Krevní zásobení mozku

mozek zásoben:

artérií carotis interna dexter et sinister
artérií vertebrales dexter et sinister

tyto se na spodině lebeční spojí v artérii basilaris a utvoří circulus arteriosus Willisi (Willisův krevní okruh) na basi → z něj vychází 6 tepen do kůry
tepny levé a pravé hemisféry se nemísí
mozek spotřebovává 15 – 20% krve těla
v mozku je tlak 180/90 torrů → tento tlak je stálý, nekolísá tak jako v těle
nejvíce prokrvená je šedá hmota a dá se odvodit hustota sítě od počtu neuritů a synapsí
průtok krve závisí na arteriálním a venózním tlaku, mozkomíšním moku, vazkosti krve a průsvitu krve (vazodilatace a vazokonstrikce)
průměrný průtok 50ml/ na 100g za 1 min
prokrvenost: největší v bazálních gangliích a mozkové kůře, střední v mozečku a thalamu, nejmenší v prodloužené i páteřní míše
aktivita mozku je závislá na stálém průtoku → jinak narušení homeostázy
pokles krevního průtoku na 15 – 20 ml/ na 100g za 1 min → zpomalení přenosů elektrických impulzů, pokles aktivity mozku a reakce na senzorické podněty, ale zůstává zachována homeostáza (nedochází k ireverzibilním změnám tkáně)
pokles pod 10 ml → iontové selhání, hroutí se systém bílkovin v řetězcích, uvolnění mastných bílkovin na membráně, úbytek ATP, porušení homeostáza, acidóza v buňkách (kyselé prostředí – nedobré, zabíjí buňku), nejdříve se porušují nejvyšší centra
pokles někde mezi 10 – 15 ml → reverzibilní poškození („funkční výpadky“) a vytváří se oblast „ischemická pleumbra“ = hraniční místo odkud je tělo schopno reobnovy poškozené tkáně (tak funguje mozková mrtvice)
glukóza a mozek – bez průtoku krve není ani průtok E (→ glukózy)

Kyslík

mozek spotřebovává 20% kyslíku, který se do organismu dostává
tlak kyslíku v krvi je přímo úměrný tlaku v karotidách, kde jsou uloženy čidla pro kyslík (dávají informace do Varolova mostu a prodloužené míchy – ovlivnění)
pokles tlaku kyslíku = omezení fungování mozku a ztráta vědomí
průměr je 50m – 60 ml/na 100g za 1 min, pokles na únosnou míru je 30 ml a ztráta vědomí je při 15 – 20 ml

Bariérové mechanismy

zajišťují ochranu (jistotu) homeostázy
udržují optimální podmínky pro zachování mozku

Hematocefalická bariéra

rozhraní mezi krví, liguorem, extraceculární tekutinou, gliemi a neurony
průnik látek do mozku je malý, záleží na velikosti molekul – ty velké se tam nedostanou (když tak jsou – patologie)
mozkomíšní mok a extracelulární tekutina vyplňují Subarachnoidální prostor (mezi pavučnicí a pia mater) a prostor mozkomíšních komor
tvoří se věkem – fetus ji nemá a krví se mu do mozku dostane kde co,důležité období vyzrávání (poslední měsíce těhotenství), kdy se bilirubin může dostat do mozku → poškození oblasti motoriky (když se kvůli odlišného Rh faktoru rozkládají erytrocyty), dalším poškozením je mozková kůra (projevem je mentální deficit)

Hematoliguorová bariéra

mozkomíšní mok a extracelulární tekutina – mají podobné složení, vznik filtrací z krve v oblasti choroidálního plexu (spodina vedlejších mozkových komor)
z choroidálního plexu jde mok zúžením přes intraventrikulární otvor do 3. komory, pak protéká přes Silviův kanálek do 4. komory a odtud Magendiho a Luschkovými otvory se dostává do subarachnoidového prostoru, zde je další bariéra a styk s krví (pavučnice je z cév), hlídání množství mozkomíšního moku a tlaku
pavučnice půl litru denně odčerpá, ale množství musí zůstat konstantní
mozkomíšní mok a extracelulární tekutina mají kyselejší pH než plazma
při porušení komunikace mezi komorami a subarachnoidovým prostorem se mok hromadí uprostřed mozku a utlačuje mozkovou tkáň → vnitřní hydrocefalus – rizikový stav, špatně rozpoznatelný, změny na širokém pomezí mozkové aktivity
když není mok odčerpáván arachnoideou z periférie, tlačí mok na pleny a na mozek z vrchu → vnější hydrocefalus – bezpečnější, rychle rozpoznatelný, dá se mok odčerpávat z vnějšku
stálé množství mozkomíšního mozku 150 ml, dostává se i do oblasti páteřní míchy
zánět mozkových blan (meningitida), encefalitida, borelióza → porušení bariéry z vnějšku, proniknou krví do mozkové tkáně (ta nemá imunitní systém)

Zdroje