Charakterizujte funkce katalogu, popište jejich vývoj v 19., 20. a 21. století
Katalog je druh sekundárního dokumentu, který obsahuje soubor katalogizačních záznamů, podává obraz konkrétního fondu. Katalog je také uspořádaný soupis nebo bibliografický vyhledávací systém umožňující přístup k údajům a adresám dokumentů v jednom nebo několika fondech. [1] Katalogizační pravidla, jak je známe dnes, začala vznikat přibližně na začátku 19. století s rozvojem průmyslové společnosti a s rozvojem nakladatelské činnosti. První souvislejší katalogizační pravidla byla připravována jednotlivci. Na konci 19. století se začaly pravidly zabývat knihovnické asociace nebo se péče o pravidla ujaly velké knihovny.
Funkce knihovního katalogu
- Rešeršní - vyhledávání
- Bibliografická (indikativní) informovat o existenci literatury týkající se oblasti mých zájmů.
- Identifikační (popisná)- umožňuje zjistit, o jaký dokument se jedná, odlišit ho od ostatních, ujistit se, že je to ten, který chci.
- Lokační - zpřístupnění fondu, umožňuje zjistit, kde nalezené zdroje jsou, případně za jakých podmínek jsou dostupné.
- Kolokační (collocation function) - zajistit, aby se blízko sebe vyskytovaly záznamy podobných nebo souvisejících dokumentů (např. Různá vydání díla, díla od jednoho autora).
- Propagační - nabídnout obsah sbírek, i když ho nikdo konkrétně nehledá.
- Evidenční - evidence majetku knihovny.
Obsah
Druhy katalogů
- Podle soupisných údajů: jmenný, věcný (systematický, předmětový), názvový
- Podle rozsahu zaznamenaného fondu: dílčí, generální, souborný
- Podle určení: služební, uživatelský (čtenářský)
- Podle druhu dokumentu: komplexní a druhový
- Podle způsobu zpracování: tradiční (manuálně zpracovaný), elektronický
- Podle formy: svazkový, lístkový, elektronický
- Podle typu dokumentů: katalog knih, periodik, speciální dokumenty, firemní literatura atd.
Vývoj funkce katalogu (více ke jménům viz otázka 13)
- "91 pravidel" implementovaných v knihovně Britského muzea r.1939
- Charakterizoval formální záhlaví
- Zavedl korporativní záhlaví
- Dílo je důležitější než vydání – čtenáře zajímá dílo a až poté určité vydání či verze tohoto díla, obhajoba 91 pravidel (1841).
- 5 základních pravidel katalogu
- dostatečně detailní záznam, aby mohl uživatel knihu identifikovat
- pouze jedno záhlaví na jednotku
- normalizovaná forma autorského záhlaví
- shromáždit všechna vydání a překlady díla dohromady
- křížové odkazy, které uživatele navedou ke správné formě jmen a názvů
2. Charles Ami Cutter (1837-1903):
- Rules for a Dictionary Catalog významné dílo r. 1876
- Funkce podle Cuttera
- Umožnit nalézt knihu, u níž je znám: autor, název, předmět.
- Ukázat, co má knihovna: od určitého autora, o určitém předmětu, v určitém druhu literatury (žánru).
- Dopomoci ve výběru knihy: co se týče jejího vydání a co se týče charakteru knihy (literárně nebo tematicky).
3. Shiyali Ramamrita Ranganathan (1892-1972)
- Fasetové třídění, dvojtečková klasifikace
- Definoval jak by knihovní katalogy měly být organizován.
- Ranganathan velmi obdivoval Cuttera, z jeho díla také čerpal.
- Definoval pět zákonů knihovní vědy (1931):
- Knihy jsou k užívání
- Každému čtenáři jeho knihu
- Každé knize čtenáře
- Šetřit čtenářům čas
- Knihovna je rostoucí organizmus
- Doporučil, jak by měl být katalog organizován aby:
- odhalil každému čtenáři jeho dokument
- zabezpečil každému dokumentu čtenáře
- ušetřil čas čtenáři
- ušetřil čas personálu
- 1953 – Cataloguing rules and principles, začal rozlišovat mezi dílem a knihou, primárně se začal orientovat na obsah knihy
- Definoval 2 cíle:
- 1. umožnit uživateli ihned zjistit, zda knihovna má danou knihu
- 2. odhalit uživateli katalogu, pod jakou formou autorova jména a která jeho díla, popř. vydání či překlady knihovna vlastní.
- Lubetzkeho definice katalogu = "druh sekundárního dokumentu obsahující soubor katalogizačních záznamů, který podává obraz konkrétního dokumentového fondu vytvořený podle určitých pravidel".
- Analyzoval pravidla ALA z r. 1949-1953
- Code of Cataloging Rules; Author and Title Entry r. 1960
Vývoj anglo-amerických pravidel
Roku 1883 vydává Americká knihovnická asociace (American Library Association - ALA) katalogizační pravidla Condensed Rules for an Author & Title Catalog. V roce 1900 a 1902 došlo pak k revizi těchto pravidel. V roce 1904 bylo vydáno další vydání Cutterových pravidel a objevují se snahy o harmonizaci pravidel ALA s Cutterovými. Na britské straně byla roku 1893 publikována katalogizační pravidla - Cataloguing Rules - britskou Knihovnickou asociací (Library Association).Roku 1902 byla pak vytvořena komise pro revizi těchto pravidel . Komise se přikláněla k pravidlům Britského muzea podle Panizziho a revidovaným pravidlům ALA.Koncept revidovaných pravidel byl pak představen roku 1904.[1]
Roku 1904 začíná korespondenční spolupráce ALA s LA. Na základě této spolupráve vychází v roce 1908 výdání společných pravidel. Tato pravidla mají dvě verze Americkou a Britskou. Strany se nedohodly na volbě záhlaví a)u autorů, kteří mění jména b)u publikací, které mění jména.
