Vnímání
Verze z 13. 11. 2013, 17:23, kterou vytvořil Kristina.Sarisova (diskuse | příspěvky)
Obsah
Vnímání (percepce)
- organizace a interpretace senzorických informací
- vnímání je proces, výsledkem jsou vjemy (ty se liší od neúplných údajů zaznamenaných smysly)
- senzorické informace putují do mozku – třídí, zpracovává – konečná interpretace ve vědomí
- podstata percepce: odhalování smysluplných celků v chaotických senzorických informacích
Teorie percepce
- v současné době dvě hlavní teorie:
- vnímání jako konstruktivní mentální děj
- přímá percepce
Konstruktivní teorie
- vnímání je výrazně ovlivněno předchozími zkušenostmi, učením a dalšími kognitivními procesy (včetně myšlení)
- G. Berkeley - 1709 – existuje řada vodítek, která napomáhají přesnému odhadu vzdálenosti (ostrost obrazu na sítnici apod.) – při vnímání nevědomě využíváme zkušenosti
- Hermann von Helmholtz – dotváření senzorických informací v lidské mysli – „nevědomé usuzování“
- Irvin Rock – teorie konstruktivní percepce –vjemy jsou výsledkem nevědomého usuzování – při tom využíváme několik informačních zdrojů (aktuální senzorické informace + dosavadní zkušenosti)
- na tvorbě vjemů se podílí inteligence, myšlení i učení → inteligentní vnímání (Rock)
Přímé vnímání
- James Gibson – většina informací, které potřebujeme pro přesné vnímání, je součástí podnětů jako takových a je pro smysly přímo dostupná
- např. gradient (spád) struktury - údaje o vzdálenosti – čím je dále např. dav, tím blíže se jeví jednotlivé elementy
- známá také jako „ekologická teorie vnímání“
- z vývojové psychologie - děti zřejmě vybaveny percepčními dispozicemi – novorozenci reagují na silný hluk, mají větší zájem o živé objekty, atp.
- i zastánci nativistických teorií (přímého vnímání) uznávají, že ke správnému vývoji vrozených percepčních programů je třeba pravidelný přísun podnětů v raných údobích života
Organizace percepčního pole
- doména gestalt psychologie (Max Wertheimer)
- silná, nejspíše univerzální tendence seskupovat vnímané podněty do určitých celků
- celek vtiskuje ráz částem
* tvarové zákony (principy organizace):
- figura a pozadí (centrace) – soustředění se na jednu část vjemového pole – tvoří figuru, ne jen u zraku (sólo na housle figura, zbytek orchestru pozadí), reverzibilní figura – střídání figury a pozadí – reverzibilní oscilace
- zákon pregnantnosti – tendence k dobrému tvaru – nedokonalé, nedokončené tvary – vnímáme jako dokonalé
- zákon proximity (blízkosti) – jako tvar vnímáme prvky, které jsou blízko sebe
- zákon kontinuity (návaznosti) – zákon dobré křivky – tendence organizovat podněty do souvislých linií (subjektivní kontura)
- zákon podobnosti – podobné objekty přiřazujeme k sobě a vnímáme jako celky
- zákon společného osudu – lidé jdoucí jedním směrem = procesí
- zákon uzavřenosti – jako celek vnímáme to, co je ohraničeno uzavřenými konturami
Detektory rysů v mozkové kúře
- David H. Hubel a Torsten N. Wiesel-receptivní pole – oblast zrakového pole, v níž se nachází podnět, který evokuje nervový vzruch
- tři typy korových buněk, které reagují na vizuální podněty:
- jednoduché buňky – reagují, když na určité místo sítnice působí tenký pruh určité orientace nebo rozhraní mezi světlou a tmavou oblastí
- komplexní buňky – do těch přivádějí skupiny jednoduchých buněk inf. , komplexní je zpracovávají a koordinují – reagují na pruhy určitého směru nebo na světelná rozhraní, ale kdekoli v receptivním poli, také reagují na pohyb předmětů přes své receptivní pole
- hyperkomplexní buňky – reagují pouze na specifické podněty (pohybující se úsečky určité délky)
- korové buňky se specializující na registraci tvarových podnětů – detektory rysů
- výzkum těchto buněk ukázal, že lidský mozek výběrově reaguje na určité podnětové vzorce
- obraz předmětů se utváří teprve v mozku, respektive ve vědomí
Rozpoznávání
- pochopení významu percipovaných objektů a jejich pojmenování
- převážně psychický proces, významně ovlivněný dřívějšími zkušenostmi
Teorie rozpoznávání
- transpozice – Christian von Ehrenfels – schopnost rozpoznat smysluplný percepční celek, i když je znázorněn různými způsoby
- analýza rysů – Oliver Selfridge - podle něj proces rozpoznávání začíná pátráním po přítomnosti základních tvarových prvků – poté porovnávání s tím, co je uloženo v paměti
- analyticko – syntetické teorie -(v podstatě proces zdola nahoru – od malých částí k velkým) – mozek informace ze sítnice rozloží (jednotlivé geony), poté sestaví do celistvých vjemů, např. Irving Biederman, ale výzkumy tyto teorie nepotvrdily – poznávání geonů závislé na úhlu
