Konflikty a způsoby jejich řešení

Téma, které primárně spadá pod psychologickou disciplínu sociální psychologie.

• vznik konfliktu - Lurija

• je zabráněno odreagování chování - nedostatek pohotovosti k reakci, potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů

• vývojový účinek konfliktu

• zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
• růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
• převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj, nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty, poruchy sebedůvěry, patologie

Výzkumy konfliktů

Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy elipsychologické stržení jejich nervové soustavy Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení Lewin, Miller, Mowrer Festinger - věnoval se konfliktům v myšlení, teorie kognitivní disonance

Řešení konfliktů

• tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
• obranná - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti

• uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince:
• individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
• soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
• rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
• korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce

• Mikšík uvádí následující styly:

1. únikový
2. kompetetivní
3. přizpůsobivý
4. kooperativní
5. kompromisní

Rozhodování

• volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem
• v mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
• předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům, teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
• výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince - může k tomu patřit i hledání kompromisu
• Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků
• již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
• Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
• James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby, osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů
• Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí, je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád), zkresluje
• Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
• S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu, zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu), schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly, cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
• McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”, vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy let

Fenomén náhradního jednání

• v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů
• jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
• obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl
• psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů-introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace

• jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti

Interpersonální konflikty

• vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
• tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
• kolize, neboli střet rolí
• neslučitelnost rolí
• zmatenost, konfuze rolí

• řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je soupeření (kompetice)a spolupráce (kooperace)

• řešení konfliktů spočívá v:
• komunikaci
• diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
• hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo nebo zprostředkovaně

• rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
• obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ

• výběr jedné z nich - po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy

• při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce:
• únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
• kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
• přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
• kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
• kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany