Rozvoj informační společnosti jako součást informační politiky/old

Příklad problematiky informační společnosti jako tématu rozvíjeném informační politikou. Informační společnost chápaná během vývoje informační politiky jako vertikální problém a horizontální téma. Kritické zhodnocení současného řešení problému informační společnosti, jaké problémy řeší, jaké naopak ne a proč.

Cíle informační politiky v otázce informační společnosti

Informační politika v kontextu EU vychází ze základní hypotézy, podle které by si lidé v informační společnosti měli být rovni. Je to jedno z východisek, tzv. politics. Vedle toho, že politics určují priority a záměry informační politiky, obsahují také strategie, které jsou cestou k realizaci těchto záměrů. Konkrétní nástroje sloužící k naplnění cílů informační politiky pak obsahuje policy.

Informační politika tak zahrnuje

• intervence,
• strategie,
• komunikační procesy,

které směřují k naplnění cílů zastřešených pojmem eInclusion. Motorem této politiky je myšlenka, že ICT mohou pomoci vyloučeným skupinám zpět na trh práce a tak přispět k evropskému cíli 70% zaměstnanosti.

Konkrétní cíle pak představují např.:

• prevenci a odstranění sociální exkluze způsobené mnoha vlivy (vzdělání, věk, pohlaví, sociální status, velikost sídla, dostupnost ICT),
• rozvoj gramotnosti (eCompetence),
• dostupnost nutných asistivních technologií pro hendikepované.

Na úrovni EU je eInclusion součástí iniciativy i2010, kterou zastřešuje Generální ředitelství pro informační společnost a média [1].

Informační společnost

Informační společnost je termín, který se vžil i v odborné literatuře a soudobých teoriích o přeměnách společnosti ve smyslu její sociální stratifikace, rozvoje elektronické kultury transformace ekonomiky a vzniku nového geopolitického a mocenského uspořádání. Zdá se, že je to nejlepší způsob, jak popsat různě propojené socio-ekonomicko-kulturní změny.

Teoretické přístupy k informační společnosti

Existují dva základní směry, jak můžeme informační společnost vnímat:

jako novou společnost vzniklou z té předchozí. Takto uvažuje:

• post-industrialismus (Daniel Bell)
• post-modernismus (Jean Baudrillard, Mark Poster)
• informational society (Manuel Castells).

jako kontinuitu, důležité jsou pak pojmy:

• neo-marxismus (Herbert Shiller)
• nationalism (David Harvey, Anthony Giddens)
• public sphere (Jürgen Habermas)
• a další...

Směry chápání a definování pojmu informační společnost

• Technologie - postihuje dopad na sociální hodnoty, design, architekturu, komunikaci obecně životní styl. Tato větev je ale problematická: Je možné definovat společnost např. na základě penetrace danou technologií? (Alvin Toffler, James Martin)
• Ekonomika - Fritz Machlup (The Production and Distribution of Knowledge in the United States): Snaha zachytit, co z ekonomiky distribuce informací ovlivňuje; Peter Drucker - knowledge economy; Marc Porat: Machlupovo rozdělení funguje po jednotlivých sektorech, hovoří o primárním a sekundárním informačním sektoru
• Profese - dominují "bílé límečky", rovnost pohlaví a ústup sociálního rozvrstvení (Daniel Bell), Marc Porat (výroba in. x "posunování" in. x práce s in. stroji) - ovšem problém je rozdělení konkrétních prací, odhad úrovně, s jakou se zabývají informacemi, informační profese vůbec nemusí s informacemi zacházet, diskutabilní je i jejich hierarchie a význam pro společnost. Informační dělníci vs. informační profesionálové, vznikat může nová třída, nová elita
• Prostor - redukce významu prostoru a času, flexibilita pracovní síly, komunikační možnosti, rozdělení prostoru s využitím jeho síťovosti, vizualizace komunikace, wired society, space of flows, network state - Manuel Castells; slabinou této roviny chápání je například otázka kvantifikace objemu informací, které musí protéct sítí, aby byla považována za "networked", dále například problém, zda je klíčová technologie nebo data (která tu existovala již dříve - viz Dale Spender nebo Anthony Giddens), problematický je také fakt, že do sítě přispívají i nezasíťované elementy.
• Kultura - nejméně vypovídající, nejméně zpochybnitelná rovina. Reflektuje fenomény jako například "instantní" přísun informací, neustálou přítomnost nových médií, změnu rolí "starých" technologií, pronikání soukromé a veřejné sféry, vliv na design našeho okolí i přímo těla, dále otázka identity. Teoretiky tohoto směru jsou Jean Baudrillard a Manuel Castells.

