Zdeněk Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka (21. června 1874 Poděbrady – 5. listopadu 1951 Praha) byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Patří mezi přední zakladatele moderního českého a československého knihovnictví. Stál u zrodu 1. knihovního zákona v roce 1919, přes dvacet let byl ředitelem Parlamentní knihovny, zabýval se knihovědou, bibliografií a katalogizací. Publikoval v knihovnických časopisech a sám jich také několik vydával. Byl ředitelem Státní knihovnické školy, vedl také knihovnické kurzy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Mezi jeho zásluhy patří upevnění knihovnictví jako vědního a studijního oboru a jeho profesionalizace. Z.V. Tobolka se podílel na pořádání Mezinárodního knihovnického kongresu roku 1926 v Praze a účastnil se na založení Mezinárodní knihovnické organizace IFLA roku 1927 v Edinburku (původně Mezinárodní knihovnický a bibliografický výbor byl přejmenován roku 1929). Od roku 2000 je významným a zasloužilým českým knihovníkům udělována medaile Zdeňka Václava Tobolky. Jejími držiteli jsou např. prof. Jiří Cejpek, doc. Hana Vodičková, dr. Mirjam Bohatcová, dr. Pavel Pokorný, dr. Václav Pumprla.

Zdeněk Václav Tobolka

Život

Zdeněk Václav Tobolka se narodil 21. června 1874 v Poděbradech v rodině hostinského Josefa Tobolky a jeho ženy Vladimíry (rozené Vamberecké). Po smrti otce se s matkou přestěhovali do Kolína, kde vychodil obecnou školu a první rok gymnázia. Ve studiím poté pokračoval v Praze na gymnáziu v Žitné ulici. Mezi jeho učitele patřil i významný český historický spisovatel Alois Jirásek. Na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinadovy univerzity v Praze vystudoval v letech 1892-1896 filozofii, historii a bohemistiku.. K jeho profesorům patřili Jaroslav Goll, Antonín Rezek, Josef Kalousek či Josef Emler. Byl ovlivněn také Tomášem Garriguem Masarykem a Janem Gebauerem.. Od počátku aktivně zapojil do studentského života a brzy se stal mezi studenty nepřehlédnutelnou osobností. „Styky krále českého Jiřího z Poděbrad s králem polským Kazimírem“ u profesorů Golla a Kalouska. Tobolka perfektně ovládal němčinu, na gymnáziu se naučil francouzštinu a latinu, pasivně uměl anglicky a rusky. Od roku 1926 byl Tobolka členem Královské české společnosti nauk. Měl čtyři děti, dvě dcery a dva syny. Zemřel 5.listopadu 1951 v Praze.

Profesní kariéra

V profesním životě Z.V. Tobolky můžeme sledovat zpočátku velké nadšení pro knihovnictví, po několika letech odklon k politice a poté znovu návrat ke knihovnictví, jemuž zůstal věrný až do odchodu do penze. Ani historii však nikdy docela neopustil.

