Digitální repozitář

Verze z 19. 10. 2018, 18:26, kterou vytvořil Tereza.Hrychová (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Digitální repozitář (digital repository) je elektronické úložiště pro uchovávání a zpřístupňování digitálního obsahu. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy jej definuje jako "Informační systém určený k digitální archivaci, tj. zajišťující uložení, ochranu, integritu, autenticitu a zpřístupnění digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu".[1]

Typy

Armbruster a Romary dělí digitální repozitáře na tyto 4 typy[2]:

Důvěryhodnost digitálních repozitářů

model OAIS

Důvěryhodný digitální repozitář je takový repozitář, který prokazatelně zajišťuje dlouhodobou ochranu digitálních materiálů a jejich použitelnost i v budoucnu. Měl by splňovat těchto deset bodů[3]:

  1. musí se zavázat k neustálému opatrování/správě digitálních objektů pro určitou cílovou komunitu,
  2. musí prokázat svou životaschopnost/způsobilost (včetně financování, personálních otázek, struktury, procesů), aby dostál stanovenému závazku,
  3. musí si osvojit a dodržovat potřebná smluvní a zákonná práva a dostát všem z nich plynoucím závazkům,
  4. musí mít efektivní a dostačující rámcovou strategii,
  5. získává a ukládá digitální objekty na základě stanovených kritérií, které odpovídají cílům a schopnostem instituce,
  6. neustále udržuje/zajišťuje integritu, autenticitu a využitelnost digitálních objektů, které trvale uchovává,
  7. vytváří a uchovává potřebná metadata o událostech souvisejících s uloženými digitálními objekty v průběhu jejich uchování, jakož i metadata o samotném vytvoření digitálních objektů, podmínkách zpřístupnění a kontextu využití digitálních objektů,
  8. musí splnit nezbytné požadavky na zpřístupnění objektů z repozitáře určité komunitě,
  9. musí mít strategii pro plánování ochrany a souvisejících procesů včetně záchranných prací,
  10. musí mít technickou infrastrukturu adekvátní účelu neustálé údržby a zajištění digitálních objektů.

Dále by měl být v souladu s referenčním modelem OAIS (ISO 14721:2003).

Odkazy

Reference

  1. Cubr, Ladislav, Havlová, Jaroslava. digitální repozitář. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014292&local_base=KTD.
  2. ARMBRUSTER, Chris a Laurent ROMARY. Comparing Repository Types: Challenges and Barriers for Subject-Based Repositories, Research Repositories, National Repository Systems and Institutional Repositories in Serving Scholarly Communication. SSRN Electronic Journal [online]. s. - [cit. 2014-12-23]. DOI: 10.2139/ssrn.1506905. Dostupné z: http://www.ssrn.com/abstract=1506905
  3. Hutař, Jan. Proč jsou české digitální repozitáře nespolehlivé? Knihovna [online]. 2008, roč. 19, č. 1, s. 39-53 [cit. 2014-12-24]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna82/82039.htm>. ISSN 1801-3252.

Použitá literatura

  • HRUŠKA, Zdeněk. Audit digitálních repozitářů. Duha [online]. 2013, roč. 27, č. 4 [cit. 2014-12-24]. Dostupný z WWW: <http://duha.mzk.cz/clanky/audit-digitalnich-repozitaru>. ISSN 1804-4255.
  • RLG/OCLC. Trusted digital repositories: Attributes and Responsibilities : an RLG-OCLC [online]. Mountain View: RLG, 2002 [cit. 2014-12-24]. Dostupné z: www.oclc.org/content/dam/research/activities/trustedrep/repositories.pdf

Externí odkazy

Zdroje obrázků

  • Wikimedia Commons

Klíčová slova

digitální repozitáře, institucionální repozitáře, digitální knihovny, OAIS