Informační společnost jako horizontální téma a vertikální problém

Rozvoj informační společnosti vidí EU jako horizontální téma. Znamená to, že se tato problematika stává integrální součástí všech aktivit dané instituce. Můžeme to demonstrovat např. na faktu, že při financování veškerých projektů v rámci Evropského sociálního fondu musí docházet k naplnění cílů ve všech čtyřech horizontálních tématech. Vedle oblasti informačních technologií sem patří také

• udržitelný rozvoj,
• rovné příležitosti,
• místní iniciativy.

Vertikální problém pak znamená, že rozvoj informační společnosti je žádoucím cílem pro všechny vrstvy společnosti. Problémy, které s oblastí informační společnosti souvisejí, totiž zasahují celou populaci. Nejen, že řešení klíčových otázek je v zájmu postižených skupiny, ale profitovat z něj bude i zbytek společnosti.

Problematické oblasti

Vedle základní otázky prostoupenosti společnosti technickými prostředky ICT, které je stále do určité míry nedostatečné (viz Demonstrace), je nutné zabývat se i dalšími aspekty rozvoje informační společnosti. Patří mezi ně:

Úspěšně řešené

• Dostupnost technických prostředků ICT - Hustota hostitelských počítačů připojených k internetu je primárním indikátorem rozvoje informační společnosti v různých statistikách napříč regiony. Podobně funguje jako ukazatel i srovnání počtu domácností připojených k internetu, a to především prostřednictvím širokopásmového připojení. Viz tabulky:

OECD počet počítačů na 1000 obyvatel: 101 v roce 2001

EU počet počítačů na 1000 obyvatel: 53 v roce 2001

ČR počet počítačů na 1000 obyvatel: 22 v roce 2001

Svět: 42 počítačů na 1000 obyvatel v roce 2005

EU 15: 97 počítačů na 1000 obyvatel v roce 2005

ČR: 38 počítačů na 1000 obyvatel v roce 2005

USA: 665 počítačů na 1000 obyvatel v roce 2005

V ČR II. Q 2006 15 domácností ze 100 využívá vysokorychlostní internet

V E15 již v roce 2005 má tento přístup každá čtvrtá domácnost (polovina připojených domácností)

Aktuální statistiky zapojenosti domácností do ICT via ČSÚ - [2].

Méně úspěšně řešené

• Digital divide: Rozvoj informačních technologií nepřináší stejný prospěch všem skupinám obyvatel. Vyloučené a málo zapojené jsou nejen skupiny, které fakticky nemají k potřebným technologiím přístup. Už samotný princip síťovosti (např. bezškálové sítě, preferenční připojování) (Barabási, A. L.: "V pavučině sítí", Paseka, strana 85) říká, že lidé zapojující se do sítě později, mají výrazný hendikep a jsou méně úspěšní při osvojování si dalších důležitých dovedností a také využívání sítě a možností informační společnosti ve svůj prospěch. Je také důležité sledovat více identifikátorů - vybavenost ICT, možnost podnikání, růstu. Dále viz Demonstrace.
• Surveillance - V informační společnosti se běžně používají metody a techniky sledování jedinců a skupin. Mají preventivní funkci, umožňují eliminaci deviací. Nejčastěji se o nich ovšem dozvídáme v případě chyb nebo selhání. Surveillance znamená "dozor", a to jak ve smyslu ochrany osob před úhonou, tak i za účelem hlídat tyto osoby, aby nedělaly nic zakázaného. Mezi sporné charakteristiky patří asymetrie takového sledování, riziko zneužití, izolace sledovaných, jejich kategorizace. Konzum (v návaznosti na identifikaci osob) se stává prostředkem sociální kontroly. Potenciálně nebezpečné se jeví být například spojení různých databází. Důsledky: Anticipovaná konformita a normalizující disciplína (Foucault), jedinec monitoruje své aktivity a podle nich upravuje své jednání (Anthony Giddens - reflexivní modernizace), identita v kyberprostoru je konstruována prostřednictvím databází.
• Přístupnost a bezbariérovost v informační společnosti - "equality is eQuality". Víme jen velmi málo o potřebách hendikepovaných spoluuživatelů souvisejících s používáním ICT. Hendikepovaní jsou proto stále znevýhodněni ve smyslu dostupnosti, možnosti výběru, kvality a ceny při užívání telekomunikačních služeb. Například jen minimum stránek státní správy v roce 2006 vyhovovalo požadavkům na přístupnost, včetně tzv. "blindfriendliness". Přitom podle ministerské deklarace EU "ICT for an Inclusive Society" je žádoucí, aby v roce 2010 všechny webové stránky veřejných institucí odpovídaly právě pravidlům přístupnosti. [3]