Tobolka knihovník

Po ukončení studia roku 1896 zahájil Tobolka svojí kariéru jako profesor dějepisu a zeměpisu na obchodní akademii v Chrudimi a v letech 1898-1900 vyučoval navíc na vyšší dívčí škole. V srpnu 1897 nastoupil na místo amanuenssise (nižšího úředníka) do pražské c. k. Veřejné a univerzitní knihovny (dnešní Národní knihovna v Praze). Zde působil do roku 1918. Roku 1918 se zasadil o založení knihovny Národního shromáždění(dnešní Parlamentní knihovna) a na místě jejího ředitele působil až do svého odchodu do penze v březnu 1939. Významným krokem knihovny Národního shromáždění bylo zřízení mezinárodní výměnné služby a mezinárodní parlamentní informační služby. Díky Tobolkovi se z této knihovny stala jedna z nejvýznamnějších knihoven v Československu. Za svého působení zde vydal Tobolka publikaci "Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného" a také "Heslový seznam věcný s podtitulem Lidové třídění knih podle jejich obsahu". Oběma těmto dílům byla však v pozdější době vytýkána nepůvodnost, zjistilo se, že Tobolka pravděpodobně pouze přeložil pravidla německého autora G. Zedlera s titulem Zentralblatt für Bibliothekwesen. Již roku 1900 se Tobolka pokusil o vydávání knihovnického periodika pod názvem České knihovnictví. Vyšlo pouze sedm čísel prvního ročníku se zaměřením hlavně na lidové knihovnictví.. Ačkoli České knihovnictví nemělo dlouhého trvání, byl to Tobolkův první významný počin přispívající k rozmachu českého knihovnictví.. Dalším knihovnickým periodikem, u jehož vzniku Tobolka stál, byl časopis Knihy a knihovny. Začal vycházet roku 1920 a snažil se věnovat praktickým otázkám. I tento časopis po roce zanikl. Na vydávání Časopisu československých knihovníků (od 1922), podporovaného ministerstvem školství se Tobolka díval spíše skepticky. Roku 1903 začal Tobolka vydávat Českou bibliografii(celkem 10 svazků). V říjnu 1905 byl z iniciativy Národní rady české založen Osvětový svaz. Jeho hlavním cílem bylo šíření lidové osvěty a prohloubení vědomostí ve všech vrstvách českého národa. K tomu účelu měly jako nástroj sloužit lidové knihovny a čítárny. Roku 1906 přijal Tobolka předsednictví v knihovnickém odboru tohoto Osvětového svazu. Za jeho předsednictví došlo například k propojení s redakcí České osvěty (kde byl hlavní postavou další významný knihovník a bibliograf Ladislav Jan Živný). Postupně jeho aktivity v lidovém knihovnictví slábly (1909) a lze sledovat posun k politice, které se plně věnoval až do konce první světové války. Již těsně po vzniku samostatného Československa se Tobolka začal zabývat budoucností československého knihovnictví. V roce 1918 vydal spis Státní vědecké knihovnictví československé republiky. V tomto spise hodnotí tehdejší stav vědeckého knihovnictví u nás, upozorňuje na velké nedostatky, které jsou pozůstatky rakousko-uherské monarchie a na možnosti jejich nápravy. Navrhoval například:

• vytvoření dalších státních vědeckých knihoven,
• rozřešení otázky povinného výtisku a povinnosti ročního vydávání jejich seznamů,
• zřízení komise pro soupis prvotisků.

V zimě 1919 se začalo o jednat o vzniku Spolku československých knihovníků a Tobolka byl jedním z jeho zakladatelů. Přímo v jeho ředitelně se konaly porady přípravného výboru. Prvním předsedou se stal nakonec Josef Volf a Tobolka si několik let udržoval odstup od činnosti Spolku. Účastnil se až jeho sjezdu roku 1923 v Olomouci a roku 1925 byl konečně zvolen předsedou, avšak na funkci byl nucen rezignovat kvůli nesrovnalostem v hospodaření a schodku v prosinci 1928 (oznámeno na sjezdu v dubnu 1929). Významným počinem Spolku československých knihovníků a Zdeňka Václava Tobolky bylo pořádání Mezinárodního knihovnického kongresu v Praze v létě 1926. Zasloužil se také o zkvalitnění Časopisu československých knihovníků. K sedmdesátým pátým narozeninám prezidenta republiky Masaryka 7. března 1925 byl vydán výnos iniciovaný Tobolkou, na zřízení Národní knihovny jako konzervačního oddělení univerzitní knihovny. Byl rovněž zrušen Bibliografický ústav a jeho povinnosti převzala Národní knihovna. Tím se Tobolkovi naskytla možnost ovlivňovat pracovat na Bibliografickém katalogu a ovlivňovat jeho podobu. V lednu 1930 založil Tobolka Československou knihovědnou společnost. Její hlavní náplní bylo podporování teoretické činnosti ve třech oborech: v bibliologii, bibliografii a knihovnictví. Členy této organizace byli výlučně vědečtí pracovníci. Tobolka byl jejím předsedou až do roku 1948 a vydával zde časopis Slovanská knihověda. Za nejvýznamnější a nejdůležitější Tobolkovu aktivitu bývá již tradičně označován monumentální Knihopis českých a slovenských tisků až do konce XVIII. století. Roku 1925 vyšel první díl se 31 záznamy prvotisků, práce na druhém dílu začaly kvůli finančním potížím až o deset let později. Tobolka ho redigoval do roku 1949, po něm se vedení ujali například František Horák a Bedřiška Wižďálková. V současnosti vydává Národní knihovna dodatky. Významná je také Tobolkova práce na edici Monumenta Bohemiae Typographica. Pomocí fotochemické reprodukce zpřístupnil řadu děl starší české literatury. K Tobolkovým spisům, jež se týkají starší literatury a prvotisků patří také kniha Pravidla popisu prvotisků z roku 1930. V roce 1925 redigoval Tobolka encyklopedické dílo Československé knihovnictví. Celkem se na něm podílelo 14 autorů, kteří byli odborníky v knihovnictví. kniha sloužila jako učebnice pro knihovnické kurzy při Filozofické fakultě Karlovy univerzity, které Tobolka vedl. Ovlivnila tak celou první generaci odborně vzdělaných knihovníků u nás. Od třicátých let se Tobolka zaměřil především na pedagogickou (s výjimkou druhé světové války) a badatelskou činnost. Jeho žádost o bezplatnou knihovědnou profesoru z roku 1938 se nestihla do začátku války vyřídit. Od roku 1933 byl stálým soudním znalcem pro knihovnictví. Z jeho pozdních děl by neměla být přehlédnuta Kniha (1949) a posmrtně vydaná Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj (1959).