- procesy postupující shora dolů – vliv dřívějších zkušeností, vliv kontextu na vnímání, percepční očekávání , efekt nadřazenosti slov (písmena rozeznáme snáze, jsou-li začleněna do slov -Reicher-Wheelerův efekt, vnímání jako řešení problému - Irvin Rock
- pro rozpoznání je důležité, aby se setkaly procesy shora - dolů a zdola - nahoru
Prostorové vidění
- podněty z 3D světa dopadají na 2D povrch sítnice X mozek zpracovává pouze nervové impulsy a ty obsahují definice, které umožňují vnímání vzdálenosti a tím třetího rozměru
Monokulární vodítka
- kromě 7. také malířská vodítka
- interpozice – překrývání objektů v percepčním poli
- lineární perspektiva – přibližování rovnoběžných linií ve větší vzdálenosti
- atmosférická perspektiva – vzdálené objekty vidíme méně jasně (kouř, prach, smog)
- relativní velikost – u 2 známých předmětů – menší vnímáme jako vzdálenější
- relativní výška (výška umístění) – u 2 známých předmětů – ten který je výš – vzdálenější
- gradient/ spád struktury (Gibson) – přejíždíme-li zrakem po určité scenérii – dochází ke změnám vnímané členitosti povrchu, velikosti objektů a hustoty jejich rozmístění
- pohybová paralaxa – rozdíl v rychlosti a směru pohybů objektů, které sledujeme z jedoucího dopravního prostředku
Binokulární vodítka
- binokulární konvergence – dívám se na blízký předmět – oči se k sobě stáčejí víc, než když sleduji předmět vzdálený (aby obraz dopadal na žlutou skvrnu), konvergentní pohyby dělají okohybné svaly – informace o jejich pohybech – vodítko pro určování vzdálenosti
- binokulární disparita – oči jsou umístěny několik cm od sebe – každé oko vnímá zorné pole z jiného úhlu
- vnímání pohybu - rozlišuje se vnímání skutečného a zdánlivého pohybu - stroboskopický pohyb - fí fenomén Maxe Wertheimera, indukovaný pohyb a autokinetická iluze
- stálost (konstantnost) vnímání – umožňuje vnímat vlastnosti (tvar, barva, jas a velikost) jako stálé nezávisle na jejich vzdálenosti, změně osvětlení či úhlu pohledu – proximální podnětové vzorce -
- stálost tvaru – v mysli je utvořena ustálená mentální reprezentace objektu
- stálost barvy – nefunguje u nových předmětů
- stálost jasu – percepční systém vyhodnocuje spíše než absolutní množství odraženého světla jeho relativní množství
- stálost velikosti – Emmert: percipovaná velikost objektu se rovná násobku jeho vnímané vzdálenosti a velikosti sítnicového obrazu X H. Helmholtz – vnímání velikosti je výsledkem dlouhodobé zkušenosti (Kenge a buvolové jako hmyz)
Percepční iluze
- fyzikální ≠ percepční iluze
- fyzikální – hůl do vody ponořená se jeví jako zlomená – voda funguje jako prizma, lomí světelné vlny
- percepční klamy jsou ale zkreslené vjemy, vznikají nezávisle na vůli a přetrvávají i po informaci o skutečnosti
- opticko-geometrické klamy – vznikají kvůli percepčním vodítkům a kompenzačním mechanismům
- Müller-Lyerova iluze – zkoumání lidí z průmyslového světa a přírodních národů – na přírodní tolik nepůsobí → hypotéza „tesařského světa“ – lidé žijící obklopeni pravými úhly
- Heringova figura - horizontálně – vertikální iluze – tendence posuzovat svislé úsečky jako delší než vodorovné, vliv kontrastu
- Ponzova iluze - nejspíše vliv lineární perspektivy – jednoho z percepčních vodítek, která zajišťují stálost vnímání velikosti (iluze měsíce –nad obzorem působí větší než vysoko na obloze – Irvin Rock – vnímání vzdálenosti horizontu – zdá se nám dále než obloha – kompenzace – velký měsíc
- reverzibilní figury
Individuální rozdíly ve vnímání
- každý člověk si vytváří svou percepční realitu, některé individuální proměnné:
- kognitivní styl – lidé závislí a nezávislí na poli (Witkin), vyostřování/ vyhlazování (leverers/sharpeners, Klein), percepční a intuitivní typ (Jung)
- motivace – které podněty upoutají pozornost- např. pokud něco potřebuje čl., bude to upoutávat jeho pozornost, Bruner a Goodman – sociální hodnota předmětu ovlivňuje vnímání velikosti – děti z chudých a bohatých rodin posuzovaly velikost mincí, McClelland a Atkinson – vliv hladu na vnímání – čím déle o hladu, tím více jim záblesky připomínali podněty vztahující se k přijímání potravy, silné vnitřní pohnutky vnímání poměrně výrazně ovlivňují
- osobnost – čím více jsou podněty nejasné nebo dvojznačné, tím více k interpretaci přispívá osobnost – projekce, externalizace
- percepční obrana – nepříjemné podněty vnímáme pomalu, nepřesně nebo vůbec
- percepční očekávání – prekoncepce (očekávání) působí, že některé podněty změníme, nebo jakoby vymažeme – výzkum např. Lachman
- priming:
- Anthony Marcel
- vědomé zpracování informace může být ovlivněno předchozími podněty, které si zcela neuvědomujeme
- Zajonc – podprahové vnímání ovlivňuje sympatie k určitým objektům – efekt pouhého vystavení