Anotovaná bibliografie

http://web.mvcr.cz/archiv2008/micr/eu/i2010.htm

http://dl1.cuni.cz/file.php/214/prednasky/SocAspekty/jedlickova_disertace.pdf

Demonstrace

Přestože roste počet uživatelů ICT technologií (např. internetu), dochází paradoxně k dalšímu prohlubování rozdílů. Zatímco nevzdělaným stačí minimum (nevědí totiž ani, co víc by mohli prostřednictvím technologií dokázat), vzdělanější se dále vzdělávají a tím také dochází k růstu rozdílů. Navíc na spolurozvíjení technologických nástrojů a služeb má podíl jen malá (a statistickými výzkumy těžko postihnutelná) část obyvatelstva. Statistiky například zjišťují, zda uživatel použil určitou službu, ovšem odpovědi rozlišují pouze na binární úrovni a nepostihují tak hloubku potřebných znalostí a dovedností. Problémem je také to, že méně vzdělané skupiny mají odpor k formalizovanému vzdělávání (kurzy) a zároveň nemají dostatečné kompetence, aby se vzdělávaly samy.

Exkluze je navíc podporována kombinací různých bariér. Zmíněné méně vzdělané skupiny, které si svou neznalost neuvědomují, obvykle nedisponují širokopásmovým připojením k internetu, nemohou proto využívat mnoho pokročilých služeb. Nejsou ani ochotni do něj investovat finance.

Podle statistik z roku 2005 chybí základní počítačové dovednosti u 37 % občanů EU. Největší rozdíly nalézáme u skupin definovaných věkem: míra počítačových dovedností prudce klesá u občanů starších 55 let, tři ze čtyř občanů EU starších 65 let už nemají žádné počítačové dovednosti. Rozdíly se prohlubují při kombinaci věkových skupin a úrovně dosaženého vzdělání: 79 % lidí starších 55 let a zároveň s nižší úrovní vzdělání nepoužilo počítač nikdy.

Lidé s vyšším vzděláním jsou na tom lépe než lidé bez vyššího a středního vzdělání. 8 % lidí se střední a vyšší úrovní vzdělání nikdy nepoužilo počítač. Nezaměstnaní a ekonomicky neaktivní jsou na tom hůře než zaměstnaní, studující a podnikající, například 68 % nezaměstnaných a 84 % neaktivních nepoužívá internet pravidelně. V regionálním srovnání vidíme, že v chudších oblastech je podíl obyvatel, kteří nikdy nepoužili počítač, téměř dvojnásobný než v ekonomicky úspěšných regionech.

Co se týče rozdílu mezi pohlavími v internetových dovednostech, v obecném pohledu dochází k postupnému snižování rozdílů, nicméně rozdíly v neprospěch žen přetrvávají, například více žen než mužů nemá žádné zkušenosti s počítačem (31 % mužů a 37 % žen), zatímco více mužů má vysoké počítačové dovednosti (29 % ku 15% žen).