1. knihovnický zákon

Přípravy 1. knihovnického zákona probíhaly nejprve v Osvětovém svazu, na začátku roku 1919 se pak jednání přesunula na Ministerstvo školství a národní osvěty. Tobolka se těchto příprav aktivně účastnil. Jako poradce pak působil na ministerstvu školství a kultury pak i v pozdějších letech. Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. byl schválen Národním shromážděním 22. července 1919 (tzv. 1. knihovnický zákon). Kromě jiného upravoval například:

• povinnost zřizovat veřejné knihovny ve všech politických obcích,
• povinnost zakládat samostatné menšinové knihovny nebo zvláštní menšinová oddělení všude tam, kde žilo menšinové obyvatelstvo,
• knihovna měla mít půjčovnu, čítárnu a příruční knihovnu,
• lhůta pro zřízení knihoven ve všech obcích byla stanovena na 1-2 roky,
• na udržování a rozšiřováni knihoven byl stanoven příspěvek obce ve výši 30 hal. – 1 Kč na obyvatele,
• bylo umožněno, aby obce převzaly spolkové a jiné knihovny.

Brzy po schválení zákona bylo vydáno podrobné prováděcí vládní nařízení č. 607/1919 Sb. Zde je kromě jiného zmíněna i bezplatnost půjčované četby. Zákon a jeho vládní nařízení podnítili takový růst veřejných knihoven, že jsme se jako první země na světě přiblížili k uskutečnění myšlenky „knihovna v každé obci“. Výsledkem 1. knihovnického zákona ale nebyl pouze značný nárůst počtu veřejných obecních knihoven, ale spolu s působením Ministerstva školství a národní osvěty došlo k obnově a velkém rozkvětu českého knihovnictví obecně. 1. knihovnický zákon platil až do roku 1959, kdy byl schválen tzv. 2. knihovnický zákon - Zákon č. 53/1959 Sb., o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon)

Knihovnické školství

Podle nového knihovnického zákona mohl být v obcích nad 10 000 obyvatel knihovníkem jen ten, kdo dosáhl alespoň středoškolského vzdělání a složil státní knihovnickou zkoušku. Aby mohla být tato podmínka splněna, byla roku 1920 založena jednoletá Státní knihovnická škola. Zdeněk Václav Tobolka se stal jejím ředitelem. Škola však byla spíše jakýmsi nástavbovým kurzem. Nebyla zahrnuta v soustavě odborných škol a všichni učitelé (kromě Z. V. Tobolky, například i Ladislav Jan Živý nebo Josef Volf) byli externisté. Škola fungovala v letech 1920-1926 a byla nejprve umístěna v gymnáziu v Křemencově ulici, později získala jako přednáškový sál knihovnu Kinských. Spory se Spolkem československých knihovníků o přenesení studia na univerzitní půdu vyústily roku 1926 v dočasné uzavření knihovnické školy (do roku 1928). Mezitím byly roku 1927 po dlouhých diskusích, zda knihovnictví na univerzitu patří, zřízeny na Filozofické fakultě univerzity Karlovy knihovnické kurzy a jejich ředitelem se stal jako nově habilitovaný docent knihovědy právě Zdeněk Václav Tobolka. Tyto knihovnické kurzy skončily v roce 1939 spolu s uzavřením vysokých škol. Vyšla z nich první odborně vzdělaná generace československých knihovníků a tím položily základ dnešnímu knihovnickému vzdělávacímu systému u nás.

