Max Weber

(21. 4. 1864 – 14. 6. 1920). Německý sociolog, ekonom, historik a právník, který patří mezi nejvýznamnější zakladatelské postavy v sociologii - otce zakladatele.
Vystudoval na univerzitě v Heidelbergu právo, filosofii, ekonomii a historii – ve své disertaci se zabýval obchodním právem ve středověku a v habilitačním spise zkoumal starořímskou agrární společnost.
Zasloužil se i o organizační ukotvení sociologie: založil archiv pro sociální vědu a sociální politiku a Německou sociologickou společnost (spolu s G. Simmelem a F. Tönniesem).

Ideální typy

Koncepce ideálních typů byla Weberovým pokusem o překlenutí dvou protikladných metodologických stanovisek v sociologii – humanitně orientovaného idiografického přístupu a naturalismus orientovaného nomotetického přístupu. Ideální typ je v realitě neexistující model, který slouží jako nástroj k poměřování reality. Vzniká vystupňováním atributů typů reálných.

Nehodnotící sociologie

Weber je proponentem nehodnotící sociologie, tj. sociologie prosté hodnotících soudů a politické či jiné angažovanosti. Weber identifikuje tři zdroje nevyhnutelných hodnotových zkreslení vědecké práce, jsou jimi:

• volba tématu a tím i zavrhnutí témat jiných;
• omezení vlastními znalostmi a schopnosti;
• výběr empirických dat ke zkoumání.
  

Zkreslení těmito faktory se výzkumník nemůže vyhnout, má se však podle Webera oprostit od hodnocení cílů, tj. označování jich za dobré či špatné, žádoucí apod.
Na Webera v tomto směru navazují neopozitivismus. Na opačné pozici stojí např. marxismus orientovaní sociologové, frankfurtská škola nebo americká radikální sociologie, zejm. A. Gouldner, který explicitně kritizuje Webera ve své eseji Antiminotaurus.

Sociální jednání

Weber definuje sociologii jako vědu o sociálním jednání, takže se jedná o ústřední pojem v jeho pojetí sociologie. Sociální jednání je nutné odlišit od chování, které je prostou odpovědí organismu na vnější či vnitřní podnět. Jednání má smysl, tj. vědomý cíl a záměr. Smysl sociálního jednání je pak obrácen na jiné lidi, ale jednajícím je jedinec.
Weber rozlišuje čtyři ideální typy sociálního jednání:

• Účelově racionální – jeho smyslem je instrumentální dosažení daného cíle
• Hodnotově racionální – jeho smyslem jsou hodnotové, mravní či estetické motivy
• Afektivní – motivováno emocionálně
• Tradiční – jednání s ohledem na tradici

Sociologie má pak usilovat o porozumění smyslu sociálního jednání – odtud označení rozumějící sociologie. V tomto duchu na Webera navazuje interpretativní sociologie.

Moc, autorita, panství

Moc definuje jako šanci jednajícího prosadit svou vůli v sociálních vztazích i přes odpor druhých. Autorita je legitimní mocí, tj. mocí uznávanou a schvalovanou.
Pojem panství označuje způsob legitimizace autority. Weber rozlišuje tři druhy panství:

• Tradiční – autorita legitimizována tradicí (např. u středověkých feudálů)
• Charismatické – legitimizace autority pomocí charismatu jejího nositele (např. u populárních politických či náboženských vůdců)
• Legální – autorita je legitimizována na základě racionálně stanovených zákonů a předpisů (např. moderní byrokracie)
  

Sociální stratifikace

Weberovo chápe sociální stratifikaci jako jev multidimenzionální, čímž se liší od dalšího klasika studia stratifikace – K. Marxe. Dimenzemi, v nichž se realizují sociální nerovnosti, jsou tři:

• Třídy – skupiny lidí sdílející stejné třídní postavení, tj. šanci na dosažení materiálních statků; ekonomická dimenze
• Stavy – týkají se statusu a prestiže
• Strany – politická dimenze; souvisí s nerovností v držení moci
  

Byrokracie

Ve weberovském pojetí je byrokracie typem legálního panství. Klíčovým prvkem byrokracie je racionalita – byrokratický systém je postaven na základě racionálních pravidel a zákonů. Od tradičních forem správy se liší mj. tím, že moderní byrokrat svůj úřad nevlastní a k jeho vykonávání musí mít určitou kvalifikaci. Byrokracie je hierarchicky strukturovaná, vč. odstupňování pravomocí.
Weber je ohledně byrokracie optimistický, nicméně si uvědomuje i její potenciální nebezpečí, které nazývá železnou klecí racionality. Jedná se o nebezpečí, že přílišná racionalita povede k omezení svobody. Na Webera ve studiu fenoménu byrokracie kriticky navazují např. R. K. Merton či M. Crozier.

Modernizace

Tématu modernizace se Weber věnuje v souvislosti se vznikem kapitalismu. Tržní hospodářství podle něj vzniklo díky příznivým podmínkám kalvinistického protestantismu, který podle Webera přispěl dvěma klíčovými aspekty:

• Racionalita – vychází z víry, že úspěch v tomto světě je znamením predestinace ke spáse
• Askeze – odkládaná spotřeba vede k reinvesticím a nárůstu bohatství

Tato Weberova teze je hojně kritizována a vnímána jako značně zjednodušující. Racionalizace, soudí Weber, také přináší efekt tzv. odkouzlení – obecného odklonu od mýtů, pověr a náboženství v moderní společnosti.

Doporučená literatura

• Keller, J. 2004. Dějiny klasické sociologie. Praha: SLON.
• Loužek, M. 2005. Max Weber. Praha: Karolinum.
• Weber, M. 1969. Antologie textů z díla Maxe Webera. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.
• Weber, M. 1983. K metodológii sociálných ved. Bratislava: Pravda.
• Weber, M. 1997. Autorita, etika a společnost: pohled sociologa do dějin. Praha: Mladá fronta.
• Weber, M. 1998. Metodologie, sociologie, politika. Praha: Oikoymenh.
• Weber, M. 1998. Sociologie náboženství. Praha: Vyšehrad.
• Weber, M. 1999. Základné sociologické pojmy. Bratislava: SOFA.
• Weber, M. 2006. Wirtschaft und Gesellschaft. Paderborn: Voltmedia.