k bérci)
• zadní strana bérce - flexory: m. triceps surae – trojhlavý lýtkový, vytváří tvar lýtka, fce při ohybu nohy, při chůzi, při vzpřímeném postoji, úpon do Achillovy šlachy na kost patní

• podél kostí hluboké svaly – flexe planty (plosky nohy), flexe palce a prstů

• strana planty: abduktor (odtahovač) palce, adduktor (přitahovač) palce
• střední část planty: jako na ruce – svaly zajišťující pohyb jednotlivých prstů

Krev - sanguis

hlavní funkce:

• zajištění rozvodu životně důležitých látek(dýchací plyny, enzymy, hormony)
• přenos životně důležitých látek
• transport životně důležitých plynů (transportní)
• pomoc při termoregulaci (termoregulační)
• podílí se na obraně organismu proti nemocem (imunitní)
• podíl na homeostáze spolu s tkáňovým mokem a mízou

množství krve v organismu:

• 5- 6 litrů = 7-10% hmotnosti
• nejvíce v žilách, kosterních svalech a plicích
• třetí nejtěžší část těla
• maximální možná ztráta 1,5 litru/den při rychlém krvácení, 2,5 litru/den při pomalém krvácení, poté ohrožení života
• doplňování pomocí krevních zásobáren v podkožním vazivu, játrech a přesunem tkáňových tekutin do krve ( ve stavu nouze).
• denní produkce je 50 mm3 denně, tj. 18 litrů za rok
• za rok se krev obmění třikrát

složení krve:

neprůhledná vazká tekutina červené barvy

1. krevní plazma

1. krevní elementy (červené krvinky = erytrocyty, bílé krvinky = leukocyty, krevní destičky = trombocyty)

KREVNÍ PLAZMA

• 2,5 - 3,5 litrů → 5%
• nažloutlá tekutina, stálé trvalé složení

složení:

• 91% voda
• organické látky 8%
• bílkoviny: syntéza v játrech, albuminy a globuliny zodpovědné za obranyschopnost a fungují jako transportéry látek - vitamíny atp., fibrinogen a protrombin zodpovědné za krevní srážlivost
• cukry: zdroj energie, stálost glukózy tj. hladina glukózy v krvi glykémie 3,8-6,1 mmol /l (80 – 120 mg/100 cm krychlových,závisí na příjmu potravy), glykémii reguluje inzulin (vznik Langenharsenovy ostrůvky, slinivka břišní),hladina doplňována ze zásob glykogenu v játrech, nižší hodnota je hypoglykémie, vyšší hodnota je hyperglykémie* aminokyseliny
• vitamíny
• žlučová barviva
• anorganické látky 1%: chlorid sodný, kyselý uhličitan sodný, udržují osmotický tlak, napomáhají udržení pH krve – norma 7,4 ! +- 0,04, nad 7,36 alkalóza, pod 7,44 acidóza

KREVNÍ ELEMENTY

erytrocyty - červené krvinky

• stálý počet, muži 5-5,5 miliónu na litr, ženy 4,5 miliónu na litr
• velikost: 7,4 mikrometru
• nemají jádro
• funkce - přenos dýchacích plynů O2 a CO2
• nedostatek = anemie (chudokrevnost)
• hemoglobin - barvivo, dvě složky = globin - bílkovinná složka, hem - barvivo tj. Fe 2+, hemoglobin se váže s jednotlivými prvky
• oxy hemoglobin - váže O2 tj. O2 + Hgb
• karbaminohemoglobin - váže CO2 tj. CO2 + Hgb
• nepevné vazby, snadno se uvolní
• karboxyhemoglobin - váže Co tj.. CO +Hgb - ztrácí možnost vázat kyslík tj. vytrácí se dýchací funkce
• erytrocyty vznikají v červené kostní dřeni a zanikají ve slezině
• jejich životnost je 120 dní
• hemoglobin se je odbouráván v játrech a měněn na bilirubin, část železa se ztrácí, obnova potravou

leukocyty - bílé krvinky

• granulocyty a agranulocyty

• počet: 4- 5 tisíc ženy i muži

• mají jádro a různý tvar

• životnost různá tj. hodiny až dny

• snížení pod 4000 leukopenie, zvýšení nad horní hranici leukocytóza

• funkce: obrana proti infekcím

Podle výskytu granulů v jádře se dělí na :

granulocyty (75%)

