Čivost

Čivost

= schopnost vnímat počitky a rozlišovat jejich intenzitu - zjišťovat tak stav vnějšího i vnitřního prostředí

• čití = proces získávání jednoduchých informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do podoby nervových impulzů, které mozek dále využívá
• probíhá ve smyslových orgánech - analyzátorech – ty se skládají z receptorů, dostředivého nervu a příslušné senzorické oblasti v mozku
• základní vlastností receptorů je jejich citlivost (senzitivita) vůči změnám vnějšího či vnitřního prostředí
• senzorická adaptace = snižování senzitivity smyslových orgánů vůči déletrvajícím neměnným podnětům

• počitek = odraz jednoduchých vlastností předmětů a jevů okolního světa, které bezprostředně působí na smyslové orgány (např. červená barva jablka)
• vlastnosti počitků: kvalita, intenzita a trvání

• vjem = soubor počitků (např. červené, kulaté, voňavé, spadlo ze stromu = jablko)

Počitkové prahy

Dolní (absolutní) podnětový práh

• nejnižší intenzita podnětu, která vede ke vzniku příslušného smyslového počitku
• někdy definován jako úroveň intenzity podnětu, kterou jedinec zaregistruje v 50% prezentací (vlivem např. únavy nemusí být podnět vždy zaregistrován)

• zrak: plamen svíčky umístěný za jasné tmavé noci (pozn.: já bych dodala ve vzdálenosti 50 km od pozorovatele
• sluch: tikot hodinek vzdálených 6 m od pozorovatele ve velmi tichém prostředí
• chuť: jeden gram kuchyňské soli rozpuštěný v 500 litrech vody
• čich: jedna kapka parfému rozptýlená v třípokojovém bytě
• hmat: pád včelího křídla na tvář z výšky 1 cm

Horní podnětový práh

• nejvyšší intenzita počitku, na kterou analyzátory reagují ještě specificky, tj. vznikem počitku příslušné kvality (při dalším zvyšování buď žádná odezva nebo bolest

Rozdílový práh

• nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků či vjemů
• změna velikosti podnětu, kterou je subjekt schopen zaregistrovat v 50 % pokusů
• Weberův zákon = při vyšších intenzitách podnětů se rozlišovací schopnost lidských smyslových orgánů snižuje

Smyslové orgány

• exteroreceptory – informace z vnějšího prostředí (zrak, sluch, čich, chuť, hmat)
• interoreceptory – informace z vnitřního prostředí - proprioreceptory – informace o pohybu, poloze a rovnováze těla, visceroreceptory – informace o trávení, dýchání, vylučování...

Zrak

• zrakovým podnětem je elektromagnetické vlnění, na které reaguje sítnice
• každé elektromagnetické vlnění má svoji vlnovu délku a lidský zrak senzitivně reaguje na vlnové délky o rozsahu 350-750 nanometrů (milimikronů) - např. červená barva má 700 nm, zelená 521 nm, modrá 480 nm
• recepčním orgánem je sítnice, zrakové podněty jsou na ni přiváděny optického aparátu oka (rohovka, zornice, čočka) = sítnice je síť buněk, které transformují světlo do podoby nervových vzruchů
• tyčinky: rovné, tenké, na periferii sítnice, k nočnímu vidění, rozlišují pouze černou a bílou
• čípky: silné, klínovité, ve středu sítnice, k barevnému vidění, žlutá skvrna – místo ve středu sítnice, díky kterému nejlépe vidíme detaily, přepis světla do podoby nervových vzruchů umožňují fotoreceptory, chemické látky pohlcující světlo (např. rhodopsin), obsažené v tyčinkách a čípcích
• slepá skvrna – místo, kde zrakový nerv opouští oko
• adaptace na světlo = od “tyčinkového vidění” k “čípkovému”
• adaptace na tmu = naopak
• paobrazy = senzorický fenomén, k němuž dochází při rozdílné stimulaci různých oblastí sítnice

• barevné vidění - barvy existují pouze v lidské mysli
• podle konkrétní vlnové délky vnímáme konkrétní barvu, podle konkrétní výšky (amplitudy) vlnové délky vnímáme konkrétní jasnost barvy

• 2 druhy míšení barev:
• aditivní – kombinování světel různých vlnových délek; příklad kombinace modré, zelené a červené v podobě teček na televizním obrazu
• subtraktivní – kombinace barev na malířském plátně (psychologové), trichromati = lidé s normálním barevným viděním, dichromati = lidé, kteří nerozlišují červenou od zelené nebo modrou od žluté, monochromati = černobílé vidění

