Pravdivost

• úkolem logiky není, aby rozhodovala, která tvrzení jsou pravdivá
• pravdivost vět ověřujeme; věta je pravdivá, pokud se věci mají tak, jak uvádí
• u některých vět se o pravdivost vůbec nezajímáme, je nám to jedno, takže není potřeba je řadit do množiny

1. nositel pravdy, "pravděnec" (truth bearer) - propozice, větný typ, větný výskyt, tvrzení (assertion), promluva (utterance), přesvědčení (belief) - mentální entita, nepřenáší se pravdivost
2. činitel pravdy, "pravditel" (truth maker)

Korespondenční teorie pravdy

neboli adekvační teorie. Spojena např. s B. Russellem, T. Kuhnem. Dávána do souvislosti s realismem. Pravdivost je nezávislá na našich důkazech.

Identitní verze

• nositel je totožný s faktem

Kongruenční verze

• korespondence spočívá ve strukturálním izomorfismu mezi nositelem pravdy a skutečností; problém například se zobrazením u pravdivých negativních výroků, výroků o minulosti nebo budoucnosti, mravní pravdy, matematické pravdy; relativnost, změna paradigmat, utváření a změny vlastního rámce

Korelační verze

• deskriptivní konvence - popisuje typ situace, demonstrativní konvence - odkaz ke konkrétní situaci

Verifikační teorie

• pravdivost lze ověřit

Koherenční teorie pravdy

Hlavním představitelem je John Langshaw Austin (1911-1960)

• pravdivost přesvědčení dána vztahem ostatních přesvědčení z konzistentní koherentní množiny
• nové přesvědčení přijmeme, pokud jde dohromady s ostatními, stávajícími přesvědčeními
• vychází do jisté míry z idealismu
• podle některých by měla existovat nezávislá mysl, která obsahuje koherentní množinu

Quineova teorie pravdy

• alternativa koherenční teorie
• primární smyslové vjemy, poté přihlédnutí ke koherenční množině
• pragmatičnost ve smyslu volby pojmového aparátu, který je k danému účelu vhodnější (způsob jak zaznamenat krajinu do mapy, aby se podle ní bylo možné orientovat)

Pragmatická teorie

Hlavním představitelem je William James (1842-1910)

• pravdivost tvrzení dána jeho praktičností, užitečností
• relativnost vůči jedincům i v čase: každý člověk má svou pravdu, protože je pro něj výhodné něco jiného

Konsenzuální teorie

Hlavní představitel je Charles Sanders Pierce (1839-1914)

• pravda je to, na čem se v dlouhodobém časovém horizontu shodne většina
• někdy však máme pocit, že jedinec má pravdu navzdory názoru většiny
• jak konsenzus zjistit? užitečnost vs. morálka

Tarského sémantická teorie pravdy

• sám autor ji považuje za rozvedení klasické korespondenční teorie, hlásí se k Aristotelovi
• T-schéma: "P" je pravda iff P. S je pravda iff p. (kde S je pojmenování věty)
• Příklad: "Sníh je bílý." je pravdivá věta právě tehdy, když sníh je bílý.
• tento přístup má mnoho nevýhod; jak kvantifikovat?
• vybudovat teorii pravdy pro přirozený jazyk je příliš komplikované, zabývá se jen jednoduššími, formálními jazyky
• sémanticky uzavřený jazyk obsahuje predikát pravdivý a je schopen pojmenovat své výrazy
• rozlišuje metajazyk M a jazyk jako objekt O, pak můžeme definovat "pravdivý v O"
• pravdivost budeme definovat přes pojem splňování, který také musíme definovat a to rekurzívně

1. nekonečná posloupnost $P(x_{1},x_{2}\ldots x_{n})$, $O:o_{1},o_{2}...$
2. $\neg \varphi$ je splněna iff $\varphi$ není splněna
3. $\varphi \vdash \psi$ je splněna iff nekonečnou posloupností iff je posloupností splněna $\varphi$ a je posloupností splněna $\psi$
4. $\exists x_{i}\varphi$ je splněna iff existuje taková posloupnost O', která se od posloupnosti O liší nanejvýše na i-tém místě a splňuje $\varphi$

• Formule $\varphi$ je pravdivá iff je splněna každou posloupností.
• zaveden pojem nekonečné posloupnosti
• ve skutečnosti jde o extenzionální definici, což nestačí na vystižení toho, co je vlastně pravdivost
• podle Davidsona Tarski definuje spíš význam, než pravdivost, tu totiž již předpokládáme

Deflační teorie pravdy

Redundanční teorie pravdy

• teze o transparentnosti pravdy: je pravda, že p, znamená totéž, co p
• predikát "pravdivý" je nadbytečný, lze jej odstranit a to i ve větách, které mluví o tom, že někdo má/říká pravdu

Závětná teorie

• obdobně jako jméno je zastupováno zájmenem, věta může být zastupovány závětou
• výraz tvaru "je pravda, že..." (thatt) funguje jako anaforický výraz, odkazuje k původní větě

Minimalistická teorie pravdy

• "Je pravda, že p, a p."

Nutná pravda

• pravdivost bez ohledu na nás, naše znalosti
• nelze falzifikovat
• Leibniz: rozumové pravdy - mohly bychom analyzovat, rozložit na jednodušší, až dojedeme k nějakým identickým větám, které nelze vyvrátit; faktuální pravdy

Kant

• epistemologické rozlišení soudů: a priori - pro ověření jejich pravdivosti nepotřebujeme zkušenost; a~posteriori - ke zjištění jejich pravdivosti potřebujeme zkušenost
• logické rozlišení: analytické soudy - subjektu přičítáme predikát, který je již skrytě obsažen v samotném subjektu; syntetické soudy neboli rozšiřující nám sdělují o příslušném subjektu něco novéhoJak jsou možné syntetické soudy a priori? Kde se berou nutné soudy, jak je můžeme za nutné považovat, když jsou informativní, čili syntetické?

Zdroj

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.