Konflikty a způsoby jejich řešení

Téma, které primárně spadá pod psychologickou disciplínu sociální psychologie.

vznik konfliktu - Lurija

je zabráněno odreagování chování - nedostatek pohotovosti k reakci, potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů

vývojový účinek konfliktu

zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj, nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty, poruchy sebedůvěry, patologie

Výzkumy konfliktů

Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy elipsychologické stržení jejich nervové soustavy Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení Lewin, Miller, Mowrer Festinger - věnoval se konfliktům v myšlení, teorie kognitivní disonance

Řešení konfliktů

tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
obranná - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti

uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince:
individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce

Mikšík uvádí následující styly:

únikový
kompetetivní
přizpůsobivý
kooperativní
kompromisní

Rozhodování

volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem
v mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům, teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince - může k tomu patřit i hledání kompromisu
Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků
již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby, osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů
Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí, je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád), zkresluje
Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu, zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu), schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly, cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”, vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy let

Fenomén náhradního jednání

v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů
jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl
psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů-introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace

Konflikt a frustrace

důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení
charakter překážky může být - vnitřní - pocity viny, stydlivost, vnější - jednání druhé osoby
podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o:
regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost
růst hladiny motivace
agrese, nejtypičtější případ
kompenzace, nalezení náhradního objektu
bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\"
racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu

jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti

Interpersonální konflikty

vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
kolize, neboli střet rolí
neslučitelnost rolí
zmatenost, konfuze rolí

řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je soupeření (kompetice)a spolupráce (kooperace)

řešení konfliktů spočívá v:
komunikaci
diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo nebo zprostředkovaně

rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ

výběr jedné z nich - po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy

při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce:
únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany

Zdroje