Dospělost
Verze z 6. 11. 2013, 10:32, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Obsah
Dospělost
- psychologie dospělého věku a stáří je dnes mnohem méně rozvinuta než Ψ dětství a dospívání
- změny psychiky: od narození do pozdního stáří – 3 etapy:
- dětství a dospívání – rychlé, zákonité a uspořádané změny, vedou k vyšší úrovni psychické organizace a kumulují v dosažení zralosti
- druhá etapa – psychické funkce zůstávají cca na stejné úrovni
- třetí etapa – změny, které vedou k poklesu funkcí, k dezorganizaci a končí smrti
- změny probíhající v dětství a dospívání nejsou totožné s těmi v pozdějším věku
- vrchol vývoje a dosažení maxima výkonnosti nejsou pro všechny psychické funkce stejné – různě se vyvíjí, v různé době dosahují maxima, pokles není jednotný, neprobíhá stejně rychle
- růst i pokles psychických funkcí je podmíněn biologickými, psychologickými a sociálními determinantami
Vývojové etapy dospělého člověka
- v dospělosti nejsou tak výrazné mezníky jako dříve (snad mimo menopauzy)
- přesto je rozdíl v myšlení ve 20, v 50 či ve stáří
Etapy dle Langmeiera
- časná dospělost – 20 – 25 let, přechod od adolescence k plné dospělosti
- střední dospělost – do 45 let (cca), plná výkonnost, relativní stabilita
- pozdní dospělost – do zač. stáří, cca do 60 – 65 let
- stáří – lze dál dělit na časné a vysoké
Etapy dle Švanvary
- mladá dospělost –20 – 30, 32 let
- střední dospělost – 30, 32 – 46, 48let
- starší dospělost (presenium) – do 60, 65 let
- kmetství - nad 70 let
Etapy dle Whitbourneové a Weinstockové
1. časná dospělost – 20 – 30 let - upevnění identity dospělého, identifikace s rolemi, upřesnění os. cílů, nezávislost na rodičích, zakládání rodiny
2. střední dospělost:
- I. fáze – 30 – 45 - další upevnění identity, vrchol produktivity, posílení odpovědnosti v rolích dospělého, výchova dětí
- II. fáze – krize středního věku - zproblematizování vlastní identity, otázky po vlastní smrtelnosti, nespokojenost v manželství (někdy), nespokojenost s dosaženými výsledky v povolání
- III. fáze – 45 – stáří, nová integrace osobnosti, příprava na odchod dětí z domu, nové potvrzení manželského vztahu, vypětí v povolání před blížícím se důchodem
Zralost
- jedno z kritérií dospělosti
- po dokončení dospívání přejetí plné odpovědnosti osobní i občanské, ekonomická nezávislost, legalizovaný vztah k partnerovi, odpovědnost ve výchově dětí, přizpůsobení se stárnoucím rodičům.
- Bühlerová - věk naplnění základních životních tendencí.
- Maslow – zralost vidí v seberealizaci, rozvinutí nejlepších osobních tendencí
- nikdo nikdy nesplní všechna kritéria, jde spíš o ideál
- znak zralosti = překonání rozporů dětství a dospívání, nezávislost na rodičích, schopnost hlubokého a trvalého vztahu s partnerem, být autentický, sám sebou
- dle Freuda: má umět „milovat a pracovat“
Časná a střední dospělost
- zhruba do 40, 45 let
Kognitivní vývoj
- původní studie – inteligence roste do dospívání, max. v časné dospělosti, po 30. roce pozvolný (později rychlejší) úpadek
- dlouhodobé studie ale neprokázaly pokles do 50 – 60 let
- různé výzkumy - celkově lze říci: za příznivých podmínek kognitivní schopnosti nemusejí v dospělosti klesat do poměrně vysokého věku, je-li člověk stále intelektuálně činný a aktivní
- Arlinová (a jiní autoři) předpokládá i další stupně vývoje inteligence (za Piagetem): etapa hledání problémů = člověk během ní spíš klade otázky, než aby dával odpovědi na otázky položené, samostatně tvoří náměty
Sociální zařazení a emoční vývoj
Práce
- od časné dospělosti
- někdy stále stejná, jindy změny
- motivy při výběru:
- získat vnější prospěch: uživit se, určitý standard
- pomáhat lidem: užitečná práce
- uskutečnit v povolání své dispozice, zájmy…: realizovat se
- najít přátelské kontakty
- lidé v určitých povoláních jsou si podobní: dáno dvojím – jednak výběr práce dle zájmů, postojů …, ale také jsou pak prací formovaní
Činnosti ve volném čase
- často větší osobní význam než
- dnes již práce a volný čas rovnoměrně rozloženy (dříve ne – zemědělství …)
- mnoho alternativ
- dimenze, jak lidé vybírají aktivity:
- z vlastní iniciativy podřízení se okolnostem či druhým
- činnosti tvořivé činnosti stereotypní, opakující se
- pro potěšení (zabít čas)
- uplatnit svůj talent
- instrumentální charakter (cíl např. ruční práce)
- expresivní činnost (vyjádřit názor, emoce, přání, např. ochotnické divadlo)
- velký výdaj fyzické energie (sport)
- pasivní rekreace (fanoušci)
- mající vztah k jejich povolání (četba odborné literatury)
- únik od zátěží povolání
- ve společnosti
- o samotě
- být užitečný, pomáhat
- pro svou zábavu
- činnosti, které přináší vyšší status, uznání druhých (než kolik mají v práci)
- úleva od napětí, starostí a úzkostí
- posilování životního stylu, přispívá k integraci osobnosti
- obecně platí dimenze:
- pasivní x aktivní činnost
- široký repertoár aktivit xúzce specializovaná činnost