• neutrofily fce - diadepéza - pronikají do mezibuněčných prostor- následuje fagocytóza - pohlcování cizorodých látek, Indikátor zánětu
• eozinofily - aktivní v případě alergických reakcí , nefagocytují
• bazofily - málo, význam neznámý

agranulocyty - bez zrnek v protoplazmě i jádru

• lymfocyty - diapedéza, tvoří protilátky , tvoří se v mízních uzlinách
• monocyty -největší bílé krvinky , fce - fagocytóza, pohlcují bakterie

trombocyty - krevní destičky

• počet: 300 tisíc na litr muži i ženy
• fce: podíl na srážení krve

• hemostáza - srážení krve

• podklad je porušení cévní stěny
• přeměna fibrinogenu na fibrin
• proměna neaktivního protrombinu na trombin umožňuje trombokináza uvolněná z krevních destiček a ionty vápníku

čtyři fáze

1. uvolnění tormbokinázy z destiček
2. proměna protrombinu na trombin,játra , aktivuje trombocyty, způsobuje změnu fibrinogenu na fibrin
3. proměna fibrinogenu na fibrin , zpevňuje destičky trombů a zachycuje další trombocyty a erytrocyty
4. smrštění vláken fibrinu a vytlačení krevního séra hemostatická zátka = červený fibrin, neaktivní

trvá to 7 - 11 minut, lze zabránit manipulací s vápenatými ionty, nutné pro některé laboratorní testy

SEDIMENTACE KRVE

• pokles krvinek v závislosti na čase - rychlost závisí na množství bílkovin v krevní plazmě
• při zánětu se zvyšuje jejich počet
• normální hodnota - 1-3 mm / hod muži, 4- 7 mm/hod ženy
• diagnostická metoda, nepřesná, udává jen přítomnost zánětu nikoli jeho povahu
• nejvyšší hodnoty = TBC, plicní onemocnění, rakovina

OBRANYSCHOPNOST - IMUNITA

Imunizace – proces tvorby protilátek. Protilátky vznikají v retikuloendotelových tkáních a v bílých krvinkách a hromadí se v krevní plazmě. Chemicky jsou to gamaglobuliny (bílkoviny). Protilátky mají specifické působení = na určitý antigen ( toxiny a jiné rozpuštěné škodlivé látky v krvi) se vytvoří určité protilátky, které zneškodňují pouze ten antigen, proti kterému vznikly. Odolnost proti jednotlivým druhům škodlivin se nazývá specifická imunita. Je podmíněna přítomností obranných látek v těle. Tyto látky nejsou u každého člověka stejně zastoupeny, a proto je někdo vůči určité nemoci odolný (imunní), jiný je vůči ní vnímavý (senzitivní). Imunita je buď vrozená, nebo získaná. Vrozená imunita vzniká tím, že mateřské obranné látky projdou placentou do krve plodu. Dítě je tak na začátku svého života odolné proti těm nákazám, proti nimž je imunní jeho matka. Imunitu je možno získat přirozeně nebo uměle. Překoná-li člověk chorobu, zůstávají protilátky v krvi i po jeho uzdravení. Ty pak chrání před opětovným onemocněním toutéž nemocí. V tomto případě mluvíme o imunitě aktivní. Aktivně je imunita získaná i po umělém dodání antigenu při očkování. Do těla přitom naočkují oslabené nebo usmrcené bakterie, které sice nemohou vyvolat onemocnění, ale vyvolají tvorbu protilátek a ty pak chrání organismus před skutečnou nemocí. Vstříknutím séra, které obsahuje již hotové protilátky, se získá imunita pasivní. Opakované vniknutí antigenu do krve může někdy vyvolat stav přecitlivělosti (anafylaxi). – příznaky jsou: malátnost, bolesti hlavy, zrychlené dýchání a tep, závratě a křeče. Anafylaxi se podobá alergie (např. senná rýma, kopřivka).

• imunita zejména odvozena od fce krevních elementů leukocytů
• fagocytóza + vytváření protilátek
• škodliviny v těle aktivují antigeny - aktivují tvorbu protilátek způsobují imunizaci

gamaglobuliny: protilátky, specifické fce:

• specifická imunita - jeden antigen, přiřazen jeden gamaglobulin , jedna protilátka
• vrozená imunita, protilátky přinesené z těla matky přes placentu, shodná míra obranyschopnosti.
• získaná imunita - aktivní: sám organismus vytváří protilátky proti nežádoucím antigenům a pasivní: dodaná buď hotová látka a sám vytvoří protilátku nebo dodá protilátku už hotovou

• anafylaxe - přehnaná obranná reakce organismu, patologická reakce, může ohrozit na životě, anafylaktický šok , vytvoření velkého množství protilátek ,čímž poškozuje organismus sám sebe, např. vosí píchnutí

KREVNÍ SKUPINY

Jan Janský zjistil, že je možné rozdělit lidskou krev do 4 skupin podle toho, zda se její červené krvinky shlukují nebo neshlukují krevní plazmou nebo sérem jiných lidí. Antigeny v červených krvinkách se nazývají látky shlukovatelné (aglutinogeny) a označují se velkými písmeny A nebo B. V krevní plazmě jsou látky shlukující (aglutininy), které se označují řeckými písmeny alfa (anti-A) nebo beta (anti-B). Setká-li se aglutinogen A s aglutininem alfa nebo aglutinogen B s aglutininem beta, dojde ke shluknutí (aglutinaci) červených krvinek. V krvi jednoho člověka jsou proto obsaženy jen ty látky, které se vzájemně snášejí.