Medaile Z. V. Tobolky

Od roku 2000 se pravidelně každý rok na konferenci Knihovny současnosti uděluje knihovníkům Medaile Zdeňka Václava Tobolky. Tuto cenu uděluje Sdružení knihoven(SDRUK) a Nadace knihoven. Zakladatelem a iniciátorem tohoto ocenění je doc. PhDr. Jaromír Kubíček, CSc., který byl až do roku 2009 předsedou Sdružení knihoven. Medaili vytvořil akademický sochař Michal Vitanovský.

Tobolka politik

Jako politik prošel Tobolka pestrým vývojem. Nejprve působil ve skupině nezávislých studentů a poté patřil mezi Masarykovy realisty (1900), kde se stal prvním jednatelem nově založené České strany lidové (realistické). Tobolka ve svých článcích nešetřil ani vlastní realistickou stranu,a tak se okolo něho zformovala stranická opozice. Spor vyvrcholil v roce 1906, kdy se frakce dostala do sporu se samotným Masarykem a stranu opustila. Poté se obrátil k reorganizované straně mladočeské (Strana národně svobodomyslná, Strana státoprávně demokratická, Strana národně demokratická). V průběhu let 1907 až 1910 převzala vedení mladočeské strany skupina kolem Karla Kramáře. Vyvrcholením jejího vítězství bylo převzetí Národních listů Pražskou akciovou tiskárnou. Tu v roce 1910 společně založili Z. V. Tobolka, Karel Kramář a Alois Rašín. Roku 1911 byl Tobolka zvolen poslancem říšské rady. Vyvrcholením jeho politické kariéry se stalo období první světové války, kdy patřil společně s Bohumírem Šmeralem a Antonínem Švehlou mezi hlavní představitele české politiky. Po zatčení Karla Kramáře a Aloise Rašína, Tobolka spolu s dalšími neustále intervenoval v jejich prospěch. Po vynesení rozsudků smrti se snažil rozsudek zvrátit. To se nakonec podařilo a císař Karel I. jim udělil milost. Paradoxně tento Tobolkův největší úspěch předznamenal jeho politický pád. Návrat Kramáře a Rašína posílil radikální křídlo mladočeské strany, které se sdružilo okolo časopisu Národ a jež ostře kritizovalo politiku aktivismu představovanou právě Tobolkou a dalšími poslanci. Během roku 1917 byli aktivisté odstraněni ze všech stranických orgánů a vše vyvrcholilo v říjnu převzetím Národních listů. Tobolka se musel vzdát svého členství v představenstvu Pražské akciové tiskárny a místa šéfredaktora časopisu Česká revue. V průběhu roku 1918 se začal postupně rozcházet s mladočeskou stranou. To vyvrcholilo po vzniku Československa, kdy nevstoupil do nově utvořené Československé národně demokratické strany, ale naopak do Československé strany sociálně demokratické. Jejím členem zůstal až do její likvidace v červnu 1948.

Výběr z díla Z.V. Tobolky

Pro podrobnější výčet děl Z.V. Tobolky doporučuji článek Zdeněk Václav Tobolka od Jany Chadimové, ze kterého jsem v tomto výběru čerpala. Kromě vlastní autorské činnosti se Tobolka věnoval redigování celé řady odborných děl a časopisů a rovněž byl i iniciátorem jejich vzniku. Publikoval v oborech historie a knihovnictví (zde zejména bibliografie a knihověda).

