Mimika

Mimika pochází z řeckého slova mimos, jež v překladu znamená napodobovat, představovat, imitovat. Mimikou se označují všechny pohybové možnosti v oblasti obličeje. Paul Ekman tvrdí, že svaly v našem obličeji jsou složitým jevem, který ale dokáže ztvárnit a zobrazit až 1000 různých výrazů obličeje. Slovy ovšem všechny popsat a vyjádřit nedokážeme. Nejvíce se na výrazu tváře podílejí oči a ústa (i proto vidíme mimy s namalovanými obličeji – zdůrazňují vyjadřované emoce). Mimické projevy jako součást neverbální komunikace tvoří podstatný stavební prvek společenského života téměř všech druhů primátů.

Porovnáváním mimiky lidí a primátů se důkladně zabýval Charles Darwin ve své knize Expression of the Emotions in Man and Animals. Mimické výrazy jsou většinou nezávislé na kultuře a na jazyku a proto se jimi dorozumíme i tam, kde by nám slova nestačila, kde by stáli jazykové bariéry.

M.L. Knapp ve své práci věnované nonverbální sociální komunikaci uvádí a popisuje mimiku tak, že „Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsme druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku."

Emoce sdělované obličejem

Náš obličej není statickým obrazem, ale zrcadlí se v něm všechny naše emoce, ovlivněné tím, co se v nás odehrává, s kým a o čem komunikujeme a pak také kontext (kdy, kde a za jakých okolností). Americký psycholog Paul Ekman zabývající se studiem gest a jejich vztahu k mimice, ve svém mezikulturním výzkumu definoval 7 primárních emociálních výrazů, jež jsou tzv. univerzinální (jsou rozpoznatelné ve všech multikulturách). Jedná se o -

• radost - smutek
• štěstí - neštěstí
• strach a bázeň – pocit jistoty
• klid - rozčilení
• spokojenost – nespokojenost až znechucení
• zájem - nezájem
• neočekávané překvapení – splněné očekávání

Kromě těchto primárních existují i emoce sekundární, kdy se v obličeji zrcadlí více emocí najednou (např. Zoufalství a smích).

Obličej je považován za prvotní sdělovač emocí. Některé emoce (např. štěstí, smutek, překvapení) umí člověk rozpoznat a určit velmi přesně, někteří pozorovatelé (např. introverti) mají tuto schopnost ještě posílenu. Nejvýraznějšími neverbálními projevy jsou pláč a smích.

Použitá literatura

• BLAŽEK, Vladimír. Komunikace a lidské tělo: antropologie chování 5. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2011, 115 s. ISBN 978-80-261-0033-1.
• BRUNO, Tiziano a Gregor ADAMCZYK. Řeč těla: jak porozumět signálům řeči těla a cíleně je používat. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4592-3.
• KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 235 s.
• ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi. Gesta a mimika. 1. vyd. Praha: AMU, 2008, 110 s. ISBN 978-80-7331-128-5.