• princip antigenů v krevní plazmě a v erytrocytech

v erytrocytech: aglutinogeny A, B v krevní plazmě: aglutininy anti A, anti B A + anti A dochází k aglutinaci - shlukování

Skupina A - 44 % lidí

• v erytrocytech aglutinogen A
• plazma aglutinin anti B

Skupina B - 18 % lidí

• v erytrocytech aglutinogen B
• plazma aglutinin anti A

Skupina 0 - 30 % lidí, univerzální dárce

• v erytrocytech nic
• v plazmě aglutinin anti A, anti B

Skupina AB - 8 % lidí, univerzální příjemce

• v erytrocytech aglutinogen AB
• v plazmě nic

dělení krve - asi 30 dalších faktorů

• Rh faktor - nejdůležitější při transfúzích
• Rh faktor má 2/3 lidí
• Rh - Rh faktor nemá
• člověk nemá obranné látky proti Rh faktoru, vytváří je po proniknutí cizí krve do organismu. Nejdůležitější v těhotenství Rh- matka vytváří protilátky proti Rh+ dítěti (je - li otec Rh +), nebezpečné pro dítě
• nebezpečí při dalších, nikoli prvních těhotenstvích ( matka již má protilátky). Matka dostává preventivně gamaglobuliny, zabraňující tvorbě protilátek

Při inkompatibilním těhotenství, kdy matka je Rh-, zatímco dítě zdědilo po otci Rh+, dochází k tzv. Fetální erytroblastóze. Fetální erytroblastóza (nyní spíše označovaná jako hemolytická nemoc novorozenců) je stav, kdy matčin imunitní systém bojuje proti plodu (plod je Rh+, matčin imunitní systém tento antigen nezná a považuje jej za cizorodý), začne vytvářet protilátky, které u plodu způsobí různé formy novorozenecké žloutenky (rozklad krve), v horším případě také různé nervové poruchy. První těhotenství většinou rizikové nebývá (díky placentární bariéře nedochází k mísení krve matky s krví plodu), krev novorozence se do matčina oběhu dostane až při samotném porodu. Ovšem toto množství stačí k imunizaci matky, proto každé další nekompatibilní těhotenství by bylo mnohem rizikovější. V současné době se tomuto zamezuje podáváním anti-D protilátek do 72h po porodu (případně i po potratu nebo po provedení amniocentézy).

TRASFUZE = podání inkompatibilní krve z hlediska Rh a krevních skupin ohrožuje na životě - velká obranná reakce organismu

ONEMOCNĚNÍ PŘI PORUCHÁCH KRVE

dají se zjistit v krevním obrazu

ERYTROCYTY

Anémie

• různé důvody (málo Fe, nízká hladina Hgb, snížení počtu erytrocytů atd.)
• bílé tělo, světlé rty, nehtová lůžka a spojivky, únava, dušnost, bolesti hlavy, přecitlivělost na chlad, poruchy spánku...

LEUKOCYTY

Leukémie

• Dětská akutní leukémie: náhlý začátek (teplota, spavost...), ↓ hladina granulocytů → žádná imunita, transplantace kostní dřeně, ozařování → 2 - 6 let života

• Dospělá chronická leukémie:

1. Lymfatická leukémie: čím vyšší věk, tím nižší malignita, průjem, záněty, léčba: imunoglobuliny, kortikoidy
2. Myeloidní leukémie: nadměrná tvorba nefunkčních granulocytů, únava, infekce, 3,5 - 5 let života, léčba: cytostatika, ozáření, transplantace kostní dřeně

Onemocnění lymfatických cév - Hodgkinova choroba - únava, slabost, infekce, pocení, maligní onemocnění lymfatické tkáně

TROMBOCYTY

• Trombocytopenie: získaná porucha, pokles tvorby či rychlé odbourávání krevních destiček, vysoká krvácivost
• Trombocytopatie: kvalitativní porucha → prodloužení krvácivosti (zastaví se), dědičná
• Koagulopatie: porucha srážlivosti, hemofilie A,B - porucha funkce srážlivosti, žena → přenašečka = dědičné, diseminovná intravaskulární koagulace - mikrotromby - vykrvácení do těla, lék - heparin