• Česká bibliografie. Praha : Česká akademie ; [nákladem vlastním], 1903-1914. 10 sv.
• Československé knihovnictví. V Praze : Československý kompas, 1925. 612 s.
• Český slovník bibliografický. Díl I. České prvotisky (až do r. 1500). Praha : Česká akademie, 1910. VIII, 81, 8 s. Sbírka pramenův ku poznání literárního života v Čechách, na Moravě a v Slezsku.
• De quelques problemes relatifs aux théques parlamentaires. Slovanská knihověda, 1938, roč. 5, s. 144-148.
• Dějiny československého knihtisku v době nejstarší. V Praze : Československá společnost knihovědná, 1930. 106 s. Rozpravy Československé společnosti knihovědné.
• Heslový seznam věcný : lidové třídění knih podle jejich obsahu. Praha : [nákladem vlastním], 1947. 98 s. Univerzitní přenášky, rozmnoženo jako rukopis.
• Kniha : její vznik, vývoj a rozbor. 1. vyd. Praha : Orbis, 1949. 243 s. + 202 příl.
• Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl I. Prvotisky. Praha : Knihkupectví Fr. Topiče, 1925. 47 s.
• Knihopis českých a slovenských tisků od doby nejstarší až do konce XVIII. století. Díl II. Tisky z let 1501-1800. Část I-IV. Praha : Komise pro knihopisný soupis českých a slovenských tisků, Národní knihovna, 1936-1949. 4 sv.
• Knihovna Národního shromáždění československého v Praze. Český časopis historický, 1919, roč. 25, č. 1-2, s. 178-179.
• Knihy a knihovny. V Praze : Fr. Řivnáč, 1920. 188 s.
• Monumenta Bohemiae typographica. Praha : Československý kompas ; [nákladem vlastním], 1926-1931. 11 sv.
• Národní a universitní knihovna v Praze, její vznik a vývoj. Díl I. Počátky knihovny až do r. 1777. 1. vyd. V Praze : Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 169 s. + obr. příl.
• Plzeňský tiskař Mikuláš Bakalář. V Písku : Kopecký, 1927. 16 s.
• Pravidla heslovéha katalogu věcného. Praha : [s.n.], 1930. 58 s.
• Pravidla, jimiž se řídí budování abecedního seznamu jmenného. Praha : Československý kompas, 1921. 64 s.
• Pravidla popisu prvotisků. Praha, 1930. 33 s.
• Státní vědecké knihovnictví Československé republiky. Praha : [nákladem vlastním], 1918. 17 s.
• Tisky 15. věku o jednom listu na území Československé republiky. Praha : [nákladem vlastním], 1928. 4 l.
• Vzorný katalog lidové knihovny o 50 spisech. Praha : Svaz osvětový, 1908. 2 sv.
• Žerotínská knihovna. Praha : Spolek českých bibliofilů, 1926. 19, [3] s.

Literatura

• MALENOVÁ, Magda. Zdeněk Václav Tobolka a jeho knihovnická cena. Brno, 2010. Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informační studií a knihovnictví. [cit. 2015-12-31]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/179208/ff_b/bakalarka_1.pdf.
• CEJPEK, Jiří. Zdeněk Václav Tobolka (1874-1949). In: Bulletin SKIP. 2001, 10(2), s. 12-13. [cit. 2015-12-31]. ISSN 1210-0927. Dostupné také z: http://wwwold.nkp.cz/o_knihovnach/konsorcia/skip/Bull01_28.htm#ti.
• BROŽEK, Aleš. První medaile Z.V.Tobolky. In: Čtenář. 2000, 52(12), s. 351-352. [cit. 2015-12-31]. ISSN 0011-2321.
• KŘÍČEK, Václav. Zdeněk Václav Tobolka: zakladatel moderního českého a slovenského knihovnictví. In: Čtenář. 2007, 59(7-8), s. 214-219. ISSN 0011-2321. Dostupné také z: http://ctenar.svkkl.cz/archiv/pdf-2007/cislo-07-08-2007-25-60.htm.
• PUMPRLA, Václav. Zdeněk Václav Tobolka (1874-1951) - politik, historik a knihovník. In: Krok. 2004, 1(4), s. 9-12. ISSN 1214-6420.
• ŠPÉT, Jiří. Zdeněk Václav Tobolka a jeho "České knihovnictví". In: Národní knihovna. 1994, 5(3/4), s. 219-233. ISSN 0862-7487.
• EHRLICHOVÁ, Klára. Zdeněk Václav Tobolka a jeho přínos k pořádání informací a znalostí. Ikaros [online]. 2006, 10(7) [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/node/3526.
• CHADIMOVÁ, Jana. Zdeněk Václav Tobolka. Ikaros [online]. 2005 9(10). [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/zdenek-vaclav-tobolka
• MACH, David. Knihopis českých a slovenských tisků stále žije!. Ikaros [online]. 2013, 17(2) [cit. 2015-12-31]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://www.ikaros.cz/knihopis-ceskych-a-slovenskych-tisku-stale-zije.
• KOUBOVÁ, Blanka. Právní úprava veřejného knihovnictví. Praha: Karlova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví, 2011.

Klíčová slova

Zdeněk Václav Tobolka, knihovnictví, knihověda