Sluch

• podnětem je vlnění vzduchu vyvolané chvěním předmětů - stlačování a rozpínání molekul vzduchu - změny tlaku vzduchu
• sluchový receptor je Cortiho orgán ve vnitřním uchu, obsahující sluchové buňky
• zvukové vlnění má frekvenci (Hz/s) a amplitudu
• lidé schopni vnímat zvukové vlny v rozmezí 20 – 20.000 Hz, nejcitlivější jsme k 1.000 – 4.000 Hz
• amplituda se projevuje subjektivně jako hlasitost (dB), zvuky nad 90 dB působí jako stresory

Čich

• čichovým podnětem jsou molekuly chemických látek rozptýlené ve vzduchu
• receptorem jsou čichové buňky – řasinky
• nástrojem vnitrodruhové komunikace díky feromonům (chemické látky vylučované tělními žlázami)

Chuť

• podnětem jsou chemické látky rozpuštěné ve slinách, ve vodě či jiných tekutinách
• receptorem jsou vláskové buňky v chuťových pohárcích - papily

Kožní smysly

• vnímáme dotek, tlak, teplo, bolest
• receptory dotyku jsou Meissnerova tělíska a receptory tlaku jsou Pacciniho tělíska
• receptory pro chlad jsou Krauseho tělíska a receptory tepla jsou Ruffiniho tělíska

• proprioreceptory - polohu a rovnováhu lidského těla zaznamenává vestibulární aparát ve vnitřním uchu

Teorie

Johannes Muler (1801 – 1858)

• Německo, fyziolog
• nervy každé smyslové soustavy přenáší pouze jeden druh informace (“určitou energii či kvalitu”): zrakové nervy vedou pouze počitky světelné, sluchové nervy počitky zvukové,

Ernst Heinrich Weber (1795 – 1878)

• Německo
• zkoumal citlivost smyslových orgánů
• zabýval se minimálním dotykovým podnětem, potřebným k vyvolání dotykového podnětu
• tvrdil, že nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty, který můžeme vnímat, není objektivní, ale subjektivní
• dokazoval to pokusy se závažími, které v různém pořadí předkládal dobrovolníkům
• zjistil, že čím větší byla počáteční hmotnost závaží, tím více se musel zvětšit rozdíl mezi jednotlivými hmotnostmi, aby jej subjekt vnímal
• čím byla počáteční hmotnost menší, tím menší závaží stačilo k postřehnutí rozdílu
• Weberův zákon je prvním tvrzením svého druhu a vyjadřuje přesný vztah mezi světem fyziky a psychologie

Hermann von HELMHOLTZ (1821 – 1894)

• německý, nepovažoval se za psychologa
• vynálezce oftalmoskopu, měřil rychlost, kterou se nervový vzruch přenáší nervovými vlákny
• zabýval se barevným viděním a tvrdil, že sítnice má tři druhy receptorů a každý z nich má chemickou citlivost na jednu ze základních barev (červená, modrofialová, zelená)

• Young-Helmholtzova trichromatická teorie - vizuální systém obsahuje tři typy receptorů, z nichž každý je senzitivní vůči různým vlnovým délkám
• Heringova teorie protikladných procesů - existence tří základních recepčních jednotek, tvořených dvojicemi barev (červená-zelená, žlutá-modrá, černá-bílá) --> když na nás působí červené světlo, vnímáme červenou barvu a vnímání zelené je přitom inhibováno

• upozornil na významný rozdíl mezi počitkem (podrážděním tyčinek na sítnici světlem jakékoli barvy a následným impulzem zrakového nervu) a vjemem (smysluplnou interpretací, kterou mysl vyvozuje z přicházejícího impulzu)
• rezonanční teorie (teorie místa) - Helmholtz předpokládal, že různá místa bazilární membrány jsou naladěna na zvuky rozdílné frekvence

Gustav Theodor FECHNER(1801 – 1887)

• fyzik a matematik, Německo

• vymyslel pojem psychofyzika = vědecká disciplína snažící se vystihnout fyzikálními zákony psychické děje (mezi její představitele se řadí všichni dosud rozebraní vědci)
• Weber-Fechnerův zákon = vzrůstá-li intenzita podnětu řadou geometrickou, roste intenzita počitku řadou aritmetickou
• vymyslel dodnes používanou metodu experimentálního měření -

1. metoda limitů (metoda sotva rozlišitelných rozdílů) = prahový podnět se určí tak, že experimentátor vysílá podněty jednotlivě od nejnižšího stupně a zvyšuje jejich intenzitu, dokud je subjekt nepostřehne
2. metoda konstantního podnětu = stanovení prahového podnětu na základě zaregistrování nebo nezaregistrování prezentovaného podnětu