Hněv: Porovnání verzí
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
m Značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
| − | Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu. | + | Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) [[Emoce|emocí]]. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru [[kognice|kognitivních]], [[chování|behaviorálních]] a hormonálních zásahů do organizmu. |
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí. | Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí. | ||
| Řádek 7: | Řádek 7: | ||
== Vynoření hněvu == | == Vynoření hněvu == | ||
| − | Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. | + | Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění [[vědomí]], abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy [[frustrační tolerance]] a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky. |
==== Dollard-Millerova hypotéza ==== | ==== Dollard-Millerova hypotéza ==== | ||
| − | Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.<ref>http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm</ref> | + | Podle ''Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie'' veškerému [[Agrese a násilí|agresivnímu]] chování dokonce nutně předchází frustrující událost.<ref>http://psychclassics.asu.edu/FrustAgg/miller.htm</ref> |
== Fenomén sestává ze tří složek == | == Fenomén sestává ze tří složek == | ||
| − | První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. | + | První, [[Introspekce|introspektivně]] pozorovatelná rovina, tedy '''zabarvení vnitřního prožívání''', bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu. |
| − | Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.<ref>https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref> | + | Druhá, [[extraspekce|extraspektivně]] pozorovatelná rovina se zjevuje jako '''expresivní''', '''výrazové chování'''. Již ''Charles Darwin'' pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.<ref>http://darwin-online.org.uk/EditorialIntroductions/Freeman_TheExpressionoftheEmotions.html </ref> Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, ''Dr. Paul Ekman'', který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.<ref>https://www.paulekman.com/wp-content/uploads/2013/07/Basic-Emotions.pdf </ref> |
| − | Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.<ref>http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm </ref> V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''adrenalin ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu. | + | Třetí rovina, tedy '''fyziologická''',''' tělesná složka''', zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. [[Limbický systém (LS)|Limbický systém]] v souhře s [[Hypotalamus|hypotalamem]] spouští při zátěžové situaci nespecifickou ''poplachovou reakci'', jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.<ref>http://www2.derby.ac.uk/ostrich/intro_to_bio_psych/emotion/page_05.htm </ref> V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony ''[[adrenalin]] ''a ''noradrenalin'', které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu. |
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické. | Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické. | ||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
<references /> | <references /> | ||
| + | === Použitá literatura === | ||
| + | * Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia | ||
| + | * Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál | ||
| + | * Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál | ||
=== Doporučená literatura === | === Doporučená literatura === | ||
| − | |||
* Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál | * Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál | ||
| − | |||
* Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH | * Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH | ||
| − | + | ||
| + | === Klíčová slova === | ||
| + | hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin<nowiki/> | ||
Verze z 13. 11. 2014, 21:52
Hněv je jednou ze šesti základních (primárních) emocí. Jako takový je společný nejen všem lidem, ale i nižším živočichům. Představuje životně důležitou souhru kognitivních, behaviorálních a hormonálních zásahů do organizmu.
Někteří tvorové by mohli v klíčových momentech bez hněvu ztratit kuráž k evolučně výhodné bojechtivosti. Jeho nevymizení a zachování až do jednadvacátého století tedy vypovídá o neopomenutelnosti tohoto sotva oblíbeného citového hnutí.
Intenzita emoce se pohybuje mezi nevrlostí a zuřivým vztekem.
Obsah
Vynoření hněvu
Podnětem pro vyvolání frustrace je překážka na cestě k cíli. Nedosažitelnost uspokojení kumulativně zvyšuje hladinu nabuzení a po překročení únosné hranice náš psychický systém zasáhne příval vzteku, jenž pozmění vědomí, abychom dostali příležitost se s nezvládnutelnou situací vyrovnat účinněji. Lidé disponují vyššími i nižšími stropy frustrační tolerance a různí se od permanentně nabroušených vyhledávačů konfliktů až po neochvějné stoiky.
Dollard-Millerova hypotéza
Podle Dollard-Millerovy frustračně-agresivní teorie veškerému agresivnímu chování dokonce nutně předchází frustrující událost.[1]
Fenomén sestává ze tří složek
První, introspektivně pozorovatelná rovina, tedy zabarvení vnitřního prožívání, bývá subjektem hodnocena zpravidla nelibě a negativně, jindy přímo nepříjemně. Určité výsledky vlastního chování můžeme zpětně interpretovat jako ego-dystonní. Co víc, nahněvaný člověk se nejen nechová, ale ani neuvažuje jako člověk klidný; jeho schopnost logického souzení a pochybování je utlumena z důvodu soustředění pozornosti na předmět hněvu.
Druhá, extraspektivně pozorovatelná rovina se zjevuje jako expresivní, výrazové chování. Již Charles Darwin pozoroval u odlišných druhů primátů nápadné shody obličejových grimas během jejich (mimo jiné) rozhněvaných interakcí.[2] Průkopník empirického výzkumu v této oblasti, Dr. Paul Ekman, který během expedice na Papui Nové Guinei pečlivě zaznamenával konkrétní kontrakce mimických svalů tamějších domorodců a později předestřel svébytnou hypotézu o totožných výrazových projevech napříč celým druhem homo sapiens, definuje výrazovou složku hněvu mírným sklopením hlavy, přivřením očních víček, zúžením zornic, svraštěním obočí, stisknutím rtů a napětím tvářových a krčních svalů.[3]
Třetí rovina, tedy fyziologická, tělesná složka, zdůvodňuje existenci této emoce. Hněv patří mezi vývojově nejstarší adaptace. Limbický systém v souhře s hypotalamem spouští při zátěžové situaci nespecifickou poplachovou reakci, jež nás připraví k boji, zrovna tak jako na útěk.[4] V případě boje činnost sympatického nervového systému aktivizuje organizmus, koncentruje krev do kosterního svalstva (čímž zrychlí a posílí případný svalový výkon) a momentálně opomenutelné prožitky odsune na periferii vědomí. Nadledvinky současně ve zvýšené míře uvolňují hormony adrenalin a noradrenalin, které rovněž burcují psychomotorickou aktivitu.
Ve stavu afektu může subjekt na somatické úrovni vnímat zrychlené bušení srdce, nepravidelný dech, sucho v ústech, nadměrné pocení a zvýšenou tepovou frekvenci, stejně tak jako zúžené vědomí na úrovni psychické.
Odkazy
Externí odkazy
Použitá literatura
- Plháková, A. (2011). Učebnice obecné psychologie. Praha: Nakladatelství Academia
- Barrett, L. Dunbar, R. Lycett, J. (2007) Evoluční psychologie člověka: Role emocí. Praha: Portál
- Šmarda, J. a kol. (2007) Biologie pro psychology a pedagogy. Praha: Portál
Doporučená literatura
- Kast, V. (2010). Hněv a jeho smysl. Praha: Portál
- Sartre, J-P. (2006). Vědomí a existence: Nástin teorie emocí. Praha: OIKOYMENH
Klíčová slova
hněv, emoce, frustrace, agrese, mimika, limbický systém, hypotalamus, nadledvinky, adrenalin
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
