Sémiotika: Porovnání verzí

Verze z 23. 9. 2021, 08:43

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Sémiotika se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, jež se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí 3 entity: uživatel, znak a vyvozené významy. Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem semiózy. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. ^[1]

Obsah

1 Významní představitelé
- 1.1 Charles Sanders Peirce
- 1.2 Charles Morris
2 Odkazy

Významní představitelé

Charles Sanders Peirce

Charles Morris

Charles Morris (1901-1979) publikoval své nejzávažnější práce ve třicátých až padesátých letech 20. století. Sémiotiku rozdělil na sémantiku, syntax a pragmatiku a také toto pojetí je považováno za trvalou součást moderní vědy o znakových systémech. V Morrisově pojetí zkoumá sémantika význam, tj. vztahy mezi znaky a označovanými předměty, jevy, nebo událostmi, syntax se zabývá vztahy existujícími mezi jednotlivými znaky navzájem a pragmatika zkoumá vztahy, které jsou mezi znaky a jejich uživateli. Současná sémiotika toto pojetí koriguje v tom smyslu, že se ve skutečnosti jedná o postupnou inkluzi1, protože pragmatika zahrnuje též sémantiku a ta zahrnuje ve skutečnosti i syntax.

Odkazy

Reference

↑ DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0.

Doporučená literatura

Související články

Klíčová slova

sémiotika, znak, význam, teorie znaků, řeč

[:11-1] DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0.

[1]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Pracuje se}}
 Sémiotika se zabývá teorií znaků, jejich správnému porozumění a výkladu v určitém kontextu. Předmětem studia a výzkumu jsou znaky, které jsou mnohdy seskupeny v obsáhlých i relativně jednoduchých znakových systémech, jež se řídí určitými pravidly. Nejúčinnějším sémiotickým systémem je přirozený jazyk. V oblasti zájmu sémiotiky se nacházejí 3 entity: uživatel, znak a vyvozené významy. Aby se určitá osoba, předmět, či událost stala znakem, musí projít procesem semiózy. Tento postup je založen buď na pojmenování, či na označování. <ref name=":11">DOUBRAVOVÁ, Jarmila. Sémiotika v teorii a praxi: proměny a stav oboru do konce 20. století. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002. S. 9. ISBN 80-717-8566-0.</ref>
+==Významní představitelé==
+===Charles Sanders Peirce===
+===Charles Morris===
+Charles Morris (1901-1979) publikoval své nejzávažnější práce ve třicátých až padesátých letech 20. století. Sémiotiku rozdělil na sémantiku, syntax a pragmatiku a také toto pojetí je považováno za trvalou součást moderní vědy o znakových systémech. V Morrisově pojetí zkoumá sémantika význam, tj. vztahy mezi znaky a označovanými předměty, jevy, nebo událostmi, syntax se zabývá vztahy existujícími mezi jednotlivými znaky navzájem a pragmatika zkoumá vztahy, které jsou mezi znaky a jejich uživateli. Současná sémiotika toto pojetí koriguje v tom smyslu, že se ve skutečnosti jedná o postupnou inkluzi1, protože pragmatika zahrnuje též sémantiku a ta zahrnuje ve skutečnosti i syntax.
 ==Odkazy==