Rok 1941 přináší i vydání pravidel Rules for Descriptive Cataloging in the Library of Congress. Tato zjednosušená pravidla, která okamžitě ALA přebírá a fungují až do roku 1967.
Spolupráce ALA, LA a nově též Kanadské knihovnické asociace (Canadian LIbrary Association - CLA) vedla k prvnímu vydání Anglo-amerických katalogizačních pravidel AACR, která měla Americký a Britský text.
Oba texty se skládaly ze tří částí: 1) záhlaví, volba selekčních údajů - založeno na pařížských principech, ALA pravidla 1949 i Lubetzkého konceptu 1960 2) popisná část - pravidla LC z roku 1949 3) neknižní materiály - založeno na LC 1949 a dalších doplňujících pravidlech LC. [1]
Funkce katalogu podle Pařížských principů (1961)
- Mezinárodní konference o katalogizačních principech ovlivnila další vývoj katalogizačních pravidel celosvětově.
- Katalog by podle PP měl být účinným nástrojem pro zjištění:
- a) zda knihovna obsahuje určitou knihu, určenou: svým autorem a názvem; když autor není v knize uveden, samotným názvem; když autor a název nejsou vhodné nebo dostatečné pro identifikaci, vhodnou náhradou názv,
- b) která díla: má od určitého autora a která vydání určitého díla se nachází v knihovně.
Pro splnění předchozích funkcí by měl katalog obsahovat:
- Nejméně jedno záhlaví pro každou katalogizovanou knihu
- Více než jedno záhlaví, pokud např.:
- Je znám autor pod více jmény
- Když je autorovo jméno zjištěno, ale není na titulním listě
- Když se na vytvoření knihy podílelo několik autorů či spolupracovníků
- Když je kniha přisuzována více autorům
- Když kniha obsahuje dílo známé pod různými názvy[2]
Mezinárodní katalogizační principy (2009)
Vedle katalogizačních principů jsou definovány také záměry a funkce katalogů odvozené od modelu [[|FRBR]. Katalog by měl být účinným nástrojem umožňujícím uživateli:
- Najít bibliografické zdroje ve sbírce jako výsledek vyhledávání prostřednictvím atributů nebo vztahů mezi zdroji:
- Najít jednotlivý zdroj
- Najít soubory zdrojů představující
- všechny zdroje patřící k témuž dílu
- všechny zdroje obsahující vyjádření
- všechny zdroje prezentující totéž provedení
- všechny zdroje související s danou osobou, rodinou či korporací
- všechny zdroje vztahující se k danému předmětu
- všechny zdroje definované dalším kritériem (např. jazykem, zemí vydání, datem vydání, typem obsahu, typem nosiče atd.), používaným obvykle pro sekundární zpřesnění vyhledávání.
- Identifikovat bibliografický zdroj nebo jeho agenta (tj. potvrdit, že určitá entita popsaná v záznamu odpovídá hledané entitě, nebo odlišit dvě a více entit s podobnými charakteristikami);
- Vybrat bibliografický zdroj, který odpovídá potřebám uživatele (tj. vybrat zdroj, který splňuje požadavky uživatele s ohledem na médium, obsah, nosič atd. nebo vyloučit zdroje, které těmto požadavkům neodpovídají);
- Získat přístup k popsané jednotce (tj. poskytnout informaci, která umožní uživateli získat jednotku k vypůjčení nebo elektronickému zpřístupnění prostřednictvím on-line propojení se vzdáleným zdrojem); nebo získat autoritní či bibliografické údaje nebo přístup k nim;
- Navigovat uživatele v rámci katalogu i mimo něj (tj. prostřednictvím logického uspořádání bibliografických a autoritních údajů a jasnou prezentací způsobu, jak se v katalogu pohybovat, včetně prezentace vztahu mezi díly, vyjádřeními, provedeními, jednotkami, osobami, rodinami, korporacemi, koncepty, objekty, událostmi a místy).[3]
Zdroje
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 Úvod do identifikačního popisu. Dostupné také z: https://dl1.cuni.cz/mod/book/view.php?id=174814
- ↑ THE INTERNATIONAL CONFERENCE ON CATALOGUING PRINCIPLES. Statement of Principles Adopted by The International Conference on Cataloguing Principles. Paříž, 1961, 6 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/IMEICC/IMEICC1/statement_principles_paris_1961.pdf
- ↑ EDITA, Lichtenbergová a kol. USTANOVENÍ MEZINÁRODNÍCH PRINCIPŮ KATALOGIZACE. Národní knihovna České republiky, 2009, 14 s. Dostupné také z: http://www.ifla.org/files/assets/cataloguing/icp/icp_2009-cs.pdf
Související články
FRBR
S. R. Ranganathan
Seymour Lubetzky
Klíčová slova
katalog, pařížské principy, katalogizace, historie