Média

STÁLE SE NA TOM PRACUJE.

Pojem média, množné číslo slova médium (latinsky střed či prostředek), můžeme v nejobecnějším smyslu vyložit jako činitele, nástroj, technologii nebo člověka, který nám něco zprostředkovává. Nejčastěji toto slovo bývá užíváno v kontextu se zprostředkováním informací či zábavy a označovat tak může např. datové nosiče jako jsou knihy či DVD, dnes bývá ale častěji chápán jako označení pro hromadné sdělovací prostředky jako jsou rozhlas, televizní vysílání nebo internetové zpravodajství. V tomto smyslu slova je řeč o tzv. masmédiích.

Typy médií

Neexistuje žádný univerzální způsob pro rozdělení médií. Jejich typologie se profiluje až při nahlížení z různých hledisek, kterými mohou být např. technologie, kterou médium užívá, způsob percepce či míra participace příjemců nebo druh přístupu (on-line média). může jím být i rozsah, v němž se v rámci média informace šíří (masmédia).

Následující uvedená členění médií jsou jen jedna z možných a opírají se o rozdílné teorie. Někteří autoři (např. Marshall McLuhan) spatřovali média i v předmětech jako je kolo či žárovka, protože i ty mohou zprostředkovávat např. rychlý transport informací či noční divadelní představení. V následujícím výčtu jsou zohledněny konvenčnější přístupy.

Technologie

V souvislosti s datovými nosiči či komunikačními nástroji, jejichž existence se váže už k počátkům lidské kultury, můžeme média členit podle materiálu užitého k jejich výrobě či technologie, která zajišťuje jejich fungování. Z tohoto hlediska lze současná média dělit např. na:

- papírová - média fungující na materiální, převážně tištěné bázi (např. noviny, časopisy - tzv. "tisk")

- digitální - jakákoli média, která informace přenášejí za pomoci komprimace do digitálního formátu (audiální, audiovizuální, fotografické a textové materiály v počítačových sítích)

Horká a chladná média

Autorem tohoto členění je Marshall McLuhan. Ten ve své knize Jak rozumět médiím (1964) obsažně, ale ne zcela jednoznačně rozdělil média podle intenzity s jakou na nich participujeme a poměru smyslů, které jsou do vnímání média zapojeny. Toto dělení funguje často ve vztazích: Médium jevící se v určitém srovnání horké se v jiném může jevit chladné.

- horká - jsou tzv. vysokodefiniční, tedy naplněna informacemi a divák je prostě přijímá bez možnosti participace, často působí intenzivně na jeden smysl (např. kniha, rozhlas)

- chladná - jsou tzv. nízkodefiniční, nedostatek faktických informací diváka nutí k participaci např. ve formě "domýšlení", více jej vtahuje (např. komiks, televize)

Klasická a nová média

Pojem klasických médií prodělává vývoj spolu s tím jak média stárnou a nabývají statut "klasického" často v protikladu k aktuálně nové technologii. Za klasická nebo tradiční mohou být označovaná média nevyužívající el. technologii. V současné době může bývá pojem klasických (příp. tradičních) médií chápán jako protiklad k médiím, která využívají internet.

klasické (tradiční) médium

- klasická - média, která nevyžadují propojení s internetem - jsou tzv. "off-line" (např. klasické televizní vysílání, tisk a rádio)

- nová média (příp. on-line) - média, která pro své fungování potřebují připojení k internetu (např. internetové zpravodajství)

Specifickým druhem médií, která jsou s on-line přístupem v úzké souvislosti jsou sociální média.

Masmédia

Kritika

• 9999 - abc